Sezamová ulice si vyšla z televize do divadla

Sezamová ulice si vyšla z televize do divadla

Ikonické plyšové postavy jako Elmo, Bohoušek, Zoe, Bert, Bibo či Keksík vystupují v americké televizi už více než čtyři dekády. V zábavné muzikálové podívané mají ještě přidanou hodnotu jevištního života.

Bídnou nabídku hudebního divadla pro děti předškolního věku v Brně včera zpestřila šou vycházející ze známého televizního seriálu Sezamová ulice. Představení Elmo hraje dětem z Divadla Bolka Polívky navíc odstartovalo tuzemskou tour do tří dalších českých měst: Pardubic, Karlových Varů a Prahy. Soudě podle brněnského sálu zaplněného caparty, je po podobné zábavě poptávka.

Ikonické plyšové postavy jako Elmo, Bohoušek, Zoe, Bert, Bibo či Keksík vystupují v americké televizi už více než čtyři dekády. U nás ještě v osmdesátých letech podobnou roli suplovaly postavy dvou nemotorů Jů a Hele, jejichž nástupci se od roku 2002 v jistém slova smyslu stala právě plyšová Sezamová ulice. Dětské estrádě Elmo hraje dětem dala název plyšová figurka, která znázorňuje jednu z nejslavnějších pohádkových postav v historii televizní zábavy vůbec. Červený chlupáč Elmo s vypouklýma bílýma očima letos oslaví své pětačtyřicáté narozeniny!

Rozverné postavičky v této zábavné muzikálové podívané mají samozřejmě přidanou hodnotu jevištního života. A živé divadlo by pro dítě mohlo a možná i mělo mít větší magii než neživotné sklo televizní obrazovky. Tato muppet show v tuzemsku navíc neztratila své zaoceánské kořeny. Devadesátiminutový program nabídl tucet svérázných postaviček, které tančily a otvíraly své do plyše proříznuté pusy na český dabing. Pořadatelé ovšem nabízeli také možnost poslechu v anglickém originálu, což lze jistě ocenit.

Samozřejmě tady nejde o muzikál na half playback. Tanečníci postrojení v přezvětšených plyšových postavách se toliko pohybuji a otevírají pusy na předem natočený záznam, což je vzhledem k velikosti a nekomfortnosti kostýmů i tak úctyhodný výkon. Živoucí přesvědčivost jednotlivých postav se tady odvíjí právě od mrštnosti, pohybové elegance a zvládnuté choreografie, v čemž byly mezi dvanácti účinkujícími dost viditelné rozdíly. Nejlépe si naštěstí vedly obě ústřední postavy celé šou – tedy Elmo a jeho kamarádka víla.

Hlavní role z anglického originálu v tomto nastudování přemluvili Michal Holán (Elmo), Bohdan Tůma (Pták Buk), Klára Šumanová (Zoe), Jan Maxián (Ernie) nebo Jakub Saic (Bert) a nahrávka provázející vystoupení tvoří samostatnou kvalitu produkce. Však také výběr hlasů pro dabing podléhal kontrole zahraničních producentů. Vysoce znějící hlasy naštěstí neuhýbají do bezzubého žvatlání, jen předtočený dabing neumožňuje reagovat bezprostředně na dění v sále – hlavně v těch momentech, kdy plyšáci žádají děti o interaktivitu (zpívání, počítání či povzbuzování).

Živé představení Elmo hraje dětem hovoří zejména o hudbě, písničkách, o tom, jak muzika vzniká a že ji může „tvořit“ každý z nás na cokoli ve svém okolí. Tato kuchařka muzicírování patří také ke kladům vystoupení. Divadelní verze se snaží malým divákům nabízet po vzoru televizního originálu kombinaci zábavy a vzdělání. A to vše zasypává velkou dávkou ztřeštěných kousků. Podle reakcí malých diváků v Brně možná ani nezabírají ony didaktické či naučné momenty představení, ale hlediště k potlesku vždy bezpečně strhla hromadná taneční čísla nebo legrační mumraj. Bude to zejména choreografie, o níž se v souvislosti s touto muzikálovou šou, která se ovšem opírá o nahrávku, bude hovořit nejvíce. A to v dobrém slova smyslu…

Muzikálová šou Elmo hraje dětem vznikla v roce 2012 a Česká republika byla jedním z prvních neanglicky mluvících států, kde bylo představení pro malé diváky nadabováno. Barevní plyšáci ze Sesame street v čele s populárním Elmem tak představují jakýsi protipól dětskému divadlu, za kterým lze v Brně zajít do Radosti, Polárky a občas také na další „dospělé“ scény. To jsme ale u zcela jiného pojetí dětského divadla. V tomto případě můžeme hovořit spíše o divadelním recyklování televizní zábavy, které nepostrádá kvality ani rezervy naznačené výše v textu. Největší výtka vůči této šou bude překvapivě mířit do publika. Hned jak se roztáhla opona, zasypala plyšáky kanonáda blesků z fotících mobilů. Rodiče chtěli mít vzhledem k ceně lístků asi nějakou hmatatelnější památku, že šou Elmo hraje dětem navštívili. Snad si jejich děti do návštěv dalších kulturních podniků neodnesou, že vyblejsknout si všechno, ozářit sousedy, natropit hluk a do jisté míry tak znehodnotit produkci, je normální. Proto mám návrh: že se to nedělá a že divadlo je možné absolvovat bez mobilů, může Elmo předškolákům vysvětlit třeba v dalším díle svojí šou. Ti odrostlí by to stejně nepochopili.

