Srdce českého funku roztančilo řečkovický amfiteátr dvojitou show

14. červen 2024, 19:00
Srdce českého funku roztančilo řečkovický amfiteátr dvojitou show

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.

Jako první se na pódiu objevili Monkey Business, kteří svoji show odstartovali hitem Party Shit. Kapela začala hrát téměř na čas, což u podobných akcí není ani zdaleka samozřejmé. Pravidelní návštěvníci koncertů „Mankáčů“ vědí, že si kapela kromě hudby samotné potrpí i na image, která je na pódiu vždy perfektně sladěná. Jinak tomu nebylo ani při čtvrtečním koncertu. Celá kapela, kromě dvojice zpěváků, byla oblečena do černých teplákových souprav, které doplňovaly oranžové reflexní pruhy ve stylu oblečení od značky Adidas. Matěj Ruppert měl naopak teplákovku bílou, ale ve stejném stylu. Tereza Černochová byla oděna do černobílých kostkovaných kalhot, černého trika a síťovaného přehozu přes ramena. Po písni Prisoners of Superlatives Ruppert pozdravil publikum, pochválil prostor, ve kterém se koncert odehrával a vyjádřil radost, že si můžou zahrát společně se svoji sesterskou kapelou a „pak se ožrat na pokoji v hotelu“. To by nebyli Monkey Business, kdyby si podobné vtipné komentáře odpustili. Nechybělo ani několik narážek na dnes již neexistující brněnský Moulin Rouge.

Po krátké interakci s publikem následovala píseň Dva na kolejích z připravovaného alba Když múzy mlčí, které by mělo vyjít 30. srpna letošního roku. Tato deska bude první v celé diskografii Monkey Business, jejíž texty budou výhradně české. Během písně dostal prostor Ondřej Brousek, který na elektrické piano Rhodes zahrál velice povedené melodické sólo. Při písni Gumball se Ruppertovi podařilo vyburcovat téměř celý amfiteátr, který si s kapelou zazpíval, za což pak lidem patřičně poděkoval. Při následujícím songu MJ is 50 nechyběla klasická vsuvka v podobě syntezátorů z úvodu Jacksonovy písně Thriller, po kterém kapela plynule přešla na úryvek z písně Don’t Stop ‘Til You Get Enough. Michaela Jacksona samozřejmě nemůže nikdo nahradit, ale pokud se má někdo v českém hudebním prostoru jeho genialitě alespoň přiblížit, jsou to právě Monkey Business. Pří následné interakci s publikem Matěj Ruppert mimo jiné prohlásil, že doteď nechápe, proč je mezi Prahou a Brnem taková rivalita, že má na tohle město jen ty nejlepší vzpomínky a moc se mu tady líbí. Podobné průpovídky útočí na sentiment brněnského publika, přesto ale diváky potěšily a ti kapele to vrátili bouřlivou ovací.

Po následujícím hitu Piece of my Life, který odzpíval Ruppert bez Terezy Černochové, přišla na řadu další nová píseň Homo Sovieticus s refrénem se slovy „Běž domů, Ivane, a už se nevracej. Smysl tohoto textu není potřeba blíže vysvětlovat... Tereza Černochová využila krátkou pauzu během předchozí písně, aby změnila outfit a na pódium se vrátila v černých šatech s oranžovým reflexním páskem. Při následujícím songu We Feel Better than Jan Hus dostali prostor pro krátkou sólovou exhibici opět Ondřej Brousek, ale také kytarista Oldřich Krejčoves, který vystřihl naprosto ukázkové rockové sólo. Během zbytku programu zaznělo několik dalších písní včetně CIAO! CIAO! CIAO!, prvního vydaného singlu z připravovaného alba, v jehož klipu si zahráli herci pražského Dejvického divadla. Jako přídavek Monkey Business zahráli svoji nejznámější píseň My Friends, kterou ale oživili vsuvkou „Ak nie si moja, potom neviem čia si.“ Po skončení Matěj Ruppert ještě jednou pochválil brněnské publikum a poděkoval za hojnou účast.

