Už abys byl pryč! Kritika kritiky

30. květen 2015, 11:59
Už abys byl pryč! Kritika kritiky

Recenze Jana Špačka na závěrečný koncert Filharmonie Brno 28. května publikovaná na tomto serveru pod názvem „Mahlerova Pátá a Aleksandar Marković: Už abych byl pryč!“ je natolik výraznou snůškou nepravd, trapných invektiv a dehonestujících soudů, že je na místě reagovat a uvést je na pravou míru.

Hned v úvodu usoudil recenzent brilantně břitkého pera, že orchestr selhal, protože se možná už viděl na prázdninách. Už to je samozřejmě holý nesmysl – filharmonikové nastupují svou dovolenou až v pondělí 13. července, posledním koncertem je Mahlerova První symfonie s Petrem Altrichterem. Podle Špačka selhala dramaturgie i management – nepochopil jsem, jak mohli samotný průběh koncertu ovlivnit – a rovněž diváci: byli tak hloupí, že nadšeně aplaudovali.

Lze souhlasit se Špačkovým názorem, že Aleksandar Marković je mimořádná osobnost, jež v Brně zůstala svým způsobem nedoceněna. Osobně tento názor, v současnosti už v orchestru totálně menšinový, rovněž zastávám. Že se filharmonikové se svým šéfem po šesti letech spolupráce rozcházejí, je naprosto normálním jevem. Každý dirigent přinese tělesu něco nového, následuje plodné období vzájemné inspirace, což následně postupně přestává fungovat a změna se stane žádoucí. Je to stejné u orchestru regionálního významu (oblíbený výraz recenzenta významu světového až galaktického) stejně jako u Berlínských filharmoniků, od kterých odchází Simon Rattle. Každý šéf je podrobován kritice svých podřízených, hudebníky nevyjímaje. Nevyhnutelně přicházejí osobní i pracovní konflikty, sympatie a antipatie, jako na každém pracovišti.

Recenzent ovšem své povědomí o těchto vztazích redukuje na špatnou telenovelu. V okamžiku nástupu na pódium se totiž orchestr stává jednolitým, pevným a stmeleným týmem, který sleduje jen jednu jedinou myšlenku: skladbu zahrát co nejlépe. Recenzentova teorie o nerozehranosti orchestru je rovněž nesmyslná. Před koncertem, v době od 18.30 do 19.10, se devadesát procent orchestru pilně rozehrávalo na pódiu jako vždy, zbylí jednotlivci tak činili v šatnách. Opilí filharmonikové rozhodně nebyli: v opilosti snad lze psát, nikoliv hrát. Skladbu poctivě nastudovali v časově naprosto standardním zkouškovém režimu ve zvukově omezených podmínkách Besedního domu a poté ji přehráli vcelku na veřejné generální zkoušce čtyřem stům posluchačů. Teprve potom zbyl krátký čas na zvukové korekce v akustice Janáčkova divadla. Byla-li masívní orchestrální tutti pouhou parodií na orchestrální zvuk, to nemohu posoudit ani ovlivnit a jistě záleží i na místě, ze kterého hudbu v hledišti posloucháme.

Recenzent neváhal užít znevažujícího výrazu „hasičská kutálka“; spletl si ji sice s vojenskou hudbou, ale to nevadí: právě takto to Mahler přece chtěl! Proto se první větě Páté symfonie přezdívá „Vojenská“, stačí si přečíst něco málo z mahlerovské literatury. Upocená sóla, nulový přednes a přibližná intonace violoncell? Tomu jistě recenzent, zkrachovaný violoncellista, rozumí nejlépe. Scherzo je skutečně interpretačně nejnáročnější částí skladby, ve které se mísí několik valčíkových temp, předpisy „drängend“ a „zurückhaltend“ zde následují v těsném sledu. Marković je důsledně uplatňoval, avšak odlišoval je snad až příliš. Avšak téměř vše se v této komplikované větě během koncertu zdařilo a naprosto nebyl důvod k recenzentovu odsudku „propadák“. Přímo tragicky vyznívá konstatování o účinku známého Adagietta na místě věty čtvrté, jež prý přinesla jen znuděné kašlání obecenstva. Účinek nesmrtelné hudby byl naopak naprosto jedinečný a posluchači ani nedutali.

Jak jsme se v závěru hanopisu tvářícího se jako recenze dozvěděli, má na triumfálním vyznění závěrečné páté věty vinu samo brněnské publikum, které aplausem odmění jakýkoliv kravál. Jedenáct set přítomných nadšených brněnských posluchačů totiž vstalo a ocenilo výkon filharmoniků voláním bravo a dlouho nekončícími ovacemi. Špaček, rádoby vědoucí génius, tak učinil hlupáky rovněž z nich. Odcházel jste z koncertu nadšený, pane inženýre? Chyba, jste blbec. Vy jste rovněž vstala a tleskala jako divá, paní doktorko? Inu, jste hlupačka. A co vy pane profesore? Taky patříte k těm nadmíru spokojeným idiotům? No samozřejmě, co od vás taky můžeme čekat. Pro nedoceněného génia musí být naprostým utrpením sedět v hledišti Janáčkova divadla s tolika hlupáky.

