S čerty na školním výletě

12. prosinec 2016, 8:00

S čerty na školním výletě

Zábavná, milá, pozitivní a opravdu pohádková – nová brněnská inscenace Dvořákovy opery Čert a Káča potěší a pobaví. Jiří Heřman při její režii naplno projevil dosud spíše skrývané komediální sklony.

Sobotní premiéra v Mahenově divadle potvrdila dvě věci – že skutečnou osobnost, kterou Heřman nesporně od počátků je, není možné si natrvalo zaškatulkovat jen do jedné přihrádky. A že českou operní klasiku držet v naší moderní době v hlavním repertoáru - bez předsudku, že už je moc stará a nezajímavá - s naprostou samozřejmostí lze. Stačí „jen“ jediné: připravit ji tak dobře, tedy nápaditě a nenásilně, jak se to v tomto případě inscenačnímu týmu Národního divadla Brno povedlo. Spolu s Jiřím Heřmanem jde ještě především o dirigenta Jakuba Kleckera, který rozhýbal hudbu k plnosti invence i zvuku, v šíři i plynulosti, s jistotou a s chutí. Partitura je oběma pány, tedy pro poslech i pro pohled, přečtena přesně a pěkně - hudba se pojí s děním na scéně v celkovém dojmu i v mnoha detailech až dojemně krásně.

cert_a_kaca_premiera_2016_03Jaký bude mít inscenace tón, je jasné hned od začátku. Na jevišti začíná příběh ještě dlouho před předehrou a pokračuje při ní, aby vlastní děj opery mohl pak mít bez přerušení o to větší odpich. Děti na školním výletě, které si režisér přidal (ale není to nic, co by působilo svévolně), procházejí zámkem a setkávají se s kněžnou, ovčákem, s venkovským lidem, s Káčou a hlavně se všudypřítomnými čerty. Školáci občas přihlížejí, občas jsou spoluaktéry pohádky. Současnost a oživlé příběhy se prostupují a mísí bez jakéhokoli zaváhání, s uvolněnou a bohatou fantazií, nikoli jako snové, ale skutečné, v jedné realitě, která je zároveň neskutečná, výsostně divadelní. Dvořákova hudba v této opeře dává nadstandardně velký prostor rozehrání choreografie. Jejím autorem je Mário Radačovský. Příležitost je využita beze zbytku: v pestrém sledu proměn přichází řada na mnohé nápady, režii a choreografii se v naprosté jednotě podařilo rozpohybování všech na jevišti v reji, který nemá hluchá místa.

cert_a_kaca_premiera_2016_02Sólisté první premiéry tvořili vyrovnaný tým, nikdo pěvecky zbytečně nedominoval a nestrhával na sebe ani herecky pozornost: Káča Václavy Krejčí Houskové je sveřepá a s přehledem brzy opanuje situaci i v pekle. Ovčák Jíra v podání měkce a civilně zpívajícího Aleše Voráčka není žádný přehnaný hrdina, ale normální sympaťák. Jako čert Marbuel zaujal hlasem i hraním nový člen souboru Roman Hoza. Dobře vybaveni jsou ke svým úkolům i Jan Štáva a Josef Škarka, Jitka Zerhauová i Marta Reichelová. Nenápadně, ale přesto jednoznačně mají všichni na prvním místě komplexní divadlo, nikoli sólové zpívání. Aniž by zpěv přišel zkrátka. Důkaz, že Jiří Heřman strhl všechny zúčastněné jedním směrem a že je zaujal.

cert_a_kaca_premiera_2016_01Inscenace naštěstí zůstává u dostatečně tradičně pojaté výtvarné stránky. Stojí za ní scénograf Pavel Svoboda a autorka kostýmů Alexandra Grusková. Čerti a čertice jsou opravdovými pekelníky, ale vlastně neškodnými, vesničané jsou vesničany, zámek má v dětských očích veliké místnosti. A v pekle jsou kotle, v nichž se někdo vaří, a na zem se z něj vylézá poklopem, z kterého se čoudí. Opera je v souladu s hudbou v celkovém pojetí a dojmu roztančená, barevná, veselá, na správných místech postraší anebo zjihne. Vyznívá radostně. Za všechny zábavné epizody a přesně naaranžované obrazy snad alespoň jedna scénka: kněžna v očekávání brzkého příchodu pekelného trestu zpívá svou jímavou sebereflexi. Pavla Vykopalová je přesná a vynikající. Tři malí kluci ze skupiny výletníků, kteří jsou náhodou u toho, krčí ve snaze o empatii trochu chápavě a trochu bezradně rameny, ale zároveň sahají do baťůžků, plně zaujati svačinou a lahvičkou s pitím.

V Brně hrají Čerta a Káču v Mahenově divadle. Janáčkovo divadlo se zřejmě na jaře na nějakou dobu zavře, a tak inscenaci připravili už rovnou v prostoru pro operu obecně spíše náhradním. I když je tato starší scéna mnohem menší a možná připravila souboru při realizaci některé komplikace, tak právě tomuto projektu, který by mohl mít rodinné poslání, o něco intimnější rozměr hrací plochy rozhodně prospívá a sluší. Někdy se poslední dobou říkává, že české opery z 19. století bude čím dál těžší hrát, že o ně nebude setrvalý a dostatečný divácký zájem, protože prý začínají působit naivně a antikvovaně. Dvořákova pohádka Čert a Káča má v sousedství například Smetanových vážnějších děl svým charakterem, žánrem a ustrojením samozřejmě výhodu. Ale snad i obecněji, bez zdůrazňování takové výhody, může být právě tato nejnovější inscenace vzata za příklad toho, že není nezbytně nutné všechna sto a víc let stará díla v zájmu současného pochopení a návštěvnosti pokaždé hodně aktualizovat, vykládat, přizpůsobovat, přetvářet a zpřístupňovat – ale že stačí talentovaně vyhmátnout jejich krásu.

Čert a Káča/ foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více