Monkey Business nabídli divákům, během téměř hodinu a půl dlouhé show, výběr písní z celé jejich dosavadní tvorby, kterou doplnili o ochutnávky z připravovaného alba, na které se podle tohoto vzorku jistě můžeme těšit. Koncertu se dá jen stěží něco vytknout. Zpěv Matěje Rupperta i Terezy Černochové byl bezchybný; jejich dvojhlasy byly křišťálově čisté. Hammondky, elektrická piana i ostré syntezátorové zvuky Romana Holého a Ondřeje Brouska jako obvykle představovaly esenci zvuku kapely, který byl kvůli nim neskutečně hutný ale zároveň svěží. Oldřich Krejčoves publiku předvedl neskutečný typicky funkový kytarový feeling a rytmika baskytaristy Pavla Mrázka a bubeníka Martina Houdka tmelila kapelu dohromady pomocí výtečných a skvěle procítěných groovů. Perfektní hudební výkon doplnila výborná pódiová performance obohacená o skvělou komunikaci s publikem a řadu vtipných poznámek mezi písněmi.

Po půl hodinové přestávce, která byla potřeba pro přestavbu pódia, se za plachtou (která před výstupem druhé kapely zakrývala pódium) začaly ozývat krátké poznámky a komentáře. Diváci mohli podle hlasů rozpoznat ústřední trojici zpěváků/raperů kapely J.A.R. nebo vokalizér Romana Holého. Samotná show začala intrem Biliony kilometrů, které otevírá poslední vydané album Jezus Kristus Neexistus?, jehož titulní píseň následovala záhy. Po několika prvních tónech zástěna před pódiem spadla a lidem se zjevila desetičlenná formace dnes již legendární funk-rapové skupiny. Do prvních tónů následující Pap Musiek pronesl raper Michael Viktořík tak se bavte, nebo se zabte“, pro JARy typický styl poznámek. Na konci písně se v plné síle ukázal Dan Bárta, který předvedl naprosto ukázkové sket sólo.

Po několika starších písních přišel na řadu song Sláva nazdar výfetu z posledního alba, kterou raper Oto Klempíř uvedl se slovy, že Pink Floyd napsali Wish You Were Here a oni by si přáli, aby tady s nimi mohli být PSH, kteří s nimi Slávu nazpívali. Právě při ní se projevil lehký nedostatek zvuku, neboť dechy byly lehce utopené. Zvukař tuto závadu ale vzápětí napravil. Při písni Zhublas dostali prostor pro sólo hned dva muzikanti, nejprve baskytarista Robert Balzar, který nezapřel svoje původní a hlavní zaměření a zahrál nádherné jazzové sólo plné dvojhmatů. Následně kytarista Miroslav Chyška z jednoduché, avšak melodické linky vygradoval až k technicky náročným postupům. Celé písni nasadil korunu Michael Viktořík, když po posledním zaznění slova zhublas dodal: „a kdo ti to poradil? Fiala?“ Ten, ač povětšinou spíše rapuje, se v písni Fjůča představil také jako zpěvák. Nejedná se o složité linky, ale zazpíval je dobře. Jen v samém závěru párkrát popletl text. V následující Jsem pohodlný pak odhodil triko a publiku předvedl svoji horní půlku těla bez jakéhokoliv zahalení. Zde také následovala další várka sólových výstupů. Na perfektní sket Dana Bárty plynule navázal František Kop s výborně nafrázovaným a melodickým sólem na tenorsaxofon. Zde je potřeba pochválit i klávesáka Romana Holého, který dokázal, s pomocí ostatních muzikantů, vytvořit dokonalý background pro sólové melodie. Právě jeho uvedl Dan Bárta při představení členů kapely naprosto právoplatně: klávesy a mozek.

