Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Stoletý Novák, Schwertsik a Glass na Moravském podzimu

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmitt.

Páteční večer nemohl začít tematičtěji – koncert zahájily Filharmonické tance Jana Nováka, které skladatel roku 1956 zkomponoval pro tehdy vzniklou brněnskou filharmonii. Ačkoliv by název mohl vzbuzovat dojem, že se jedná o cyklus tanců, Novákova trojvětá skladba je spíše souborem symfonických fantazií. Úvodní Allegro začíná bujně, radostně a energicky, zpočátku dokonce budí dojem, že se dynamicky bude pohybovat převážně kolem forte a fortissima. Poměrně záhy však přichází zlom a s ním i mnohem jemnější a hravější tvář Novákovy tvorby – faktura prořídne a skladatel dává vyniknout menším nástrojovým skupinám s nezvyklou a uhrančivě barevnou instrumentací. Dirigent Dennis Russell Davies tyto změny dobře sledoval a dával jim vyniknout, ačkoliv do úplného pianissima zacházel málokdy. A pokud ano, většinou jen na krátký okamžik. Až na drobné rytmické nesrovnalosti na začátku věty zvládal orchestr náročnou fakturu plnou rytmických zvláštností bez problémů a přesvědčivě. Moderato představilo lyričtější polohy Filharmonických tanců – Novákův hudební jazyk je tu spíše tradičnější a objevuje se méně výrazných avantgardních prvků, ačkoliv i zde se v gradační části díla objevují různá atypická instrumentální spojení a rytmické zvláštnosti. V této části zaznělo také klavírní intermezzo v podání Patrika Červáka – stylově poměrně odlišné od zbytku části, avšak o to hudebně účinnější. Klavírista zaujal energickou hrou a účelnou dynamikou, obzvláště pozoruhodné bylo postupné „vymizení“ klavírního partu a současný nástup ostatních hudebníků. Závěrečné Vivace se opět vrátilo k avantgardnímu, Bohuslavem Martinů ovlivněnému, hudebnímu jazyku. I zde Novák potvrdil, že je mistrem orchestrace – náhlé změny faktury dávaly nejen prostor konkrétním hudebníkům, ale současně nabízely zcela odlišné barevné spektrum. Výborná byla také celá žesťová sekce!

zahajovaci_koncert_MP_foto_Vojtech_Kaba_02

Skladba Nachtmusiken (Noční hudby) Kurta Schwertsika, jednoho z nejvýznamnějších rakouských skladatelů současnosti, tvořila druhou část první poloviny večera. Dílo vzniklo roku 2010 na objednávku BBC a již z jejího názvu je patrné, že inspirace pro tuto kompozici pochází především zvenčí. Jednou z „nočních hudeb“ je samozřejmě Mozartova Eine kleine Nachtmusik, další odkazy míří na dvě věty z Mahlerovy Sedmé symfonie. Tím však přímé reference nekončí. Název první věty (Janáček ist mir im Traum erschienen) Schwertsikova díla je sám o sobě odkazem. Úvodní větu zahájil rytmicky i melodický výrazným (ostatně typicky „Janáčkovským“) violovým vstupem Julian Veverica. Nachtmusiken byly výrazným odklonem od hudebního jazyka předcházejícího Novákova díla. Zatímco Novák je nespoutaný a místy zdařile koketuje s hudebními klišé, Schwertsik je nejen akademičtější a polyfoničtější, ale také výrazně melancholičtější. Tato dramaturgická koncepce se v praxi výtečně osvědčila. Posluchači nejenže dostali nové hudební podněty, ale také orchestr v čele s dirigentem mohl předvést své zvládnutí zcela odlišně koncipované hudební faktury. Dlužno dodat, že hudebníci předvedli pozoruhodný výkon a zdařile tak uzavřeli první polovinu večera. Obzvláštní pochvalu si zaslouží skvělý akordeonista Martin Klimeš.

Glassova Symfonie č. 12 Lodger pojmenovaná podle stejnojmenného alba Davida Bowieho představuje již třetí dílo inspirované tímto idolem a inovativním tvůrcem nonartificiální hudby. Tentokrát si však skladatel vzal pouze texty, které zhudebnil formou vokální symfonie. Původní texty z mužské perspektivy zanechal, jsou však tentokrát určeny pro pěvkyni, konkrétně pro Angélique Kidjo, pro kterou již dříve zkomponoval písňový cyklus Ifé. Přiznávám, že všeobecné nadšení, které Glassova Symfonie sklidila, bohužel nesdílím. Jako problematické se mi jevilo již samotné nazvučení – zatímco orchestr hrál sice s mikrofony, ale přesto přirozeně působil i akusticky, zpěvačku snímal pouze mikrofon. To by samo o sobě nebylo takovým problémem, avšak zvuky orchestru a zpěvačky přicházely z různých míst a dohromady se příliš nepojily. Druhým důvodem, který je spíše otázkou osobní estetiky, je skladba samotná a její umístění v programu. Kompoziční invence, která v mnoha Glassových dílech z ranějšího období zaručovala pozoruhodný hudební zážitek, zde bohužel převážně chybí. Skladatelovy prověřené postupy, které obdivovatelé (a zcela jistě i zarytí kritici) jeho díla již důvěrně znají, nenabízejí v této symfonii příliš nového. A to ani ve spojení s exoticky laděným zpěvem Angélique Kidjo. Některé části však jsou kompozičně zajímavější – Boys Keep Swinging a Red Sails rozhodně patří k vrcholům symfonie. Pozitivní také je, že orchestr měl dílo výtečně nastudované, čímž udělal Glassově skladbě velkou službu. Samotná zpěvačka byla barevně zajímavým elementem, který alespoň částečně posouval dílo do méně konvenčních poloh. Ačkoliv Glassova skladba je zcela ve shodě s tematikou tohoto festivalového ročníku, ke zbylým dvěma dílům se nehodila ani svým hudebním jazykem (což by nebyla taková katastrofa), ani svojí kompozičně-estetickou úrovní. Nicméně věřím, že pro posluchače, kteří Glassovu tvorbu příliš nesledují se mohlo jednat o vítané a svým způsobem hudebně pozoruhodné dílo. Osobně se však domnívám, že Glassovým vrcholným dílům, ze kterých prýští invence a nové nápady, se nevyrovná.

Zahájení 51. ročníku představilo v jednom programu dvě ze tří dramaturgických linií festivalu – hudební odkaz Jana Nováka a minimalismus. Takřka bezchybné nastudování a energická interpretace opět potvrdila, že Novák není skladatel pouze evropského, nebo snad pouze českého hudebního prostoru. Jubilující autor se svojí kvalitou může měřit i s díly světových skladatelů. Věřím, že nadcházející koncerty tento dojem pouze potvrdí.

JAN NOVÁK Filharmonické tance

KURT SCHWERTSIK Nachtmusiken (Noční hudby) op. 104, česká premiéra

PHILIP GLASS Symfonie č. 12 „Lodger“

Angélique Kidjo zpěv

Christian Schmitt varhany

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

října, 19:00

Janáčkovo divadlo

Foto Vojtěch Kába

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více