Třetí rozhoduje. Rodinná dramaturgie a světová hudba

Třetí rozhoduje. Rodinná dramaturgie a světová hudba

Osmiúhlá slavnostní síň zámku v Rájci nad Sázavou se stala ve středu 5. června dějištěm třetího ze čtyřiatřiceti koncertů letošního devatenáctého ročníku Concentu Moraviae, uváděného dosud původním podtitulem jako Mezinárodní festival 13 měst – dnes je těch pořadatelských míst už dvacet. Dramaturgie, která počítá se specifickým kouzlem prostředí, v němž se ten který pořad odehrává, umístila do rájecké síně, jež při svém nevšedním půdorysu pojme překvapivé množství publika, aniž by ztratila svou intimní atmosféru, podnik takříkajíc rodinný. Jeho protagonistkami byly dvě sestry, flétnistka Clara Nováková a pianistka Dora Nováková-Wilmington, jež provedly dvě skladby svého otce Jana Nováka, jednu jeho učitele Bohuslava Martinů a jednu od Vítězslavy Kaprálové, tedy tří mimořádných tvůrčích osobností, jež spojil pohnutý osud mnoha pouty.

Připomeňme si, že Martinů, klasik světové hudby dvacátého století, prožil největší část svého života v nedobrovolné emigraci, kde také zemřel – stejně jako oba jeho jediní čeští žáci, s nimiž se v zahraničí setkal a jejichž tvorbu zásadním způsobem ovlivnil. V předválečné Paříži to byla Kaprálová (1915–1940), v poválečném New Yorku Novák (1921–1983). Vztah velkého skladatele k oběma mladým lidem šel daleko za obvyklý vztah učitele k žákům, hlavně protože byli spřízněni bytostnou potřebou svobody a nezávislosti – ve smyslu občanském i tvůrčím.

I při této své rodinné dramaturgii (v publiku seděli posluchači, kteří se s některými ze jmenovaných a s jejich okolím kdysi velmi dobře znali) měl koncert úroveň hodnou mezinárodního festivalu – výběrem skladeb i jejich provedením. Bylo znát, že obě skladby svého otce hrají sestry prakticky od jejich vzniku – a sonátu jeho učitele od chvíle, kdy se po válce dostaly k jejímu materiálu; i když je s obratem autentická interpretace nutno zacházet velmi opatrně, je v tomto případě skutečně na místě. Úvodní skladbu večera Choreae vernales (Jarní tance) napsal Novák (1977) v Roverettu, místě svého italského působení. Tento kraj na břehu Gardského jezera opěvovali už Novákovi milovaní antičtí básníci a on dokázal do své hudby promítnout hodně z jejich poetických představ. Skladba vznikla pro Claru a kytaristu Andreolliho; když z provedení po jeho úrazu sešlo, přepsal Novák kytarový part pro Dořin klavír. Z původní kytarové koncepce zůstala skladbě jistá vzdušná lehkost, kterou obě hráčky (podporované akustikou síně) brilantně zužitkovaly v představě tance, ať už jako osvobozeného pohybu plného rozkoše nebo jako rituálního úkonu stupňovaného k vytržení.

Svou jedinou flétnovou sonátu (označil ji jako první, ale další už nenapsal) vytvořil Martinů za letního pobytu v roce 1945 (Spojené státy ještě bojovaly v Tichomoří), jejž s manželkou trávil v pohodě, s pocitem šťastně se vyvíjející situace a blížícího se návratu domů na Vysočinu. Tato skutečnost také většinou ovlivňuje interpretační výklad skladby jako projevu nerušené lyrické pohody plné ptačího zpěvu; obě hráčky jí však vtiskly zřetelně jiný smysl, zdůrazňujíce převažující mollový ráz dlouhých melodických linií pomalé vnitřní věty a zejména jejich přerušení klavírní mezihrou, z níž učinila pianistka Dora dramatický a takříkajíc osudový vrchol celé skladby, nikoli už nevinné a hráčsky vděčné idyly, nýbrž hluboké osobní výpovědi.

Klavírní exhibicí se stalo také další číslo pořadu, Groteskní passacaglia Vítězslavy Kaprálové. Ta ji napsala v závěru svého studia u Vítězslava Nováka (skladby) a Václava Talicha (dirigování) na pražské konzervatoři – tedy ještě dlouho předtím, než v Paříži poznala Bohuslava Martinů – a zadala do skladatelské soutěže; vyhrála ji – a profesorka Alena Veselá v Rájci vzpomínala, jak velice byla pyšná na toto umístění, které ji zařadilo před skladbu jejího veleváženého učitele Nováka. Groteskní passacaglia je brilantní klavírní miniatura, napsaná chytře a zkušeně (kompozičně i pianisticky) v duchu evropské moderny třicátých let a vtipkující na účet důstojné formy – aspoň tak ji předvedla pianistka Dora na přivezené koncertní křídlo Petrof.

Závěrečné číslo, Sonata super ,,Hoson Zes“ patří k četným anticky inspirovaným skladbám Jana Nováka. Hoson zes jsou první slova takzvané Seikilovy písně, prvního starověkého zápisu melodie, který dlouho platil za nejstarší dochovanou melodii vůbec a jehož řecký text nabádá k užívání života bez zbytečných starostí. Novák, inspirovaný zřejmě jak melodií, tak textem, vytvořil skladbu, která se od lehkomyslných Jarních slavností liší skutečně sonátovou závažností. Tu zdůraznily sestry-interpretky několikerým způsobem, zvukově masivnějším přednesem, podtržením tematického významu ústřední myšlenky (odlišně) ve všech třech částech, bezpečným a účinným dosazením nevšedních zvukových efektů a virtuozitou, s níž zvládaly charakteristická rytmická kouzla svého otce.

Vedle všech jmenovaných kladů zařadil rájecký festivalový večer navíc postavu Jana Nováka do dobového kontextu jako nejvýznamnějšího moravského skladatele druhé půle dvacátého století a stal se možná příslibem dalších novákovských akcí.

 Jan Novák: Choreae vernales pro flétnu a klavír, Bohuslav Martinů: Sonáta č. 1 pro flétnu a klavír, Vítězslava Kaprálová: Groteskní passacaglia pro klavír, Jan Novák: Sonata super „Hoson zes...“ pro flétnu a klavír. Clara Novakova – flétna, Dora Novakova-Wilmington – klavír. 5. 6. 2014, Rájec-Jestřebí, zámek, Slavnostní sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Adam Dušek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav.  více

Festival Concentus Moraviae se letos už počtvrté stává východiskem Českých snů – projektu zaměřeného na hudební spolupráci evropských regionů. Dramaturgem letošního ročníku je tedy opět skladatel, muzikolog a spoluautor myšlenky Českých snů Aleš Březina. Potkali jsme se v Besedním domě a kromě aktuálního programu a interpretů jsme probírali také národní identitu, hledání národního hudebního jazyka a prolínání vlivů.  více


Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více