Třetí rozhoduje. Rodinná dramaturgie a světová hudba

Třetí rozhoduje. Rodinná dramaturgie a světová hudba

Osmiúhlá slavnostní síň zámku v Rájci nad Sázavou se stala ve středu 5. června dějištěm třetího ze čtyřiatřiceti koncertů letošního devatenáctého ročníku Concentu Moraviae, uváděného dosud původním podtitulem jako Mezinárodní festival 13 měst – dnes je těch pořadatelských míst už dvacet. Dramaturgie, která počítá se specifickým kouzlem prostředí, v němž se ten který pořad odehrává, umístila do rájecké síně, jež při svém nevšedním půdorysu pojme překvapivé množství publika, aniž by ztratila svou intimní atmosféru, podnik takříkajíc rodinný. Jeho protagonistkami byly dvě sestry, flétnistka Clara Nováková a pianistka Dora Nováková-Wilmington, jež provedly dvě skladby svého otce Jana Nováka, jednu jeho učitele Bohuslava Martinů a jednu od Vítězslavy Kaprálové, tedy tří mimořádných tvůrčích osobností, jež spojil pohnutý osud mnoha pouty.

Připomeňme si, že Martinů, klasik světové hudby dvacátého století, prožil největší část svého života v nedobrovolné emigraci, kde také zemřel – stejně jako oba jeho jediní čeští žáci, s nimiž se v zahraničí setkal a jejichž tvorbu zásadním způsobem ovlivnil. V předválečné Paříži to byla Kaprálová (1915–1940), v poválečném New Yorku Novák (1921–1983). Vztah velkého skladatele k oběma mladým lidem šel daleko za obvyklý vztah učitele k žákům, hlavně protože byli spřízněni bytostnou potřebou svobody a nezávislosti – ve smyslu občanském i tvůrčím.

I při této své rodinné dramaturgii (v publiku seděli posluchači, kteří se s některými ze jmenovaných a s jejich okolím kdysi velmi dobře znali) měl koncert úroveň hodnou mezinárodního festivalu – výběrem skladeb i jejich provedením. Bylo znát, že obě skladby svého otce hrají sestry prakticky od jejich vzniku – a sonátu jeho učitele od chvíle, kdy se po válce dostaly k jejímu materiálu; i když je s obratem autentická interpretace nutno zacházet velmi opatrně, je v tomto případě skutečně na místě. Úvodní skladbu večera Choreae vernales (Jarní tance) napsal Novák (1977) v Roverettu, místě svého italského působení. Tento kraj na břehu Gardského jezera opěvovali už Novákovi milovaní antičtí básníci a on dokázal do své hudby promítnout hodně z jejich poetických představ. Skladba vznikla pro Claru a kytaristu Andreolliho; když z provedení po jeho úrazu sešlo, přepsal Novák kytarový part pro Dořin klavír. Z původní kytarové koncepce zůstala skladbě jistá vzdušná lehkost, kterou obě hráčky (podporované akustikou síně) brilantně zužitkovaly v představě tance, ať už jako osvobozeného pohybu plného rozkoše nebo jako rituálního úkonu stupňovaného k vytržení.

Svou jedinou flétnovou sonátu (označil ji jako první, ale další už nenapsal) vytvořil Martinů za letního pobytu v roce 1945 (Spojené státy ještě bojovaly v Tichomoří), jejž s manželkou trávil v pohodě, s pocitem šťastně se vyvíjející situace a blížícího se návratu domů na Vysočinu. Tato skutečnost také většinou ovlivňuje interpretační výklad skladby jako projevu nerušené lyrické pohody plné ptačího zpěvu; obě hráčky jí však vtiskly zřetelně jiný smysl, zdůrazňujíce převažující mollový ráz dlouhých melodických linií pomalé vnitřní věty a zejména jejich přerušení klavírní mezihrou, z níž učinila pianistka Dora dramatický a takříkajíc osudový vrchol celé skladby, nikoli už nevinné a hráčsky vděčné idyly, nýbrž hluboké osobní výpovědi.

Klavírní exhibicí se stalo také další číslo pořadu, Groteskní passacaglia Vítězslavy Kaprálové. Ta ji napsala v závěru svého studia u Vítězslava Nováka (skladby) a Václava Talicha (dirigování) na pražské konzervatoři – tedy ještě dlouho předtím, než v Paříži poznala Bohuslava Martinů – a zadala do skladatelské soutěže; vyhrála ji – a profesorka Alena Veselá v Rájci vzpomínala, jak velice byla pyšná na toto umístění, které ji zařadilo před skladbu jejího veleváženého učitele Nováka. Groteskní passacaglia je brilantní klavírní miniatura, napsaná chytře a zkušeně (kompozičně i pianisticky) v duchu evropské moderny třicátých let a vtipkující na účet důstojné formy – aspoň tak ji předvedla pianistka Dora na přivezené koncertní křídlo Petrof.

Závěrečné číslo, Sonata super ,,Hoson Zes“ patří k četným anticky inspirovaným skladbám Jana Nováka. Hoson zes jsou první slova takzvané Seikilovy písně, prvního starověkého zápisu melodie, který dlouho platil za nejstarší dochovanou melodii vůbec a jehož řecký text nabádá k užívání života bez zbytečných starostí. Novák, inspirovaný zřejmě jak melodií, tak textem, vytvořil skladbu, která se od lehkomyslných Jarních slavností liší skutečně sonátovou závažností. Tu zdůraznily sestry-interpretky několikerým způsobem, zvukově masivnějším přednesem, podtržením tematického významu ústřední myšlenky (odlišně) ve všech třech částech, bezpečným a účinným dosazením nevšedních zvukových efektů a virtuozitou, s níž zvládaly charakteristická rytmická kouzla svého otce.

