Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmitt.

Páteční večer nemohl začít tematičtěji – koncert zahájily Filharmonické tance Jana Nováka, které skladatel roku 1956 zkomponoval pro tehdy vzniklou brněnskou filharmonii. Ačkoliv by název mohl vzbuzovat dojem, že se jedná o cyklus tanců, Novákova trojvětá skladba je spíše souborem symfonických fantazií. Úvodní Allegro začíná bujně, radostně a energicky, zpočátku dokonce budí dojem, že se dynamicky bude pohybovat převážně kolem forte a fortissima. Poměrně záhy však přichází zlom a s ním i mnohem jemnější a hravější tvář Novákovy tvorby – faktura prořídne a skladatel dává vyniknout menším nástrojovým skupinám s nezvyklou a uhrančivě barevnou instrumentací. Dirigent Dennis Russell Davies tyto změny dobře sledoval a dával jim vyniknout, ačkoliv do úplného pianissima zacházel málokdy. A pokud ano, většinou jen na krátký okamžik. Až na drobné rytmické nesrovnalosti na začátku věty zvládal orchestr náročnou fakturu plnou rytmických zvláštností bez problémů a přesvědčivě. Moderato představilo lyričtější polohy Filharmonických tanců – Novákův hudební jazyk je tu spíše tradičnější a objevuje se méně výrazných avantgardních prvků, ačkoliv i zde se v gradační části díla objevují různá atypická instrumentální spojení a rytmické zvláštnosti. V této části zaznělo také klavírní intermezzo v podání Patrika Červáka – stylově poměrně odlišné od zbytku části, avšak o to hudebně účinnější. Klavírista zaujal energickou hrou a účelnou dynamikou, obzvláště pozoruhodné bylo postupné „vymizení“ klavírního partu a současný nástup ostatních hudebníků. Závěrečné Vivace se opět vrátilo k avantgardnímu, Bohuslavem Martinů ovlivněnému, hudebnímu jazyku. I zde Novák potvrdil, že je mistrem orchestrace – náhlé změny faktury dávaly nejen prostor konkrétním hudebníkům, ale současně nabízely zcela odlišné barevné spektrum. Výborná byla také celá žesťová sekce!

zahajovaci_koncert_MP_foto_Vojtech_Kaba_02

Skladba Nachtmusiken (Noční hudby) Kurta Schwertsika, jednoho z nejvýznamnějších rakouských skladatelů současnosti, tvořila druhou část první poloviny večera. Dílo vzniklo roku 2010 na objednávku BBC a již z jejího názvu je patrné, že inspirace pro tuto kompozici pochází především zvenčí. Jednou z „nočních hudeb“ je samozřejmě Mozartova Eine kleine Nachtmusik, další odkazy míří na dvě věty z Mahlerovy Sedmé symfonie. Tím však přímé reference nekončí. Název první věty (Janáček ist mir im Traum erschienen) Schwertsikova díla je sám o sobě odkazem. Úvodní větu zahájil rytmicky i melodický výrazným (ostatně typicky „Janáčkovským“) violovým vstupem Julian Veverica. Nachtmusiken byly výrazným odklonem od hudebního jazyka předcházejícího Novákova díla. Zatímco Novák je nespoutaný a místy zdařile koketuje s hudebními klišé, Schwertsik je nejen akademičtější a polyfoničtější, ale také výrazně melancholičtější. Tato dramaturgická koncepce se v praxi výtečně osvědčila. Posluchači nejenže dostali nové hudební podněty, ale také orchestr v čele s dirigentem mohl předvést své zvládnutí zcela odlišně koncipované hudební faktury. Dlužno dodat, že hudebníci předvedli pozoruhodný výkon a zdařile tak uzavřeli první polovinu večera. Obzvláštní pochvalu si zaslouží skvělý akordeonista Martin Klimeš.

Glassova Symfonie č. 12 Lodger pojmenovaná podle stejnojmenného alba Davida Bowieho představuje již třetí dílo inspirované tímto idolem a inovativním tvůrcem nonartificiální hudby. Tentokrát si však skladatel vzal pouze texty, které zhudebnil formou vokální symfonie. Původní texty z mužské perspektivy zanechal, jsou však tentokrát určeny pro pěvkyni, konkrétně pro Angélique Kidjo, pro kterou již dříve zkomponoval písňový cyklus Ifé. Přiznávám, že všeobecné nadšení, které Glassova Symfonie sklidila, bohužel nesdílím. Jako problematické se mi jevilo již samotné nazvučení – zatímco orchestr hrál sice s mikrofony, ale přesto přirozeně působil i akusticky, zpěvačku snímal pouze mikrofon. To by samo o sobě nebylo takovým problémem, avšak zvuky orchestru a zpěvačky přicházely z různých míst a dohromady se příliš nepojily. Druhým důvodem, který je spíše otázkou osobní estetiky, je skladba samotná a její umístění v programu. Kompoziční invence, která v mnoha Glassových dílech z ranějšího období zaručovala pozoruhodný hudební zážitek, zde bohužel převážně chybí. Skladatelovy prověřené postupy, které obdivovatelé (a zcela jistě i zarytí kritici) jeho díla již důvěrně znají, nenabízejí v této symfonii příliš nového. A to ani ve spojení s exoticky laděným zpěvem Angélique Kidjo. Některé části však jsou kompozičně zajímavější – Boys Keep Swinging a Red Sails rozhodně patří k vrcholům symfonie. Pozitivní také je, že orchestr měl dílo výtečně nastudované, čímž udělal Glassově skladbě velkou službu. Samotná zpěvačka byla barevně zajímavým elementem, který alespoň částečně posouval dílo do méně konvenčních poloh. Ačkoliv Glassova skladba je zcela ve shodě s tematikou tohoto festivalového ročníku, ke zbylým dvěma dílům se nehodila ani svým hudebním jazykem (což by nebyla taková katastrofa), ani svojí kompozičně-estetickou úrovní. Nicméně věřím, že pro posluchače, kteří Glassovu tvorbu příliš nesledují se mohlo jednat o vítané a svým způsobem hudebně pozoruhodné dílo. Osobně se však domnívám, že Glassovým vrcholným dílům, ze kterých prýští invence a nové nápady, se nevyrovná.

Zahájení 51. ročníku představilo v jednom programu dvě ze tří dramaturgických linií festivalu – hudební odkaz Jana Nováka a minimalismus. Takřka bezchybné nastudování a energická interpretace opět potvrdila, že Novák není skladatel pouze evropského, nebo snad pouze českého hudebního prostoru. Jubilující autor se svojí kvalitou může měřit i s díly světových skladatelů. Věřím, že nadcházející koncerty tento dojem pouze potvrdí.

JAN NOVÁK Filharmonické tance

KURT SCHWERTSIK Nachtmusiken (Noční hudby) op. 104, česká premiéra

PHILIP GLASS Symfonie č. 12 „Lodger“

Angélique Kidjo zpěv

Christian Schmitt varhany

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

října, 19:00

Janáčkovo divadlo

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Nejčtenější

Kritika

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce