Tomáš Kočko & Orchestr. Ve studiu, naživo i Živě

Tomáš Kočko & Orchestr. Ve studiu, naživo i Živě

Tomáš Kočko vyrostl z folklorních a folkových kořenů a z „docela zajímavého“ písničkáře se zrodil nadžánrový muzikant. I naživo se spoluhráči předvádí to, co známe ze studiových desek, tedy suverénní zpěv, originální fúzi lidových a autorských prvků a především nadhled i pokoru.

Tomáš Kočko řekl před časem v rozhovoru pro Brno – město hudby: „Každá písnička je minidramatem či miniskečí.“ Narážel tím na své divadelní vzdělání (studoval muzikálové herectví a operní režii) a tato slova lze vztáhnout na kterýkoli koncert Kočkova Orchestru. Od pečlivě voleného pódiového odění až po energii, která z kapelníka při živém hraní sálá, vše působí dojmem, jako by si promyšlený koncept a lidová spontaneita daly dostaveníčko. Obecně není snadné přenést bezprostřední koncertní zážitek na CD a u Tomáše Kočka je to z výše uvedených důvodů ještě náročnější. Přesto se první živé album rozšířeného Orchestru povedlo. Obstojí jako výběr hitů, jako ukázka čistého a radostného muzicírování i jako zajímavá alternativa ke studiovým verzím písní.

Albu Živě předcházelo devět studiových nahrávek. Ke dvěma nejstarším, Horním chlapcům a Ondrášovi, se kapela nevrací, ale na třetí Hodovnici (2001) se právem dostalo. Písně Morena a především Svatojan jsou totiž připomínkou toho, že právě na počátku nového milénia vyrostl Tomáš Kočko z folklorních a folkových kořenů a z „docela zajímavého“ písničkáře se zrodil nadžánrový muzikant, pro kterého jsou lidový materiál a úcta k historii rodné země odrazovými můstky k vlastnímu autorskému vyjádření. Z dalších titulů dramaturgie živé novinky pomíjí alba Sadné zrnoKoleda a vedle jedné ukázky z kolekce Do tanca klade důraz především na poslední tituly Poplór, GodulaCestou na jih. Jedinou novinkou je na albu Živě píseň Hody, která svým charakterem a původem (úprava moravské lidové) navazuje na koncept Cesty na jih.

CD Živě však není pouze průřezem spíše novějším repertoárem Orchestru. Kočko si na svých studiových albech dává vždy záležet na aranžích jednotlivých písní i celku, což často podtrhuje výběr hostů – příznačné je zejména album Cestou na jih s dechovou sekcí nebo Godula s rockery. Základní sestava Orchestru je pochopitelně sehraná a na koncertech absenci hostů vyvažuje svým nasazením. Určitě však nebylo nemoudré přizvat na první živou nahrávku v historii kapely hosty v podobě Cimbálové muziky Velká Morava. Ve skutečnosti však nejde o společný projekt dvou kapel, ale o „pouhé“ rozšíření Orchestru o hráče na cimbál (Michal Grombiřík) a violové kontry (Jiří Ťutin Kašpar) a o spolupráci s přizvaným kontrabasistou Romanem Plaširybou, který zde nahradil dosavadního basistu Orchestru Kamila „Medvěda“ Tománka. Roli primášky hraje houslistka Libuše Černá, kmenová členka Orchestru. Takto vzniklou cimbálku doplňují Tomáš Kočko s kytarami, mandolínou a dalšími nástroji, Helena Vyvozilová s flétnami a – pozor, další rozšíření zvuku – dva bubeníci: Pavel Bongo Plch a Stanislav Pliska. Tedy sestava, s níž označení Orchestr začíná ztrácet punc nadsázky. Mimochodem to, že se „Kočkova“ cimbálka jmenuje Velká Morava, jistě není náhoda. Na otázku, které historické období má nejraději, Tomáš před časem odpověděl: „Velkou Moravu, její vzestup i pád. I když je to historie vzdálená, až téměř mytická, jsme jejími dědici. Bez ohledu na to, že jsme občany státu, který – na rozdíl od Slovenska – Velkou Moravu nepovažuje za součást své státnosti. Přitom je Velká Morava fenomén, který ovlivnil kulturní dějiny Bulharska, Makedonie, Srbska a nakonec i Ruska a politické dějiny našeho středoevropského prostoru. Její odumřelé tělo dalo vzniknout třem pozdějším státům – českému, polskému a maďarskému – a zároveň je obestřena množstvím záhad. A to je přesně ten mix, který mě zajímá.“

Jsme-li u názvů, sluší se připomenout mnohoznačnost zdánlivě obyčejného titulu alba, na kterou Kočko sám na obalu upozorňuje. Živě je samozřejmě koncertní nahrávka, kterou však kapela věnovala slovanské bohyni Živě. Navíc grafika obalu odkazuje ke slovu „žně“.

A jak tedy Tomáš Kočko & (rozšířený) Orchestr na albu Živě/Žně hraje? Má smysl si desku kupovat, máme-li doma všechna řadová alba? Troufám si tvrdit, že smysl to má. I naživo Kočko se spoluhráči předvádí to, co známe ze studiových desek, tedy suverénní zpěv, originální fúzi lidových a autorských prvků a především nadhled a pokoru, které jdou v Tomášových písních ruku v ruce. Nová je výrazná role cimbálu (od úvodní písně Nemožu uľežeť), zaměření na gradaci jednotlivých skladeb (Poslední božec) a především přínos obou bubeníků. Doporučuji dopřát si ten luxus a jednou si desku poslechnout pouze se zaměřením na rytmus. Všimnete si nejen dlouhého rytmického sóla ve Svatojanovi nebo práce bicích a perkusí v tanečních písních OvěnžokZbojnicky zvrtek, ale třeba také zajímavé hry v Ondrášově písni nebo souhry perkusí s cimbálem nebo kontrabasem coby dalšími rytmickými nástroji.

Album se natáčelo ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě. Jde tedy o nahrávku živou, koncertní, ale současně studiovou, pokud jde o prostředí a profesionální přístup. Zvuk je logicky velmi dobrý, třebaže se některé drobné detaily nepodařilo vychytat. V Moravské například Tomáš při slově „v stříbře“ přefoukne a v Máš, máš zvukař nejspíše při prvních slovech „Mamko…“ a „Dcerko…“ vyjížděl oběma zpěvačkám mikrofon na poslední chvíli. Tyto maličkosti však nejsou důvodem ke kritice, ale spíše dokladem toho, že album je skutečně živé, se všemi klady a zápory. Přitom klady výrazně převažují.

Tomáš Kočko & Orchestr + CM Velká Morava: Živě, vydavatel: Tomáš Kočko 2014, ditribuce: Indies Happy Trails. 15 skladeb. Celkový čas: 75:58

Foto Jiří Pichl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tomáš Kočko pokřtil minulý týden v Ostravě své první živé album. Název alba Živě odkazuje nejen ke způsobu natáčení, ale také ke staré slovanské bohyni, jíž je nahrávka věnována. Podívejte se na videozáznam křestního koncertu, který zopakoval natáčení ve studiu Českého rozhlasu za účasti publika.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více