Scofield otevřel Echoes of JazzFest Brno americkou country klasikou

4. listopad 2016, 10:40
Scofield otevřel Echoes of JazzFest Brno americkou country klasikou

Prologem listopadových ozvěn brněnského JazzFestu byl středeční koncert čtyřčlenné hvězdné formace kolem kytaristy Johna Scofielda.V Sono Centru tak pokračovalo jejich pětitýdenní evropské turné na podporu nového alba Country For Old Men vydaného letos v září.

Sázka na Brno není pro Scofielda a jeho různé koncertní sestavy ničím rizikovým či novým. Jen v rámci JazzFestu zde vystupoval potřetí a oba předchozí projekty, Überjam před dvanácti lety i akustický JS Quartet v roce 2010, si brněnské publikum podmanily. Letošní koncept alba postavený na písňových hitech amerického stylu country&western byl na první pohled poněkud kontroverzní. Už první (byť vstřícné a většinou příznivé) americké kritiky zmiňovaly jistou konzervativnost jazzového i country publika k ojedinělým fúzím obou zdánlivě neslučitelných žánrů. Melodické country písně a jejich interpreti (Hank Williams, Merle Haggard, Bob Wills, George Jones, Dolly Parton, Shania Twain), z jejichž repertoáru Scofield vybíral, jsou přitom pro většinu Američanů něčím posvátným. Ani ve střední Evropě (notabene v Čechách a na Moravě, zemích tradičnímu country a obzvlášť bluegrassu zaslíbených) nemají tyto dva žánry mnoho společných příznivců. O to větší byla očekávání.

scofield_2016_foto_Martin_Zeman_03Johnu Scofieldovi je ovšem čtyřiašedesát a ví, že si může dovolit to, co by se někomu jinému podařilo jen s obtížemi. Tento kytarista podobnou inspiraci nepromarní a zbytečně nezlehčí. Na své průkopnické cestě v inspiraci country a westernem měl respektované předchůdce jako třeba Garyho Burtona (CD Country Roads, 1969) nebo Billa Frisella (CD Nashville, 1997). On sám se však pokládá za pokračovatele Boba Willse, zpěváka a skladatele, průkopníka tzv. western swingu, který se proslavil ve 40. - 60. letech minulého století. Za hlavní obtíž podobné fúze Scofield pokládá vhodný výběr písní, kterým by převlek do jazzového šatu neublížil, ale naopak je obohatil. Záměrně volil nikoliv instrumentální tradicionály, ale skutečné písně postavené na sdělných textech. Hodiny trávil poslechem původních nahrávek, aby se mu podařilo transformovat osobité nuance zpěvákova stylu do jazyka jazzu. Veškerá sdělení obsažená v textu originální písně se tak v její jazzové úpravě transformují do melodických a harmonických linií a barev. A jak se ukázalo při koncertu, pozoruhodný výsledek nestojí výhradně na frontmanovi s kytarou.

scofield_2016_foto_Martin_Zeman_02Samotné album obsahuje tucet písní a opravdových hitů několika desetiletí americké c&w. Jak ale dokládá pódiový playlist, posluchači v Srbsku, Rakousku, Itálii a Španělsku se mohou těšit na víc než jen na živé provedení toho, co bylo nahráno ve studiu. Téměř devadesátiminutový koncertní set přerušený několika Scofieldovými promluvami tvoří ze dvou třetin repertoár z CD a tři čtyři písně navíc. V Brně nabídlo čtyřčlenné combo jazzových sólistů par excellence jako rozehrávku improvizaci na píseň Mr. Fool  George Jonese. Vedle Johna Scofielda s elektrickou kytarou stála dvojice sidemanů - bubeník Bill Stewart a baskytarista Steve Swallow, na levém křídle obsluhoval Larry Goldings střídavě Hammondky a piano.

Po tomto úvodu běžel koncert jako na drátku. Brzy došlo i na novinky mimo album (jak podotýká Scofield v komentáři na svém facebookovém profilu šlo o premiérové provedení) tedy na milostnou píseň You Win Again od Hanka Williamse. Následoval vlakový hit Carter Family nebo Roye Acuffa Wabash Cannonball, který u nás v 70. letech zpopularizoval zpěvák Ladislav Vodička s Country Beatem (na pódiu excelentně „vyšlapal“ vtipné ostináto Steve Swallow a Bill Stewart vystřihl sólo na bicí). Dál na řadu přišel The Gambler Dona Schlitze, kterého proslavil na Západě hlas Kenny Rogerse a u nás skvělý text Zdeňka Rytíře zpívaný Petrem Spáleným. A pak se zase chvíli hrálo podle desky: skvostná jazzová předělávka hitu Dolly Parton Jolene (s dominantním baskytarovým sólem Steva Swallowa), pocta Bobu Willsovi Faded Love, tesknou atmosféru hitu Hanka Williamse uchovávající I´m So Lonesome I Could Cry, jazzově rozfrázovaný Wayfaring Stranger i novodobější inspirace autorským hitem zpěvačky Shanii Twain You´re Still The One.  A na závěr přišla symbolická vzpomínka na Carter Family a Mamma Maybelle – Wildwood Flower.  Celý koncert rozkvétal hudebními nápady výborně sehrané a na sebe navázané muzikantské čtveřice. Ke country klasice přistupovala s patrným respektem, ale s nijak přehnanou úctou. Navíc disponovala potenciálem u country kapel nevídaným: dvojicí sehraných sidemanů za bicími a baskytarou, která doprovázela bez zbytečných exhibic, nenápadně, věcně, ale nápaditě. A v pravou chvíli si navrch střihla parádní sólo. Pro řadu posluchačů byl Steve Swallow, nejzkušenější ze čtveřice na pódiu a mnohaletý Scofieldův souputník, nejvýraznější postavou koncertu. Z pevných kořenů poctivého backsidu vyrůstala invenční jazzová improvizace s patrnými swingovými názvuky, v níž John Scofield vedle vlastních gejzírů radostného muzicírování ponechával dostatečný prostor svému partnerovi v sólování Larrymu Goldingsovi,. Ten zase citlivě podle atmosféry písně střídal Hammondovy varhany a piano. Veškeré dění na pódiu podporovala výborná práce zvukaře (jen baskytarová sóla si místy zasloužila více vytáhnout).

Pokud název alba (parafrázující v opozitu film bratří Coenů No Country For Old Men) byl míněn ironicky v narážce na průměrný věk této party (country muzika pro staré pány), pak brněnský koncert Johna Scofielda a jeho parťáků potvrdil, že nejsou zapovězené cesty a invence nemá hranice ve věku ani v hudebních žánrech.

John Scofield/ Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Adam

    10. listopad 2016, 16:22
    Podepisuju každé slovo. Scofield jako obyčejně skvělý, basák brutus. Jsem rád, že jsem zajel do Brna.
  • Milan T., Brno

    9. listopad 2016, 12:45
    Na koncert jsem se vypravil ze zvědavosti, patřím k té citované menšině, rád poslouchám country i jazz. A dostal jsem krásný zážitek. Naprosto podepisuji chvalozpěv na basáka, byl výborný, a Scofield samozřejmě taky.

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více