Tak jako loutna se zpěvem potěší

26. listopad 2013, 0:30
Tak jako loutna se zpěvem potěší

Páteční den svaté Cecílie mohl každý prožít po svém. Jednou z možností, jak patronku hudebníků náležitě uctít, byl večerní koncert v rámci koncertního cyklu staré hudby Hudební lahůdky konaný v Přednáškovém sále Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie. Již jména interpretů předznamenávala, že to bude volba přinejmenším správná. Zpěvačka Evelyn Tubb a loutnista Michael Fields totiž navštívili Brno už minulý rok z důvodu pěvecké masterclass, kterou společně vedli. Završili ji závěrečným vystoupením v Kapitulní síni minoritského kláštera s programem nazvaným Pod paprsky Krále Slunce. Brněnskému publiku a účastníkům kurzů předvedli, jak propracovaně a podmanivě se dá se starou hudbou při interpretaci zacházet a svým přístupem nadchli. Letos jsme je u nás opět přivítali v listopadových dnech, konkrétně 22.–26. 11., kdy proběhla pěvecká a ansámblová interpretační masterclass Art of the Song v prostorách Konzervatoře Brno. Dvojice lektorů svým koncertem tentokrát celé hudebně-vzdělávací setkání zahájila.

Název koncertu Like as the Lute delights s podtitulem „Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I.“, jasně odhaluje jeho repertoárovou náplň. Program byl sestaven ze skladeb Johna Dowlanda a jeho současníků, z nichž mnohé ovlivnil. Převážnou většinu tvořily písně s texty o lásce ve všech možných podobách: naplněné, nenaplněné, ztracené, náboženské... Byly rozděleny do bloků, k nimž Michael Fields někdy přidal komentář objasňující obsah či okolnosti vzniku. Několik skladeb bylo určeno sólové loutně – Fields ji měl však pevně v moci a technicky perfektně ovládnutou. V důsledku uspořádání písní nálada postupně klesala a ve druhé půli koncertu se povětšinou nesla ve znamení nářku, trápení a zármutku. Koncert ale ani na chvíli nenudil – Tubb a Fields dokázali udržet napětí, i když melancholii stále prohlubovali.

Ačkoli jsou písně určené pro zpěv s doprovodem loutny, u dvojice Tubb & Fields v žádném případě o doprovázení hovořit nelze. Je obtížné najít označení, které by vystihlo jejich dokonale propojenou a sehranou interpretaci písní, a zároveň nebylo jaksi krkolomné. Nejvýstižněji asi zní „vyrovnané hudební partnerství“. Evelyn a Michael spolupracují již od studií a je to velmi znát. Vědí, co jeden od druhého čekat, a tak se nemusí omezovat při drobných improvizovaných momentech, které občas z obsahu či nálady písní vyplynou samy. Očividně i velmi blízce cítí výrazové substance jednotlivých skladeb, které jsou někdy odlišitelné jen při hlubším a poctivějším prozkoumání.

Dokonalá znalost a představa o výsledném znění skladeb, přesněji by se mohlo říci erudovanost v celkovém repertoáru i jednotlivých položkách programu, je základem jejich hudebního projevu. Technická vybavenost Fieldsovy hry již byla zmíněna. Podobně jako u něj je tomu i u Evelyn Tubb – její práce s rozličnými odstíny hlasu je fascinující. Jednu specifickou barvu či způsob dokáže použít ve stejné kvalitě bez ohledu na polohu, ať už střední, vysokou či nízkou. Nejvýraznější byly tmavé, prozívnuté spodní tóny a jemná a měkká piana, na poslech nesmírně libá. Ozdoby a ornamentace nikdy nezněly rozmazaně, vždy byly přesné a konkrétně vykreslené. Některá místa však zněla příliš ostře a úzce, až nepříjemně, to už je ale otázkou vkusu nebo aktuální hlasové dispozice. Evelyn využívá i mnoha výrazových prostředků, které její vokální projev nedokreslují, ale jsou jeho pevnou součástí. Z některých písní vytváří až jakési miniopery. Prochází rolemi vypravěče nebo přenáší obsah textů do imaginárního prostředí, k popisnému účelu využívá gest a zřetelné mimiky. Její výraz a zpěv je rozpohybovaná a hluboce prožitá hudba, která souzní s hrou loutnisty.

