Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

24. březen 2015, 0:03

Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

Hudebně i scénicky zdařilé, byť poněkud nesrozumitelné. Tak by se daly charakterizovat dvě nové operní inscenace v Divadle na Orlí.

Večer složený ze dvou jednoaktovek zahájily Slzy nože Bohuslava Martinů. Skladatel si prošel během svého života několika fázemi a Slzy nože spadají do meziválečné pařížské. Slyšíme v nich inspiraci soudobou taneční hudbou – tedy jazzem –, sounáležitost se skladateli pařížské Šestky je nejen hudební, ale i názorová. Velká romantická gesta, láska až za hrob a květnatá mnohomluvnost doprovázená banjem a rytmy foxtrotu působí neodolatelně komicky samy o sobě. Opera nabízí mnoho psychologizujících výkladů, aniž sama psychologizuje.

Režisérka Zuzana Fischerová umístila hlavní děj opery (zřejmě) do módního salónu, strnulé postoje krejčovských figurín se odrážely především v chování Matky. Její dcera Eleonora se chovala živěji a svou touhu po oběšenci ventilovala dětinským vztekem. Satan jako elegán ve fraku a cylindru doplňoval sbírku klišé o představu ideálního milovníka z doby vzniku opery (1928). Eleonora jde za tyto představy, svého oběšence získá sebevraždou, která jí dovolí projít do stínového zákulisí. Boční únikový prostor osvětlený zdobným lustrem pro ni nebyl dost. Inscenace s parodickým aspektem díla nijak nepracovala, spíš se zaměřovala na úpornou snahu vymanit se z naučených modelů chování a etablovaných životních způsobů. Myslím, že se v tomto směru s dílem samotným poněkud míjela.

Zhasnutí Jiřího Najvara bylo uvedeno poprvé, do Divadla na Orlí konečně proniklo také operní dílo studenta kompozice JAMU. Operu je těžké po jednom poslechu hodnotit – inspirace Lermontovovým Démonem byla jen volná, zdvojené postavy žijící paralelní životy v různých realitách procházely několika životními situacemi. Cesta, nemocnice, a nakonec cíl: osamocenou a filmově nasvícenou Tamaru sledují při jejím závěrečném výstupu všichni zúčastnění, jako ironické ztělesnění „objektivního pohledu“. Vzhledem k časté nesrozumitelnosti textu bylo důležité, že dílo fungovalo čistě hudebně. Jiří Najvar pracoval s komorním orchestrem i elektronikou, výrazné předěly tvořily přednatočené mužské sbory v ruštině. Po hudební stránce nemám na první poslech výhrady, kompozice zněla velmi nadějně.

Režie Zuzany Fischerové hodně pracovala se světlem v různých podobách, spolehlivou a vyrovnanou oporou jí byla výprava Davida Janoška, stejně jako v Slzách nože. Jevištní paralelou sborů byl bohatý komparz.

Na hudebním nastudování obou oper se kromě Hany Fialové a Jiřího Najvara podílel Tomáš Krejčí, jehož práce se studenty – ať už na konzervatoři nebo na JAMU – je nedocenitelná. Slzy nože dirigoval Marek Klimeš a výsledek byl solidní, orchestřík mu hrál pěkně, i když trochu víc energie a lehkosti by neškodilo. Zhasnutí si řídil Jiří Najvar sám a snad se mu vlastní představu podařilo co nejlépe naplnit. Zvenku a bez znalosti partitury je těžké se dále vyjadřovat.

Zpěváci odvedli vesměs dobré výkony, včetně hereckých. Účinkující v Slzách nože – Tereza Maličkayová, Jarmila Balážová, Tadeáš HozaDavid Ostružár – tvořili vyrovnanou čtveřici, spojení herectví a zpěvu je u nich na dobré cestě. Podobně na tom byli také účinkující ve Zhasnutí: Barbora Čechová, Eliška Ouředníčková, Lukáš Hacek, Jiří M. ProcházkaOndřej Musil. Lukáš Hacek měl svůj part v hlasové poloze, která mu vyhovuje, a ukázal to nejlepší, co jsem od něj zatím slyšel. Patetický projev Jiřího M. Procházky se tentokrát patřičně střetl s charakterem role.

Co se týká produkčních a propagačních věcí okolo, docela bych uvítal méně objemný presskit, materiály spíš ke stažení než na DVD, a především fotky bez rozměrných copyrightů včetně logotypu a webové adresy fotostudia. V elektronické formě by mohlo být například k dispozici libreto – alespoň k Najvarově novince. Zkrátka méně křestních listů, slov režisérů a sebepropagace dodavatelů, zato více použitelných podkladů. Práci to skoro nepřidá, vnímání a reflexi inscenace to naopak pomůže.

Bohuslav Martinů: Slzy nože, libreto Georges Ribemont-Dessaignes. Dirigent: Marek Klimeš, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Hana Fialová, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Eleonora: Tereza Maličkayová, Matka: Jarmila Balážová, Satan: Tadeáš Hoza, Satan 2: David Ostružár.Jiří Najvar: Zhasnutí, libreto Michal Trávníček. Dirigent: Jiří Najvar, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Tamara I: Barbora Čechová, Tamara II: Eliška Ouředníčková, Démon I: Lukáš Hacek, Démon II: Jiří M. Procházka j.h., Janáčkův duch: Ondřej Musil. 21. března 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

Je těžké jakkoliv hodnotit nebo snad dokonce analyzovat operní monodrama, které člověk slyšel poprvé a s žádným jiným dílem skladatele nepřišel nikdy předtím do styku. Zůstává jen první dojem a emoce, ale nebylo jich zrovna málo. Námět z komunistického lágru si o naléhavé ztvárnění sám říká a v opeře Martin Středa se mu ho dostalo vrchovatě.  více




Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více