Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

24. březen 2015, 0:03

Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

Hudebně i scénicky zdařilé, byť poněkud nesrozumitelné. Tak by se daly charakterizovat dvě nové operní inscenace v Divadle na Orlí.

Večer složený ze dvou jednoaktovek zahájily Slzy nože Bohuslava Martinů. Skladatel si prošel během svého života několika fázemi a Slzy nože spadají do meziválečné pařížské. Slyšíme v nich inspiraci soudobou taneční hudbou – tedy jazzem –, sounáležitost se skladateli pařížské Šestky je nejen hudební, ale i názorová. Velká romantická gesta, láska až za hrob a květnatá mnohomluvnost doprovázená banjem a rytmy foxtrotu působí neodolatelně komicky samy o sobě. Opera nabízí mnoho psychologizujících výkladů, aniž sama psychologizuje.

Režisérka Zuzana Fischerová umístila hlavní děj opery (zřejmě) do módního salónu, strnulé postoje krejčovských figurín se odrážely především v chování Matky. Její dcera Eleonora se chovala živěji a svou touhu po oběšenci ventilovala dětinským vztekem. Satan jako elegán ve fraku a cylindru doplňoval sbírku klišé o představu ideálního milovníka z doby vzniku opery (1928). Eleonora jde za tyto představy, svého oběšence získá sebevraždou, která jí dovolí projít do stínového zákulisí. Boční únikový prostor osvětlený zdobným lustrem pro ni nebyl dost. Inscenace s parodickým aspektem díla nijak nepracovala, spíš se zaměřovala na úpornou snahu vymanit se z naučených modelů chování a etablovaných životních způsobů. Myslím, že se v tomto směru s dílem samotným poněkud míjela.

Zhasnutí Jiřího Najvara bylo uvedeno poprvé, do Divadla na Orlí konečně proniklo také operní dílo studenta kompozice JAMU. Operu je těžké po jednom poslechu hodnotit – inspirace Lermontovovým Démonem byla jen volná, zdvojené postavy žijící paralelní životy v různých realitách procházely několika životními situacemi. Cesta, nemocnice, a nakonec cíl: osamocenou a filmově nasvícenou Tamaru sledují při jejím závěrečném výstupu všichni zúčastnění, jako ironické ztělesnění „objektivního pohledu“. Vzhledem k časté nesrozumitelnosti textu bylo důležité, že dílo fungovalo čistě hudebně. Jiří Najvar pracoval s komorním orchestrem i elektronikou, výrazné předěly tvořily přednatočené mužské sbory v ruštině. Po hudební stránce nemám na první poslech výhrady, kompozice zněla velmi nadějně.

Režie Zuzany Fischerové hodně pracovala se světlem v různých podobách, spolehlivou a vyrovnanou oporou jí byla výprava Davida Janoška, stejně jako v Slzách nože. Jevištní paralelou sborů byl bohatý komparz.

Na hudebním nastudování obou oper se kromě Hany Fialové a Jiřího Najvara podílel Tomáš Krejčí, jehož práce se studenty – ať už na konzervatoři nebo na JAMU – je nedocenitelná. Slzy nože dirigoval Marek Klimeš a výsledek byl solidní, orchestřík mu hrál pěkně, i když trochu víc energie a lehkosti by neškodilo. Zhasnutí si řídil Jiří Najvar sám a snad se mu vlastní představu podařilo co nejlépe naplnit. Zvenku a bez znalosti partitury je těžké se dále vyjadřovat.

Zpěváci odvedli vesměs dobré výkony, včetně hereckých. Účinkující v Slzách nože – Tereza Maličkayová, Jarmila Balážová, Tadeáš HozaDavid Ostružár – tvořili vyrovnanou čtveřici, spojení herectví a zpěvu je u nich na dobré cestě. Podobně na tom byli také účinkující ve Zhasnutí: Barbora Čechová, Eliška Ouředníčková, Lukáš Hacek, Jiří M. ProcházkaOndřej Musil. Lukáš Hacek měl svůj part v hlasové poloze, která mu vyhovuje, a ukázal to nejlepší, co jsem od něj zatím slyšel. Patetický projev Jiřího M. Procházky se tentokrát patřičně střetl s charakterem role.

Co se týká produkčních a propagačních věcí okolo, docela bych uvítal méně objemný presskit, materiály spíš ke stažení než na DVD, a především fotky bez rozměrných copyrightů včetně logotypu a webové adresy fotostudia. V elektronické formě by mohlo být například k dispozici libreto – alespoň k Najvarově novince. Zkrátka méně křestních listů, slov režisérů a sebepropagace dodavatelů, zato více použitelných podkladů. Práci to skoro nepřidá, vnímání a reflexi inscenace to naopak pomůže.

Bohuslav Martinů: Slzy nože, libreto Georges Ribemont-Dessaignes. Dirigent: Marek Klimeš, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Hana Fialová, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Eleonora: Tereza Maličkayová, Matka: Jarmila Balážová, Satan: Tadeáš Hoza, Satan 2: David Ostružár.Jiří Najvar: Zhasnutí, libreto Michal Trávníček. Dirigent: Jiří Najvar, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Tamara I: Barbora Čechová, Tamara II: Eliška Ouředníčková, Démon I: Lukáš Hacek, Démon II: Jiří M. Procházka j.h., Janáčkův duch: Ondřej Musil. 21. března 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

Je těžké jakkoliv hodnotit nebo snad dokonce analyzovat operní monodrama, které člověk slyšel poprvé a s žádným jiným dílem skladatele nepřišel nikdy předtím do styku. Zůstává jen první dojem a emoce, ale nebylo jich zrovna málo. Námět z komunistického lágru si o naléhavé ztvárnění sám říká a v opeře Martin Středa se mu ho dostalo vrchovatě.  více




Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více