Sezamová ulice si vyšla z televize do divadla

Sezamová ulice si vyšla z televize do divadla

Ikonické plyšové postavy jako Elmo, Bohoušek, Zoe, Bert, Bibo či Keksík vystupují v americké televizi už více než čtyři dekády. V zábavné muzikálové podívané mají ještě přidanou hodnotu jevištního života.

Bídnou nabídku hudebního divadla pro děti předškolního věku v Brně včera zpestřila šou vycházející ze známého televizního seriálu Sezamová ulice. Představení Elmo hraje dětem z Divadla Bolka Polívky navíc odstartovalo tuzemskou tour do tří dalších českých měst: Pardubic, Karlových Varů a Prahy. Soudě podle brněnského sálu zaplněného caparty, je po podobné zábavě poptávka.

Ikonické plyšové postavy jako Elmo, Bohoušek, Zoe, Bert, Bibo či Keksík vystupují v americké televizi už více než čtyři dekády. U nás ještě v osmdesátých letech podobnou roli suplovaly postavy dvou nemotorů Jů a Hele, jejichž nástupci se od roku 2002 v jistém slova smyslu stala právě plyšová Sezamová ulice. Dětské estrádě Elmo hraje dětem dala název plyšová figurka, která znázorňuje jednu z nejslavnějších pohádkových postav v historii televizní zábavy vůbec. Červený chlupáč Elmo s vypouklýma bílýma očima letos oslaví své pětačtyřicáté narozeniny!

Rozverné postavičky v této zábavné muzikálové podívané mají samozřejmě přidanou hodnotu jevištního života. A živé divadlo by pro dítě mohlo a možná i mělo mít větší magii než neživotné sklo televizní obrazovky. Tato muppet show v tuzemsku navíc neztratila své zaoceánské kořeny. Devadesátiminutový program nabídl tucet svérázných postaviček, které tančily a otvíraly své do plyše proříznuté pusy na český dabing. Pořadatelé ovšem nabízeli také možnost poslechu v anglickém originálu, což lze jistě ocenit.

Samozřejmě tady nejde o muzikál na half playback. Tanečníci postrojení v přezvětšených plyšových postavách se toliko pohybuji a otevírají pusy na předem natočený záznam, což je vzhledem k velikosti a nekomfortnosti kostýmů i tak úctyhodný výkon. Živoucí přesvědčivost jednotlivých postav se tady odvíjí právě od mrštnosti, pohybové elegance a zvládnuté choreografie, v čemž byly mezi dvanácti účinkujícími dost viditelné rozdíly. Nejlépe si naštěstí vedly obě ústřední postavy celé šou – tedy Elmo a jeho kamarádka víla.

Hlavní role z anglického originálu v tomto nastudování přemluvili Michal Holán (Elmo), Bohdan Tůma (Pták Buk), Klára Šumanová (Zoe), Jan Maxián (Ernie) nebo Jakub Saic (Bert) a nahrávka provázející vystoupení tvoří samostatnou kvalitu produkce. Však také výběr hlasů pro dabing podléhal kontrole zahraničních producentů. Vysoce znějící hlasy naštěstí neuhýbají do bezzubého žvatlání, jen předtočený dabing neumožňuje reagovat bezprostředně na dění v sále – hlavně v těch momentech, kdy plyšáci žádají děti o interaktivitu (zpívání, počítání či povzbuzování).

Živé představení Elmo hraje dětem hovoří zejména o hudbě, písničkách, o tom, jak muzika vzniká a že ji může „tvořit“ každý z nás na cokoli ve svém okolí. Tato kuchařka muzicírování patří také ke kladům vystoupení. Divadelní verze se snaží malým divákům nabízet po vzoru televizního originálu kombinaci zábavy a vzdělání. A to vše zasypává velkou dávkou ztřeštěných kousků. Podle reakcí malých diváků v Brně možná ani nezabírají ony didaktické či naučné momenty představení, ale hlediště k potlesku vždy bezpečně strhla hromadná taneční čísla nebo legrační mumraj. Bude to zejména choreografie, o níž se v souvislosti s touto muzikálovou šou, která se ovšem opírá o nahrávku, bude hovořit nejvíce. A to v dobrém slova smyslu…

Muzikálová šou Elmo hraje dětem vznikla v roce 2012 a Česká republika byla jedním z prvních neanglicky mluvících států, kde bylo představení pro malé diváky nadabováno. Barevní plyšáci ze Sesame street v čele s populárním Elmem tak představují jakýsi protipól dětskému divadlu, za kterým lze v Brně zajít do Radosti, Polárky a občas také na další „dospělé“ scény. To jsme ale u zcela jiného pojetí dětského divadla. V tomto případě můžeme hovořit spíše o divadelním recyklování televizní zábavy, které nepostrádá kvality ani rezervy naznačené výše v textu. Největší výtka vůči této šou bude překvapivě mířit do publika. Hned jak se roztáhla opona, zasypala plyšáky kanonáda blesků z fotících mobilů. Rodiče chtěli mít vzhledem k ceně lístků asi nějakou hmatatelnější památku, že šou Elmo hraje dětem navštívili. Snad si jejich děti do návštěv dalších kulturních podniků neodnesou, že vyblejsknout si všechno, ozářit sousedy, natropit hluk a do jisté míry tak znehodnotit produkci, je normální. Proto mám návrh: že se to nedělá a že divadlo je možné absolvovat bez mobilů, může Elmo předškolákům vysvětlit třeba v dalším díle svojí šou. Ti odrostlí by to stejně nepochopili.

Elmo hraje dětem. Muzikálová show pro děti s českým dabingem. 17. března 2015, Divadlo Bolka Polívky, Brno.

Foto Sesame Workshop

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Inscenace Městského divadla Brno se snaží být mimořádným zážitkem celým svým vizuálně-hudebním pojetím. Velkolepé pohádkové obrazy kontrastují s civilními polohami začátku a konce příběhu s aktuálními narážkami na Justina Biebera, sociální sítě, ale také na rodinnou nesoudržnost a absenci normální pospolitosti.  více

Studenti JAMU se odrazili ode dna, aby dosáhli ještě výše. Takto se dá stručně vyjádřit obsah nového českého muzikálu libretisty Pavla Drábka a skladatele Ondřeje Kyase, kmenových autorů Ensemblu Opera Diversa. Muzikál vznikl na zakázku pro absolventský ročník muzikálového herectví a je napsaný na tělo jeho studentům.  více

Vedle Pražákova paláce vyrostl nedávno multikulturní prostor Praha, v Městském divadle Brno zase Karlštejn. Muzikál Noc na Karlštejně se přesunul z venkovní produkce na Hudební scénu, včera po poledni byla první veřejná generálka. To je dobrá příležitost, aby k představení přihodil několik nesouvislých postřehů člověk, který na muzikály běžně nechodí.  více


Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více