Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmitt.

Páteční večer nemohl začít tematičtěji – koncert zahájily Filharmonické tance Jana Nováka, které skladatel roku 1956 zkomponoval pro tehdy vzniklou brněnskou filharmonii. Ačkoliv by název mohl vzbuzovat dojem, že se jedná o cyklus tanců, Novákova trojvětá skladba je spíše souborem symfonických fantazií. Úvodní Allegro začíná bujně, radostně a energicky, zpočátku dokonce budí dojem, že se dynamicky bude pohybovat převážně kolem forte a fortissima. Poměrně záhy však přichází zlom a s ním i mnohem jemnější a hravější tvář Novákovy tvorby – faktura prořídne a skladatel dává vyniknout menším nástrojovým skupinám s nezvyklou a uhrančivě barevnou instrumentací. Dirigent Dennis Russell Davies tyto změny dobře sledoval a dával jim vyniknout, ačkoliv do úplného pianissima zacházel málokdy. A pokud ano, většinou jen na krátký okamžik. Až na drobné rytmické nesrovnalosti na začátku věty zvládal orchestr náročnou fakturu plnou rytmických zvláštností bez problémů a přesvědčivě. Moderato představilo lyričtější polohy Filharmonických tanců – Novákův hudební jazyk je tu spíše tradičnější a objevuje se méně výrazných avantgardních prvků, ačkoliv i zde se v gradační části díla objevují různá atypická instrumentální spojení a rytmické zvláštnosti. V této části zaznělo také klavírní intermezzo v podání Patrika Červáka – stylově poměrně odlišné od zbytku části, avšak o to hudebně účinnější. Klavírista zaujal energickou hrou a účelnou dynamikou, obzvláště pozoruhodné bylo postupné „vymizení“ klavírního partu a současný nástup ostatních hudebníků. Závěrečné Vivace se opět vrátilo k avantgardnímu, Bohuslavem Martinů ovlivněnému, hudebnímu jazyku. I zde Novák potvrdil, že je mistrem orchestrace – náhlé změny faktury dávaly nejen prostor konkrétním hudebníkům, ale současně nabízely zcela odlišné barevné spektrum. Výborná byla také celá žesťová sekce!

zahajovaci_koncert_MP_foto_Vojtech_Kaba_02

Skladba Nachtmusiken (Noční hudby) Kurta Schwertsika, jednoho z nejvýznamnějších rakouských skladatelů současnosti, tvořila druhou část první poloviny večera. Dílo vzniklo roku 2010 na objednávku BBC a již z jejího názvu je patrné, že inspirace pro tuto kompozici pochází především zvenčí. Jednou z „nočních hudeb“ je samozřejmě Mozartova Eine kleine Nachtmusik, další odkazy míří na dvě věty z Mahlerovy Sedmé symfonie. Tím však přímé reference nekončí. Název první věty (Janáček ist mir im Traum erschienen) Schwertsikova díla je sám o sobě odkazem. Úvodní větu zahájil rytmicky i melodický výrazným (ostatně typicky „Janáčkovským“) violovým vstupem Julian Veverica. Nachtmusiken byly výrazným odklonem od hudebního jazyka předcházejícího Novákova díla. Zatímco Novák je nespoutaný a místy zdařile koketuje s hudebními klišé, Schwertsik je nejen akademičtější a polyfoničtější, ale také výrazně melancholičtější. Tato dramaturgická koncepce se v praxi výtečně osvědčila. Posluchači nejenže dostali nové hudební podněty, ale také orchestr v čele s dirigentem mohl předvést své zvládnutí zcela odlišně koncipované hudební faktury. Dlužno dodat, že hudebníci předvedli pozoruhodný výkon a zdařile tak uzavřeli první polovinu večera. Obzvláštní pochvalu si zaslouží skvělý akordeonista Martin Klimeš.

Glassova Symfonie č. 12 Lodger pojmenovaná podle stejnojmenného alba Davida Bowieho představuje již třetí dílo inspirované tímto idolem a inovativním tvůrcem nonartificiální hudby. Tentokrát si však skladatel vzal pouze texty, které zhudebnil formou vokální symfonie. Původní texty z mužské perspektivy zanechal, jsou však tentokrát určeny pro pěvkyni, konkrétně pro Angélique Kidjo, pro kterou již dříve zkomponoval písňový cyklus Ifé. Přiznávám, že všeobecné nadšení, které Glassova Symfonie sklidila, bohužel nesdílím. Jako problematické se mi jevilo již samotné nazvučení – zatímco orchestr hrál sice s mikrofony, ale přesto přirozeně působil i akusticky, zpěvačku snímal pouze mikrofon. To by samo o sobě nebylo takovým problémem, avšak zvuky orchestru a zpěvačky přicházely z různých míst a dohromady se příliš nepojily. Druhým důvodem, který je spíše otázkou osobní estetiky, je skladba samotná a její umístění v programu. Kompoziční invence, která v mnoha Glassových dílech z ranějšího období zaručovala pozoruhodný hudební zážitek, zde bohužel převážně chybí. Skladatelovy prověřené postupy, které obdivovatelé (a zcela jistě i zarytí kritici) jeho díla již důvěrně znají, nenabízejí v této symfonii příliš nového. A to ani ve spojení s exoticky laděným zpěvem Angélique Kidjo. Některé části však jsou kompozičně zajímavější – Boys Keep Swinging a Red Sails rozhodně patří k vrcholům symfonie. Pozitivní také je, že orchestr měl dílo výtečně nastudované, čímž udělal Glassově skladbě velkou službu. Samotná zpěvačka byla barevně zajímavým elementem, který alespoň částečně posouval dílo do méně konvenčních poloh. Ačkoliv Glassova skladba je zcela ve shodě s tematikou tohoto festivalového ročníku, ke zbylým dvěma dílům se nehodila ani svým hudebním jazykem (což by nebyla taková katastrofa), ani svojí kompozičně-estetickou úrovní. Nicméně věřím, že pro posluchače, kteří Glassovu tvorbu příliš nesledují se mohlo jednat o vítané a svým způsobem hudebně pozoruhodné dílo. Osobně se však domnívám, že Glassovým vrcholným dílům, ze kterých prýští invence a nové nápady, se nevyrovná.

Zahájení 51. ročníku představilo v jednom programu dvě ze tří dramaturgických linií festivalu – hudební odkaz Jana Nováka a minimalismus. Takřka bezchybné nastudování a energická interpretace opět potvrdila, že Novák není skladatel pouze evropského, nebo snad pouze českého hudebního prostoru. Jubilující autor se svojí kvalitou může měřit i s díly světových skladatelů. Věřím, že nadcházející koncerty tento dojem pouze potvrdí.

JAN NOVÁK Filharmonické tance

KURT SCHWERTSIK Nachtmusiken (Noční hudby) op. 104, česká premiéra

PHILIP GLASS Symfonie č. 12 „Lodger“

Angélique Kidjo zpěv

Christian Schmitt varhany

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

října, 19:00

Janáčkovo divadlo

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více