Triumf Času, Pravdy a Czech Ensemble Baroque

Triumf Času, Pravdy a Czech Ensemble Baroque

Přestože se původně plánovaným vrcholem desáté brněnské koncertní sezony orchestru Czech Ensemble Baroque mělo stát Haydnovo první a dnes naneštěstí jen zřídka uváděné oratorium Návrat Tobiáše do vlasti, stal se Triumf času a pravdy Georga Friedricha Händela více než důstojným náhradníkem. Ostatně obě díla pojí mnohé paralely: v umělecké dráze obou skladatelů představovaly tyto skladby jejich první oratorní tvorbu. Oba se navíc ke svým raným oratoriím vraceli a přepracovávali je. Nicméně zatímco Haydn uzavřel svoji oratorní tvorbu Ročními dobami, Händel se znovu vrátil ke svému prvnímu dílu tohoto typu. Ačkoliv vzhledem ke svému věku, slepotě a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu lze předpokládat, že podíl samotného Händela na úpravách oratoria The Triumph of Time and Truth (při prvním uvedení roku 1707 pod názvem Il Trionfo del Tempo e del Disinganno a podruhé roku 1737 jako Il Trionfo del Tempo e della Verità) do konečné podoby byl spíše symbolický. Za autora bývá uváděn John Christopher Smith mladší, který byl již dlouhou dobu Händelovým chráněncem a přítelem. Právě toto třetí, konečné, přepracování autorova prvního oratoria zaznělo v interpretaci orchestru Czech Ensemble Baroque a sboru Czech Ensemble Baroque Choir (sbormistryně Tereza Válková) 10. února pod taktovkou uměleckého vedoucího Romana Válka v sále brněnského Besedního domu. Jako sólisté vystoupili Romana Kružíková (Krása), Jaroslav Březina (Rozkoš), Pavla Radostová (Klam), Jiří Miroslav Procházka (Čas), Lucie Netušilová Karafiátová (Pravda) a dále kontratenor Matej Benda a sopranistka Markéta Klaudová. Na židli koncertního mistra usednul Michal Klas.

Již z názvu je patrné, že libreto z pera římského kardinála Benedetta Pamphili vychází z alegorického námětu a podobně jako v nejstarším známém oratoriu/duchovní opeře Rappresentazione di Anima, et di Corpo italského skladatele Emilia de' Cavalieriho se středobodem stává zápas mezi duchovním a povrchním, věčným a pomíjivým, božským a lidským. Středobodem Händelova oratoria je příběh Krásy, kterou se snaží Pravda a Čas obrátit k nadpozemským radostem, naopak Rozkoš a Klam usilují o to, aby se Krása opájela kouzlem lidského pomíjivého světa. Zatímco příběh je v dobrém slova smyslu archaický, Händelova hudba vycházela z dobové operní praxe. Není tomu ostatně náhodou – v Římě platil v době prvního uvedení Händelova oratoria papežský zákaz provozování oper. Šlechta však po opeře prahla a tento nedostatek nahrazovala právě oratoriem, které žádané operní prvky obsahovalo. A Triumf času a pravdy doslova hýří bohatým operním jazykem a tklivými i rytmicky divoce pulsujícími áriemi. Jedním z prvních pozoruhodných znaků hudební faktury díla je její instrumentační pestrost. Jednotlivé nástrojové skupiny vystupují do popředí a Händel jim dává dostatek prostoru, aby barevně kontrastovaly se zbytkem orchestru (a sazby). Nelze než pochválit instrumentalisty orchestru Czech Ensemble Baroque i Romana Válka za důkladnou práci s dynamikou i výrazem, díky které tyto části získaly nebývalou působivost. A ostatně nejen tyto části – hudební večer si prakticky po celou svoji dobu udržel nadstandardní kvalitu interpretace (výrazovou přesnost, rytmickou přesnost či dynamickou pestrost) ve všech zásadních ohledech, a to napříč celým orchestrem. Nastudování bylo navíc energické a zachovávalo si od počátku do konce živé hudební momentum. Snad jen počátek hobojového sóla nebyl úplně stoprocentní, nicméně hobojistce chvíli předtím vypadnul strojek z nástroje na zem. Nedivil bych se, kdyby tento náraz nějakým způsobem poškodil plátky nástroje. I vzhledem k tomuto se hudebnice se sólovým výstupem (a možná i poškozenými plátky) poprala veskrze dobře a po úvodním „kiksu“ se již žádné problémy neobjevily.

