S cembalem za Chopinem a popravami

23. únor 2018, 12:30
S cembalem za Chopinem a popravami

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.

Hostem večera byla polská cembalistka a titulární profesorka hudební akademie Felikse Nowowiejského v Bydhošti Urszula Bartkiewicz. Interpretka dle úvodních slov Barbary Marie Willi vyrostla v tradici těch, kteří vědí, jak s typickými polskými rytmy zacházet, a jedná se tak o historicky poučenou interpretaci sui generis. Úvodní slova v podání samotné patronky cyklu dávají pravidelně nahlédnout pod pokličky mnoha interpretačních úskalí. Kromě přátelského navození atmosféry tedy slouží často i jako maják upozorňující posluchače na co přesně si dát pozor nebo co by nemělo jejich sluchu v žádném případě uniknout.

barbara_marie_willi_uvadi_2018_unor_foto_Stanislav Vitek_01

Žoviální a dovádivý tón interpretky mizí v okamžení, kdy usedá za cembalo – ten tam je smích a vtipkování, obé vystřídala vážnost a elegance. Barbara Maria Willi jako by se do not ani nepotřebovala dívat – většinu času hrála zcela ponořena do hudby a do notového záznamu nahlédla jen tu a tam. Večer zahájila skladbou Jeana Philippea Rameaua L’entretien des muses, neboli Rozhovor múz. Ačkoliv skladba zaujala fantazijním charakterem a bezchybnou interpretací, bylo to až následující dílo La Couperin – La Portugaise skladatele Antoniea Forqueraye, které skutečně ohromilo posluchače. Upoutat mohla obzvláště pestrost rytmických a harmonických kontrastů, změny sazby a okamžiky plné melodických zvratů – to vše zvládala Barbara Maria Willi s grácií a přirozeností. Skladba je také mnohem komplexnější, kontrapunktičtější a zcela záměrně odkazuje pro svoji formální a harmonickou složitost ke skladateli Couperinovi, přezdívanému „francouzský Bach“.

Po doznění děl autorů slunné Francie vstoupila na pódium Urszula Bartkiewicz, a dostalo se tak na kompozice polských skladatelů. Zatímco Šest variací na téma Jsem já krásný sedlácký synek Stanisława Ossowského představovalo spíše odpočinkovou a banální pozdně klasicistní tvorbu, Polonézy f moll a D dur Józefa Elsnera ztělesňují dlouze se táhnoucí nit vedoucí od skladatelů pozdního baroka až k básníkovi klavíru Fryderyku Chopinovi. Ani Ossowskému však nelze upřít občasnou snahu překvapit posluchače netradičním rytmickým nebo harmonickým nápadem. Z ryze klasicistní faktury se vynořily atypické řetězce akordů nebo nezvyklé rytmické proměny. Elsnerovy polonézy naopak předjímají budoucí romantický hudební vývoj a není tedy divu, že se Elsnerův žák – právě Fryderyk Chopin – nechal inspirovat svým učitelem. Stejně jako Chopin i Józef Elsner stál na ramenech obrů. V polonéze D dur nešlo přeslechnout typicky mozartovské vlivy. V obou dílech se dají vysledovat prvky barokní melodiky, pocitového stylu i galantního slohu.

barbara_marie_willi_uvadi_2018_unor_foto_Stanislav Vitek_02

La mort de Marie Antoinette (Smrt Marie Antoinetty) Jana Ladislava Dusíka je skladba plná mimohudebních významů – jednotlivé části popisují uvěznění, odloučení od dětí, výrok trestu smrti, pochod na popraviště nebo i samotný hluk svištící gilotiny. Bez nadsázky můžeme skladbu sestávající z dvanácti krátkých vět označit jako výrazově a emocionálně nejpůsobivější skladbu večera. Barbara Maria Willi dokázala vhodně zvoleným rubatem a kvalitou úhozu podepřít vnitřní drama hudby.

Velkým lákadlem večera byla premiéra Koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha. Teprve v této skladbě mohli posluchači skutečně ocenit všechny interpretační kvality obou cembalistek najednou. Urszula Bartkiewicz a Barbara Maria Willi vytvořily jednotný hudební proud – navzdory všem změnám tempa, rytmiky a zhusta užívanému rubatu, zůstaly obě interpretky po celou dobu jednotné, a to i v problematických začátcích a koncích frází. Pouze na začátku druhé věty nenastoupily umělkyně zcela přesně, tento drobný rytmický přešlap však dokázaly okamžitě napravit. Po zaslouženém aplausu zazněl přídavek v podobě sonáty pro čtyři ruce Johanna Christiana Bacha.

Naplněný sál konventu Milosrdných bratří dokázal, že i v patnácté sezóně dokáže být cyklus Barbara Maria Willi uvádí pro posluchače přitažlivý. Velkou zásluhu nese právě výtečná dramaturgie a obdivuhodné interpretační kvality nejen samotné Barbary, ale také všech, kteří na koncertech dávají zaznít novým a neotřelým dílům.

Jean Philippe Rameau: L’entretien des muses; Antoine Forqueray: La Couperin – La Portugaise; Stanisław Ossowski: Six Variations sur I’Air Bin I nit a Schöna Kohlbauern Bua; Józef Elsner: Polonéze f moll, Polonéza D dur; Jan Ladislav Dusík: La mort de Marie Antoinette; Carl Joseph Birnbach: Concerto a due cembali.
Urszula Bartkiewicz, Barbara Maria Willi

Foto Stanislav Vítek (c) C.E.M.A.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více