Scofield otevřel Echoes of JazzFest Brno americkou country klasikou

4. listopad 2016, 10:40
Scofield otevřel Echoes of JazzFest Brno americkou country klasikou

Prologem listopadových ozvěn brněnského JazzFestu byl středeční koncert čtyřčlenné hvězdné formace kolem kytaristy Johna Scofielda.V Sono Centru tak pokračovalo jejich pětitýdenní evropské turné na podporu nového alba Country For Old Men vydaného letos v září.

Sázka na Brno není pro Scofielda a jeho různé koncertní sestavy ničím rizikovým či novým. Jen v rámci JazzFestu zde vystupoval potřetí a oba předchozí projekty, Überjam před dvanácti lety i akustický JS Quartet v roce 2010, si brněnské publikum podmanily. Letošní koncept alba postavený na písňových hitech amerického stylu country&western byl na první pohled poněkud kontroverzní. Už první (byť vstřícné a většinou příznivé) americké kritiky zmiňovaly jistou konzervativnost jazzového i country publika k ojedinělým fúzím obou zdánlivě neslučitelných žánrů. Melodické country písně a jejich interpreti (Hank Williams, Merle Haggard, Bob Wills, George Jones, Dolly Parton, Shania Twain), z jejichž repertoáru Scofield vybíral, jsou přitom pro většinu Američanů něčím posvátným. Ani ve střední Evropě (notabene v Čechách a na Moravě, zemích tradičnímu country a obzvlášť bluegrassu zaslíbených) nemají tyto dva žánry mnoho společných příznivců. O to větší byla očekávání.

scofield_2016_foto_Martin_Zeman_03Johnu Scofieldovi je ovšem čtyřiašedesát a ví, že si může dovolit to, co by se někomu jinému podařilo jen s obtížemi. Tento kytarista podobnou inspiraci nepromarní a zbytečně nezlehčí. Na své průkopnické cestě v inspiraci country a westernem měl respektované předchůdce jako třeba Garyho Burtona (CD Country Roads, 1969) nebo Billa Frisella (CD Nashville, 1997). On sám se však pokládá za pokračovatele Boba Willse, zpěváka a skladatele, průkopníka tzv. western swingu, který se proslavil ve 40. - 60. letech minulého století. Za hlavní obtíž podobné fúze Scofield pokládá vhodný výběr písní, kterým by převlek do jazzového šatu neublížil, ale naopak je obohatil. Záměrně volil nikoliv instrumentální tradicionály, ale skutečné písně postavené na sdělných textech. Hodiny trávil poslechem původních nahrávek, aby se mu podařilo transformovat osobité nuance zpěvákova stylu do jazyka jazzu. Veškerá sdělení obsažená v textu originální písně se tak v její jazzové úpravě transformují do melodických a harmonických linií a barev. A jak se ukázalo při koncertu, pozoruhodný výsledek nestojí výhradně na frontmanovi s kytarou.

scofield_2016_foto_Martin_Zeman_02Samotné album obsahuje tucet písní a opravdových hitů několika desetiletí americké c&w. Jak ale dokládá pódiový playlist, posluchači v Srbsku, Rakousku, Itálii a Španělsku se mohou těšit na víc než jen na živé provedení toho, co bylo nahráno ve studiu. Téměř devadesátiminutový koncertní set přerušený několika Scofieldovými promluvami tvoří ze dvou třetin repertoár z CD a tři čtyři písně navíc. V Brně nabídlo čtyřčlenné combo jazzových sólistů par excellence jako rozehrávku improvizaci na píseň Mr. Fool  George Jonese. Vedle Johna Scofielda s elektrickou kytarou stála dvojice sidemanů - bubeník Bill Stewart a baskytarista Steve Swallow, na levém křídle obsluhoval Larry Goldings střídavě Hammondky a piano.

Po tomto úvodu běžel koncert jako na drátku. Brzy došlo i na novinky mimo album (jak podotýká Scofield v komentáři na svém facebookovém profilu šlo o premiérové provedení) tedy na milostnou píseň You Win Again od Hanka Williamse. Následoval vlakový hit Carter Family nebo Roye Acuffa Wabash Cannonball, který u nás v 70. letech zpopularizoval zpěvák Ladislav Vodička s Country Beatem (na pódiu excelentně „vyšlapal“ vtipné ostináto Steve Swallow a Bill Stewart vystřihl sólo na bicí). Dál na řadu přišel The Gambler Dona Schlitze, kterého proslavil na Západě hlas Kenny Rogerse a u nás skvělý text Zdeňka Rytíře zpívaný Petrem Spáleným. A pak se zase chvíli hrálo podle desky: skvostná jazzová předělávka hitu Dolly Parton Jolene (s dominantním baskytarovým sólem Steva Swallowa), pocta Bobu Willsovi Faded Love, tesknou atmosféru hitu Hanka Williamse uchovávající I´m So Lonesome I Could Cry, jazzově rozfrázovaný Wayfaring Stranger i novodobější inspirace autorským hitem zpěvačky Shanii Twain You´re Still The One.  A na závěr přišla symbolická vzpomínka na Carter Family a Mamma Maybelle – Wildwood Flower.  Celý koncert rozkvétal hudebními nápady výborně sehrané a na sebe navázané muzikantské čtveřice. Ke country klasice přistupovala s patrným respektem, ale s nijak přehnanou úctou. Navíc disponovala potenciálem u country kapel nevídaným: dvojicí sehraných sidemanů za bicími a baskytarou, která doprovázela bez zbytečných exhibic, nenápadně, věcně, ale nápaditě. A v pravou chvíli si navrch střihla parádní sólo. Pro řadu posluchačů byl Steve Swallow, nejzkušenější ze čtveřice na pódiu a mnohaletý Scofieldův souputník, nejvýraznější postavou koncertu. Z pevných kořenů poctivého backsidu vyrůstala invenční jazzová improvizace s patrnými swingovými názvuky, v níž John Scofield vedle vlastních gejzírů radostného muzicírování ponechával dostatečný prostor svému partnerovi v sólování Larrymu Goldingsovi,. Ten zase citlivě podle atmosféry písně střídal Hammondovy varhany a piano. Veškeré dění na pódiu podporovala výborná práce zvukaře (jen baskytarová sóla si místy zasloužila více vytáhnout).

Pokud název alba (parafrázující v opozitu film bratří Coenů No Country For Old Men) byl míněn ironicky v narážce na průměrný věk této party (country muzika pro staré pány), pak brněnský koncert Johna Scofielda a jeho parťáků potvrdil, že nejsou zapovězené cesty a invence nemá hranice ve věku ani v hudebních žánrech.

John Scofield/ Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Adam

    10. listopad 2016, 16:22
    Podepisuju každé slovo. Scofield jako obyčejně skvělý, basák brutus. Jsem rád, že jsem zajel do Brna.
  • Milan T., Brno

    9. listopad 2016, 12:45
    Na koncert jsem se vypravil ze zvědavosti, patřím k té citované menšině, rád poslouchám country i jazz. A dostal jsem krásný zážitek. Naprosto podepisuji chvalozpěv na basáka, byl výborný, a Scofield samozřejmě taky.

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více