Tak jako loutna se zpěvem potěší

26. listopad 2013, 0:30
Tak jako loutna se zpěvem potěší

Páteční den svaté Cecílie mohl každý prožít po svém. Jednou z možností, jak patronku hudebníků náležitě uctít, byl večerní koncert v rámci koncertního cyklu staré hudby Hudební lahůdky konaný v Přednáškovém sále Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie. Již jména interpretů předznamenávala, že to bude volba přinejmenším správná. Zpěvačka Evelyn Tubb a loutnista Michael Fields totiž navštívili Brno už minulý rok z důvodu pěvecké masterclass, kterou společně vedli. Završili ji závěrečným vystoupením v Kapitulní síni minoritského kláštera s programem nazvaným Pod paprsky Krále Slunce. Brněnskému publiku a účastníkům kurzů předvedli, jak propracovaně a podmanivě se dá se starou hudbou při interpretaci zacházet a svým přístupem nadchli. Letos jsme je u nás opět přivítali v listopadových dnech, konkrétně 22.–26. 11., kdy proběhla pěvecká a ansámblová interpretační masterclass Art of the Song v prostorách Konzervatoře Brno. Dvojice lektorů svým koncertem tentokrát celé hudebně-vzdělávací setkání zahájila.

Název koncertu Like as the Lute delights s podtitulem „Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I.“, jasně odhaluje jeho repertoárovou náplň. Program byl sestaven ze skladeb Johna Dowlanda a jeho současníků, z nichž mnohé ovlivnil. Převážnou většinu tvořily písně s texty o lásce ve všech možných podobách: naplněné, nenaplněné, ztracené, náboženské... Byly rozděleny do bloků, k nimž Michael Fields někdy přidal komentář objasňující obsah či okolnosti vzniku. Několik skladeb bylo určeno sólové loutně – Fields ji měl však pevně v moci a technicky perfektně ovládnutou. V důsledku uspořádání písní nálada postupně klesala a ve druhé půli koncertu se povětšinou nesla ve znamení nářku, trápení a zármutku. Koncert ale ani na chvíli nenudil – Tubb a Fields dokázali udržet napětí, i když melancholii stále prohlubovali.

Ačkoli jsou písně určené pro zpěv s doprovodem loutny, u dvojice Tubb & Fields v žádném případě o doprovázení hovořit nelze. Je obtížné najít označení, které by vystihlo jejich dokonale propojenou a sehranou interpretaci písní, a zároveň nebylo jaksi krkolomné. Nejvýstižněji asi zní „vyrovnané hudební partnerství“. Evelyn a Michael spolupracují již od studií a je to velmi znát. Vědí, co jeden od druhého čekat, a tak se nemusí omezovat při drobných improvizovaných momentech, které občas z obsahu či nálady písní vyplynou samy. Očividně i velmi blízce cítí výrazové substance jednotlivých skladeb, které jsou někdy odlišitelné jen při hlubším a poctivějším prozkoumání.

Dokonalá znalost a představa o výsledném znění skladeb, přesněji by se mohlo říci erudovanost v celkovém repertoáru i jednotlivých položkách programu, je základem jejich hudebního projevu. Technická vybavenost Fieldsovy hry již byla zmíněna. Podobně jako u něj je tomu i u Evelyn Tubb – její práce s rozličnými odstíny hlasu je fascinující. Jednu specifickou barvu či způsob dokáže použít ve stejné kvalitě bez ohledu na polohu, ať už střední, vysokou či nízkou. Nejvýraznější byly tmavé, prozívnuté spodní tóny a jemná a měkká piana, na poslech nesmírně libá. Ozdoby a ornamentace nikdy nezněly rozmazaně, vždy byly přesné a konkrétně vykreslené. Některá místa však zněla příliš ostře a úzce, až nepříjemně, to už je ale otázkou vkusu nebo aktuální hlasové dispozice. Evelyn využívá i mnoha výrazových prostředků, které její vokální projev nedokreslují, ale jsou jeho pevnou součástí. Z některých písní vytváří až jakési miniopery. Prochází rolemi vypravěče nebo přenáší obsah textů do imaginárního prostředí, k popisnému účelu využívá gest a zřetelné mimiky. Její výraz a zpěv je rozpohybovaná a hluboce prožitá hudba, která souzní s hrou loutnisty.

