Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

24. březen 2015, 0:03

Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

Hudebně i scénicky zdařilé, byť poněkud nesrozumitelné. Tak by se daly charakterizovat dvě nové operní inscenace v Divadle na Orlí.

Večer složený ze dvou jednoaktovek zahájily Slzy nože Bohuslava Martinů. Skladatel si prošel během svého života několika fázemi a Slzy nože spadají do meziválečné pařížské. Slyšíme v nich inspiraci soudobou taneční hudbou – tedy jazzem –, sounáležitost se skladateli pařížské Šestky je nejen hudební, ale i názorová. Velká romantická gesta, láska až za hrob a květnatá mnohomluvnost doprovázená banjem a rytmy foxtrotu působí neodolatelně komicky samy o sobě. Opera nabízí mnoho psychologizujících výkladů, aniž sama psychologizuje.

Režisérka Zuzana Fischerová umístila hlavní děj opery (zřejmě) do módního salónu, strnulé postoje krejčovských figurín se odrážely především v chování Matky. Její dcera Eleonora se chovala živěji a svou touhu po oběšenci ventilovala dětinským vztekem. Satan jako elegán ve fraku a cylindru doplňoval sbírku klišé o představu ideálního milovníka z doby vzniku opery (1928). Eleonora jde za tyto představy, svého oběšence získá sebevraždou, která jí dovolí projít do stínového zákulisí. Boční únikový prostor osvětlený zdobným lustrem pro ni nebyl dost. Inscenace s parodickým aspektem díla nijak nepracovala, spíš se zaměřovala na úpornou snahu vymanit se z naučených modelů chování a etablovaných životních způsobů. Myslím, že se v tomto směru s dílem samotným poněkud míjela.

Zhasnutí Jiřího Najvara bylo uvedeno poprvé, do Divadla na Orlí konečně proniklo také operní dílo studenta kompozice JAMU. Operu je těžké po jednom poslechu hodnotit – inspirace Lermontovovým Démonem byla jen volná, zdvojené postavy žijící paralelní životy v různých realitách procházely několika životními situacemi. Cesta, nemocnice, a nakonec cíl: osamocenou a filmově nasvícenou Tamaru sledují při jejím závěrečném výstupu všichni zúčastnění, jako ironické ztělesnění „objektivního pohledu“. Vzhledem k časté nesrozumitelnosti textu bylo důležité, že dílo fungovalo čistě hudebně. Jiří Najvar pracoval s komorním orchestrem i elektronikou, výrazné předěly tvořily přednatočené mužské sbory v ruštině. Po hudební stránce nemám na první poslech výhrady, kompozice zněla velmi nadějně.

Režie Zuzany Fischerové hodně pracovala se světlem v různých podobách, spolehlivou a vyrovnanou oporou jí byla výprava Davida Janoška, stejně jako v Slzách nože. Jevištní paralelou sborů byl bohatý komparz.

Na hudebním nastudování obou oper se kromě Hany Fialové a Jiřího Najvara podílel Tomáš Krejčí, jehož práce se studenty – ať už na konzervatoři nebo na JAMU – je nedocenitelná. Slzy nože dirigoval Marek Klimeš a výsledek byl solidní, orchestřík mu hrál pěkně, i když trochu víc energie a lehkosti by neškodilo. Zhasnutí si řídil Jiří Najvar sám a snad se mu vlastní představu podařilo co nejlépe naplnit. Zvenku a bez znalosti partitury je těžké se dále vyjadřovat.

Zpěváci odvedli vesměs dobré výkony, včetně hereckých. Účinkující v Slzách nože – Tereza Maličkayová, Jarmila Balážová, Tadeáš HozaDavid Ostružár – tvořili vyrovnanou čtveřici, spojení herectví a zpěvu je u nich na dobré cestě. Podobně na tom byli také účinkující ve Zhasnutí: Barbora Čechová, Eliška Ouředníčková, Lukáš Hacek, Jiří M. ProcházkaOndřej Musil. Lukáš Hacek měl svůj part v hlasové poloze, která mu vyhovuje, a ukázal to nejlepší, co jsem od něj zatím slyšel. Patetický projev Jiřího M. Procházky se tentokrát patřičně střetl s charakterem role.

Co se týká produkčních a propagačních věcí okolo, docela bych uvítal méně objemný presskit, materiály spíš ke stažení než na DVD, a především fotky bez rozměrných copyrightů včetně logotypu a webové adresy fotostudia. V elektronické formě by mohlo být například k dispozici libreto – alespoň k Najvarově novince. Zkrátka méně křestních listů, slov režisérů a sebepropagace dodavatelů, zato více použitelných podkladů. Práci to skoro nepřidá, vnímání a reflexi inscenace to naopak pomůže.

Bohuslav Martinů: Slzy nože, libreto Georges Ribemont-Dessaignes. Dirigent: Marek Klimeš, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Hana Fialová, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Eleonora: Tereza Maličkayová, Matka: Jarmila Balážová, Satan: Tadeáš Hoza, Satan 2: David Ostružár.Jiří Najvar: Zhasnutí, libreto Michal Trávníček. Dirigent: Jiří Najvar, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Tamara I: Barbora Čechová, Tamara II: Eliška Ouředníčková, Démon I: Lukáš Hacek, Démon II: Jiří M. Procházka j.h., Janáčkův duch: Ondřej Musil. 21. března 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

Je těžké jakkoliv hodnotit nebo snad dokonce analyzovat operní monodrama, které člověk slyšel poprvé a s žádným jiným dílem skladatele nepřišel nikdy předtím do styku. Zůstává jen první dojem a emoce, ale nebylo jich zrovna málo. Námět z komunistického lágru si o naléhavé ztvárnění sám říká a v opeře Martin Středa se mu ho dostalo vrchovatě.  více




Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více