Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára Milfajtová, Vendula Příhodová a David Kraus.
Příjemně a vtipně doprovázel dirigent Steven Mercurio večerem, přičemž se primárně zaměřoval na dramaturgii vystavěnou chronologicky dle jednotlivých filmových snímků. Program – podle svých slov – vnímal, a také popisoval podle ér hereckých hvězd v roli Jamese Bonda jako byli Sean Connery, George Lazenby, Roger Moore, Timothy Dalton, Pierce Brosnan nebo Daniel Craig.
Celým večerem prostupovala světelná a grafická show podkreslující a navozující atmosféru jednotlivých písní. Světelné efekty se jevily jako velice zdárné a vkusné, přičemž je pravda, že u čistě instrumentálních vstupů by pro příště mohla zafungovat také videoprojekce filmových scén, ze kterých byla hudba hrána (např. mořská scéna s názvem The Journey to Atlantis nebo romantická plážová scéna Solange). Byť projekce v tomto případě nebyla nutností, jelikož po většinu času na sebe strhávaly pozornost pěvecké výkony, určitě by se jednalo o další zpestření a obohacení hudební produkce.
Koncert započal z úst Mercuria efektně citací „The Name´s Bond… James Bond“, přičemž záhy zaznělo hlavní bondovské téma jako úvodní znělka večera. Po celou dobu orchestr vynikal bicí a dechovou sekcí, kterým se v případě těchto filmových melodií dostává nejvíce prostoru. Těleso působilo sehraně, dynamicky vyrovnaně, čemuž také dopomohla zvuková aparatura. Nazvučení oproti minulému ročníku festivalu bylo víceméně vyvážené a samotné výkony zvukově podpořilo. Pokud se však někomu mohlo zdát, že vybrané pěvecké části pod velkou masou orchestru zanikaly, je nutno dodat, že třeba v případě vstupů zpěvačky Sáry Milfajtové k takovýmto situacím nedocházelo, a tedy se nejspíše jednalo o slabiny ostatních zpěváků, nikoli zvučení. Právě sólistka Sára Milfajtová zaujala vyrovnaností a vysokou úrovní svých výkonů (i v případě doprovodných vokálů). Intonační přesnost, suverenita, dostatečná intenzita a působivá kontrola hlasu i jeho velký rozsah či zajímavá barva snoubící se s přesvědčivým a procítěným přednesem udělaly například z písní Licence to Kill (1989) nebo Skyfall (2012) bezpochyby vrcholy večera.
Ke zmíněným highlightům můžeme přidat také ikonickou skladbu Golden Eye z roku 1995, jež mnozí znají v provedení Tiny Turner. V případě festivalového koncertu se sólového partu ujala Vendula Příhodová, jejímuž temně, sametově zabarvenému hlasu píseň více než sedla, avšak v částech s velice nízkým rozsahem bylo znát, že se jedná o rozsahovou hranici zpěvačky. Nicméně sólistka se s rolí poprala se ctí, za kterou si také vysloužila velké ovace. Jako slabší článek pěveckého tria se jevil David Kraus. Potýkal se s častými intonačními nepřesnostmi a přednesem, který působil jako by zpěvák svá čísla připravoval na poslední chvíli. Tento pocit umocňoval fakt, že některé písně Kraus zpíval za pomoci not – textu na stojanu (např. The Living Daylights), přičemž jeho dvě kolegyně za celý večer nic takového nepotřebovaly. Opomenout se však nedá náročnost písní svěřeným Krausovi- kupříkladu skladba Live and Let Die (1973) charakteristickou častými tempovými i stylovými změnami (rock vs. reggae) nebo také rozsáhlým hlasovým ambitem. Překvapením se stal moment, při němž se dirigent v díle Casino Royale – You Know My Name (2006) vzdal dirigentské hůlky a namísto ní se publiku představil jako energický rockový kytarista. Z postu kytaristy nejen dokázal oddirigovat a uřídit celý orchestr, ale také v závěru písně vystřihl strhující kytarové sólo.
Koncert skončil jak započal: společným zvoláním „The Name´s Bond… James Bond“ Mercuria s diváky a navazujícím hlavním tématem se ve velké noblese Český národní symfonický orchestr a sólisté rozloučili. Uvolněná atmosféra, skvělé oslovující výkony muzikantů i zpěváků na návštěvníky silně zapůsobily, publikum interprety právem odměnilo aplausem ve stoje.
Program
John Barry: Dr. No (1962) – Jams Bond Theme, Goldfinger (1964), Fom Russia With Love, You Only Live Twice
Burt Bacharach: Casino Royale (1967) – The Look of Love
John Barry: Diamonds Are Forever (1971)
Paul a Linda Mccartneyovi & George Martin: Live and let Die (1973)
John Barry: The Man With the Golden Gun (1974)
Marvin Hamlisch: The Spy Who Loved Me (1977) – The Journey to Atlantis, Nobody Does It Better
John Barry: The Living Daylights (1987)
Michael Kamen: Licence to Kill (1989)
Eric Serra: Golden Eye (1995)
Chris Cornel & David Arnold: Casino Royale (2006) – You Know My Name
Thomas Newman – Skyfall (2012)
David Arnold: Casino Royale (2006) – Solange, The Name´s Bond… James Bond
Sára Milfajtová, Vendula Příhodová, David Kraus – zpěv
Český národní symfonický orchestr
Steven Mercurio – dirigent
Středa 21. srpna 2024 ve 20h, nádvoří hradu Špilberk
Zatím nebyl přidán žádný komentář..