Už abys byl pryč! Kritika kritiky

30. květen 2015, 11:59
Už abys byl pryč! Kritika kritiky

Recenze Jana Špačka na závěrečný koncert Filharmonie Brno 28. května publikovaná na tomto serveru pod názvem „Mahlerova Pátá a Aleksandar Marković: Už abych byl pryč!“ je natolik výraznou snůškou nepravd, trapných invektiv a dehonestujících soudů, že je na místě reagovat a uvést je na pravou míru.

Hned v úvodu usoudil recenzent brilantně břitkého pera, že orchestr selhal, protože se možná už viděl na prázdninách. Už to je samozřejmě holý nesmysl – filharmonikové nastupují svou dovolenou až v pondělí 13. července, posledním koncertem je Mahlerova První symfonie s Petrem Altrichterem. Podle Špačka selhala dramaturgie i management – nepochopil jsem, jak mohli samotný průběh koncertu ovlivnit – a rovněž diváci: byli tak hloupí, že nadšeně aplaudovali.

Lze souhlasit se Špačkovým názorem, že Aleksandar Marković je mimořádná osobnost, jež v Brně zůstala svým způsobem nedoceněna. Osobně tento názor, v současnosti už v orchestru totálně menšinový, rovněž zastávám. Že se filharmonikové se svým šéfem po šesti letech spolupráce rozcházejí, je naprosto normálním jevem. Každý dirigent přinese tělesu něco nového, následuje plodné období vzájemné inspirace, což následně postupně přestává fungovat a změna se stane žádoucí. Je to stejné u orchestru regionálního významu (oblíbený výraz recenzenta významu světového až galaktického) stejně jako u Berlínských filharmoniků, od kterých odchází Simon Rattle. Každý šéf je podrobován kritice svých podřízených, hudebníky nevyjímaje. Nevyhnutelně přicházejí osobní i pracovní konflikty, sympatie a antipatie, jako na každém pracovišti.

Recenzent ovšem své povědomí o těchto vztazích redukuje na špatnou telenovelu. V okamžiku nástupu na pódium se totiž orchestr stává jednolitým, pevným a stmeleným týmem, který sleduje jen jednu jedinou myšlenku: skladbu zahrát co nejlépe. Recenzentova teorie o nerozehranosti orchestru je rovněž nesmyslná. Před koncertem, v době od 18.30 do 19.10, se devadesát procent orchestru pilně rozehrávalo na pódiu jako vždy, zbylí jednotlivci tak činili v šatnách. Opilí filharmonikové rozhodně nebyli: v opilosti snad lze psát, nikoliv hrát. Skladbu poctivě nastudovali v časově naprosto standardním zkouškovém režimu ve zvukově omezených podmínkách Besedního domu a poté ji přehráli vcelku na veřejné generální zkoušce čtyřem stům posluchačů. Teprve potom zbyl krátký čas na zvukové korekce v akustice Janáčkova divadla. Byla-li masívní orchestrální tutti pouhou parodií na orchestrální zvuk, to nemohu posoudit ani ovlivnit a jistě záleží i na místě, ze kterého hudbu v hledišti posloucháme.

Recenzent neváhal užít znevažujícího výrazu „hasičská kutálka“; spletl si ji sice s vojenskou hudbou, ale to nevadí: právě takto to Mahler přece chtěl! Proto se první větě Páté symfonie přezdívá „Vojenská“, stačí si přečíst něco málo z mahlerovské literatury. Upocená sóla, nulový přednes a přibližná intonace violoncell? Tomu jistě recenzent, zkrachovaný violoncellista, rozumí nejlépe. Scherzo je skutečně interpretačně nejnáročnější částí skladby, ve které se mísí několik valčíkových temp, předpisy „drängend“ a „zurückhaltend“ zde následují v těsném sledu. Marković je důsledně uplatňoval, avšak odlišoval je snad až příliš. Avšak téměř vše se v této komplikované větě během koncertu zdařilo a naprosto nebyl důvod k recenzentovu odsudku „propadák“. Přímo tragicky vyznívá konstatování o účinku známého Adagietta na místě věty čtvrté, jež prý přinesla jen znuděné kašlání obecenstva. Účinek nesmrtelné hudby byl naopak naprosto jedinečný a posluchači ani nedutali.

Jak jsme se v závěru hanopisu tvářícího se jako recenze dozvěděli, má na triumfálním vyznění závěrečné páté věty vinu samo brněnské publikum, které aplausem odmění jakýkoliv kravál. Jedenáct set přítomných nadšených brněnských posluchačů totiž vstalo a ocenilo výkon filharmoniků voláním bravo a dlouho nekončícími ovacemi. Špaček, rádoby vědoucí génius, tak učinil hlupáky rovněž z nich. Odcházel jste z koncertu nadšený, pane inženýre? Chyba, jste blbec. Vy jste rovněž vstala a tleskala jako divá, paní doktorko? Inu, jste hlupačka. A co vy pane profesore? Taky patříte k těm nadmíru spokojeným idiotům? No samozřejmě, co od vás taky můžeme čekat. Pro nedoceněného génia musí být naprostým utrpením sedět v hledišti Janáčkova divadla s tolika hlupáky.