Elmo hraje dětem. Muzikálová show pro děti s českým dabingem. 17. března 2015, Divadlo Bolka Polívky, Brno.

Foto Sesame Workshop

Komentáře

Reagovat
  captcha

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Inscenace Městského divadla Brno se snaží být mimořádným zážitkem celým svým vizuálně-hudebním pojetím. Velkolepé pohádkové obrazy kontrastují s civilními polohami začátku a konce příběhu s aktuálními narážkami na Justina Biebera, sociální sítě, ale také na rodinnou nesoudržnost a absenci normální pospolitosti.  více

Studenti JAMU se odrazili ode dna, aby dosáhli ještě výše. Takto se dá stručně vyjádřit obsah nového českého muzikálu libretisty Pavla Drábka a skladatele Ondřeje Kyase, kmenových autorů Ensemblu Opera Diversa. Muzikál vznikl na zakázku pro absolventský ročník muzikálového herectví a je napsaný na tělo jeho studentům.  více

Vedle Pražákova paláce vyrostl nedávno multikulturní prostor Praha, v Městském divadle Brno zase Karlštejn. Muzikál Noc na Karlštejně se přesunul z venkovní produkce na Hudební scénu, včera po poledni byla první veřejná generálka. To je dobrá příležitost, aby k představení přihodil několik nesouvislých postřehů člověk, který na muzikály běžně nechodí.  více


Propojení moderního jazzu s trampskou písní je na první pohled šílenost nebo – jak s oblibou říká Vilém Spilka – dílo s „cimrmanovským elementem“. Ve skutečnosti je však Spilkovo nové album Podvod s úpravami písní Honzy Nedvěda sice projektem překvapivým, ale z hlediska hudební tradice naprosto pochopitelným.  více

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.  více

Baletní inscenace Chvění je volně inspirována básní Poslední list od Vladimíra Holana. Původní balet choreografa a režiséra Petra Zusky vznikl ve spolupráci s baletem Národního divadla Brno. Na hudbu Henryka Góreckého a Jiřího Pavlici tančí dvanáct tanečnic a dvanáct tanečníků v čele s hlavními postavami, které zastupují ženský a mužský element v roli ONA a ON.  více

Hudební dráha houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské připomíná pohyb po spirále. Před cimbálovou muzikou, v níž byla řadovou členkou, dala před více než deseti lety spolupráci v duu s Jiřím Plockem. Poté hrála lidové písně sama s looperem, její první samostatné album Nězachoď slunečko bylo skutečně sólové, nicméně s mnoha hosty. A nyní vydává další „svou“ desku, tentokrát ovšem jako kapelnice nové skupiny, velmi kompaktně a pestře znějícího tria. Mimochodem fakt, že slovo TRIO je na obalu alba – na rozdíl od jmen členů – uvedeno velkými písmeny, zdůrazňuje, že jde opravdu o desku kapelní a nikoli sólovou. V této skutečnosti se skrývá jak největší síla, tak některé drobné slabiny nahrávky.  více

Nejen na hudební návrat do počátku sladkých šedesátek sází nová rodinná komedie Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka. Od víkendové premiéry ji uvádí činohra Národního divadla v Brně. Živá sedmičlenná kapela přímo na jevišti tvoří zvukovou i dějovou kulisu až sentimentální cesty v čase zpět. Staří budou na sladká „sixties“ nejen přes muziku dojatě vzpomínat, malí si tuto dekádu budou objevovat. A právě na to novinka režiséra Martina Františáka sází.  více

Prologem listopadových ozvěn brněnského JazzFestu byl středeční koncert čtyřčlenné hvězdné formace kolem kytaristy Johna Scofielda.V Sono Centru tak pokračovalo jejich pětitýdenní evropské turné na podporu nového alba Country For Old Men vydaného letos v září.  více

Sopranistka Maida Hundeling, která v loňské sezoně debutovala kupříkladu v Metropolitní opeře v New Yorku, se po roce vrací do Janáčkovy opery. Pěvkyně známá z předních operních scén po celém světě se v Brně znovu uvede v roli Tosky ve stejnojmenné Pucciniho opeře. Inscenace zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zaujala už při premiéře. Režisér ve své koncepci vyšel z propojení příběhu zpěvačky Tosky v soukolí složité politické situace Římské republiky roku 1800 s příběhem jedné z jejích mimořádných představitelek ve druhé polovině minulého století – operní superstar Marie Callas. Jak napsala kritika, vzniklo divadelně působivé a inspirativní prolnutí osudů těchto dvou žen, adorovaných operních div, zaujatých láskou v politicky komplikované době, která je semele. V hlavních rolích této brněnské inscenace excelovala zejména Maida Hundeling.  více

