Textová dílna Slávka Janouška – Konec! Panáka! Bazén!

Textová dílna Slávka Janouška – Konec! Panáka! Bazén!

Někdy byla na počátku textu slova zadaná publikem, někdy předem daná rytmická struktura, jindy zajímavé téma. Nové CD Textové dílny Slávka Janouška sice dýchá atmosférou večírků „nás, kteří se dobře známe“, ale zároveň nese znaky dramaturgického záměru a touhy, aby něco z momentálních nápadů přetrvalo.

Textová dílna Slávka Janouška byla původně virtuální platforma, internetové fórum, v jehož rámci se setkávali textaři a písničkáři, komentovali si své nové texty a nabízeli si je ke zhudebnění. Za více než deset let existence se z Textové dílny stalo velmi živé volné sdružení autorů a muzikantů, kteří se scházejí na soustředěních, pořádají koncerty, na festivalech diskutují se svými fanoušky a nechají si od nich zadávat slova pro nové texty a zpravidla tentýž večer tyto nové skladby interpretují. V rámci Textové dílny vznikly trvalejší umělecké spolupráce (Ivo Cicvárek s Ladou Šimíčkovou), autoři z Textové dílny se podíleli na albech Věry Martinové nebo Petra Bendeho. V roce 2008 sdružení vydalo CD Vytrženo z konTEXTu – Živá noc Textové dílny, na kterém třetina písní vznikla „programově přímo v den nahrávání“. Šlo o zajímavý dokument, avšak vinou uspěchanosti, s jakou písně vznikaly, ve spojení s atmosférou večírku pro zvané, která z nahrávky sálala, nešlo o více než kuriozitu. Přiznávám, že po sedmi letech si z tohoto alba – snad kromě Janouškova úletu Počítání oveček – na nich nevzpomínám.

Jenže právě za oněch sedm let, která první album dělí od novinky Konec! Panáka! Bazén!, se z Textové dílny stal skutečný fenomén. Ne že by lidé jako Ivo Cicvárek, Arnošt Frauenberg, nebo dokonce sám Slávek Janoušek, předtím nepsali zajímavě. Ale mám pocit, že se všichni zdokonalili v onom umění společné improvizace a „punkově-folkového“ muzicírování, na němž soustředění a večírky Textové dílny stojí. Nové CD sice také dýchá atmosférou večírků „nás, kteří se dobře známe“, ale zároveň nese znaky dramaturgického záměru a touhy, aby něco z momentálních nápadů přetrvalo.

Album obsahuje 27 skladeb – od nepříliš povedených textařských etud (Trenažer) až po plnohodnotné písně. Ne vše asi vzniklo spontánně během dílenských večírků (píseň Lucie Redlové s textem Lady Šimíčkové Sběračky čaje byla už v roce 2012 ozdobou Luciina alba Křižovatka), ale většina zveřejněného materiálu – jak mi vysvětlil guru dílny Slávek Janoušek – skutečně pochází ze společných sezení. Někdy byla na počátku textu slova zadaná publikem, někdy předem daná rytmická struktura, jindy zajímavé téma. Takto se na album dostalo třeba několik ukázek toho, jak by mohl vypadat moravský folklor, kdyby naši předkové kdysi došli až k Jaderskému moři. A právě jedna z těchto písní, Mandloňka Milady Kuchařové (zpívá a hudbu složila Lucie Redlová), patří k tomu nejlepšímu, co album přináší. Troufám si však tvrdit, že skladeb trvalejší hodnoty deska obsahuje mnohem víc. Například Štěstěna Arnošta Frauenberga má silnou melodii a nejen díky kytaře Ládi Zítka také potenciál komerčního hitu. Škoda jen drobných detailů, které trhají mé moravské uši („přišla dýl“, „mobil jsem si vyp“). Povedla se Janouškova trochu morbidní „balada“ Zkus se nadechnout, standardně dobré jsou texty Lady Šimíčkové (Jak loďku nazveš, Sen o létání). Zajímavým fenoménem Textové dílny je akordeonista Marek Vojtěch, který svou „lidovkovou“ Prodejnou vytváří zajímavý kontrast ke zmíněné Frauenbergově „poprockové“ Štěstěně. Jiná jeho píseň, V synagóze, je dokonalou ukázkou absurdního textu – „V synagóze stojím nahý, jarmulku však mám“. A Marek Vojtěch do třetice – v současné době navýsost aktuální témat Svlékněte si slečno burku.

Zvláštní disciplínou Textové dílny jsou písně s teoreticky neomezeným počtem slok, na nich se podílejí jednotliví členové. Z tohoto soudku se na album dostala veselá píseň Děti v paneláku se spoustou groteskních situací na zadané téma a dále dvojpíseň Život je boj – O lásce a o smíření. Jde vlastně o na sobě nezávislé sloky a mírně obměňovaný refrén, který vždy končí „nečesky“ tím, o čem že to náš život vlastně je. Právě v této skladbě (jejíž jedna část album uvádí a druhá uzavírá) se členové Textové dílny jaksepatří vyřádili. Slávek Janoušek zde zpívá o „nejneobhospodařovávatelnějším poli“, v jiné sloce se objeví „otorinolaryngologické oddělení“. Frázování je kupodivu dokonalé, všechno rytmicky sedí. Prostě krásné textařské etudy, pro které člověk tvůrcům odpustí i onen jazykový nešvar v refrénu („Život je o lásce a o smíření“).

Několik týdnů po vydání alba je předčasné hádat, na kolik z oněch 27 písní si vzpomeneme za sedm let. Několik jich však určitě bude, další možná poslouží autorům jako výchozí materiál pro další tvorbu. Album sice i tentokrát působí jako živý záznam z večírku, sbory ne vždy ladí (však si sbor také říká Falešinet), některé textové etudy opravdu nejsou víc než etudami a závěrečné potlesky spojené s hecováním kamarádů nezúčastněným nic nového nedají. Přesto mám z desky výrazně lepší pocit než z prvního alba. Že má Textová dílna smysl a že je dobré její aktivity dlouhodobě sledovat, vím dávno. Ale že si budu tak rád pouštět záznam z jejího večírku a ještě se u toho budu opakovaně bavit, to jsem nečekal.

Textová dílna Slávka Janouška – Konec! Panáka! Bazén! – Vydal Slávek Janoušek, Agentura JAN 2015, 27 skladeb, celkový čas: 78:43

Foto archiv Textové dílny

Komentáře

Reagovat
  • Josef Vystrčil

    31. srpen 2015, 21:46
    Vážený pane Janoušku! Na Lodenici jsem slyšel Váš nový superhit Tutti Frutti Ramadám. Mohl bych Vás poprosit o text a akordy? Předem Vám děkuji a určitě si Vás někde najdu a spláchneme to mojí slivovicí. Mám ju hodně dobrů. s pozdravem Josef Vystrčil

Dále si přečtěte

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více

Narozeninové turné přineslo minulý rok posluchačům průřez čtyřiceti lety tvorby brněnského Folk Teamu. Koncertní záznam na CD i na DVD zachytil jeho poslední koncert z loňského listopadu.  více

Jádrem každého festivalu by měly být výjimečné události. Letošní ročník Folkových prázdnin svedl dohromady tři niněristy k projektu, který dal zabrat nejen toleranci a hudební inteligenci publika, ale i představě o tom, co všechno ještě může obsáhnout pojem world music.  více

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více