Tak jako loutna se zpěvem potěší

26. listopad 2013, 0:30
Tak jako loutna se zpěvem potěší

Páteční den svaté Cecílie mohl každý prožít po svém. Jednou z možností, jak patronku hudebníků náležitě uctít, byl večerní koncert v rámci koncertního cyklu staré hudby Hudební lahůdky konaný v Přednáškovém sále Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie. Již jména interpretů předznamenávala, že to bude volba přinejmenším správná. Zpěvačka Evelyn Tubb a loutnista Michael Fields totiž navštívili Brno už minulý rok z důvodu pěvecké masterclass, kterou společně vedli. Završili ji závěrečným vystoupením v Kapitulní síni minoritského kláštera s programem nazvaným Pod paprsky Krále Slunce. Brněnskému publiku a účastníkům kurzů předvedli, jak propracovaně a podmanivě se dá se starou hudbou při interpretaci zacházet a svým přístupem nadchli. Letos jsme je u nás opět přivítali v listopadových dnech, konkrétně 22.–26. 11., kdy proběhla pěvecká a ansámblová interpretační masterclass Art of the Song v prostorách Konzervatoře Brno. Dvojice lektorů svým koncertem tentokrát celé hudebně-vzdělávací setkání zahájila.

Název koncertu Like as the Lute delights s podtitulem „Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I.“, jasně odhaluje jeho repertoárovou náplň. Program byl sestaven ze skladeb Johna Dowlanda a jeho současníků, z nichž mnohé ovlivnil. Převážnou většinu tvořily písně s texty o lásce ve všech možných podobách: naplněné, nenaplněné, ztracené, náboženské... Byly rozděleny do bloků, k nimž Michael Fields někdy přidal komentář objasňující obsah či okolnosti vzniku. Několik skladeb bylo určeno sólové loutně – Fields ji měl však pevně v moci a technicky perfektně ovládnutou. V důsledku uspořádání písní nálada postupně klesala a ve druhé půli koncertu se povětšinou nesla ve znamení nářku, trápení a zármutku. Koncert ale ani na chvíli nenudil – Tubb a Fields dokázali udržet napětí, i když melancholii stále prohlubovali.

Ačkoli jsou písně určené pro zpěv s doprovodem loutny, u dvojice Tubb & Fields v žádném případě o doprovázení hovořit nelze. Je obtížné najít označení, které by vystihlo jejich dokonale propojenou a sehranou interpretaci písní, a zároveň nebylo jaksi krkolomné. Nejvýstižněji asi zní „vyrovnané hudební partnerství“. Evelyn a Michael spolupracují již od studií a je to velmi znát. Vědí, co jeden od druhého čekat, a tak se nemusí omezovat při drobných improvizovaných momentech, které občas z obsahu či nálady písní vyplynou samy. Očividně i velmi blízce cítí výrazové substance jednotlivých skladeb, které jsou někdy odlišitelné jen při hlubším a poctivějším prozkoumání.

Dokonalá znalost a představa o výsledném znění skladeb, přesněji by se mohlo říci erudovanost v celkovém repertoáru i jednotlivých položkách programu, je základem jejich hudebního projevu. Technická vybavenost Fieldsovy hry již byla zmíněna. Podobně jako u něj je tomu i u Evelyn Tubb – její práce s rozličnými odstíny hlasu je fascinující. Jednu specifickou barvu či způsob dokáže použít ve stejné kvalitě bez ohledu na polohu, ať už střední, vysokou či nízkou. Nejvýraznější byly tmavé, prozívnuté spodní tóny a jemná a měkká piana, na poslech nesmírně libá. Ozdoby a ornamentace nikdy nezněly rozmazaně, vždy byly přesné a konkrétně vykreslené. Některá místa však zněla příliš ostře a úzce, až nepříjemně, to už je ale otázkou vkusu nebo aktuální hlasové dispozice. Evelyn využívá i mnoha výrazových prostředků, které její vokální projev nedokreslují, ale jsou jeho pevnou součástí. Z některých písní vytváří až jakési miniopery. Prochází rolemi vypravěče nebo přenáší obsah textů do imaginárního prostředí, k popisnému účelu využívá gest a zřetelné mimiky. Její výraz a zpěv je rozpohybovaná a hluboce prožitá hudba, která souzní s hrou loutnisty.

