Svár ohně a hada čili závěr Hudebního festivalu Znojmo

Svár ohně a hada čili závěr Hudebního festivalu Znojmo

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.

Program koncertu - stejně jako nová nahrávka - sestával z árií královen barokních oper – Didony, vládkyně Kartága a Kleopatry, královny Egypta. Dle slov dirigenta Antoniniho program vlastně není logický, jako spíš snový, podmíněný tokem emocí a změnami afektu. Árie prokládané instrumentálními skladbami na sebe přímo navazovaly a plynule přecházely z jedné na druhou prakticky bez nádechu. Dramaturgie byla tedy předurčena spíše tóninovou příbuzností na sebe navazujících děl a fungovala překvapivě mnohem efektněji než příbuznost dějová. Od prvních taktů overtury Dido and Aeneas Henryho Purcella bylo zjevné, že Antoniniho interpretační pojetí široce přesahuje zaběhlý obraz domněnek ve smyslu poučené interpretace čili „takto nějak to mohlo znít“. Předehra měla nevídanou lehkost a nepatetický tah, zachovala si však drama vtahující diváky. Právě z publika se k první árii nepozorovaně vplížila sopranistka Anna Prohazka.

Souboru skutečně vynikajících interpretů je vlastní naprostá souhra s jednotným hudebním cítěním. Absolutní rytmickou a intonační přesnost je třeba zmínit jen na okraj – po celou délku programově velmi náročného koncertu, ztíženého horkem rozpálenou jízdárnou, sálala z hráčů nesmírná dravost a interpretační uvědomělost. Artikulovali každou notu, a přesto zůstávala hudba průzračná a svěží. Navíc vše znělo v příjemně odstíněných barvách nádherných nástrojů, které umocňovaly kompaktnost výsledného zvuku. A to ať se jednalo o čistě instrumentální díla či árie, z nichž Giovanni Antonini krystalizoval plnohodnotnou složku díla a nikoliv pouhý doprovod. Antonini soubor vedl energickým gestem, sám některé skladby řídil od flétny, a to i přes velký nadhled nad děním v orchestru s velmi citlivým sdělením sólového charakteru. Ostatně dirigent si to může dovolit, má-li jistou oporu ve skupině bassa continua, kterýžto předpoklad soubor jasně naplnil.

Jestliže představovala Anna Prohazka královny mocných říší, projevila se sama jako vládkyně nad svým hlasem i emočním rozpoložením posluchačů. Árie královen oper Purcellových, Sartoriových, Graupnerových či Händelových v sobě nesou těžké drama, emoce vzteku, vášně i stesku. Sopranistka vtáhla posluchače do dějů tak, že bezmála plakali a umírali s ní, že porozuměli, přestože textu vlastně nerozuměli. I v dravých pasážích si zachovávala zcela volný hlas, který vynikal v lesklých koloraturách. Rezonance tónů zůstávala v plynulém portamentu ve všech rejstřících tak, že dala vyniknout velmi plné, přesto však stále příjemně světlé barvě hlasu. Sólistka nepotřebovala nic uměle zatemňovat, výraz vycházel z logiky hudby a práce s barvou z logiky textu. Její hlas tak zůstával obnažený a projev uvěřitelný. Nesmírně náročné árie vyšívané promyšlenými kadencemi podporovala obdivuhodná vyváženost a vzájemný soulad s orchestrem a publikum je oceňovalo naprosto spontánními potlesky ve stoje a to několikráte v průběhu druhé půle koncertu.

O takto dokonalém provedení nejde říci více. Jen ještě jedno je však třeba zmínit: i přes suverénní projev již mnohokráte obehraného programu zněla v těchto koncentrovaných emocích nehraná pokora. Produkci znojemského festivalu se podařilo dostat na program ansámbl světového měřítka. Nezbývá než mu přát další ročníky s takto hodnotným repertoárem, za který by se nemusely stydět velké metropole. Program nadcházejícího XV. ročníku už nyní naznačuje velmi světlou perspektivu…

Il Giardino Armonico: Serpent & Fire.

Giovanni Antonini – dirigent, Anna Prohaska – soprán;

Hudební festival Znojmo

jízdárna Louckého kláštera, 29. 7. 2018

Foto Lenka Jíšová

Komentáře

Reagovat
  • Vlada Krejcir

    31. červenec 2018, 23:27
    Juro, kurna, dobre.

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Dvojalbum Hrubá Hudba, na kterém se společně podíleli producent Jiří Hradil (mj. Lesní zvěř, Tata Bojs, Kafka Band) a Horňácká muzika Petra Mičky, je mimořádný hudební počin, který vedle sebe klade ryzí horňácké zpěvy (CD Hlasy starého světa) a folklor posunutý k modernímu hudebnímu vyjádření (CD Hrubá hudba). V rozsáhlém dvoudílném rozhovoru hovoříme s oběma otci projektu, Jiřím Hradilem a Petrem Mičkou, o jejich dlouholeté spolupráci, o cestě k Hrubé Hudbě a nakonec i o dvojalbu samotnému a o případném pokračování projektu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více