S čerty na školním výletě

12. prosinec 2016, 8:00

S čerty na školním výletě

Zábavná, milá, pozitivní a opravdu pohádková – nová brněnská inscenace Dvořákovy opery Čert a Káča potěší a pobaví. Jiří Heřman při její režii naplno projevil dosud spíše skrývané komediální sklony.

Sobotní premiéra v Mahenově divadle potvrdila dvě věci – že skutečnou osobnost, kterou Heřman nesporně od počátků je, není možné si natrvalo zaškatulkovat jen do jedné přihrádky. A že českou operní klasiku držet v naší moderní době v hlavním repertoáru - bez předsudku, že už je moc stará a nezajímavá - s naprostou samozřejmostí lze. Stačí „jen“ jediné: připravit ji tak dobře, tedy nápaditě a nenásilně, jak se to v tomto případě inscenačnímu týmu Národního divadla Brno povedlo. Spolu s Jiřím Heřmanem jde ještě především o dirigenta Jakuba Kleckera, který rozhýbal hudbu k plnosti invence i zvuku, v šíři i plynulosti, s jistotou a s chutí. Partitura je oběma pány, tedy pro poslech i pro pohled, přečtena přesně a pěkně - hudba se pojí s děním na scéně v celkovém dojmu i v mnoha detailech až dojemně krásně.

cert_a_kaca_premiera_2016_03Jaký bude mít inscenace tón, je jasné hned od začátku. Na jevišti začíná příběh ještě dlouho před předehrou a pokračuje při ní, aby vlastní děj opery mohl pak mít bez přerušení o to větší odpich. Děti na školním výletě, které si režisér přidal (ale není to nic, co by působilo svévolně), procházejí zámkem a setkávají se s kněžnou, ovčákem, s venkovským lidem, s Káčou a hlavně se všudypřítomnými čerty. Školáci občas přihlížejí, občas jsou spoluaktéry pohádky. Současnost a oživlé příběhy se prostupují a mísí bez jakéhokoli zaváhání, s uvolněnou a bohatou fantazií, nikoli jako snové, ale skutečné, v jedné realitě, která je zároveň neskutečná, výsostně divadelní. Dvořákova hudba v této opeře dává nadstandardně velký prostor rozehrání choreografie. Jejím autorem je Mário Radačovský. Příležitost je využita beze zbytku: v pestrém sledu proměn přichází řada na mnohé nápady, režii a choreografii se v naprosté jednotě podařilo rozpohybování všech na jevišti v reji, který nemá hluchá místa.

cert_a_kaca_premiera_2016_02Sólisté první premiéry tvořili vyrovnaný tým, nikdo pěvecky zbytečně nedominoval a nestrhával na sebe ani herecky pozornost: Káča Václavy Krejčí Houskové je sveřepá a s přehledem brzy opanuje situaci i v pekle. Ovčák Jíra v podání měkce a civilně zpívajícího Aleše Voráčka není žádný přehnaný hrdina, ale normální sympaťák. Jako čert Marbuel zaujal hlasem i hraním nový člen souboru Roman Hoza. Dobře vybaveni jsou ke svým úkolům i Jan Štáva a Josef Škarka, Jitka Zerhauová i Marta Reichelová. Nenápadně, ale přesto jednoznačně mají všichni na prvním místě komplexní divadlo, nikoli sólové zpívání. Aniž by zpěv přišel zkrátka. Důkaz, že Jiří Heřman strhl všechny zúčastněné jedním směrem a že je zaujal.

cert_a_kaca_premiera_2016_01Inscenace naštěstí zůstává u dostatečně tradičně pojaté výtvarné stránky. Stojí za ní scénograf Pavel Svoboda a autorka kostýmů Alexandra Grusková. Čerti a čertice jsou opravdovými pekelníky, ale vlastně neškodnými, vesničané jsou vesničany, zámek má v dětských očích veliké místnosti. A v pekle jsou kotle, v nichž se někdo vaří, a na zem se z něj vylézá poklopem, z kterého se čoudí. Opera je v souladu s hudbou v celkovém pojetí a dojmu roztančená, barevná, veselá, na správných místech postraší anebo zjihne. Vyznívá radostně. Za všechny zábavné epizody a přesně naaranžované obrazy snad alespoň jedna scénka: kněžna v očekávání brzkého příchodu pekelného trestu zpívá svou jímavou sebereflexi. Pavla Vykopalová je přesná a vynikající. Tři malí kluci ze skupiny výletníků, kteří jsou náhodou u toho, krčí ve snaze o empatii trochu chápavě a trochu bezradně rameny, ale zároveň sahají do baťůžků, plně zaujati svačinou a lahvičkou s pitím.

V Brně hrají Čerta a Káču v Mahenově divadle. Janáčkovo divadlo se zřejmě na jaře na nějakou dobu zavře, a tak inscenaci připravili už rovnou v prostoru pro operu obecně spíše náhradním. I když je tato starší scéna mnohem menší a možná připravila souboru při realizaci některé komplikace, tak právě tomuto projektu, který by mohl mít rodinné poslání, o něco intimnější rozměr hrací plochy rozhodně prospívá a sluší. Někdy se poslední dobou říkává, že české opery z 19. století bude čím dál těžší hrát, že o ně nebude setrvalý a dostatečný divácký zájem, protože prý začínají působit naivně a antikvovaně. Dvořákova pohádka Čert a Káča má v sousedství například Smetanových vážnějších děl svým charakterem, žánrem a ustrojením samozřejmě výhodu. Ale snad i obecněji, bez zdůrazňování takové výhody, může být právě tato nejnovější inscenace vzata za příklad toho, že není nezbytně nutné všechna sto a víc let stará díla v zájmu současného pochopení a návštěvnosti pokaždé hodně aktualizovat, vykládat, přizpůsobovat, přetvářet a zpřístupňovat – ale že stačí talentovaně vyhmátnout jejich krásu.

Čert a Káča/ foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více