Vedle všech jmenovaných kladů zařadil rájecký festivalový večer navíc postavu Jana Nováka do dobového kontextu jako nejvýznamnějšího moravského skladatele druhé půle dvacátého století a stal se možná příslibem dalších novákovských akcí.

 Jan Novák: Choreae vernales pro flétnu a klavír, Bohuslav Martinů: Sonáta č. 1 pro flétnu a klavír, Vítězslava Kaprálová: Groteskní passacaglia pro klavír, Jan Novák: Sonata super „Hoson zes...“ pro flétnu a klavír. Clara Novakova – flétna, Dora Novakova-Wilmington – klavír. 5. 6. 2014, Rájec-Jestřebí, zámek, Slavnostní sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Adam Dušek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav.  více

Festival Concentus Moraviae se letos už počtvrté stává východiskem Českých snů – projektu zaměřeného na hudební spolupráci evropských regionů. Dramaturgem letošního ročníku je tedy opět skladatel, muzikolog a spoluautor myšlenky Českých snů Aleš Březina. Potkali jsme se v Besedním domě a kromě aktuálního programu a interpretů jsme probírali také národní identitu, hledání národního hudebního jazyka a prolínání vlivů.  více


S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.  více

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.  více

Klasický balet Spiaca krásavica v štyroch častiach (prológ a tri dejstvá) od Petra Iljiča Čajkovského uviedol balet Národného divadla Brno na javisku Mahenovho divadla.  více

V týdnu před velikonočními svátky přehlídka JazzFest postoupila do druhé poloviny. Další řadu koncertů propojujících různé jazzové formy a formace oscilující od tradice přes jazzrock k funku odstartoval večer brněnských a pražských jazzových legend v CED Husa na provázku a posléze dvojkoncert tria kytaristy Jiřího Šimka a hvězdného Poogie Bell Bandu s nepřehlédnutelným (a nepřeslechnutelným) frontmanem za bicí soupravou.  více

Antonín Fajt je syn zpěvačky a houslistky Ivy Bittové a bubeníka Pavla Fajta. I když hostuje na nejnovějším albu At Home skupiny Iva Bittová & Čikori, není to žádné protekční dítě. K vlastnímu hráčskému a skladatelskému stylu se sám propracoval a propřemýšlel. Má možnost srovnávat dětství strávené na Moravě s posledními deseti lety za oceánem. A protože jej baví propojovat hudební aktivity například s kulinářským uměním nebo s léčivými účinky umění, není náš rozhovor zdaleka jen o muzice.  více

Brněnská rodačka Magdalena Kožená natočila spolu s režisérkou Alicí Nellis reklamní spot pro celostátní happening základních uměleckých škol ZUŠ Open. Jeho první ročník proběhne v úterý 30. května 2017 po celé republice za účasti 355 škol. K patronce projektu ZUŠ Open Magdaleně Kožené se slavná česká režisérka připojila jako garant za literárně-dramatický obor na uměleckých školách. Obě dvě umělkyně navštíví v den konání happeningu vybrané akce.  více

Zařazením Patricie Barber do koncertní série Národního divadla Brno plnil dramaturg Filip Haberman sny nejen sobě. Neokoukaný klenot americké jazzové scény naplnil Mahenovo divadlo posluchači a přinesl velkolepý hudební zážitek. Jako by tento divadelní prostor byl předurčen pro konání tohoto koncertu. Divadelní sál podtrhnul zpěvaččinu vznešenost, ale zároveň dokázal vytvořit komorní, téměř klubové, prostředí. Tentokrát Patricia Barber přicestovala do Čech z rodného Chicaga v triu s mladými muzikanty - kontrabasistou Patrickem Mulcahym a bubeníkem Natem Friedmanem.  více

Do komorního prostředí divadla Husa na provázku se dramaturg brněnského JazzFestu Vilém Spilka rozhodl zasadit dva méně komorní koncerty. Byla to šťastná volba, protože diváci měli možnost z bezprostřední blízkosti sledovat sóla střídajících se hudebníků a stát se přímo součástí zajímavého dění.  více

V brněnském Blahoslavově domě se  uskutečnil koncert čerpající z odkazu Jana Garbarka a The Hilliard Ensemble. Spíše než o kopírování projektu z devadesátých let předvedl soubor Cantar Lontano a Gavino Murgia autentickou interpretaci a vesměs velmi zdařilou.  více

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.  více

Šestnáctý ročník festivalu JazzFestBrno – vedle dalších silných dramaturgických linií – nabízí srovnání hry několika výborných saxofonistů. Hned v rámci úvodního večera (23. března) se v Sono Centru představil výtečný Joe Lovano, 19. dubna se tamtéž má blýsknout Chris Potter, několikanásobný vítěz různých novinářských anket o nejlepšího světového hráče na tenorový saxofon. Hned dva evropské hráče si divák mohl porovnat ve středu 29. března, kdy se taktéž na pódiu Sono Centra vystřídali český saxofonista usazený v Dánsku Luboš Soukup a jeho norský vrstevník, také žijící v Kodani, Marius Neset. A 5. dubna má svůj mezinárodní ensemble představit mladý Čech studující v Norsku Michal Wróblewski.  více

Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…  více

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.  více

Zahlédl jsem jej na dolním konci ulice Kobližná. Tak přece! Je to vzácný exemplář, zřídka kdy k vidění. Tímto záznamem se mi obrázek brněnské hudební fauny pěkně zacelil. Jaké by to bylo město hudby, kdyby se v něm aspoň občas nevyskytoval flašinetář!  více