V závěru recenzent důrazně nedoporučil návštěvu páteční reprízy. V tom význam svého textu přecenil; opět bylo narváno a provedení bylo opět velmi úspěšné. Špačkovo plivnutí do tváře filharmonie však v sobě paradoxně obsahuje rozpor až schizofrenní. Recenzent je totiž členem Dramaturgické rady filharmonie, poměrně váženého orgánu, jenž má ze samé podstaty své existence dbát o blaho instituce. Po tak neobjektivní, nepravdivé a urážlivé recenzi (v orchestru údajně není víc než pět výrazných osobností!) je naprosto nemyslitelné, že by v této funkci mohl pokračovat. Už abys byl pryč! Včera bylo pozdě.

autor je sóloklarinetistou Filharmonie Brno a recenzentem www.operaplus

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Jan Špaček

    30. červenec 2015, 1:58
    Vážený pane Drápelo, chápu Vaši snahu odpovědět něčím dostatečně ostrým a prudkým a zjevně jste si to užil. Přesto musíte chápat pár základních věcí. /// Především nemůžete objektivně recenzovat koncert, na kterém sám hrajete. Není to v tomto směru u Vás první případ, ale budiž, jako pohled člena orchestru je to bezpochyby cenné, musíte to ale vždycky přiznat, jinak vystupujete jako nezávislý recenzent a vystavujete se ostudě. Nezávislost je dobrá třeba také k tomu, že se nesnažíte neprávem ublížit či urazit, přestože Vás někdo zrovna namíchl. Já Vás například ani po tomto Vašem nepěkném psaní nepřestanu považovat za jednu z hlavních osobností celého orchestru, hudebnicky nesmírně vyzrálou a vzácnou - prostě to tak je. Takové jsou pro Vás výhody nezávislého kritického pohledu. /// Pokud nevíte, jak může dramaturgie a management ovlivnit koncert, tak se na to můžete někde zeptat, jsou to běžné věci. /// Ve svém psaní ve zdánlivých parafrázích označujete publikum za "hlupáky", "blbce", "hlupačky" a "idioty". Ten slovník Vám neberu, ale nesnažte se svůj vkus přišít mně. Já takto o publiku nepíšu ani nesmýšlím. Píšu především o obeznámenosti zdejšího obecenstva s Mahlerovou hudbou, což je specifický a rozhodně ne tak obecně formulovatelný problém, jak naznačujete svým rázovitým výrazivem. I zkušené rakouské, britské či americké publikum trávilo Mahlera půl století, než mu přišlo na chuť. V Brně se Mahler začal soustavně hrát až za profesora Jílka. Je ale zřejmé, že i v době volné dostupnosti všemožných nahrávek zná většina brněnského publika i orchestru Filharmonie Brno Mahlerovu hudbu pouze z živých brněnských provedení. /// Když vidím členy orchestru v hostinci pít pivo a pak je vidím na pódiu hrát, jeví se mi svědectví o Vaší předkoncertní píli v trochu jiném světle. /// Nene, měl jsem opravdu na mysli hasičskou kutálku. Tedy dobrovolnickou, amatérskou. Vojenské kapely naopak mívaly špičkovou úroveň, jen repertoár byl spíše příležitostný. Právě s idiomem řízného podání lehké hudby Mahler cíleně pracoval, zatímco nevýrazný hráčský projev jej iritoval. /// Ne, první větě Mahlerovy 5. symfonie cis-moll se opravdu neříká Vojenská, a vzhledem k tomu, že se jedná o smuteční pochod, by to bylo i nepatřičné. Jsou tam jen rozličné metamorfózy a přesahy oproti danému "Trauermarsch", ale nedovedu si představit, že by tak někdo nazval celou větu. Zkuste přidat odkaz na zdroj, třeba se dostaneme někam dál. Tak, jak to stavíte, mi to spíše připomíná pasáže z úvodní věty ze symfonie třetí. Viz např. od času 10:10 (vydržet aspoň do 12:50) zde: https://www.youtube.com/watch?v=dowioCbc5q0 /// Když o někom napíšete, že je zkrachovalý, měl byste také vysvětlit, v čem spočívá ten krach, případně kdy a čím k němu došlo. Nikdy jsem o dráhu profesionálního instrumentalisty neusiloval, ani mě to nenapadlo a do svých recenzí to pochopitelně netahám - je něco zlého na tom, že jsem chodil do hudebky a občas na to ještě někde vrznu? To je, prosím, urážka. Vaše profesionální hudební umění se zrodilo z amatérského a některé přednosti amatérismu by mohly profesionály inspirovat. Přinejmenším byste mohl mít k amatérům trochu úcty, protože bez nich byste nebyl, čím jste. /// Ano, jsem členem Dramaturgické rady FB (původně, ještě za ředitele Davida Marečka, "Nezávislé dramaturgické rady"), v níž připojuji své nápady a komentuji navrhovaný program podniků pořádaných filharmonií. Jedná se o čestnou funkci a činím to stejně jako psaní kritik podle svého nejlepšího přesvědčení pro blaho Filharmonie Brno. Ze svého přesvědčení neuhýbám, a až někdo uzná za vhodné mě vyhodit, určitě k tomu bude mít dobrý důvod a já mu to nebudu vyčítat. Jak byste si šíření blaha v mém podání představoval Vy? /// Vaše ostatní myšlenky, s dovolením, pominu, jen snad připojím upřesnění, že v mém nadpise je první osoba, tedy "abych", a má vystihovat pocity dirigenta při čtvrtečním koncertě. Možná jste se přehlédl a přečetl "abys" - to by ode mě opravdu nebylo pěkné takto o někom psát. /// Zdraví a mnoho hráčského zdaru Vám přeje Váš dlouholetý příznivec Jan Špaček
  • Tereza

