Sedm smrtelných hříchů. Vynikající Maria Bill v poloviční hře

Sedm smrtelných hříchů. Vynikající Maria Bill v poloviční hře

Městské divadlo Brno včera hostilo hudební představení, jaké se v něm obvykle nevidí. Zábavu a odpočinkové vtipkování vystřídala satira a ironie, popové zpívání šanson. Sedm smrtelných hříchů Kurta Weilla a Bertolta Brechta získalo podobu exhibičního představení pro zpěvačku a herečku Marii Bill.

Divadelní svět Brno se letos poprvé koná v režii Národního divadla Brno a jeho ředitele Martina Glasera, orientace na německé divadlo je očividná. Naprostou většinu inscenací tvoří činohra, ale v programu je přece jen i několik představení, v nichž hraje zásadní roli hudba. Po hostování Bavorského státního baletu provedl včera své představení mnohem skromnější Volkstheater Wien. Sedm smrtelných hříchů (Die Sieben Todsünden) je zpívaný balet Kurta Weilla, libreto napsal Bertolt Brecht, byla to jejich poslední velká spolupráce. Měli za sebou již fantastický úspěch Třígrošové opery (Die Dreigroschenoper, 1928), propadák Happy End (1929) i vynikající operu Vzestup a pád města Mahagonny (Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny, 1931). Sedm smrtelných hříchů vzniklo již na útěku před nacisty a premiéru mělo v Paříži v roce 1933. 

Původní představa baletu se změnila již ve chvíli, kdy Weill dostával na dílo objednávku. Původní tančená role Anny byla zdvojená zpěvačkou a staly se z ní sestry Anna I a Anna II. Ty se vydávají v Americe z Louisiany do velkých měst, aby uživily svou rodinu jako barové tanečnice. Dvojice postav je ale silně nejednoznačná a libreto svádí k myšlence, že jde o jednu zdvojenou osobu, hned na začátku (máme jedno srdce, jedny boty…). Obsadit obě role jednou představitelkou se tedy svým způsobem nabízí, ačkoli tím vznikne cosi jiného, než autoři zamýšleli a napsali – přinejmenším nejednoznačnost schizmatu se vytratí. Když navíc ještě chybí titulkovací zařízení a publikum vesměs netuší, o co vlastně jde, je to už na pováženou. Celé představení tím stálo na výkonu Marie Bill, ale ten byl zato oslnivý.

Rakouská zpěvačka a herečka se tímto představením minulý rok s Volkstheater Wien loučila po deseti letech a v tomto kontextu získává forma scénického galakoncertu úplně jiný smysl. Český divák to ale pravděpodobně netuší, jméno Marie Bill nikdy neslyšel (natož její zpěv) a z programu se nic konkrétního nedozví. S prvním překvapením je tedy konfrontovaný hned na začátku, kdy začne Maria Bill s klavírním doprovodem zpívat pořad písní Kurta Weilla – začne standardem Speak Low, několik písní z Třígrošové opery se střídá s dalšími tituly, na černé plátno v pozadí se promítají jména textařů.

Maria Bill zpívá temným hlasem, s ráznou a pečlivou dikcí v němčině, angličtině i francouzštině, její charisma trošku připomene Soňu Červenou. Bill je ale poněkud jednotvárná a strojová, pětatřicetiminutový blok písní zazpívá v jednom kuse, prakticky bez meziher, zcela bez pauz: prostě nasadí a jede. Celkově je ohromně stylová, i když z některých písní se vytrácí jejich jasný ironický podtón (Zuhälterballade, Ballade von der sexuellen Hörigkeit). Stojí na scéně v černých šatech s výrazným bílým boa, boty na kothurnech z ní dělají téměř sochu. Po poslední písni úvodního bloku se rozhrne opona, za ní sedí orchestr a začíná vlastní představení.

Maria Bill je víc zpěvačka než herečka a režisér Michael Schottenberg jí představení nachystal opravdu na míru. Podtrhl tím všechno, co Bill umí, ale zároveň také ubral samotné hře: Sedm smrtelných hříchů se hrálo jen tak napůl, ochuzení o baletku se zaretušovat nedá. Herecké akce i taneční kreace představovaly spíš bizarní podklad pro samotný zpěv než opravdové divadlo. Zároveň ale umocnily a podněcovaly pěvecký výraz, který narozdíl od první, koncertní části získal na rozmanitosti. Putování polosvětem amerických velkoměst a jejich hříšnými pastmi doprovázely změny variabilního kostýmu (Erika Navas). Marie Bill je zvládala s přehledem na scéně, její schopnosti byly pravděpodobně využity opravdu do důsledku.

Výborný výkon podal orchestr Virtuosi Brunensis. Hrál pod vedením Milana Turkoviće stylově, přesně, byl to opravdu dobře podaný Kurt Weill. Stylovost není zmíněná již podruhé náhodou, byla to jedna z hlavních ozdob představení. Výborně zpívalo kvarteto rodinných příslušníků, v krátkém sóle vynikl především první tenor. Klavírista Michael Hornek byl excelentní doprovazeč první části.

Divadelní práce dvojice Weill – Brecht se na našich scénách příliš často neobjevují a Divadelní svět z tohoto hlediska zaslouží pochvalu už za samotný fakt, že inscenaci Sedmi smrtelných hříchů přivezl. Je ovšem otázka, jestli zrovna tato verze mohla mít pro české publikum seznamovací funkci, jakkoli bylo představení velmi dobré. A rozhodně je dobře, že v divadle nezatěžující muzikálové zábavy našlo jednou místo také vážně míněné a ostře satirické hudebního divadlo.

Kurt Weill, Bertolt Brecht: Die Sieben Todsünden (Sedm smrtelných hříchů). Hudební nastudování – Milan Turković, klavír – Michael Hornek, režie – Michael Schottenberg, kostýmy – Erika Navas. Maria Bill, Martin Mairinger, Wilhelm Spuller, Johannes Schwendinger – otec, Ivaylo Guverov – matka, Virtuosi Brunensis. 19. října 2015, Městské divadlo Brno. V rámci festivalu Divadelní svět.

Maria Bill, foto archiv Volkstheater Wien

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více