Z hudebního hlediska byl koncert výjimečným zážitkem, z organizačního hlediska některé věci nefungovaly stoprocentně. Velmi potěšující bylo, že místa Přednáškového sálu byla do jednoho zaplněna. Jan Čižmář, hlavní iniciátor a organizátor akce, v úvodním slově vyjádřil překvapení nad neočekávaně velkou účastí a omluvil se za nedostatek tištěných programů. Chybějící programy v důsledku nepředvídatelné návštěvnosti jsou pochopitelné, ale zdálo se, že jejich počet se nerovnal ani počtu sedadel, tedy nejmenší možné kapacitě sálu. Koncert byl natáčen zvukově i vizuálně a z toho důvodu byl prostor pódia osvětlen třemi reflektory. Bylo však nepříjemné, když těsně před začátkem jeden z techniků pravý reflektor pootočil a bohužel takovým směrem, že část publika přímé světlo zpočátku oslepovalo. Prostor sálu byl především pro neorenesanční styl vhodně zvolený, nevhodný ale byl hluk způsobený venku projíždějícími tramvajemi. To je bohužel problém, s kterým organizátor nic nezmůže, trvá-li na vybraném místě. Aspekt rušivý pro posluchače i interprety zmírnil samotný Michael Fields připomínkou krále Artuše a jeho otáčení v hrobě při zaslechnutí takového hluku. Mimo Artuše byli ještě v úvodu zmíněni Orfeus a sv. Cecílie jako ti, jimž je koncert věnován. Uctění koncertem s vysokou uměleckou úrovní a radostí z provozované hudby by si její pomyslní strážci jistě nechali líbit.

Like as the Lute delights, Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I. Evelyn Tubb & Michael Fields, zpěv & loutna. 22.11.2013, Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská Galerie, v rámci cyklu Hudební lahůdky.

Maurice Greene (1696 – 1755: Orpheus with his Lute (William Shakespeare), Thomas Campion (1567 – 1620): When to her lute Corinna sings (Booke of Ayres VI, 1601), John Dowland (1563 – 1626): A Fancy — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Like as the Lute delights (Songs for the Lute IV, 1606), Thomas Campion (1567 – 1620): Author of light, revive my dying spright (First Booke I, 1613), Never weather-beaten saile (First Booke XI, 1613), Robert Johnson (cca. 1583 – cca. 1634): As I walked forth one summer day; Woods, rocks and mountains and ye desert places; The Prince’s almain — sólová loutna; Care-charming sleep, thou easer of all woes; Have you seen but a white lily grow (Lbl Add. 15177 fol. 17v). Přestávka. John Dowland (1563 – 1626): Come againe, sweet love doth now invite (First Booke XVII, 1613), John Wilson (1595 – 1674): Take, o take those lips away (Select Musicall Ayres, 1652), John Dowland (1563 – 1626): Mistress White’s nothing — sólová loutna, William Lawes (1602 – 1645): Why so pale and wan, fond lover? (Autograph Songbook 46), John Dowland (1563 – 1626): Mr. Dowland’s Midnight — sólová loutna; Sorrow stay, lend true repentant teares (Second Booke III, 1600); Dye not before thy day (Second Booke IV, 1600); Mourne, mourne, day is with darknesse fled (Second Booke V, 1600),John Dowland (1563 – 1626): Melancholy Galliard — sólová loutna; Flow my teares, fall from your springs (Second Booke II, 1600); Deare, if you change I’le never chuse again (First Booke VII, 1613), John Dowland (1563 – 1626): Fortune, my foe, why dost thou frown on me? — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Griefe, keepe within and scorne (Songs for the Lute IX, 1606).

Foto archiv Hudebních lahůdek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více

Po celý čas koncertu mne opakovaně napadalo několik slov, která podle mého názoru přesně popisují atmosféru koncertu a účinek interpretace jeho aktérek. Na jedné straně plynulost, proud, flow, na straně druhé křehkost, ladnost, feminita. Z hráček a zpěvaček bylo cítit soustředění a ponor do „jejich“ hudby.  více

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více