Po dvou starších písních přišly na řadu přídavky. Ještě se připlazíš z oceňovaného alba Eskalace dobra, Bulhaři, při kterém se s krátkým ale skvělým funkovým sólem představil také trombonista Filip Jelínek a na úplný závěr zazněl hard rockový song Ťo ti ťo, během kterého se ještě jednou jako sólista ukázal Miroslav Chyška. Po zaznění posledních tónů členové kapely poděkovali publiku se slovy: Sluší se říct, že Brno zase nejlepší nebo Brno, to je pohádka.

Podobně jako v případě první kapely, se nedá koncertu moc co vytknout. Roman Holý pravidelně divákům dokazuje, že je jak skvělý autor písní a producent, tak výborný klávesista, který nepotřebuje za každou cenu vyčnívat. Od zpěvu Dana Bárty se už před začátkem koncertu očekávalo, že bude perfektní, což se stoprocentně potvrdilo. Duo akademických raperů Michael Viktořík a Oto Klempíř, který je také autorem většiny textů, silně podporuje image skupiny a svým rapem dodávali uskupení typický zvuk. Koncert navíc, společně s Bártou a Holým, doprovázeli satirickými, lehce egoistickými, avšak stále velmi vtipnými poznámkami. Při některých písních Viktořík předvedl i několik tanečních kreací. Bubeník Pavel Bady Zbořil s baskytaristou Robertem Balzarem vytvářeli skvěle šlapající rytmiku plnou neskutečně usazených groovů, které s výborným citem doplňoval Miroslav Chyška. Celému zvuku kapely pak dodávaly říz perfektně nafrázované zářezy saxofonistů Radka Kašpara, Fratiška Kopa a trombonisty Filipa Jelínka.

Jednoznačnou pochvalu si zaslouží i zvukař (během koncertu jsem byl nejprve přímo vedle jeho stanu a později jsem se ze zvukové zvědavosti přesunul blíže k pódiu). Ač se občas dostavil menší problém, v případě Monkey Business to byly chvíli obtížněji slyšitelné klávesy a u JAR výše zmíněné utopené dechy, vždy to dokázal rychle napravit a výsledný zvuk lze označit za velmi povedený. Největší obdiv si ale zaslouží jednoznačně Roman Holý, který dokázal odehrát dva hodinu a půl dlouhé koncerty takřka hned za sebou, aniž by druhou show jakkoliv ošidil. Gregoryfest tak přichystal brněnskému publiku více než tři hodiny dlouhý dvojkoncert, během kterého se v perfektní formě představily kapely, které se právem řadí k nejen české funkové špičce.

Monkey Business:

Matěj Ruppert – zpěv

Tereza Černochová – zpěv, perkuse

Roman Holý – klávesy, vokály

Ondřej Brousek – klávesy

Pavel Mrázek – baskytara

Oldřich Krejčoves – kytara 

Martin Houdek – bicí 

setlist:

Party Shit

Sex and Sport? Never!

Worst Lover Ever

Prisoners of Superlatives

Dva na kolejích

Intercooler

Gumball

MJ is 50

Piece of my Life

Homo Sovieticus

We Feel Better than Jan Hus

Harder than your Father

Sensation

CIAO! CIAO! CIAO!

Baby, I am a Star

přídavek: My Friends

J.A.R.:

Michael Viktořík – rap, zpěv

Oto Klempíř – rap, zpěv

Dan Bárta – zpěv, perkuse

Roman Holý – klávesy, vokály

Miroslav Chyška – kytara

Pavel Bady Zbořil – bicí

Robert Balzar – baskytara

Filip Jelínek – trombón

Radek Kašpar – altsaxofon

František Kop – tenorsaxofon 

setlist:

intro: Biliony kilometrů 

Jezus Kristus Neexistus?

Pap muziek

Metamegamastítko

Už mizí pryč je... Hanka

Sláva nazdar výfetu

Superpéro

Zhublas

Poslední rváč

Fjůča

Jsem pohodlný

Potomek Prahy

Stability

Přídavky:

Ještě se připlazíš

Bulhaři

Ťo ti ťo 

čtvrtek 13. června v 19:30, Amfiteátr Starý pivovar, Brno – Řečkovice

Foto archiv J.A.R.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

Nejčtenější

Kritika

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více