Z hudebního hlediska byl koncert výjimečným zážitkem, z organizačního hlediska některé věci nefungovaly stoprocentně. Velmi potěšující bylo, že místa Přednáškového sálu byla do jednoho zaplněna. Jan Čižmář, hlavní iniciátor a organizátor akce, v úvodním slově vyjádřil překvapení nad neočekávaně velkou účastí a omluvil se za nedostatek tištěných programů. Chybějící programy v důsledku nepředvídatelné návštěvnosti jsou pochopitelné, ale zdálo se, že jejich počet se nerovnal ani počtu sedadel, tedy nejmenší možné kapacitě sálu. Koncert byl natáčen zvukově i vizuálně a z toho důvodu byl prostor pódia osvětlen třemi reflektory. Bylo však nepříjemné, když těsně před začátkem jeden z techniků pravý reflektor pootočil a bohužel takovým směrem, že část publika přímé světlo zpočátku oslepovalo. Prostor sálu byl především pro neorenesanční styl vhodně zvolený, nevhodný ale byl hluk způsobený venku projíždějícími tramvajemi. To je bohužel problém, s kterým organizátor nic nezmůže, trvá-li na vybraném místě. Aspekt rušivý pro posluchače i interprety zmírnil samotný Michael Fields připomínkou krále Artuše a jeho otáčení v hrobě při zaslechnutí takového hluku. Mimo Artuše byli ještě v úvodu zmíněni Orfeus a sv. Cecílie jako ti, jimž je koncert věnován. Uctění koncertem s vysokou uměleckou úrovní a radostí z provozované hudby by si její pomyslní strážci jistě nechali líbit.

Like as the Lute delights, Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I. Evelyn Tubb & Michael Fields, zpěv & loutna. 22.11.2013, Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská Galerie, v rámci cyklu Hudební lahůdky.

Maurice Greene (1696 – 1755: Orpheus with his Lute (William Shakespeare), Thomas Campion (1567 – 1620): When to her lute Corinna sings (Booke of Ayres VI, 1601), John Dowland (1563 – 1626): A Fancy — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Like as the Lute delights (Songs for the Lute IV, 1606), Thomas Campion (1567 – 1620): Author of light, revive my dying spright (First Booke I, 1613), Never weather-beaten saile (First Booke XI, 1613), Robert Johnson (cca. 1583 – cca. 1634): As I walked forth one summer day; Woods, rocks and mountains and ye desert places; The Prince’s almain — sólová loutna; Care-charming sleep, thou easer of all woes; Have you seen but a white lily grow (Lbl Add. 15177 fol. 17v). Přestávka. John Dowland (1563 – 1626): Come againe, sweet love doth now invite (First Booke XVII, 1613), John Wilson (1595 – 1674): Take, o take those lips away (Select Musicall Ayres, 1652), John Dowland (1563 – 1626): Mistress White’s nothing — sólová loutna, William Lawes (1602 – 1645): Why so pale and wan, fond lover? (Autograph Songbook 46), John Dowland (1563 – 1626): Mr. Dowland’s Midnight — sólová loutna; Sorrow stay, lend true repentant teares (Second Booke III, 1600); Dye not before thy day (Second Booke IV, 1600); Mourne, mourne, day is with darknesse fled (Second Booke V, 1600),John Dowland (1563 – 1626): Melancholy Galliard — sólová loutna; Flow my teares, fall from your springs (Second Booke II, 1600); Deare, if you change I’le never chuse again (First Booke VII, 1613), John Dowland (1563 – 1626): Fortune, my foe, why dost thou frown on me? — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Griefe, keepe within and scorne (Songs for the Lute IX, 1606).

Foto archiv Hudebních lahůdek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více

Po celý čas koncertu mne opakovaně napadalo několik slov, která podle mého názoru přesně popisují atmosféru koncertu a účinek interpretace jeho aktérek. Na jedné straně plynulost, proud, flow, na straně druhé křehkost, ladnost, feminita. Z hráček a zpěvaček bylo cítit soustředění a ponor do „jejich“ hudby.  více

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více


Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více