Z hudebního hlediska byl koncert výjimečným zážitkem, z organizačního hlediska některé věci nefungovaly stoprocentně. Velmi potěšující bylo, že místa Přednáškového sálu byla do jednoho zaplněna. Jan Čižmář, hlavní iniciátor a organizátor akce, v úvodním slově vyjádřil překvapení nad neočekávaně velkou účastí a omluvil se za nedostatek tištěných programů. Chybějící programy v důsledku nepředvídatelné návštěvnosti jsou pochopitelné, ale zdálo se, že jejich počet se nerovnal ani počtu sedadel, tedy nejmenší možné kapacitě sálu. Koncert byl natáčen zvukově i vizuálně a z toho důvodu byl prostor pódia osvětlen třemi reflektory. Bylo však nepříjemné, když těsně před začátkem jeden z techniků pravý reflektor pootočil a bohužel takovým směrem, že část publika přímé světlo zpočátku oslepovalo. Prostor sálu byl především pro neorenesanční styl vhodně zvolený, nevhodný ale byl hluk způsobený venku projíždějícími tramvajemi. To je bohužel problém, s kterým organizátor nic nezmůže, trvá-li na vybraném místě. Aspekt rušivý pro posluchače i interprety zmírnil samotný Michael Fields připomínkou krále Artuše a jeho otáčení v hrobě při zaslechnutí takového hluku. Mimo Artuše byli ještě v úvodu zmíněni Orfeus a sv. Cecílie jako ti, jimž je koncert věnován. Uctění koncertem s vysokou uměleckou úrovní a radostí z provozované hudby by si její pomyslní strážci jistě nechali líbit.

Like as the Lute delights, Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I. Evelyn Tubb & Michael Fields, zpěv & loutna. 22.11.2013, Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská Galerie, v rámci cyklu Hudební lahůdky.

Maurice Greene (1696 – 1755: Orpheus with his Lute (William Shakespeare), Thomas Campion (1567 – 1620): When to her lute Corinna sings (Booke of Ayres VI, 1601), John Dowland (1563 – 1626): A Fancy — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Like as the Lute delights (Songs for the Lute IV, 1606), Thomas Campion (1567 – 1620): Author of light, revive my dying spright (First Booke I, 1613), Never weather-beaten saile (First Booke XI, 1613), Robert Johnson (cca. 1583 – cca. 1634): As I walked forth one summer day; Woods, rocks and mountains and ye desert places; The Prince’s almain — sólová loutna; Care-charming sleep, thou easer of all woes; Have you seen but a white lily grow (Lbl Add. 15177 fol. 17v). Přestávka. John Dowland (1563 – 1626): Come againe, sweet love doth now invite (First Booke XVII, 1613), John Wilson (1595 – 1674): Take, o take those lips away (Select Musicall Ayres, 1652), John Dowland (1563 – 1626): Mistress White’s nothing — sólová loutna, William Lawes (1602 – 1645): Why so pale and wan, fond lover? (Autograph Songbook 46), John Dowland (1563 – 1626): Mr. Dowland’s Midnight — sólová loutna; Sorrow stay, lend true repentant teares (Second Booke III, 1600); Dye not before thy day (Second Booke IV, 1600); Mourne, mourne, day is with darknesse fled (Second Booke V, 1600),John Dowland (1563 – 1626): Melancholy Galliard — sólová loutna; Flow my teares, fall from your springs (Second Booke II, 1600); Deare, if you change I’le never chuse again (First Booke VII, 1613), John Dowland (1563 – 1626): Fortune, my foe, why dost thou frown on me? — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Griefe, keepe within and scorne (Songs for the Lute IX, 1606).

Foto archiv Hudebních lahůdek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více

Po celý čas koncertu mne opakovaně napadalo několik slov, která podle mého názoru přesně popisují atmosféru koncertu a účinek interpretace jeho aktérek. Na jedné straně plynulost, proud, flow, na straně druhé křehkost, ladnost, feminita. Z hráček a zpěvaček bylo cítit soustředění a ponor do „jejich“ hudby.  více

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více


Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více