V závěru recenzent důrazně nedoporučil návštěvu páteční reprízy. V tom význam svého textu přecenil; opět bylo narváno a provedení bylo opět velmi úspěšné. Špačkovo plivnutí do tváře filharmonie však v sobě paradoxně obsahuje rozpor až schizofrenní. Recenzent je totiž členem Dramaturgické rady filharmonie, poměrně váženého orgánu, jenž má ze samé podstaty své existence dbát o blaho instituce. Po tak neobjektivní, nepravdivé a urážlivé recenzi (v orchestru údajně není víc než pět výrazných osobností!) je naprosto nemyslitelné, že by v této funkci mohl pokračovat. Už abys byl pryč! Včera bylo pozdě.

autor je sóloklarinetistou Filharmonie Brno a recenzentem www.operaplus

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Jan Špaček

    30. červenec 2015, 1:58
    Vážený pane Drápelo, chápu Vaši snahu odpovědět něčím dostatečně ostrým a prudkým a zjevně jste si to užil. Přesto musíte chápat pár základních věcí. /// Především nemůžete objektivně recenzovat koncert, na kterém sám hrajete. Není to v tomto směru u Vás první případ, ale budiž, jako pohled člena orchestru je to bezpochyby cenné, musíte to ale vždycky přiznat, jinak vystupujete jako nezávislý recenzent a vystavujete se ostudě. Nezávislost je dobrá třeba také k tomu, že se nesnažíte neprávem ublížit či urazit, přestože Vás někdo zrovna namíchl. Já Vás například ani po tomto Vašem nepěkném psaní nepřestanu považovat za jednu z hlavních osobností celého orchestru, hudebnicky nesmírně vyzrálou a vzácnou - prostě to tak je. Takové jsou pro Vás výhody nezávislého kritického pohledu. /// Pokud nevíte, jak může dramaturgie a management ovlivnit koncert, tak se na to můžete někde zeptat, jsou to běžné věci. /// Ve svém psaní ve zdánlivých parafrázích označujete publikum za "hlupáky", "blbce", "hlupačky" a "idioty". Ten slovník Vám neberu, ale nesnažte se svůj vkus přišít mně. Já takto o publiku nepíšu ani nesmýšlím. Píšu především o obeznámenosti zdejšího obecenstva s Mahlerovou hudbou, což je specifický a rozhodně ne tak obecně formulovatelný problém, jak naznačujete svým rázovitým výrazivem. I zkušené rakouské, britské či americké publikum trávilo Mahlera půl století, než mu přišlo na chuť. V Brně se Mahler začal soustavně hrát až za profesora Jílka. Je ale zřejmé, že i v době volné dostupnosti všemožných nahrávek zná většina brněnského publika i orchestru Filharmonie Brno Mahlerovu hudbu pouze z živých brněnských provedení. /// Když vidím členy orchestru v hostinci pít pivo a pak je vidím na pódiu hrát, jeví se mi svědectví o Vaší předkoncertní píli v trochu jiném světle. /// Nene, měl jsem opravdu na mysli hasičskou kutálku. Tedy dobrovolnickou, amatérskou. Vojenské kapely naopak mívaly špičkovou úroveň, jen repertoár byl spíše příležitostný. Právě s idiomem řízného podání lehké hudby Mahler cíleně pracoval, zatímco nevýrazný hráčský projev jej iritoval. /// Ne, první větě Mahlerovy 5. symfonie cis-moll se opravdu neříká Vojenská, a vzhledem k tomu, že se jedná o smuteční pochod, by to bylo i nepatřičné. Jsou tam jen rozličné metamorfózy a přesahy oproti danému "Trauermarsch", ale nedovedu si představit, že by tak někdo nazval celou větu. Zkuste přidat odkaz na zdroj, třeba se dostaneme někam dál. Tak, jak to stavíte, mi to spíše připomíná pasáže z úvodní věty ze symfonie třetí. Viz např. od času 10:10 (vydržet aspoň do 12:50) zde: https://www.youtube.com/watch?v=dowioCbc5q0 /// Když o někom napíšete, že je zkrachovalý, měl byste také vysvětlit, v čem spočívá ten krach, případně kdy a čím k němu došlo. Nikdy jsem o dráhu profesionálního instrumentalisty neusiloval, ani mě to nenapadlo a do svých recenzí to pochopitelně netahám - je něco zlého na tom, že jsem chodil do hudebky a občas na to ještě někde vrznu? To je, prosím, urážka. Vaše profesionální hudební umění se zrodilo z amatérského a některé přednosti amatérismu by mohly profesionály inspirovat. Přinejmenším byste mohl mít k amatérům trochu úcty, protože bez nich byste nebyl, čím jste. /// Ano, jsem členem Dramaturgické rady FB (původně, ještě za ředitele Davida Marečka, "Nezávislé dramaturgické rady"), v níž připojuji své nápady a komentuji navrhovaný program podniků pořádaných filharmonií. Jedná se o čestnou funkci a činím to stejně jako psaní kritik podle svého nejlepšího přesvědčení pro blaho Filharmonie Brno. Ze svého přesvědčení neuhýbám, a až někdo uzná za vhodné mě vyhodit, určitě k tomu bude mít dobrý důvod a já mu to nebudu vyčítat. Jak byste si šíření blaha v mém podání představoval Vy? /// Vaše ostatní myšlenky, s dovolením, pominu, jen snad připojím upřesnění, že v mém nadpise je první osoba, tedy "abych", a má vystihovat pocity dirigenta při čtvrtečním koncertě. Možná jste se přehlédl a přečetl "abys" - to by ode mě opravdu nebylo pěkné takto o někom psát. /// Zdraví a mnoho hráčského zdaru Vám přeje Váš dlouholetý příznivec Jan Špaček
  • Tereza

