Scaglione a Filharmonie Brno. Kvalitní dirigentské vedení nenechalo nic náhodě

Scaglione a Filharmonie Brno. Kvalitní dirigentské vedení nenechalo nic náhodě

V podmanivě semknutém programu vystoupila Filharmonie Brno po dlouhé době pod vedením dirigenta opravdové světové extratřídy a výsledek byl znát. Šlo o dosavadní interpretační vrchol sezóny.

V pořadí teprve druhý abonentní koncert prvního orchestrálního cyklu Filharmonie Brno v Janáčkově divadle byl koncipován jako cosi tajuplného, vzácného a zvláštně sjednoceným způsobem prosvětleného. Nutno uznat, že spojení Berliozova Harolda v Itálii, Messiaenových Zapomenutých obětí a Lutosławského Koncertu pro orchestr je opravdu mistrovským dramaturgickým kouskem, a to nikoliv díky odvaze či náročnosti programu, nýbrž naopak proto, s jakým citem spojuje zdánlivě nesourodé partitury do srozumitelného působivého celku, který nejednomu z přítomných otevřel nové obzory hudební krásy a uměleckého prožitku. Čím dál více se zdá, že jsme díky dramaturgické práci Vítězslava Mikeše svědky něčeho nesmírně cenného a světově významného. Světový rozhled býval pro Brno charakteristický, lokální zabedněnost a pohodlnost tu nemívala místo. Zdá se, že se kulturní Brno vrací tam, kam patří.

Bylo by však chybou zůstat jen u programu: ten sice letos nastartoval rázně Moravským podzimem a síla prožitku graduje koncert od koncertu, v nesrovnatelně větší nejistotě se ale pohybuje obsazení šéfdirigentského stupínku. Po odchodu Aleksandara Markoviće zůstává prázdný a hned tak se na tom nic nezmění. Ke spolupráci, tentokrát jednorázové, byli letos přizvání všichni čtyři žijící dosavadní šéfdirigenti, což ale představuje přínos jen u některých z nich a možná úskalí tohoto postupu ukázalo i působení takového Petra Altrichtera, jenž rozhodně patří k těm šťastnějším volbám. Svým temperamentem dokázal minulý týden rozhýbat partitury Jana Nováka, B. Martinů i S. S. Prokofjeva a koncert to byl zdařilý, zároveň ale byla patrná oboustranná smířenost s určitými interpretačními nedostatky. Člověku už začalo být smutno z toho, jak nízko leží hráčské meze a potažmo i hrdost našeho orchestru, když tu náhle...

Třiatřicetiletý americký dirigent Case Scaglione působil jako opravdové zjevení a zároveň protipól impulsivního Altrichtera. Jedním jediným přesným gestem dokázal v orchestru vytvořit takové soustředění, zaujetí a ponor, jako by neměl taktovku, ale kouzelnou hůlku. I na tomto koncertě si většina hráčů sáhla na svůj interpretační strop, ten byl ale posunut výrazně výš, a to nikoliv nějakým radostným zaujetím, které zase opadne, ale charismatickým a inteligentním dirigentským vedením. Až si člověk místy vzpomněl na ten pocit, kdy hostující orchestr exceluje po všech stránkách a akusticky nesnesitelné Janáčkovo divadlo najednou tolik nevadí.

Berliozův Harold v Itálii zazněl netypicky na úvod a v jeho violovém partu se zaskvěla Kristina Fialová, vynikající mladá sólistka, která dokázala vytvořit patřičně zasněnou atmosféru sytým znělým tónem a absolutní zvukovou vyrovnaností a kázní bez sebemenších zaváhání, třesů či poryvů. Orchestr hrál pod precizním gestem dirigernta Scaglioneho krajně koncentrovaně, žestě s nebývalou barevnou jednotou, dřeva o třídu výrazněji a pregnantněji, než je obvyklé. Tradičně a po zásluze chválený hobojista Vilém Veverka předvedl krásná unisona s jinými nástroji, mimo jiné i se sólovou violou. Celkově vyzněl Berlioz nezvykle svěže a barevně, což muselo být v neznějícím prostoru divadla obzvláště hráčsky náročné.

Po přestávce zahájil Scaglione krátké Zapomenuté oběti, osobitou orchestrální prvotinu Olivierra Messiaena, dlouhým tichým rozjímáním, což bylo přesně to, co orchestr i publikum potřebovalo. Obavy z prostoru i tělesa byly tytam a bylo hned jasné, že toto podání této statické a tiché hudby si uchová strhující podmanivost až do konce. Ve výbušné střední části excelovala jinak spíše nevzrušivá bicí sekce, překvapivě jakoby bez života.

Lutosławského Koncert pro orchestr je jednou z nejefektnějších poválečných skladeb pro velký orchestr a Scaglione se nesmířil s žádnou polovičatostí, kompromisním tempem či opatrným projevem. Zřetelně se ukázalo, jak fantasticky může orchestr znít, když se důraz přenese z bezchybné hry na výrazový, inteligentní a rytmicky i dynamicky exponovaný projev. Trubky mohly trochu přidat, ale i tak se překonávaly. Pro horny se žádná složitost nezdála jako neřešitelná, díky jejich zápalu byly občasné kiksy předem odpuštěny jako okrajové. Trombóny a tuba se ne vždy sešly intonačně, ale tak energický a sytý zvuk u nich člověk také dlouho nezažil. Smyčce ve střední části vivace obtížně stíhaly raketové tempo, ale stíhaly, až na jeden takt zezačátku v primech byly víceméně jednotné, což je v takto náročné skladbě sám o sobě úspěch. Lutosławského náročný a virtuózní koncert ukázal potenciál okamžitého pronikavého zlepšení za předpokladu kvalitního dirigentského vedení. Tímto způsobem, a ideálně zřetězením třebas tří takto exponovaných koncertů se skvělými dirigenty, lze hmatatelně a víceméně okamžitě zlepšovat úroveň orchestru. Naopak výkonnostní výkyvy unavují a kazí motivaci.

Nelze považovat za pravděpodobné, že by mladý Scaglione nebo někdo mu podobný stál o to pracovat s brněnským orchestrem v pozici šéfdirigenta. Cestuje po celém světě a setkává se s dobře připravenými orchestry, které jsou lačné po zajímavých i náročných interpretačních finesách. Má-li orchestr přežít v dobré formě období bez šéfdirigenta odpovědného za stálou interpretační kvalitu, je třeba o to důsledněji dbát na špičkovou techniku, ale také nemůže takový „nehlídaný“ orchestr dirigovat jen tak někdo. Nebude asi možné na každý koncert zajistit kapelníka Scaglioneho formátu, je ale nezbytně nutné vyhýbat se těm průměrným, kterým by za normálních okolností (odpovědný šéfdirigent ve funkci, alespoň průměrný sál, vyšší počet koncertů) taktovka tu a tam patřila přinejmenším ze zdvořilosti či za zásluhy. Anebo se nabízí možnost angažovat některou z mladých světových hvězd, které si na pár sezón rády vyzkouší soustavnou práci s velkým symfonickým orchestrem. Pokud ale budeme trvat na tom, že šéfdirigent musí být být Čech v letech a s bohatými zkušenostmi, budeme tu takto i za čtyři roky, kdy už by měl fungovat nový koncertní sál, naříkat nad tím, že je jeden koncert vynikající a jiný mizerný.

Jediná repríza programu se uskuteční dnes, v pátek 5. února 2016 od 19:30 v Janáčkově divadle.

Foto Jiří Jelínek

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více