Tomáš Kočko & Orchestr. Ve studiu, naživo i Živě

Tomáš Kočko & Orchestr. Ve studiu, naživo i Živě

Tomáš Kočko vyrostl z folklorních a folkových kořenů a z „docela zajímavého“ písničkáře se zrodil nadžánrový muzikant. I naživo se spoluhráči předvádí to, co známe ze studiových desek, tedy suverénní zpěv, originální fúzi lidových a autorských prvků a především nadhled i pokoru.

Tomáš Kočko řekl před časem v rozhovoru pro Brno – město hudby: „Každá písnička je minidramatem či miniskečí.“ Narážel tím na své divadelní vzdělání (studoval muzikálové herectví a operní režii) a tato slova lze vztáhnout na kterýkoli koncert Kočkova Orchestru. Od pečlivě voleného pódiového odění až po energii, která z kapelníka při živém hraní sálá, vše působí dojmem, jako by si promyšlený koncept a lidová spontaneita daly dostaveníčko. Obecně není snadné přenést bezprostřední koncertní zážitek na CD a u Tomáše Kočka je to z výše uvedených důvodů ještě náročnější. Přesto se první živé album rozšířeného Orchestru povedlo. Obstojí jako výběr hitů, jako ukázka čistého a radostného muzicírování i jako zajímavá alternativa ke studiovým verzím písní.

Albu Živě předcházelo devět studiových nahrávek. Ke dvěma nejstarším, Horním chlapcům a Ondrášovi, se kapela nevrací, ale na třetí Hodovnici (2001) se právem dostalo. Písně Morena a především Svatojan jsou totiž připomínkou toho, že právě na počátku nového milénia vyrostl Tomáš Kočko z folklorních a folkových kořenů a z „docela zajímavého“ písničkáře se zrodil nadžánrový muzikant, pro kterého jsou lidový materiál a úcta k historii rodné země odrazovými můstky k vlastnímu autorskému vyjádření. Z dalších titulů dramaturgie živé novinky pomíjí alba Sadné zrnoKoleda a vedle jedné ukázky z kolekce Do tanca klade důraz především na poslední tituly Poplór, GodulaCestou na jih. Jedinou novinkou je na albu Živě píseň Hody, která svým charakterem a původem (úprava moravské lidové) navazuje na koncept Cesty na jih.

CD Živě však není pouze průřezem spíše novějším repertoárem Orchestru. Kočko si na svých studiových albech dává vždy záležet na aranžích jednotlivých písní i celku, což často podtrhuje výběr hostů – příznačné je zejména album Cestou na jih s dechovou sekcí nebo Godula s rockery. Základní sestava Orchestru je pochopitelně sehraná a na koncertech absenci hostů vyvažuje svým nasazením. Určitě však nebylo nemoudré přizvat na první živou nahrávku v historii kapely hosty v podobě Cimbálové muziky Velká Morava. Ve skutečnosti však nejde o společný projekt dvou kapel, ale o „pouhé“ rozšíření Orchestru o hráče na cimbál (Michal Grombiřík) a violové kontry (Jiří Ťutin Kašpar) a o spolupráci s přizvaným kontrabasistou Romanem Plaširybou, který zde nahradil dosavadního basistu Orchestru Kamila „Medvěda“ Tománka. Roli primášky hraje houslistka Libuše Černá, kmenová členka Orchestru. Takto vzniklou cimbálku doplňují Tomáš Kočko s kytarami, mandolínou a dalšími nástroji, Helena Vyvozilová s flétnami a – pozor, další rozšíření zvuku – dva bubeníci: Pavel Bongo Plch a Stanislav Pliska. Tedy sestava, s níž označení Orchestr začíná ztrácet punc nadsázky. Mimochodem to, že se „Kočkova“ cimbálka jmenuje Velká Morava, jistě není náhoda. Na otázku, které historické období má nejraději, Tomáš před časem odpověděl: „Velkou Moravu, její vzestup i pád. I když je to historie vzdálená, až téměř mytická, jsme jejími dědici. Bez ohledu na to, že jsme občany státu, který – na rozdíl od Slovenska – Velkou Moravu nepovažuje za součást své státnosti. Přitom je Velká Morava fenomén, který ovlivnil kulturní dějiny Bulharska, Makedonie, Srbska a nakonec i Ruska a politické dějiny našeho středoevropského prostoru. Její odumřelé tělo dalo vzniknout třem pozdějším státům – českému, polskému a maďarskému – a zároveň je obestřena množstvím záhad. A to je přesně ten mix, který mě zajímá.“

Jsme-li u názvů, sluší se připomenout mnohoznačnost zdánlivě obyčejného titulu alba, na kterou Kočko sám na obalu upozorňuje. Živě je samozřejmě koncertní nahrávka, kterou však kapela věnovala slovanské bohyni Živě. Navíc grafika obalu odkazuje ke slovu „žně“.

A jak tedy Tomáš Kočko & (rozšířený) Orchestr na albu Živě/Žně hraje? Má smysl si desku kupovat, máme-li doma všechna řadová alba? Troufám si tvrdit, že smysl to má. I naživo Kočko se spoluhráči předvádí to, co známe ze studiových desek, tedy suverénní zpěv, originální fúzi lidových a autorských prvků a především nadhled a pokoru, které jdou v Tomášových písních ruku v ruce. Nová je výrazná role cimbálu (od úvodní písně Nemožu uľežeť), zaměření na gradaci jednotlivých skladeb (Poslední božec) a především přínos obou bubeníků. Doporučuji dopřát si ten luxus a jednou si desku poslechnout pouze se zaměřením na rytmus. Všimnete si nejen dlouhého rytmického sóla ve Svatojanovi nebo práce bicích a perkusí v tanečních písních OvěnžokZbojnicky zvrtek, ale třeba také zajímavé hry v Ondrášově písni nebo souhry perkusí s cimbálem nebo kontrabasem coby dalšími rytmickými nástroji.

Album se natáčelo ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě. Jde tedy o nahrávku živou, koncertní, ale současně studiovou, pokud jde o prostředí a profesionální přístup. Zvuk je logicky velmi dobrý, třebaže se některé drobné detaily nepodařilo vychytat. V Moravské například Tomáš při slově „v stříbře“ přefoukne a v Máš, máš zvukař nejspíše při prvních slovech „Mamko…“ a „Dcerko…“ vyjížděl oběma zpěvačkám mikrofon na poslední chvíli. Tyto maličkosti však nejsou důvodem ke kritice, ale spíše dokladem toho, že album je skutečně živé, se všemi klady a zápory. Přitom klady výrazně převažují.

Tomáš Kočko & Orchestr + CM Velká Morava: Živě, vydavatel: Tomáš Kočko 2014, ditribuce: Indies Happy Trails. 15 skladeb. Celkový čas: 75:58

Foto Jiří Pichl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tomáš Kočko pokřtil minulý týden v Ostravě své první živé album. Název alba Živě odkazuje nejen ke způsobu natáčení, ale také ke staré slovanské bohyni, jíž je nahrávka věnována. Podívejte se na videozáznam křestního koncertu, který zopakoval natáčení ve studiu Českého rozhlasu za účasti publika.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce


Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce