Úvahy nad zvukem a prostorem

17. říjen 2024, 1:00
Úvahy nad zvukem a prostorem

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.

Ke koncepci večera se v úvodu vyjádřili sami organizátoři, kteří upozornili na prohození jednotlivých aktivit. Provedení elektroakustické skladby se tedy přesunulo na druhou půlku večera a zaznělo až po projekci filmu. Téměř dvouhodinový kinematografický počin mapuje Lucierovu kompoziční tvorbu vycházející z experimentální linie zaměřené na akustické jevy a sluchové vjemy. Snímkem provázel sám skladatel, přičemž se jednalo o sondu do jeho uvažování nad zvukem a prostorem, z něhož vychází autorovy kompoziční strategie. Velká část dokumentu byla věnována nastudování a následnému provedení vybraných skladeb napříč Lucierovou tvorbou: např. Panorama, Sferics, Vespers, Bird and Person Dyning, The Duke of York, Music On A Long Thin Wire a další. Fascinující přehled, i znalost akustiky, všeobecné fyziky a vlastností (nejen) hudebních nástrojů umožňovaly skladateli mnohonásobně překračovat hranice klasické kompoziční větve. Názorným příkladem, jež byl také vyzdvihnutý ve filmu, je dílo Music for Solo Performer z roku 1965. Odborníky i kritiky je považováno za počátek Lucierovy kariéry a jeho nejčastějším interpretem byl samotný autor.

Skladatel zde kromě nainstalovaných bicích nástrojů (např. tamburína, gong, činel, zvonkohra) pracuje s impulzy mozkových vln alfa, které jsou detekovány EEG elektrodami připojenými k hlavě interpreta. Když performer dosahuje meditativního stavu, alfa vlny jsou skrze elektroniku zesíleny a výsledný elektrický signál je užitý k rozechvění, rozpohybování, a následnému rozeznění perkusí rozmístěných v prostoru. Při pouhém popisu pro běžného posluchače se princip zdá být nepředstavitelný – těžko pochopitelný, avšak díky dokumentu a jeho názornosti se projekt jeví jako fascinující. K české premiéře snímku No Ideas But in Things bych měla jedinou výtku, která souvisí s náročným jazykem a odborným výkladem Luciera i jeho asistentů. Narážím na absenci českých titulků, jelikož dokument byl primárně v anglickém jazyce, který však nebyl pro běžného posluchače vždy dostupný kvůli náročné muzikologicko-fyzikální terminologii.

Dramaturgické změny se netýkaly jenom času, ale také místa. Proto se osazenstvo po filmu odebralo do Střediska volného času Lužánky, kde v podání slovenského uměleckého dua Sdružení ooo: Evy Vozárové (hlas) a Fera Királyho (elektronika) byla provedena již zmíněná kompozice I Am Sitting in a Room. Intimní atmosféru umocňovala temnota, v níž byla štychem nasvícena pouze Eva Vozárová, ale také mírně neformální způsob usazení posluchačů na polštáře umožňující se divákům uvelebit dle své libosti tak, aby se každý cítil uvolněně a zároveň dostatečně koncentrovaně. Dílo svou výstavbou a principem může navozovat pocit happeningu, byť ho přímo takto nelze označit. Hlavním jádrem kompozice je krátký text (v anglickém originálu) přednesený v úvodu pověřenou osobou (v našem případě Evou Vozárovou), který přímo komentuje aktuální dění a celý proces:

„Sedím ve stejné místnosti, v níž se nyní nacházíte vy. Nahrávám zvuk své řeči a budu jej přehrávat do této místnosti znovu a znovu, dokud rezonance prostoru nezesílí natolik, že můj hlas v ní zcela zmizí. Co budete potom slyšet, bude přirozená rezonance této místnosti artikulovaná mou řečí. Nejde mi o demonstraci určitého fyzikálního jevu, ale spíše o vyhlazení všech nepravidelností, které moje řeč může mít.“

Přednes byl nahraný na zvukovou stopu, která se poté asi po dobu pětačtyřiceti minut ostinátně opakovala, přičemž technik (Fero Király) postupně měnil její akustické vlastnosti v návaznosti na uzavřený prostor, v němž zazněla. Cílem bylo dosažení absolutní ztráty řeči, a naopak zesílení latentní melodiky hlasu. Dílu a celému provedení se nedá upřít jistý terapeutický charakter, jenž byl jeden ze záměrů Alvina Luciera. Avšak v případě úterního večera onen charakter a kontinuitu představení bohužel několikrát narušily výpadky zvukové stopy. Je otázkou, do jaké míry se jednalo o technickou záležitost nebo lidský faktor, nicméně je pravdou, že mnohé posluchače tichá místa vytrhla z vlastních myšlenek a zaposlouchání se, což má samozřejmě za následek deformaci vnímání kompozice jako celku.

I přes tyto výtky lze konstatovat, že se tento dramaturgicky velmi pozoruhodný večer návštěvníkům vryl pod kůži, a to nejen z hlediska hudebního.

Program:

Hauke Harder, Viola Ruscher – No Ideas But in Things, promítání dokumentárního filmu o Alvinu Lucierovi

Alvin Lucier – I Am Sitting in a Room

Sdružení ooo: Eva Vozárová (hlas), Fero Király (elektronika)

V úterý 15. října 2024 v 19h, Kino Art

Foto Jakub Joch

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

V Janáčkově divadle zaznělo 19. října 2025 Händelovo oratorium Šalamoun (Solomon) v provedení Orchestra of the Age of Enlightenment a Choir of the Age of Enlightenment pod vedením Johna Butta. Už od prvních tónů předehry bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost: měkký zvuk dobových nástrojů, jasná artikulace a pevné vedení generálního basu vyvolaly v sále pocit slavnostní průzračnosti.  více

Brněnské uvedení Janáčkovy Její pastorkyňa na festivalu Moravský podzim znovu potvrdilo, že i po letech může původní režijní koncepce odhalovat nové dramatické a hudební nuance díky částečné změně obsazení a interpretační invenci. Režie Martina Glasera zůstává pevně zakotvena v realistickém výkladu díla, avšak ve spojení s hudebním vedením Roberta Kružíka působí inscenace živě, sevřeně a emocionálně velmi pravdivě.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více