Scaglione a Filharmonie Brno. Kvalitní dirigentské vedení nenechalo nic náhodě

Scaglione a Filharmonie Brno. Kvalitní dirigentské vedení nenechalo nic náhodě

V podmanivě semknutém programu vystoupila Filharmonie Brno po dlouhé době pod vedením dirigenta opravdové světové extratřídy a výsledek byl znát. Šlo o dosavadní interpretační vrchol sezóny.

V pořadí teprve druhý abonentní koncert prvního orchestrálního cyklu Filharmonie Brno v Janáčkově divadle byl koncipován jako cosi tajuplného, vzácného a zvláštně sjednoceným způsobem prosvětleného. Nutno uznat, že spojení Berliozova Harolda v Itálii, Messiaenových Zapomenutých obětí a Lutosławského Koncertu pro orchestr je opravdu mistrovským dramaturgickým kouskem, a to nikoliv díky odvaze či náročnosti programu, nýbrž naopak proto, s jakým citem spojuje zdánlivě nesourodé partitury do srozumitelného působivého celku, který nejednomu z přítomných otevřel nové obzory hudební krásy a uměleckého prožitku. Čím dál více se zdá, že jsme díky dramaturgické práci Vítězslava Mikeše svědky něčeho nesmírně cenného a světově významného. Světový rozhled býval pro Brno charakteristický, lokální zabedněnost a pohodlnost tu nemívala místo. Zdá se, že se kulturní Brno vrací tam, kam patří.

Bylo by však chybou zůstat jen u programu: ten sice letos nastartoval rázně Moravským podzimem a síla prožitku graduje koncert od koncertu, v nesrovnatelně větší nejistotě se ale pohybuje obsazení šéfdirigentského stupínku. Po odchodu Aleksandara Markoviće zůstává prázdný a hned tak se na tom nic nezmění. Ke spolupráci, tentokrát jednorázové, byli letos přizvání všichni čtyři žijící dosavadní šéfdirigenti, což ale představuje přínos jen u některých z nich a možná úskalí tohoto postupu ukázalo i působení takového Petra Altrichtera, jenž rozhodně patří k těm šťastnějším volbám. Svým temperamentem dokázal minulý týden rozhýbat partitury Jana Nováka, B. Martinů i S. S. Prokofjeva a koncert to byl zdařilý, zároveň ale byla patrná oboustranná smířenost s určitými interpretačními nedostatky. Člověku už začalo být smutno z toho, jak nízko leží hráčské meze a potažmo i hrdost našeho orchestru, když tu náhle...

Třiatřicetiletý americký dirigent Case Scaglione působil jako opravdové zjevení a zároveň protipól impulsivního Altrichtera. Jedním jediným přesným gestem dokázal v orchestru vytvořit takové soustředění, zaujetí a ponor, jako by neměl taktovku, ale kouzelnou hůlku. I na tomto koncertě si většina hráčů sáhla na svůj interpretační strop, ten byl ale posunut výrazně výš, a to nikoliv nějakým radostným zaujetím, které zase opadne, ale charismatickým a inteligentním dirigentským vedením. Až si člověk místy vzpomněl na ten pocit, kdy hostující orchestr exceluje po všech stránkách a akusticky nesnesitelné Janáčkovo divadlo najednou tolik nevadí.

Berliozův Harold v Itálii zazněl netypicky na úvod a v jeho violovém partu se zaskvěla Kristina Fialová, vynikající mladá sólistka, která dokázala vytvořit patřičně zasněnou atmosféru sytým znělým tónem a absolutní zvukovou vyrovnaností a kázní bez sebemenších zaváhání, třesů či poryvů. Orchestr hrál pod precizním gestem dirigernta Scaglioneho krajně koncentrovaně, žestě s nebývalou barevnou jednotou, dřeva o třídu výrazněji a pregnantněji, než je obvyklé. Tradičně a po zásluze chválený hobojista Vilém Veverka předvedl krásná unisona s jinými nástroji, mimo jiné i se sólovou violou. Celkově vyzněl Berlioz nezvykle svěže a barevně, což muselo být v neznějícím prostoru divadla obzvláště hráčsky náročné.

Po přestávce zahájil Scaglione krátké Zapomenuté oběti, osobitou orchestrální prvotinu Olivierra Messiaena, dlouhým tichým rozjímáním, což bylo přesně to, co orchestr i publikum potřebovalo. Obavy z prostoru i tělesa byly tytam a bylo hned jasné, že toto podání této statické a tiché hudby si uchová strhující podmanivost až do konce. Ve výbušné střední části excelovala jinak spíše nevzrušivá bicí sekce, překvapivě jakoby bez života.

Lutosławského Koncert pro orchestr je jednou z nejefektnějších poválečných skladeb pro velký orchestr a Scaglione se nesmířil s žádnou polovičatostí, kompromisním tempem či opatrným projevem. Zřetelně se ukázalo, jak fantasticky může orchestr znít, když se důraz přenese z bezchybné hry na výrazový, inteligentní a rytmicky i dynamicky exponovaný projev. Trubky mohly trochu přidat, ale i tak se překonávaly. Pro horny se žádná složitost nezdála jako neřešitelná, díky jejich zápalu byly občasné kiksy předem odpuštěny jako okrajové. Trombóny a tuba se ne vždy sešly intonačně, ale tak energický a sytý zvuk u nich člověk také dlouho nezažil. Smyčce ve střední části vivace obtížně stíhaly raketové tempo, ale stíhaly, až na jeden takt zezačátku v primech byly víceméně jednotné, což je v takto náročné skladbě sám o sobě úspěch. Lutosławského náročný a virtuózní koncert ukázal potenciál okamžitého pronikavého zlepšení za předpokladu kvalitního dirigentského vedení. Tímto způsobem, a ideálně zřetězením třebas tří takto exponovaných koncertů se skvělými dirigenty, lze hmatatelně a víceméně okamžitě zlepšovat úroveň orchestru. Naopak výkonnostní výkyvy unavují a kazí motivaci.

Nelze považovat za pravděpodobné, že by mladý Scaglione nebo někdo mu podobný stál o to pracovat s brněnským orchestrem v pozici šéfdirigenta. Cestuje po celém světě a setkává se s dobře připravenými orchestry, které jsou lačné po zajímavých i náročných interpretačních finesách. Má-li orchestr přežít v dobré formě období bez šéfdirigenta odpovědného za stálou interpretační kvalitu, je třeba o to důsledněji dbát na špičkovou techniku, ale také nemůže takový „nehlídaný“ orchestr dirigovat jen tak někdo. Nebude asi možné na každý koncert zajistit kapelníka Scaglioneho formátu, je ale nezbytně nutné vyhýbat se těm průměrným, kterým by za normálních okolností (odpovědný šéfdirigent ve funkci, alespoň průměrný sál, vyšší počet koncertů) taktovka tu a tam patřila přinejmenším ze zdvořilosti či za zásluhy. Anebo se nabízí možnost angažovat některou z mladých světových hvězd, které si na pár sezón rády vyzkouší soustavnou práci s velkým symfonickým orchestrem. Pokud ale budeme trvat na tom, že šéfdirigent musí být být Čech v letech a s bohatými zkušenostmi, budeme tu takto i za čtyři roky, kdy už by měl fungovat nový koncertní sál, naříkat nad tím, že je jeden koncert vynikající a jiný mizerný.

Jediná repríza programu se uskuteční dnes, v pátek 5. února 2016 od 19:30 v Janáčkově divadle.

Foto Jiří Jelínek

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více