I když skupina Květy stojí a padá s autorskou tvorbou a nenapodobitelným hlasovým projevem Martina E. Kyšperského, k jejímu zvuku neodmyslitelně patří barevný doprovod Aleše Pilgra. Jeho bicí, perkuse a nejrůznější ozvučené předměty dotvářejí hravý svět Martinovými jakoby snových obrazů. Jenže Aleš měl také představy o vlastní tvorbě, která se Květům do koncepce nevešla. A tak odložil bicí, vzal do ruky kytaru a před deseti lety vydal sólové album Nos na stůl, prazáklad dnešní skupiny Biorchestr.  více

Z možných zaměření festivalu Janáček Brno v jeho nynější podobě vyniká především operní část. Směs domácích, tuzemských i zahraničních inscenací, jakkoliv stále nepočetná, přinesla ojedinělé divácké prožitky. Málokdo by si ještě před pár lety vsadil na to, že jednoznačně nejskvělejšími počiny budou domácí inscenace. Ne vždy se bohužel náročné inscenační počiny na zdejším jevišti udrží po skončení festival. Zatímco si v nadcházejícím prosinci můžeme ve dvou reprízách připomenout předloňskou inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos v režii Davida Radoka, jeho mimořádně působivé ztvárnění Bartókova Modrovouse a Schönbergova Očekávání, hororové dvojice víc než sto let starých, a přesto stále znepokojivě drásavých oper, se tuto neděli na prknech Janáčkova divadla objeví naposled. Jakkoliv to může znít sugestivně, tuto příležitost by si opravdu nikdo neměl nechat ujít.  více

Je to jako se státním rozpočtem: Až dva roky po nástupu kterékoliv nové vlády jej lze považovat za její. A to po všech stránkách počínaje ideovou a konče ryze praktickou tedy technickou, propagační a organizační. Předloňský ročník festivalu Janáček Brno představoval příslovečný bod zlomu. Nový ředitel pořádajícího Národního divadla Brno byl ve funkci teprve rok a šéf opery Jiří Heřman šest měsíců. Na brněnské radnici (která zůstává jediným významným benefaktorem velkých hudebních a divadelních institucí; kraje a státu totiž jakoby se netýkaly) se zrovna točilo kormidlem a po skončení festivalu byla demontována i dosavadní dramaturgická podstata akce. Po dvou letech lze koncertní řadu hodnotit jako sérii střídavých úspěchů, ovšem s několika znepokojujícími projevy amatérismu.  více

Překvapivý materiál zařadil na své nové album Podvod Vilém Spilka Quartet. Skupina, v jejímž čele stojí ředitel a dramaturg festivalu JazzFest Brno, totiž natočila instrumentální jazzové úpravy písní Hejna včel, Tulácký ráno, Na kameni kámen, Stánky a dalších táborákových hitů Jana Nedvěda. Ten měl možnost si nahrávku vyslechnout krátce po jejím dokončení a i o jeho reakci jsme hovořili s Vilémem Spilkou. A v rozhovoru pochopitelně došlo i na Portu, špekáčky a kotlík.  více

Hudební komedii Limonádový Joe připravilo na muzikálové scéně Městské divadlo Brno. Na zdejší velké jeviště se tak o víkendu vrátil jeden z nejoblíbenějších poválečných hrdinů, který česká pódia brázdí už do roku 1944. Kontury nesmrtelnosti mu dal v roce 1964 geniální film, jehož repliku nyní ovšem nečekejte. Divadelní verze jednak obsahuje mnohem více písniček, ale i scénář je v některých momentech a ve finálním řešení jiný než mimořádná celuloidová verze. Nová inscenace režiséra Petra Gazdíka známý titul přetavila do rozevláté výpravné muzikálové šou, která se ke slavnému snímku nehlásí. Novinka se naopak díky originálnímu humoru a způsobu jeho používání snaží klestit cestu samozřejmě přes všechny zlidovělé hlášky k vlastní a legitimní inscenační verzi.  více

Hudební skladatel Leoš Janáček patří k brněnským fenoménům. Projekt Janáčkovo Brno představuje skladatele v několika fázích. Jednou z nich je právě aktualizovaná aplikace Leoš Janáček, která mapuje místa jeho působení a obsahuje úryvky děl.  více

Bokomara Luboše Javůrka sice nikdy nepatřila na naší folkové scéně k absolutní špičce, ale dlouhodobě si udržuje pozici solidní kapely, jejíž melodické písně mají potenciál oslovit široké publikum. Více než kapela je Bokomara značka, za kterou se vejdou různé Javůrkovy projekty – od písničkářského dua s Petrou Šanclovou až po – dnes už dlouholetý – společný koncertní program s Naďou Urbánkovou.  více

Fascinující předělávku Sinfonietty pod taktovkou norského trumpetisty a aranžéra Didrika Ingvaldsena nabídl druhý koncert ze série Jazz goes to Janáček v rámci festivalu Janáček Brno. Přinesl však také o poznání méně vydařený projekt Polajka uskupení Nikolaj Nikitin Ensemble.  více