V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.
Program koncertu - stejně jako nová nahrávka - sestával z árií královen barokních oper – Didony, vládkyně Kartága a Kleopatry, královny Egypta. Dle slov dirigenta Antoniniho program vlastně není logický, jako spíš snový, podmíněný tokem emocí a změnami afektu. Árie prokládané instrumentálními skladbami na sebe přímo navazovaly a plynule přecházely z jedné na druhou prakticky bez nádechu. Dramaturgie byla tedy předurčena spíše tóninovou příbuzností na sebe navazujících děl a fungovala překvapivě mnohem efektněji než příbuznost dějová. Od prvních taktů overtury Dido and Aeneas Henryho Purcella bylo zjevné, že Antoniniho interpretační pojetí široce přesahuje zaběhlý obraz domněnek ve smyslu poučené interpretace čili „takto nějak to mohlo znít“. Předehra měla nevídanou lehkost a nepatetický tah, zachovala si však drama vtahující diváky. Právě z publika se k první árii nepozorovaně vplížila sopranistka Anna Prohazka.
Souboru skutečně vynikajících interpretů je vlastní naprostá souhra s jednotným hudebním cítěním. Absolutní rytmickou a intonační přesnost je třeba zmínit jen na okraj – po celou délku programově velmi náročného koncertu, ztíženého horkem rozpálenou jízdárnou, sálala z hráčů nesmírná dravost a interpretační uvědomělost. Artikulovali každou notu, a přesto zůstávala hudba průzračná a svěží. Navíc vše znělo v příjemně odstíněných barvách nádherných nástrojů, které umocňovaly kompaktnost výsledného zvuku. A to ať se jednalo o čistě instrumentální díla či árie, z nichž Giovanni Antonini krystalizoval plnohodnotnou složku díla a nikoliv pouhý doprovod. Antonini soubor vedl energickým gestem, sám některé skladby řídil od flétny, a to i přes velký nadhled nad děním v orchestru s velmi citlivým sdělením sólového charakteru. Ostatně dirigent si to může dovolit, má-li jistou oporu ve skupině bassa continua, kterýžto předpoklad soubor jasně naplnil.
Jestliže představovala Anna Prohazka královny mocných říší, projevila se sama jako vládkyně nad svým hlasem i emočním rozpoložením posluchačů. Árie královen oper Purcellových, Sartoriových, Graupnerových či Händelových v sobě nesou těžké drama, emoce vzteku, vášně i stesku. Sopranistka vtáhla posluchače do dějů tak, že bezmála plakali a umírali s ní, že porozuměli, přestože textu vlastně nerozuměli. I v dravých pasážích si zachovávala zcela volný hlas, který vynikal v lesklých koloraturách. Rezonance tónů zůstávala v plynulém portamentu ve všech rejstřících tak, že dala vyniknout velmi plné, přesto však stále příjemně světlé barvě hlasu. Sólistka nepotřebovala nic uměle zatemňovat, výraz vycházel z logiky hudby a práce s barvou z logiky textu. Její hlas tak zůstával obnažený a projev uvěřitelný. Nesmírně náročné árie vyšívané promyšlenými kadencemi podporovala obdivuhodná vyváženost a vzájemný soulad s orchestrem a publikum je oceňovalo naprosto spontánními potlesky ve stoje a to několikráte v průběhu druhé půle koncertu.
O takto dokonalém provedení nejde říci více. Jen ještě jedno je však třeba zmínit: i přes suverénní projev již mnohokráte obehraného programu zněla v těchto koncentrovaných emocích nehraná pokora. Produkci znojemského festivalu se podařilo dostat na program ansámbl světového měřítka. Nezbývá než mu přát další ročníky s takto hodnotným repertoárem, za který by se nemusely stydět velké metropole. Program nadcházejícího XV. ročníku už nyní naznačuje velmi světlou perspektivu…
Il Giardino Armonico: Serpent & Fire.
Giovanni Antonini – dirigent, Anna Prohaska – soprán;
Hudební festival Znojmo
jízdárna Louckého kláštera, 29. 7. 2018
Vlada Krejcir
31. červenec 2018, 23:27