Sezamová ulice si vyšla z televize do divadla

Sezamová ulice si vyšla z televize do divadla

Ikonické plyšové postavy jako Elmo, Bohoušek, Zoe, Bert, Bibo či Keksík vystupují v americké televizi už více než čtyři dekády. V zábavné muzikálové podívané mají ještě přidanou hodnotu jevištního života.

Bídnou nabídku hudebního divadla pro děti předškolního věku v Brně včera zpestřila šou vycházející ze známého televizního seriálu Sezamová ulice. Představení Elmo hraje dětem z Divadla Bolka Polívky navíc odstartovalo tuzemskou tour do tří dalších českých měst: Pardubic, Karlových Varů a Prahy. Soudě podle brněnského sálu zaplněného caparty, je po podobné zábavě poptávka.

Ikonické plyšové postavy jako Elmo, Bohoušek, Zoe, Bert, Bibo či Keksík vystupují v americké televizi už více než čtyři dekády. U nás ještě v osmdesátých letech podobnou roli suplovaly postavy dvou nemotorů Jů a Hele, jejichž nástupci se od roku 2002 v jistém slova smyslu stala právě plyšová Sezamová ulice. Dětské estrádě Elmo hraje dětem dala název plyšová figurka, která znázorňuje jednu z nejslavnějších pohádkových postav v historii televizní zábavy vůbec. Červený chlupáč Elmo s vypouklýma bílýma očima letos oslaví své pětačtyřicáté narozeniny!

Rozverné postavičky v této zábavné muzikálové podívané mají samozřejmě přidanou hodnotu jevištního života. A živé divadlo by pro dítě mohlo a možná i mělo mít větší magii než neživotné sklo televizní obrazovky. Tato muppet show v tuzemsku navíc neztratila své zaoceánské kořeny. Devadesátiminutový program nabídl tucet svérázných postaviček, které tančily a otvíraly své do plyše proříznuté pusy na český dabing. Pořadatelé ovšem nabízeli také možnost poslechu v anglickém originálu, což lze jistě ocenit.

Samozřejmě tady nejde o muzikál na half playback. Tanečníci postrojení v přezvětšených plyšových postavách se toliko pohybuji a otevírají pusy na předem natočený záznam, což je vzhledem k velikosti a nekomfortnosti kostýmů i tak úctyhodný výkon. Živoucí přesvědčivost jednotlivých postav se tady odvíjí právě od mrštnosti, pohybové elegance a zvládnuté choreografie, v čemž byly mezi dvanácti účinkujícími dost viditelné rozdíly. Nejlépe si naštěstí vedly obě ústřední postavy celé šou – tedy Elmo a jeho kamarádka víla.

Hlavní role z anglického originálu v tomto nastudování přemluvili Michal Holán (Elmo), Bohdan Tůma (Pták Buk), Klára Šumanová (Zoe), Jan Maxián (Ernie) nebo Jakub Saic (Bert) a nahrávka provázející vystoupení tvoří samostatnou kvalitu produkce. Však také výběr hlasů pro dabing podléhal kontrole zahraničních producentů. Vysoce znějící hlasy naštěstí neuhýbají do bezzubého žvatlání, jen předtočený dabing neumožňuje reagovat bezprostředně na dění v sále – hlavně v těch momentech, kdy plyšáci žádají děti o interaktivitu (zpívání, počítání či povzbuzování).

Živé představení Elmo hraje dětem hovoří zejména o hudbě, písničkách, o tom, jak muzika vzniká a že ji může „tvořit“ každý z nás na cokoli ve svém okolí. Tato kuchařka muzicírování patří také ke kladům vystoupení. Divadelní verze se snaží malým divákům nabízet po vzoru televizního originálu kombinaci zábavy a vzdělání. A to vše zasypává velkou dávkou ztřeštěných kousků. Podle reakcí malých diváků v Brně možná ani nezabírají ony didaktické či naučné momenty představení, ale hlediště k potlesku vždy bezpečně strhla hromadná taneční čísla nebo legrační mumraj. Bude to zejména choreografie, o níž se v souvislosti s touto muzikálovou šou, která se ovšem opírá o nahrávku, bude hovořit nejvíce. A to v dobrém slova smyslu…

Muzikálová šou Elmo hraje dětem vznikla v roce 2012 a Česká republika byla jedním z prvních neanglicky mluvících států, kde bylo představení pro malé diváky nadabováno. Barevní plyšáci ze Sesame street v čele s populárním Elmem tak představují jakýsi protipól dětskému divadlu, za kterým lze v Brně zajít do Radosti, Polárky a občas také na další „dospělé“ scény. To jsme ale u zcela jiného pojetí dětského divadla. V tomto případě můžeme hovořit spíše o divadelním recyklování televizní zábavy, které nepostrádá kvality ani rezervy naznačené výše v textu. Největší výtka vůči této šou bude překvapivě mířit do publika. Hned jak se roztáhla opona, zasypala plyšáky kanonáda blesků z fotících mobilů. Rodiče chtěli mít vzhledem k ceně lístků asi nějakou hmatatelnější památku, že šou Elmo hraje dětem navštívili. Snad si jejich děti do návštěv dalších kulturních podniků neodnesou, že vyblejsknout si všechno, ozářit sousedy, natropit hluk a do jisté míry tak znehodnotit produkci, je normální. Proto mám návrh: že se to nedělá a že divadlo je možné absolvovat bez mobilů, může Elmo předškolákům vysvětlit třeba v dalším díle svojí šou. Ti odrostlí by to stejně nepochopili.

Elmo hraje dětem. Muzikálová show pro děti s českým dabingem. 17. března 2015, Divadlo Bolka Polívky, Brno.

