Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmitt.

Páteční večer nemohl začít tematičtěji – koncert zahájily Filharmonické tance Jana Nováka, které skladatel roku 1956 zkomponoval pro tehdy vzniklou brněnskou filharmonii. Ačkoliv by název mohl vzbuzovat dojem, že se jedná o cyklus tanců, Novákova trojvětá skladba je spíše souborem symfonických fantazií. Úvodní Allegro začíná bujně, radostně a energicky, zpočátku dokonce budí dojem, že se dynamicky bude pohybovat převážně kolem forte a fortissima. Poměrně záhy však přichází zlom a s ním i mnohem jemnější a hravější tvář Novákovy tvorby – faktura prořídne a skladatel dává vyniknout menším nástrojovým skupinám s nezvyklou a uhrančivě barevnou instrumentací. Dirigent Dennis Russell Davies tyto změny dobře sledoval a dával jim vyniknout, ačkoliv do úplného pianissima zacházel málokdy. A pokud ano, většinou jen na krátký okamžik. Až na drobné rytmické nesrovnalosti na začátku věty zvládal orchestr náročnou fakturu plnou rytmických zvláštností bez problémů a přesvědčivě. Moderato představilo lyričtější polohy Filharmonických tanců – Novákův hudební jazyk je tu spíše tradičnější a objevuje se méně výrazných avantgardních prvků, ačkoliv i zde se v gradační části díla objevují různá atypická instrumentální spojení a rytmické zvláštnosti. V této části zaznělo také klavírní intermezzo v podání Patrika Červáka – stylově poměrně odlišné od zbytku části, avšak o to hudebně účinnější. Klavírista zaujal energickou hrou a účelnou dynamikou, obzvláště pozoruhodné bylo postupné „vymizení“ klavírního partu a současný nástup ostatních hudebníků. Závěrečné Vivace se opět vrátilo k avantgardnímu, Bohuslavem Martinů ovlivněnému, hudebnímu jazyku. I zde Novák potvrdil, že je mistrem orchestrace – náhlé změny faktury dávaly nejen prostor konkrétním hudebníkům, ale současně nabízely zcela odlišné barevné spektrum. Výborná byla také celá žesťová sekce!

zahajovaci_koncert_MP_foto_Vojtech_Kaba_02

Skladba Nachtmusiken (Noční hudby) Kurta Schwertsika, jednoho z nejvýznamnějších rakouských skladatelů současnosti, tvořila druhou část první poloviny večera. Dílo vzniklo roku 2010 na objednávku BBC a již z jejího názvu je patrné, že inspirace pro tuto kompozici pochází především zvenčí. Jednou z „nočních hudeb“ je samozřejmě Mozartova Eine kleine Nachtmusik, další odkazy míří na dvě věty z Mahlerovy Sedmé symfonie. Tím však přímé reference nekončí. Název první věty (Janáček ist mir im Traum erschienen) Schwertsikova díla je sám o sobě odkazem. Úvodní větu zahájil rytmicky i melodický výrazným (ostatně typicky „Janáčkovským“) violovým vstupem Julian Veverica. Nachtmusiken byly výrazným odklonem od hudebního jazyka předcházejícího Novákova díla. Zatímco Novák je nespoutaný a místy zdařile koketuje s hudebními klišé, Schwertsik je nejen akademičtější a polyfoničtější, ale také výrazně melancholičtější. Tato dramaturgická koncepce se v praxi výtečně osvědčila. Posluchači nejenže dostali nové hudební podněty, ale také orchestr v čele s dirigentem mohl předvést své zvládnutí zcela odlišně koncipované hudební faktury. Dlužno dodat, že hudebníci předvedli pozoruhodný výkon a zdařile tak uzavřeli první polovinu večera. Obzvláštní pochvalu si zaslouží skvělý akordeonista Martin Klimeš.

Glassova Symfonie č. 12 Lodger pojmenovaná podle stejnojmenného alba Davida Bowieho představuje již třetí dílo inspirované tímto idolem a inovativním tvůrcem nonartificiální hudby. Tentokrát si však skladatel vzal pouze texty, které zhudebnil formou vokální symfonie. Původní texty z mužské perspektivy zanechal, jsou však tentokrát určeny pro pěvkyni, konkrétně pro Angélique Kidjo, pro kterou již dříve zkomponoval písňový cyklus Ifé. Přiznávám, že všeobecné nadšení, které Glassova Symfonie sklidila, bohužel nesdílím. Jako problematické se mi jevilo již samotné nazvučení – zatímco orchestr hrál sice s mikrofony, ale přesto přirozeně působil i akusticky, zpěvačku snímal pouze mikrofon. To by samo o sobě nebylo takovým problémem, avšak zvuky orchestru a zpěvačky přicházely z různých míst a dohromady se příliš nepojily. Druhým důvodem, který je spíše otázkou osobní estetiky, je skladba samotná a její umístění v programu. Kompoziční invence, která v mnoha Glassových dílech z ranějšího období zaručovala pozoruhodný hudební zážitek, zde bohužel převážně chybí. Skladatelovy prověřené postupy, které obdivovatelé (a zcela jistě i zarytí kritici) jeho díla již důvěrně znají, nenabízejí v této symfonii příliš nového. A to ani ve spojení s exoticky laděným zpěvem Angélique Kidjo. Některé části však jsou kompozičně zajímavější – Boys Keep Swinging a Red Sails rozhodně patří k vrcholům symfonie. Pozitivní také je, že orchestr měl dílo výtečně nastudované, čímž udělal Glassově skladbě velkou službu. Samotná zpěvačka byla barevně zajímavým elementem, který alespoň částečně posouval dílo do méně konvenčních poloh. Ačkoliv Glassova skladba je zcela ve shodě s tematikou tohoto festivalového ročníku, ke zbylým dvěma dílům se nehodila ani svým hudebním jazykem (což by nebyla taková katastrofa), ani svojí kompozičně-estetickou úrovní. Nicméně věřím, že pro posluchače, kteří Glassovu tvorbu příliš nesledují se mohlo jednat o vítané a svým způsobem hudebně pozoruhodné dílo. Osobně se však domnívám, že Glassovým vrcholným dílům, ze kterých prýští invence a nové nápady, se nevyrovná.

Zahájení 51. ročníku představilo v jednom programu dvě ze tří dramaturgických linií festivalu – hudební odkaz Jana Nováka a minimalismus. Takřka bezchybné nastudování a energická interpretace opět potvrdila, že Novák není skladatel pouze evropského, nebo snad pouze českého hudebního prostoru. Jubilující autor se svojí kvalitou může měřit i s díly světových skladatelů. Věřím, že nadcházející koncerty tento dojem pouze potvrdí.

JAN NOVÁK Filharmonické tance

KURT SCHWERTSIK Nachtmusiken (Noční hudby) op. 104, česká premiéra

PHILIP GLASS Symfonie č. 12 „Lodger“

Angélique Kidjo zpěv

Christian Schmitt varhany

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

října, 19:00

Janáčkovo divadlo

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více