    31. květen 2015, 9:16
    Vyjádření pseudokritika p. Špačka jsou nehorázná. Nejsem sice vystudovaná hudební vědkyně, ale dovoluji ji si říct, že za dobu, kdy poslouchám hudbu a chodím na koncerty, tak trochu už poznám, zda hraje orchestr špatně. O koncertu brněnské filharmonie, zvláště posledním, se to ale říci nedá vůbec. Urážky hráčů asi pan Š. považuje za kritiku. Nechápu, jakou drzost ještě redakce tohoto média hodlá tolerovat. Zdá se mi absolutně nepřijatelné, že tento člověk zcela beztrestně uráží i posluchače, mezi nimiž jsou středoškolští i vysokoškolští pedagogové, kterým tento člověk nesahá ani po kotníky. Možná trpí nějakým komplexem, ale ani to ho neopravňuje k podobným nehoráznostem.
    • Jan Špaček

      30. červenec 2015, 2:00
      Paní Terezo, jen pro upřesnění, ty urážku v článku na této stránce píše pan Drápela, nikoliv já.
  • Martin

    31. květen 2015, 3:20
    NO COMMENT!!!
  • Taťjana Beránková

    30. květen 2015, 18:58
    Pan Rychnovský mi vzal slova. Jestli si pan "kritik " chce udělat jméno, tak velmi ubohé urážky nejsou ta správná cesta. My diváci nejsme analfabeti. Ono se říká, že kdo umí, hraje, kdo neumí, dělá kritika.
    • Martina

      31. květen 2015, 22:11
      Poslední větu jste mi vzala z úst - přesné.
  • Alan Alda

    30. květen 2015, 16:32
    Kritika kritiky kritiky: Běžte se bodnout. Volím Špačka :-D.
  • Julian Veverica

    30. květen 2015, 15:27
    S obľubou čítam recenzie pána Špačka a aj v tomto prípade sa zdá sa, že recenzia je dielom skutočne tvorivého ducha. Ak bola písaná s cieľom vyvolať vlnu nazastaviteľného smiechu, tak aplaudujem a kričím BRAVO. Podarilo sa. Teda u mňa určite. Z nejakého dôvodu mi ale určité časti textu pripomínajú to, čo moja trojmesačná dcéra zanecháva v plienke. Pán Špaček má evidentne vysoké kritéria a očakáva ich naplnenie. To je absolútne v poriadku. Zostáva ale záhadou, prečo rovnaké nároky nekladie na svoje vlastné kritiky. Ak by som preniesol jeho jazyk do reči hudby, dočkali by sme sa pravdepodobne silnej dekadencie a atonality. A to nie je hudba, ktorou by som chcel strácať svoj drahocenný čas. Prosím, nepripravujte ma oň. S pozdravom MgA. Julian Veverica, Ph.D.

Dále si přečtěte

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.  více

Nestává se často, aby recenzent doslova a do písmene roztrhal interprety tak, jako to udělal Jan Špaček v reakci na čtvrteční provedení Mahlerovy Páté symfonie Filharmonií Brno a Aleksandarem Markovićem. Před návštěvou pátečního koncertu jsem recenzi četl a byl jsem zvědavý, jaká hrůza mne v Janáčkově divadle čeká. Zdá se, že jsme buď každý navštívili jiný koncert nebo se naše vnímání interpretované hudby diametrálně lišilo.  více

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více