Samostatnou kapitolu tvoří pěvecké výkony sólistů, které lze bez rozpaků označit za více než povedené. Titulní postava Času v nastudování Jiřího Miroslava Procházky působila pevně a majestátně. Obzvláště zpočátku lze jeho výkon bez uzardění označit za patřičně „šťavnatý“ a výrazově přesvědčivý. Lucie Netušilová Karafiátová svým měkkým a temněji zabarveným altem doslova zosobnila umírněnou Pravdu, která pomohla odvrátit Krásu od scestí. Herecky i pěvecky enormně přizpůsobivý Jaroslav Březina se stal výtečnou volbou pro postavu Rozkoše, jejíž vnitřní vývoj – ze sebejisté a neochvějné až po vyděšenou a zdecimovanou – ztvárnil veskrze povedeně. Za pěvecké vrcholy večera osobně považuji Romanu Kružíkovou a Pavlu Radostovou, které obě zvládaly své postavy s intonační přesností, bohatou dynamikou, a především naprosto bezchybnou výrazovou složkou – jemné nuance ve zpěvu obou dam přísně reflektovaly text a zpěvačky s lehkostí interpretovaly rozmanitá citová pohnutí svých postav. Opomenout nelze ani skvěle sjednocený, rytmicky přesný a srozumitelný (a to jak z hlediska melodie, tak i deklamace) sbor pod vedením Terezy Válkové. Na sboru je zkrátka poznat, že je složený ze sólistů, kteří spolu umí zpívat a žádný z hlasů neusiluje o vlastní nadvládu. Současně jsou však zpěváci zvyklí na náročný repertoár a je-li to třeba, jsou schopni – jak se ostatně u Czech Ensemble Baroque Choir pravidelně stává – bez mrknutí oka obsadit náročné sólistické role.

Čtvrteční večer s Czech Ensemble Baroque patří bezpochyby k dalším úspěšným počinům celého orchestru stejně jako Romana a Terezy Válkových. Po úspěšné opeře Alcina z produkce Národního divadla Brno se tak další Händlovo dílo těší zasloužené pozornosti. Stále však doufám, že se původní plánované Haydnovo oratorium Návrat Tobiáše do vlasti podaří orchestru Czech Ensemble Baroque realizovat. Koneckonců Mistr již dalších 290 let od svého narození mít nebude a v podobně kvalitním nastudování by se rozhodně jednalo o adekvátní narozeninový dar!

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL (1685–1759)

Triumf času a pravdy

SOLI:

Romana Kružíková – Beauty

Jaroslav Březina – Pleasure

Pavla Radostová – Deceit

Jiří Miroslav Procházka – Time

Lucie Netušilová Karafiátová – Counsel

Matej Benda – kontratenor

Markéta Klaudová – soprán

CZECH ENSEMBLE BAROQUE

Roman Válek – dirigent

Tereza Válková – sbormistr

Michal Klas – koncertní mistr

CZECH ENSEMBLE BAROQUE CHOIR

soprán: Yvetta Fendrichová, Markéta Klaudová,

Romana Kružíková, Pavla Radostová, Tereza Válková

alt: Matej Benda, Lucie Kořínková, Tereza Krejčí,

Lucie Netušilová Karafiátová

tenor: Jaroslav Březina, Ondřej Holub, Jan Kožnar, Jakub Kubín

bas: Jan Faltýnek, Václav Jeřábek, Jiří Miroslav Procházka,

Martin Vacula

CZECH ENSEMBLE BAROQUE ORCHESTRA

1. housle: Michal Klas, Kateřina Kratochvílová, Vojtěch Zajíc,

Peter Zelenka

2. housle: Vladimíra Grénerová, Eva Kalová, Veronika Svačinová,

Simona Tydlitátová

viola: Lýdie Cillerová, Martin Stupka, Jakub Verner

violoncello: Petr Hamouz, Dalibor Pimek

kontrabas: Matyáš Berdych

flétna: Lucie Dušková, Michaela Koudelková

hoboj: Petra Karpíšková, Rastislav Kozoň

fagot: Jakub Baran, Petr Budín

horna: Krzystof Bialasik, Jiří Tarantík

trubka: Karel Beránek, László Borsódi

theorba: Barbora Hulcová

cembalo: Jiří Havrlant

pozitiv: Marek Čermák

tympány: Radek Tomášek

Radovan Král: Wolfgang Amadeus Mozart

Pavel Vacek: Johann Sebastian Bach

Vladimír Chytil: překlad libreta

Besední dům, 10. února 2022, 19:00

CEB/ foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více