Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

První koncert filharmonické sezóny jako by svou dramaturgií klepl posluchače přes prsty, a potom je utěšil a nadchnul výborným provedením. Zahájení se povedlo a jak se říká, byl to sukces.

Z propagace zahajovacího koncertu Filharmonie Brno byl cítit strach – strach z hudby 20. století. A jeho posledním výběžkem byla i závěrečná část úvodního projevu, jímž vítala v nové sezóně publikum ředitelka Marie Kučerová. Kromě samotného uvítání se totiž pustila i do opatrného vysvětlování, jak poslouchat hudbu Györgyho Ligetiho, jehož Lontano (Daleko) bylo první skladbou 59. filharmonické sezóny v Brně. Doporučení nesnažit se hudbu zbytečně analyzovat, nehledat vysvětlení v programu, ale zavřít oči a nechat se jí unášet hezky zafungovalo. Na řadu přišla i připomínka použití skladby ve filmech OsvíceníProkletý ostrov. Pro někoho, kdo si na soudobou hudbu potrpí a Ligeti je pro něj již klasik, to mohlo být až polopatické a možná trochu dětinské, ale když si vzpomenu na provedení San Francisco Polyphony téhož autora před dvěma a půl lety, na všechno to nesouhlasné polohlasné žvanění, otvírání kabelek a šustění programy, docela jsem to chápal. Publikum tentokrát Lontano přijalo bez problémů a nutno říci, že skladba se povedla především po zvukové stránce. Filharmonie Brno pod vedením Aleksandara Markoviće vytvářela spíš kompaktní zvukové plochy než složité, a na první poslech těžko přehledné předivo drobných motivů, orchestr zněl jako jemně a vynalézavě rejstříkované varhany. Celkovému vyznění skladby jistě výrazně pomohlo, že orchestr působil jistě, nevypadal, že se trápí a nebaví ho to, a naservíroval složitou hudbu jako cosi úplně běžného. Řekl bych, že kus tohoto přístupu se přenesl i na posluchače spolu s hudbou a měl velkou zásluhu na celkovém přijetí nezvyklého začátku. Přiznám se, že do určité míry spadl kámen ze srdce i mně, protože jsem neobvykle sestavené sezóně (tedy nejen zahajovacímu koncertu) od začátku přál a hájil ji předem.

Velká očekávání a nejistotu vzbuzoval i Violoncellový koncert Benjamina Jusupova, který je pro tento rok rezidenčním sólistou brněnské filharmonie. Představí se i jako dirigent a klavírista, ale frenetické nadšení vzbudil hned na začátku jako skladatel. V porovnání s loňským sólistou sezóny, tureckým klavíristou Fazilem Sayem se Jusupov jeví jako nenápadná a zcela antimediální osoba. Jeho hudba ale stojí proti Istanbulské symfonii kdesi jinde – Violoncellový koncert není filmově vytvářená náladová věc, ale skutečně propracovaná kompozice, v níž má všechno svoje pevné místo v promyšleném celku. Přitom je ohromně poutavý a místy vyloženě zábavný, romantická východiska se v silném náporu na emoce rozhodně nezapřou.

Koncert měl světovou premiéru před šesti lety a byl věnován proslulému hráči na violoncello Mishovi Maiskému – ten ho poprvé i sám interpretoval. Byl mu věnován nejen jako hromada not, ale jako dílo, které svým obsahem odráží osobnost slavného sólisty. I bez čtení vysvětlujícího prohramu bylo zřetelné, že Jusupov staví violoncello jako výraznou individualitu do kontrastu s orchestrem, který reprezentuje svět. Komplikovaný, stále proměnlivý, ale z celé té nepochopitelnosti a zdánlivé nepřehlednosti se občas také ukáže, že se spíš jedná o navrstvená klišé. Do citově zabarvené kantilény violoncella vpadá orchestr v prvních části jako hlučný celek, na začátku druhé rozezpívanému sólistovi „odporuje“ opakovaným motivkem klarinet. Ve třetí větě se svět pokouší individualitu pohltit a vtáhnout do banálních melodií, ta ale ve čtvrté části přece jen vítězí, zůstává sama sebou a svět nechává kdesi stranou mimo pozornost.

Sólový part Violoncellového koncertu přednesl Alexandr Kňazev a zahrál nádherně. Jeho projev byl skutečně romantický, citový a procítěný po všech stránkách, romanticky působila celá jeho osobnost. Filharmonie Brno mu byla výborným partnerem, hrála energicky a taneční charakter třetí věty stupňovala do skutečně zrnitých a dráždivých vrcholů. O to více a lépe vyznělo závěrečné ztišení, kdy se orchestr postupně vytratil a nechal doznít osamocené violoncello. Publikum po skončení skladby okamžitě vystřelilo k potlesku vestoje a jakkoli je mi jindy protivný a zdá se mi ho až moc, tentokrát byl na místě – jak pro sólistu, tak pro dirigenta a orchestr. Myslím, že v této chvíli už byl osud zahajovacího koncertu rozhodnut tím nejlepším způsobem a všem zainteresovaným odlehlo – alespoň pro tento večer – definitivně.

Symfonie č. 5 Dmitrije D. Šostakoviče, která byla na programu po přestávce, působila vedle Jusupova až nezvykle usedle a klasicky, ačkoliv se to od ní v rámci Šostakovičovy tvorby dá očekávat. Skladatel ji napsal poté, co na jeho osobu zaútočil tehdejší sovětský tisk na základě opery Lady Macbeth Mcenského újezdu a skladatel zrušil provedení Symfonie č. 4 (vzpomínám si, jak mi po jejím brněnském provedení jeden známý říkal, že už jen čekal, kdy se na pódiu začne střílet). Šostakovič se v pětce „dal na pokání“ a složil hudbu v mnohém klidnější a posluchačsky velmi vstřícnou, i když plnou smutku a vnitřního nepokoje. Nutno říci, že si její charakter výborně rozuměl s Jusupovovým koncertem a pokud někdo dramaturgii nevěřil, tak mu nezbývalo než uznat, že Vítězslav Mikeš odvedl vynikající práci. Kromě toho, že se snaží přitáhnout pozornost k současné hudbě, je pozoruhodně neotřelý i fakt, že se při jejím hledání obrací spíš na východ než na západ. Je v tom nejen jakási nenápadná paralela k rusofilství Leoše Janáčka, ale také pěkná protiváha například k ostravským akcím Petra Kotíka, které se obracejí spíš směrem k Americe. Obojí má něco do sebe a je dobré mít k dispozici pohled na obě strany.

Zahájení sezóny Filharmonie Brno dopadlo zřejmě mnohem lépe, než si všichni představovali, a v Janáčkově divadle zavládla po Jusupovově Violoncellovém koncertu jakási euforie, která prosvítila i provedení Šostakovičovy symfonie. Nádherný koncert, dnešní reprízu doporučuji nepromeškat.

György Ligeti: Lontano, Benjamin Jusupov: Violoncellový koncert, Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5 d moll op. 47. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, Alexandr Kňazev – violoncello, Filharmonie Brno. 2. října 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S dramaturgem Filharmonie Brno Vítězslavem Mikešem jsme se sešli v sále Besedního domu. Seděli jsme na balkóně a dopoledne se pastovaly parkety, takže v místnosti kromě genia loci vládla atmosféra. Mluvili jsme spolu o uvádění soudobé hudby, mediálních jménech, koncertech ve Vaňkovce i Sono Centru, zkrátka o nadcházející sezóně. A mírně jsme nakousli i tu příští.  více

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více


Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více