    31. květen 2015, 9:16
    Vyjádření pseudokritika p. Špačka jsou nehorázná. Nejsem sice vystudovaná hudební vědkyně, ale dovoluji ji si říct, že za dobu, kdy poslouchám hudbu a chodím na koncerty, tak trochu už poznám, zda hraje orchestr špatně. O koncertu brněnské filharmonie, zvláště posledním, se to ale říci nedá vůbec. Urážky hráčů asi pan Š. považuje za kritiku. Nechápu, jakou drzost ještě redakce tohoto média hodlá tolerovat. Zdá se mi absolutně nepřijatelné, že tento člověk zcela beztrestně uráží i posluchače, mezi nimiž jsou středoškolští i vysokoškolští pedagogové, kterým tento člověk nesahá ani po kotníky. Možná trpí nějakým komplexem, ale ani to ho neopravňuje k podobným nehoráznostem.
    • Jan Špaček

      30. červenec 2015, 2:00
      Paní Terezo, jen pro upřesnění, ty urážku v článku na této stránce píše pan Drápela, nikoliv já.
  • Martin

    31. květen 2015, 3:20
    NO COMMENT!!!
  • Taťjana Beránková

    30. květen 2015, 18:58
    Pan Rychnovský mi vzal slova. Jestli si pan "kritik " chce udělat jméno, tak velmi ubohé urážky nejsou ta správná cesta. My diváci nejsme analfabeti. Ono se říká, že kdo umí, hraje, kdo neumí, dělá kritika.
    • Martina

      31. květen 2015, 22:11
      Poslední větu jste mi vzala z úst - přesné.
  • Alan Alda

    30. květen 2015, 16:32
    Kritika kritiky kritiky: Běžte se bodnout. Volím Špačka :-D.
  • Julian Veverica

    30. květen 2015, 15:27
    S obľubou čítam recenzie pána Špačka a aj v tomto prípade sa zdá sa, že recenzia je dielom skutočne tvorivého ducha. Ak bola písaná s cieľom vyvolať vlnu nazastaviteľného smiechu, tak aplaudujem a kričím BRAVO. Podarilo sa. Teda u mňa určite. Z nejakého dôvodu mi ale určité časti textu pripomínajú to, čo moja trojmesačná dcéra zanecháva v plienke. Pán Špaček má evidentne vysoké kritéria a očakáva ich naplnenie. To je absolútne v poriadku. Zostáva ale záhadou, prečo rovnaké nároky nekladie na svoje vlastné kritiky. Ak by som preniesol jeho jazyk do reči hudby, dočkali by sme sa pravdepodobne silnej dekadencie a atonality. A to nie je hudba, ktorou by som chcel strácať svoj drahocenný čas. Prosím, nepripravujte ma oň. S pozdravom MgA. Julian Veverica, Ph.D.

Dále si přečtěte

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.  více

Nestává se často, aby recenzent doslova a do písmene roztrhal interprety tak, jako to udělal Jan Špaček v reakci na čtvrteční provedení Mahlerovy Páté symfonie Filharmonií Brno a Aleksandarem Markovićem. Před návštěvou pátečního koncertu jsem recenzi četl a byl jsem zvědavý, jaká hrůza mne v Janáčkově divadle čeká. Zdá se, že jsme buď každý navštívili jiný koncert nebo se naše vnímání interpretované hudby diametrálně lišilo.  více

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více




Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více