Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.
Večeru Tance v zahradách nedalo vzniknout pouze příjemně neformální prostředí univerzitního atria, ale především výběr samotných skladeb. Program nabídl světové premiéry dvou tanečních suit: zatímco čtyřdílnou Českou suitu zkomponoval Ondřej Šárek, ta skotská s názvem Scottish Serenade pochází z pera Filipa Holackého žijícího v Edinburghu. Tyto tanci inspirované skladby doplnila ještě premiéra drobné skladby Seconda prattica IV pro smyčce Miloše Štědroně, který tento rok slaví osmdesátiny. V české premiéře zaznělo Concerto pro fagot a smyčce s marimbou Marjana Mozeticha.
Šárkova Česká suita pro smyčce středeční program zahájila. Kdo by snad čekal drsné souzvuky plné ostrých disonancí a disharmonii charakteristickou pro mnohou soudobou tvorbu, byl by jistě překvapený. Tato suita je posluchačsky přívětivá, melodická až neoklasicistní. Čtyřvětá skladba (Kozlík, Talián, Sýkorka, Vejr) akcentuje především typické české tance a svoji hlavní inspiraci čerpal skladatel z tzv. máteníků tedy tanců střídajících 2/4 a 3/4 takt. Skladbě nelze upřít melodickou líbivost a svěžest, avšak neustávající pohyb prakticky ve všech hlasech v kombinaci s nepříliš kontrastní dynamikou začne po chvíli působit staticky a bezcílně. Nejprve jsem se domníval, že za nedostatečné dynamické kontrasty může volné prostranství, které není akusticky zcela ideálním prostorem. Další skladby tento dojem ovšem vyvrátily. Skladba má rozhodně potenciál– a samotné provedení ze strany souboru, stejně jako nastudování Patrika Červáka lze bez uzardění označit za povedené. Avšak prořídnutí faktury na určitých místech či alespoň výraznější dynamické kontrasty napříč jednotlivými sekcemi, by dílu výrazně pomohly.
První polovinu podvečera uzavřelo Concerto pro fagot a smyčce s marimbou Marjana Mozeticha, které v atriu Filozofické fakulty MU zaznělo v české premiéře. Jednovětá skladba je charakteristická nejen všudypřítomnou lyričností, ale také stále se navracejícími rychlými figuracemi a běhy, které tvoří zvukově i barevně sympatický kontrast k jinak spíše statičtější homofonii. Právě předáváním rychlejšího motivu napříč orchestrem vznikají stále nové a svěží barevné kontexty. Působivé bylo umístění těchto běhů například do viol, zatímco zbytek ansámblu držel poklidně kráčející harmonii. Dirigent Patrik Červák výtečně vystihnul křehkost díla, čemuž přizpůsobil nejen práci s dynamikou, ale také tempovými změnami. Ohromnou pochvalu si zaslouží rovněž houslistka Barbara Tolarová, jejíž něžné sólo v extrémně tiché dynamice bylo pevné, jasné, bez sebemenšího třesu smyčce, přesto výtečně vypointované a emočně nabité. Samostatnou kapitolu představoval fagotový part v nastudování Pavla Horáka , který na melancholičtějších místech sice příliš virtuózní není, avšak klade na interpreta obrovské nároky z hlediska tónového rozsahu i samotného porozumění skladbě a frázování. Na několika místech dává Mozetich fagotu závratné – a poměrně dlouhé – běhy, které již plně spadají do pomyslného virtuózního repertoáru. Horák si poradil nejen s tónovým rozsahem a melodickými skoky, ale i závratnými běhy na výbornou. Bezchybná byla také jeho práce s dynamikou a barvou tónu. Partu marimby se chopil Martin Švec, který povedeně dotvářel nezvyklou barvu hudby častým zdvojováním fagotu, nebo smyčců.
Miniatura Seconda prattica IV pro smyčce Miloše Štědroně navazuje na jeho předchozí stejnojmenné skladby pro syntetizér z let 1991, 1999 a 2001. Také tato skladba má svůj původ – či přinejmenším inspiraci – v hudbě označované jako taneční. Štědroň zde skloubil dodekafonickou passacagliu a foliu, přičemž částečně vychází z jazyka monteverdiovského baroka a vlivů Nové hudby. Seconda prattica IV je svým způsobem hravou syntézou, ve které relativně klidně hladiny spíše tradičněji znějící hudby čeří náhlé běhy a figurace, které by za normální situace patřily spíše do jiného kontextu. Hudebníci zůstávali pod Červákovým vedením rytmicky sjednocení. Dynamické kontrasty potom usnadňovaly posluchačům najít onen „souboj“ starého s novým.
Závěrečná skladba Scottish Serenade pro fagot a smyčce Filipa Holackého opsala pomyslný kruh a vrátila se zpět k formě vícevěté suity (Prelude, Waltz, Air: The Bonnie Banks o’Loch Lomond, Allegretto, Finale), kterou celý koncert započal. Samotné věty vycházely z rytmů a melodiky skotských lidových písní. Ostatně své Air založil Holacký na melodii lidové písně opěvující krásy břehů největšího skotského jezera. Skladba je řemeslně výtečně vystavěna a neschází jí příkladná práce s rytmem, sazbou i dynamikou. Fagotovou cadenzu s rychlými akordickými rozklady i náhlými skoky zvládl Pavel Horák na výbornou a udržel si během ní lehkost tónu i srozumitelnost frázování. Patrik Červák také bedlivě dbal na rytmickou stránku jednotlivých vět, ty si tak díky jednotnému orchestru udržely svoji typickou skotskou ráznost a tanečnost.
Tance v zahradách v příjemném prostředí – umocněným chladivým nanukem, který každý příchozí obdržel – ukázaly přívětivou tvář současné hudby. Nejenže veškerá díla byla posluchačsky vlídná (a to za dodržení vysoké kvality kompozic), ale svojí nenuceností a neformálností navíc zatím poslední koncert Ensemble Opera Diversa pomohl odstraňovat elitářský nános, který se na tzv. vážné hudbě za dlouhá léta usadil. A zdá se, že tanec v zahradě je nejlepším řešením, jak s elitářstvím artificiální hudby bojovat.
Ondřej Šárek: Česká suita pro smyčce (2019) PREMIÉRA
Marjan Mozetich: Concerto pro fagot a smyčce s marimbou (2003/2006) ČESKÁ PREMIÉRA
Miloš Štědroň: Seconda prattica IV pro smyčce (2022) PREMIÉRA
Filip Holacký: Scottish Serenade pro fagot a smyčce (2022) PREMIÉRA
fagot Pavel Horák
marimba Martin Švec
Ensemble Opera Diversa, vedoucí orchestru Jan Bělohlávek
dirigent Patrik Červák
atrium Filozofické fakulty MU, 19:00
22. června 2022
Zatím nebyl přidán žádný komentář..