Sedm smrtelných hříchů. Vynikající Maria Bill v poloviční hře

Sedm smrtelných hříchů. Vynikající Maria Bill v poloviční hře

Městské divadlo Brno včera hostilo hudební představení, jaké se v něm obvykle nevidí. Zábavu a odpočinkové vtipkování vystřídala satira a ironie, popové zpívání šanson. Sedm smrtelných hříchů Kurta Weilla a Bertolta Brechta získalo podobu exhibičního představení pro zpěvačku a herečku Marii Bill.

Divadelní svět Brno se letos poprvé koná v režii Národního divadla Brno a jeho ředitele Martina Glasera, orientace na německé divadlo je očividná. Naprostou většinu inscenací tvoří činohra, ale v programu je přece jen i několik představení, v nichž hraje zásadní roli hudba. Po hostování Bavorského státního baletu provedl včera své představení mnohem skromnější Volkstheater Wien. Sedm smrtelných hříchů (Die Sieben Todsünden) je zpívaný balet Kurta Weilla, libreto napsal Bertolt Brecht, byla to jejich poslední velká spolupráce. Měli za sebou již fantastický úspěch Třígrošové opery (Die Dreigroschenoper, 1928), propadák Happy End (1929) i vynikající operu Vzestup a pád města Mahagonny (Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny, 1931). Sedm smrtelných hříchů vzniklo již na útěku před nacisty a premiéru mělo v Paříži v roce 1933. 

Původní představa baletu se změnila již ve chvíli, kdy Weill dostával na dílo objednávku. Původní tančená role Anny byla zdvojená zpěvačkou a staly se z ní sestry Anna I a Anna II. Ty se vydávají v Americe z Louisiany do velkých měst, aby uživily svou rodinu jako barové tanečnice. Dvojice postav je ale silně nejednoznačná a libreto svádí k myšlence, že jde o jednu zdvojenou osobu, hned na začátku (máme jedno srdce, jedny boty…). Obsadit obě role jednou představitelkou se tedy svým způsobem nabízí, ačkoli tím vznikne cosi jiného, než autoři zamýšleli a napsali – přinejmenším nejednoznačnost schizmatu se vytratí. Když navíc ještě chybí titulkovací zařízení a publikum vesměs netuší, o co vlastně jde, je to už na pováženou. Celé představení tím stálo na výkonu Marie Bill, ale ten byl zato oslnivý.

Rakouská zpěvačka a herečka se tímto představením minulý rok s Volkstheater Wien loučila po deseti letech a v tomto kontextu získává forma scénického galakoncertu úplně jiný smysl. Český divák to ale pravděpodobně netuší, jméno Marie Bill nikdy neslyšel (natož její zpěv) a z programu se nic konkrétního nedozví. S prvním překvapením je tedy konfrontovaný hned na začátku, kdy začne Maria Bill s klavírním doprovodem zpívat pořad písní Kurta Weilla – začne standardem Speak Low, několik písní z Třígrošové opery se střídá s dalšími tituly, na černé plátno v pozadí se promítají jména textařů.

Maria Bill zpívá temným hlasem, s ráznou a pečlivou dikcí v němčině, angličtině i francouzštině, její charisma trošku připomene Soňu Červenou. Bill je ale poněkud jednotvárná a strojová, pětatřicetiminutový blok písní zazpívá v jednom kuse, prakticky bez meziher, zcela bez pauz: prostě nasadí a jede. Celkově je ohromně stylová, i když z některých písní se vytrácí jejich jasný ironický podtón (Zuhälterballade, Ballade von der sexuellen Hörigkeit). Stojí na scéně v černých šatech s výrazným bílým boa, boty na kothurnech z ní dělají téměř sochu. Po poslední písni úvodního bloku se rozhrne opona, za ní sedí orchestr a začíná vlastní představení.

Maria Bill je víc zpěvačka než herečka a režisér Michael Schottenberg jí představení nachystal opravdu na míru. Podtrhl tím všechno, co Bill umí, ale zároveň také ubral samotné hře: Sedm smrtelných hříchů se hrálo jen tak napůl, ochuzení o baletku se zaretušovat nedá. Herecké akce i taneční kreace představovaly spíš bizarní podklad pro samotný zpěv než opravdové divadlo. Zároveň ale umocnily a podněcovaly pěvecký výraz, který narozdíl od první, koncertní části získal na rozmanitosti. Putování polosvětem amerických velkoměst a jejich hříšnými pastmi doprovázely změny variabilního kostýmu (Erika Navas). Marie Bill je zvládala s přehledem na scéně, její schopnosti byly pravděpodobně využity opravdu do důsledku.

Výborný výkon podal orchestr Virtuosi Brunensis. Hrál pod vedením Milana Turkoviće stylově, přesně, byl to opravdu dobře podaný Kurt Weill. Stylovost není zmíněná již podruhé náhodou, byla to jedna z hlavních ozdob představení. Výborně zpívalo kvarteto rodinných příslušníků, v krátkém sóle vynikl především první tenor. Klavírista Michael Hornek byl excelentní doprovazeč první části.

Divadelní práce dvojice Weill – Brecht se na našich scénách příliš často neobjevují a Divadelní svět z tohoto hlediska zaslouží pochvalu už za samotný fakt, že inscenaci Sedmi smrtelných hříchů přivezl. Je ovšem otázka, jestli zrovna tato verze mohla mít pro české publikum seznamovací funkci, jakkoli bylo představení velmi dobré. A rozhodně je dobře, že v divadle nezatěžující muzikálové zábavy našlo jednou místo také vážně míněné a ostře satirické hudebního divadlo.

Kurt Weill, Bertolt Brecht: Die Sieben Todsünden (Sedm smrtelných hříchů). Hudební nastudování – Milan Turković, klavír – Michael Hornek, režie – Michael Schottenberg, kostýmy – Erika Navas. Maria Bill, Martin Mairinger, Wilhelm Spuller, Johannes Schwendinger – otec, Ivaylo Guverov – matka, Virtuosi Brunensis. 19. října 2015, Městské divadlo Brno. V rámci festivalu Divadelní svět.

Maria Bill, foto archiv Volkstheater Wien

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více