Tady To Máš. Blues, šanson a Srdiečka tiché

Tady To Máš. Blues, šanson a Srdiečka tiché

Srdiečka tiché jsou dosud nejsemknutějším albem skupiny Tady To Máš – nejen pokud jde o dramaturgii, ale také o náladu a pěvecký projev. Album skládá poctu nejen básníkovi Eriku Ondrejičkovi, ale i kráse a poetice slovenského jazyka.

„Dodnes jsem přesvědčený, že slovenská tvorba, myslím tím bigbít se všemi svými odnožemi, byla vždy o kousek dál než česká,“ řekl v roce 2013 Tomáš Kytnar, dramaturg brněnského klubu Stará Pekárna a příležitostný skladatel a muzikant, jehož kapela Tady To Máš v poslední době vydává jedno zajímavé album za druhým. Do Pekárny slovenští muzikanti přijíždějí pravidelně a Kytnar si mezi nimi už dříve vybral některé ze svých spolupracovníků. Přes jednoho z nich, bluesmana Juraje Turteva, se dostal k básnířce Juditě Kaššovicové, jejíž verše poprvé zhudebnil na albu Sme len hostia na zemi (2006). Poté se na CD Vôňa rána (2011) zaměřil na verše dalšího Slováka, Erika Ondrejičky. Následovala kolekce Krátkovlasá čembalistka (2013), složená ze zhudebněných textů obou básníků a také například Deža Ursiniho nebo Milana Rúfuse. A nyní se na novince Srdiečka tiché Kytnar a jeho volné sdružení přátel vrací k Ondrejičkovi. Svým dosud nejsevřenějším albem skládá poctu nejen tomuto jednomu básníkovi, ale i kráse a poetice slovenského jazyka. Ostatně v rozhovoru➚ pro Brno – město hudby, z nějž pochází i úvodní citát, Tomáš Kytnar vzpomínal, jak v 80. letech jezdíval stopem do Bratislavy: „A už tehdy mi připadala slovenština spíš jako hudba než řeč.“

Ondrejičkova poezie je skutečně zvukomalebná a při hlasitém čtení krásná. „V krehučkej chvíli / ako v prstoch chladnúca lienka / môžete stisnúť / len prosím ďalej od bubienka,“ čteme v titulní básni Srdiečka tiché. Verše „A starý šansón v trblietavém tričku / do uší klame no nik mu neuverí“ si pak o zhudebnění přímo říkají. Tomáš Kytnar se se slovenskou poezií na ploše několika svých alb sžil a člověk má při poslechu novinky pocit, že mu melodie naskakují samy od sebe. Nové CD nepřekvapí žádnou písní, kterou by posluchač po prvním poslechu nedokázal dostat z hlavy. Melodie na pomezí blues, šansonu a kavárenského jazzu jsou spíše nenápadné, cítíme v nich inspiraci rockovou klasikou (anglicky zpívaná Krása pre krásu mi svou rytmickou strukturou evokuje Norwegian Wood od Beatles). Důležité je však především propojení zajímavě zaranžované hudby s básnickými texty. A přestože se zvláště díky zpěvu Tomáše Frgaly album místy tváří jako rockově drsňácké, ve své podstatě je to tichá deska.

I když má kapela Tady To Máš jakýsi základ – kapelníkův syn Lukáš Kytnar za bicími, Mojmír Sabolovič s bezpražcovou basou a elektrickým kontrabasem a výborný slovenský kytarista Miloš Železňák –, obsazení se píseň od písně mění. Protože Tomáš Kytnar stále hraje na klavír velmi rytmicky (možná pozůstatek z dob, kdy v kapele Makyota jako pianista suploval chybějící basu), jsou pro celkový zvuk skupiny důležité epizodní role melodických nástrojů. V Šansónu po večeri, možná nejsilnější písni alba, se objeví saxofon, housle a viola, velmi pěkná je také příčná flétna v písni Dotyk. Většinou je však nositelem melodie a současně vypravěčem příběhu lidský hlas a v tomto ohledu došlo oproti minulým albům k výrazné změně. Na minulém CD Krátkovlasá čembalistka se vedle Juraje Turteva poprvé za mikrofonem objevili Jana Fujáková a Tomáš Frgala (ten mimo jiné v coververzi Rolling Stones). Oba jsou nyní hlavními interprety nového alba a zvlášť Frgala celek posouvá více do méně zpěvné, „špinavě bluesové“ polohy, která vzdáleně připomene Nora Červenáka ze slovenského ZVA 12-28 Bandu. Volba to není špatná, přesto ve srovnání s tvárnějším hlasem Turtevovým z minulých desek působí celek přece jen trochu monotónně. I proto je moc dobře, že si angažmá v Kytnarově orchestru zopakoval Tomáš Kočko. Ten zaujal už před dvěma lety v miniatuře Tak volá do hory (na text Milana Rúfuse) a nyní se naprosto skvěle zhostil už zmíněného Šansónu po večeri. V dynamičtější pasáží s citací Edith Piaf mu mimochodem vypomohli další dva členové jeho Orchestru, Tomáš Plch a Helenka Vyvozilová, která ještě pod dívčím jménem Macháčková kdysi v rané fázi s kapelou Tady To Máš spolupracovala jako flétnistka. Pro úplnost dodejme, že v písni Krása pre krásu hraje Vyvozilová na šalmaj a že do této skladby si Tomáš Kytnar přizval také devět brněnských hráčů na ukulele (ze skupiny Ukulele Orchestra jako Brno).

Navzdory těmto zajímavým hostům jsou Srdiečka tiché dosud nejsemknutějším albem skupiny Tady To Máš – nejen pokud jde o dramaturgii (zaměření na poezii jednoho autora), ale také o náladu a pěvecký projev. Zároveň mám ale také pocit, že jde o album nejméně nápadné, které sice nemá vyloženě slabá místa, ale z něhož také nic výrazně nevyčnívá. Ale je možné, ba pravděpodobné, že toto tvrzení budu muset časem korigovat, protože Kytnarova práce s poezií je vhodná spíše k opakovanému a dlouhodobému poslouchání. Sluší se také dodat, že jako bonus album obsahuje úpravu písně Vladimíra Mišíka Koukni na tu fotku, která původně vyšla na kompilaci Bazarem proměn. Jde o přídavek z podobné kategorie, jako když na minulých albech skupina nabízela coververze hitů Davida Bowieho nebo Rolling Stones. To hlavní se však na CD skrývá pod čísly 1–9, a to včetně alternativní verze Šansónu po večeri se zpěvem Tomáše Frgaly, banjem Miloše Železňák a akordeonem běloruského hráče Aliaksandra Yasinského. Už kvůli těmto neopakovatelným spojením má skupina Tady To Máš obrovský smysl.

Tady To Máš: Srdiečka tiché; Vydal Tomáš Kytnar 2015, 10 písní, celková stopáž 48:45

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnský klub Stará Pekárna  tento pátek a sobotu slavil čtrnáct let existence. S jeho šéfem a dramaturgem Tomášem Kytnarem jsme hovořili o novém albu Krátkovlasá čembalistka, které vydal s volným sdružením přátel Tady To Máš. Mluvili jsme ale také o kráse slovenštiny, o Rolling Stones a Davidovi Bowiem nebo o setkání Tomáše Kočka s trombonistou Mojmírem Bártkem.  více

„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.  více




Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více