Foto Sesame Workshop

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Inscenace Městského divadla Brno se snaží být mimořádným zážitkem celým svým vizuálně-hudebním pojetím. Velkolepé pohádkové obrazy kontrastují s civilními polohami začátku a konce příběhu s aktuálními narážkami na Justina Biebera, sociální sítě, ale také na rodinnou nesoudržnost a absenci normální pospolitosti.  více

Studenti JAMU se odrazili ode dna, aby dosáhli ještě výše. Takto se dá stručně vyjádřit obsah nového českého muzikálu libretisty Pavla Drábka a skladatele Ondřeje Kyase, kmenových autorů Ensemblu Opera Diversa. Muzikál vznikl na zakázku pro absolventský ročník muzikálového herectví a je napsaný na tělo jeho studentům.  více

Vedle Pražákova paláce vyrostl nedávno multikulturní prostor Praha, v Městském divadle Brno zase Karlštejn. Muzikál Noc na Karlštejně se přesunul z venkovní produkce na Hudební scénu, včera po poledni byla první veřejná generálka. To je dobrá příležitost, aby k představení přihodil několik nesouvislých postřehů člověk, který na muzikály běžně nechodí.  více


Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.  více

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.  více

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.  více

Relax, pohoda, souznění, ale také energie nebo slast z nesouhlasu – to jsou některé z kategorií, které v nás mohou vyvolávat nebo posilovat libovolná umělecká nebo popkulturní díla. O stupeň výše řadí takové umělecké výtvory, které člověku dávají odpovědi na jeho otázky. A úplně nejvýš pak stojí kategorii artefaktů, které doplňují otázky k našim odpovědím. A i když to, co se svou čistě mužskou doprovodnou kapelou produkuje zpěvačka Nikola Mucha, zní na první poslech jako útok na první signální, nové album Nána ve skutečnosti nabízí spoustu zásadních otázek.  více

Má sedmadvacet let a je talentovaný barytonista. Jmenuje se Roman Hoza. V posledních letech se řadí k nejvíce sledovaným českým pěvcům své generace. Laureát několika mezinárodních soutěží se mimo jiné představil třeba na prestižním Salcburském festivalu či na festivalu Pražské jaro. Absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Od letošní sezony je stálým členem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během ledna bude v brněnské opeře debutovat jako svůdník Don Giovanni.  více

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.  více

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.  více

Před zaplněným hledištěm, ve formě a s vysílačem energie zapnutým na plný výkon oslavil brněnský B-Side Band dirigovaný svým zakladatelem, bandleaderem a trumpetistou Josefem Buchtou své desáté narozeniny. Diváci si vychutnali nepřetržitý proud muzikantského nasazení a pohodovou atmosféru brněnského Metro Music Baru, který je pro B-Side Band domovskou scénou i zkušebnou v jednom. Slavnostní atmosféra na pódiu a vstřícnost návštěvníků koncertu pod pódiem vyburcovala kapelu k výbornému výkonu podpořenému hvězdnými hosty.  více

Dalšímu z unikátních večerů sdružení pro novější hudbu Brno Contemporary Orchestra (BCO) patřil středeční večer v Besedním domě. Orchestr především díky svému zakladateli Pavlu Šnajdrovi v Brně již pět let provozuje hudbu 20. a 21. století s důrazem na díla instrumentačně atypická, výstřední či z jiných důvodů pro standardní symfonické orchestry provozně nevhodná, díla, která jsou přesto unikátní svojí hodnotou osvětovou i ryze hudební. Dramaturgie recenzovaného večera byla jedinečná a umocnil ji ještě malý předkoncert.  více

Brněnská náměstí Svobody, Moravské náměstí a Zelný trh jsme si už za několik posledních let zvykli v předvánočním čase vnímat jako tržiště, na nichž se lze setkat s přáteli, popít, pojíst, koupit maličkost sobě či přátelům jako dárek. Nedílnou součástí adventní nabídky však je i hudební produkce na jmenovaných náměstích, které jsou pro jedny vítanou, pro druhé pouze trpěnou tradicí s velmi proměnlivou kvalitativní úrovní. Kaleidoskop je letos ústředním motivem brněnských Vánoc, které tak tvoří pestrá mozaika žánrů i vystoupení na všech třech pódiích po dobu konání trhů čili do 23. prosince.  více

Zábavná, milá, pozitivní a opravdu pohádková – nová brněnská inscenace Dvořákovy opery Čert a Káča potěší a pobaví. Jiří Heřman při její režii naplno projevil dosud spíše skrývané komediální sklony.  více

S více jak půlročním odstupem se na prkna Janáčkova divadla s Filharmonií Brno vrátil kazachstánský dirigent Alan Buribajev. Orchestr a sólista Matthew Barley pod jeho vedením podali v netypickém multimediálním koncertu čínského skladatele Tan Duna výborný výkon. O poznání menší úspěch se pak dostavil v provedení Musorgského Obrázků z výstavy.  více

Propojení moderního jazzu s trampskou písní je na první pohled šílenost nebo – jak s oblibou říká Vilém Spilka – dílo s „cimrmanovským elementem“. Ve skutečnosti je však Spilkovo nové album Podvod s úpravami písní Honzy Nedvěda sice projektem překvapivým, ale z hlediska hudební tradice naprosto pochopitelným.  více

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.  více

Baletní inscenace Chvění je volně inspirována básní Poslední list od Vladimíra Holana. Původní balet choreografa a režiséra Petra Zusky vznikl ve spolupráci s baletem Národního divadla Brno. Na hudbu Henryka Góreckého a Jiřího Pavlici tančí dvanáct tanečnic a dvanáct tanečníků v čele s hlavními postavami, které zastupují ženský a mužský element v roli ONA a ON.  více