Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

24. březen 2015, 0:03

Slzy nože a Zhasnutí: Oběšenci, démoni a rozdvojené životy

Hudebně i scénicky zdařilé, byť poněkud nesrozumitelné. Tak by se daly charakterizovat dvě nové operní inscenace v Divadle na Orlí.

Večer složený ze dvou jednoaktovek zahájily Slzy nože Bohuslava Martinů. Skladatel si prošel během svého života několika fázemi a Slzy nože spadají do meziválečné pařížské. Slyšíme v nich inspiraci soudobou taneční hudbou – tedy jazzem –, sounáležitost se skladateli pařížské Šestky je nejen hudební, ale i názorová. Velká romantická gesta, láska až za hrob a květnatá mnohomluvnost doprovázená banjem a rytmy foxtrotu působí neodolatelně komicky samy o sobě. Opera nabízí mnoho psychologizujících výkladů, aniž sama psychologizuje.

Režisérka Zuzana Fischerová umístila hlavní děj opery (zřejmě) do módního salónu, strnulé postoje krejčovských figurín se odrážely především v chování Matky. Její dcera Eleonora se chovala živěji a svou touhu po oběšenci ventilovala dětinským vztekem. Satan jako elegán ve fraku a cylindru doplňoval sbírku klišé o představu ideálního milovníka z doby vzniku opery (1928). Eleonora jde za tyto představy, svého oběšence získá sebevraždou, která jí dovolí projít do stínového zákulisí. Boční únikový prostor osvětlený zdobným lustrem pro ni nebyl dost. Inscenace s parodickým aspektem díla nijak nepracovala, spíš se zaměřovala na úpornou snahu vymanit se z naučených modelů chování a etablovaných životních způsobů. Myslím, že se v tomto směru s dílem samotným poněkud míjela.

Zhasnutí Jiřího Najvara bylo uvedeno poprvé, do Divadla na Orlí konečně proniklo také operní dílo studenta kompozice JAMU. Operu je těžké po jednom poslechu hodnotit – inspirace Lermontovovým Démonem byla jen volná, zdvojené postavy žijící paralelní životy v různých realitách procházely několika životními situacemi. Cesta, nemocnice, a nakonec cíl: osamocenou a filmově nasvícenou Tamaru sledují při jejím závěrečném výstupu všichni zúčastnění, jako ironické ztělesnění „objektivního pohledu“. Vzhledem k časté nesrozumitelnosti textu bylo důležité, že dílo fungovalo čistě hudebně. Jiří Najvar pracoval s komorním orchestrem i elektronikou, výrazné předěly tvořily přednatočené mužské sbory v ruštině. Po hudební stránce nemám na první poslech výhrady, kompozice zněla velmi nadějně.

Režie Zuzany Fischerové hodně pracovala se světlem v různých podobách, spolehlivou a vyrovnanou oporou jí byla výprava Davida Janoška, stejně jako v Slzách nože. Jevištní paralelou sborů byl bohatý komparz.

Na hudebním nastudování obou oper se kromě Hany Fialové a Jiřího Najvara podílel Tomáš Krejčí, jehož práce se studenty – ať už na konzervatoři nebo na JAMU – je nedocenitelná. Slzy nože dirigoval Marek Klimeš a výsledek byl solidní, orchestřík mu hrál pěkně, i když trochu víc energie a lehkosti by neškodilo. Zhasnutí si řídil Jiří Najvar sám a snad se mu vlastní představu podařilo co nejlépe naplnit. Zvenku a bez znalosti partitury je těžké se dále vyjadřovat.

Zpěváci odvedli vesměs dobré výkony, včetně hereckých. Účinkující v Slzách nože – Tereza Maličkayová, Jarmila Balážová, Tadeáš HozaDavid Ostružár – tvořili vyrovnanou čtveřici, spojení herectví a zpěvu je u nich na dobré cestě. Podobně na tom byli také účinkující ve Zhasnutí: Barbora Čechová, Eliška Ouředníčková, Lukáš Hacek, Jiří M. ProcházkaOndřej Musil. Lukáš Hacek měl svůj part v hlasové poloze, která mu vyhovuje, a ukázal to nejlepší, co jsem od něj zatím slyšel. Patetický projev Jiřího M. Procházky se tentokrát patřičně střetl s charakterem role.

Co se týká produkčních a propagačních věcí okolo, docela bych uvítal méně objemný presskit, materiály spíš ke stažení než na DVD, a především fotky bez rozměrných copyrightů včetně logotypu a webové adresy fotostudia. V elektronické formě by mohlo být například k dispozici libreto – alespoň k Najvarově novince. Zkrátka méně křestních listů, slov režisérů a sebepropagace dodavatelů, zato více použitelných podkladů. Práci to skoro nepřidá, vnímání a reflexi inscenace to naopak pomůže.

Bohuslav Martinů: Slzy nože, libreto Georges Ribemont-Dessaignes. Dirigent: Marek Klimeš, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Hana Fialová, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Eleonora: Tereza Maličkayová, Matka: Jarmila Balážová, Satan: Tadeáš Hoza, Satan 2: David Ostružár.Jiří Najvar: Zhasnutí, libreto Michal Trávníček. Dirigent: Jiří Najvar, režie: Zuzana Fischerová, scéna a kostýmy: David Janošek j.h., hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, produkce: Ondřej Bazgier, Zuzana Brdíčková, Kateřina Vašíčková. Tamara I: Barbora Čechová, Tamara II: Eliška Ouředníčková, Démon I: Lukáš Hacek, Démon II: Jiří M. Procházka j.h., Janáčkův duch: Ondřej Musil. 21. března 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

Je těžké jakkoliv hodnotit nebo snad dokonce analyzovat operní monodrama, které člověk slyšel poprvé a s žádným jiným dílem skladatele nepřišel nikdy předtím do styku. Zůstává jen první dojem a emoce, ale nebylo jich zrovna málo. Námět z komunistického lágru si o naléhavé ztvárnění sám říká a v opeře Martin Středa se mu ho dostalo vrchovatě.  více




Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více