Úvahy nad zvukem a prostorem

17. říjen 2024, 1:00
Úvahy nad zvukem a prostorem

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.

Ke koncepci večera se v úvodu vyjádřili sami organizátoři, kteří upozornili na prohození jednotlivých aktivit. Provedení elektroakustické skladby se tedy přesunulo na druhou půlku večera a zaznělo až po projekci filmu. Téměř dvouhodinový kinematografický počin mapuje Lucierovu kompoziční tvorbu vycházející z experimentální linie zaměřené na akustické jevy a sluchové vjemy. Snímkem provázel sám skladatel, přičemž se jednalo o sondu do jeho uvažování nad zvukem a prostorem, z něhož vychází autorovy kompoziční strategie. Velká část dokumentu byla věnována nastudování a následnému provedení vybraných skladeb napříč Lucierovou tvorbou: např. Panorama, Sferics, Vespers, Bird and Person Dyning, The Duke of York, Music On A Long Thin Wire a další. Fascinující přehled, i znalost akustiky, všeobecné fyziky a vlastností (nejen) hudebních nástrojů umožňovaly skladateli mnohonásobně překračovat hranice klasické kompoziční větve. Názorným příkladem, jež byl také vyzdvihnutý ve filmu, je dílo Music for Solo Performer z roku 1965. Odborníky i kritiky je považováno za počátek Lucierovy kariéry a jeho nejčastějším interpretem byl samotný autor.

Skladatel zde kromě nainstalovaných bicích nástrojů (např. tamburína, gong, činel, zvonkohra) pracuje s impulzy mozkových vln alfa, které jsou detekovány EEG elektrodami připojenými k hlavě interpreta. Když performer dosahuje meditativního stavu, alfa vlny jsou skrze elektroniku zesíleny a výsledný elektrický signál je užitý k rozechvění, rozpohybování, a následnému rozeznění perkusí rozmístěných v prostoru. Při pouhém popisu pro běžného posluchače se princip zdá být nepředstavitelný – těžko pochopitelný, avšak díky dokumentu a jeho názornosti se projekt jeví jako fascinující. K české premiéře snímku No Ideas But in Things bych měla jedinou výtku, která souvisí s náročným jazykem a odborným výkladem Luciera i jeho asistentů. Narážím na absenci českých titulků, jelikož dokument byl primárně v anglickém jazyce, který však nebyl pro běžného posluchače vždy dostupný kvůli náročné muzikologicko-fyzikální terminologii.

Dramaturgické změny se netýkaly jenom času, ale také místa. Proto se osazenstvo po filmu odebralo do Střediska volného času Lužánky, kde v podání slovenského uměleckého dua Sdružení ooo: Evy Vozárové (hlas) a Fera Királyho (elektronika) byla provedena již zmíněná kompozice I Am Sitting in a Room. Intimní atmosféru umocňovala temnota, v níž byla štychem nasvícena pouze Eva Vozárová, ale také mírně neformální způsob usazení posluchačů na polštáře umožňující se divákům uvelebit dle své libosti tak, aby se každý cítil uvolněně a zároveň dostatečně koncentrovaně. Dílo svou výstavbou a principem může navozovat pocit happeningu, byť ho přímo takto nelze označit. Hlavním jádrem kompozice je krátký text (v anglickém originálu) přednesený v úvodu pověřenou osobou (v našem případě Evou Vozárovou), který přímo komentuje aktuální dění a celý proces:

„Sedím ve stejné místnosti, v níž se nyní nacházíte vy. Nahrávám zvuk své řeči a budu jej přehrávat do této místnosti znovu a znovu, dokud rezonance prostoru nezesílí natolik, že můj hlas v ní zcela zmizí. Co budete potom slyšet, bude přirozená rezonance této místnosti artikulovaná mou řečí. Nejde mi o demonstraci určitého fyzikálního jevu, ale spíše o vyhlazení všech nepravidelností, které moje řeč může mít.“

Přednes byl nahraný na zvukovou stopu, která se poté asi po dobu pětačtyřiceti minut ostinátně opakovala, přičemž technik (Fero Király) postupně měnil její akustické vlastnosti v návaznosti na uzavřený prostor, v němž zazněla. Cílem bylo dosažení absolutní ztráty řeči, a naopak zesílení latentní melodiky hlasu. Dílu a celému provedení se nedá upřít jistý terapeutický charakter, jenž byl jeden ze záměrů Alvina Luciera. Avšak v případě úterního večera onen charakter a kontinuitu představení bohužel několikrát narušily výpadky zvukové stopy. Je otázkou, do jaké míry se jednalo o technickou záležitost nebo lidský faktor, nicméně je pravdou, že mnohé posluchače tichá místa vytrhla z vlastních myšlenek a zaposlouchání se, což má samozřejmě za následek deformaci vnímání kompozice jako celku.

I přes tyto výtky lze konstatovat, že se tento dramaturgicky velmi pozoruhodný večer návštěvníkům vryl pod kůži, a to nejen z hlediska hudebního.

Program:

Hauke Harder, Viola Ruscher – No Ideas But in Things, promítání dokumentárního filmu o Alvinu Lucierovi

Alvin Lucier – I Am Sitting in a Room

Sdružení ooo: Eva Vozárová (hlas), Fero Király (elektronika)

V úterý 15. října 2024 v 19h, Kino Art

Foto Jakub Joch

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více