Už abys byl pryč! Kritika kritiky

30. květen 2015, 11:59
Už abys byl pryč! Kritika kritiky

Recenze Jana Špačka na závěrečný koncert Filharmonie Brno 28. května publikovaná na tomto serveru pod názvem „Mahlerova Pátá a Aleksandar Marković: Už abych byl pryč!“ je natolik výraznou snůškou nepravd, trapných invektiv a dehonestujících soudů, že je na místě reagovat a uvést je na pravou míru.

Hned v úvodu usoudil recenzent brilantně břitkého pera, že orchestr selhal, protože se možná už viděl na prázdninách. Už to je samozřejmě holý nesmysl – filharmonikové nastupují svou dovolenou až v pondělí 13. července, posledním koncertem je Mahlerova První symfonie s Petrem Altrichterem. Podle Špačka selhala dramaturgie i management – nepochopil jsem, jak mohli samotný průběh koncertu ovlivnit – a rovněž diváci: byli tak hloupí, že nadšeně aplaudovali.

Lze souhlasit se Špačkovým názorem, že Aleksandar Marković je mimořádná osobnost, jež v Brně zůstala svým způsobem nedoceněna. Osobně tento názor, v současnosti už v orchestru totálně menšinový, rovněž zastávám. Že se filharmonikové se svým šéfem po šesti letech spolupráce rozcházejí, je naprosto normálním jevem. Každý dirigent přinese tělesu něco nového, následuje plodné období vzájemné inspirace, což následně postupně přestává fungovat a změna se stane žádoucí. Je to stejné u orchestru regionálního významu (oblíbený výraz recenzenta významu světového až galaktického) stejně jako u Berlínských filharmoniků, od kterých odchází Simon Rattle. Každý šéf je podrobován kritice svých podřízených, hudebníky nevyjímaje. Nevyhnutelně přicházejí osobní i pracovní konflikty, sympatie a antipatie, jako na každém pracovišti.

Recenzent ovšem své povědomí o těchto vztazích redukuje na špatnou telenovelu. V okamžiku nástupu na pódium se totiž orchestr stává jednolitým, pevným a stmeleným týmem, který sleduje jen jednu jedinou myšlenku: skladbu zahrát co nejlépe. Recenzentova teorie o nerozehranosti orchestru je rovněž nesmyslná. Před koncertem, v době od 18.30 do 19.10, se devadesát procent orchestru pilně rozehrávalo na pódiu jako vždy, zbylí jednotlivci tak činili v šatnách. Opilí filharmonikové rozhodně nebyli: v opilosti snad lze psát, nikoliv hrát. Skladbu poctivě nastudovali v časově naprosto standardním zkouškovém režimu ve zvukově omezených podmínkách Besedního domu a poté ji přehráli vcelku na veřejné generální zkoušce čtyřem stům posluchačů. Teprve potom zbyl krátký čas na zvukové korekce v akustice Janáčkova divadla. Byla-li masívní orchestrální tutti pouhou parodií na orchestrální zvuk, to nemohu posoudit ani ovlivnit a jistě záleží i na místě, ze kterého hudbu v hledišti posloucháme.

Recenzent neváhal užít znevažujícího výrazu „hasičská kutálka“; spletl si ji sice s vojenskou hudbou, ale to nevadí: právě takto to Mahler přece chtěl! Proto se první větě Páté symfonie přezdívá „Vojenská“, stačí si přečíst něco málo z mahlerovské literatury. Upocená sóla, nulový přednes a přibližná intonace violoncell? Tomu jistě recenzent, zkrachovaný violoncellista, rozumí nejlépe. Scherzo je skutečně interpretačně nejnáročnější částí skladby, ve které se mísí několik valčíkových temp, předpisy „drängend“ a „zurückhaltend“ zde následují v těsném sledu. Marković je důsledně uplatňoval, avšak odlišoval je snad až příliš. Avšak téměř vše se v této komplikované větě během koncertu zdařilo a naprosto nebyl důvod k recenzentovu odsudku „propadák“. Přímo tragicky vyznívá konstatování o účinku známého Adagietta na místě věty čtvrté, jež prý přinesla jen znuděné kašlání obecenstva. Účinek nesmrtelné hudby byl naopak naprosto jedinečný a posluchači ani nedutali.

Jak jsme se v závěru hanopisu tvářícího se jako recenze dozvěděli, má na triumfálním vyznění závěrečné páté věty vinu samo brněnské publikum, které aplausem odmění jakýkoliv kravál. Jedenáct set přítomných nadšených brněnských posluchačů totiž vstalo a ocenilo výkon filharmoniků voláním bravo a dlouho nekončícími ovacemi. Špaček, rádoby vědoucí génius, tak učinil hlupáky rovněž z nich. Odcházel jste z koncertu nadšený, pane inženýre? Chyba, jste blbec. Vy jste rovněž vstala a tleskala jako divá, paní doktorko? Inu, jste hlupačka. A co vy pane profesore? Taky patříte k těm nadmíru spokojeným idiotům? No samozřejmě, co od vás taky můžeme čekat. Pro nedoceněného génia musí být naprostým utrpením sedět v hledišti Janáčkova divadla s tolika hlupáky.

V závěru recenzent důrazně nedoporučil návštěvu páteční reprízy. V tom význam svého textu přecenil; opět bylo narváno a provedení bylo opět velmi úspěšné. Špačkovo plivnutí do tváře filharmonie však v sobě paradoxně obsahuje rozpor až schizofrenní. Recenzent je totiž členem Dramaturgické rady filharmonie, poměrně váženého orgánu, jenž má ze samé podstaty své existence dbát o blaho instituce. Po tak neobjektivní, nepravdivé a urážlivé recenzi (v orchestru údajně není víc než pět výrazných osobností!) je naprosto nemyslitelné, že by v této funkci mohl pokračovat. Už abys byl pryč! Včera bylo pozdě.

autor je sóloklarinetistou Filharmonie Brno a recenzentem www.operaplus

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Jan Špaček

    30. červenec 2015, 1:58
    Vážený pane Drápelo, chápu Vaši snahu odpovědět něčím dostatečně ostrým a prudkým a zjevně jste si to užil. Přesto musíte chápat pár základních věcí. /// Především nemůžete objektivně recenzovat koncert, na kterém sám hrajete. Není to v tomto směru u Vás první případ, ale budiž, jako pohled člena orchestru je to bezpochyby cenné, musíte to ale vždycky přiznat, jinak vystupujete jako nezávislý recenzent a vystavujete se ostudě. Nezávislost je dobrá třeba také k tomu, že se nesnažíte neprávem ublížit či urazit, přestože Vás někdo zrovna namíchl. Já Vás například ani po tomto Vašem nepěkném psaní nepřestanu považovat za jednu z hlavních osobností celého orchestru, hudebnicky nesmírně vyzrálou a vzácnou - prostě to tak je. Takové jsou pro Vás výhody nezávislého kritického pohledu. /// Pokud nevíte, jak může dramaturgie a management ovlivnit koncert, tak se na to můžete někde zeptat, jsou to běžné věci. /// Ve svém psaní ve zdánlivých parafrázích označujete publikum za "hlupáky", "blbce", "hlupačky" a "idioty". Ten slovník Vám neberu, ale nesnažte se svůj vkus přišít mně. Já takto o publiku nepíšu ani nesmýšlím. Píšu především o obeznámenosti zdejšího obecenstva s Mahlerovou hudbou, což je specifický a rozhodně ne tak obecně formulovatelný problém, jak naznačujete svým rázovitým výrazivem. I zkušené rakouské, britské či americké publikum trávilo Mahlera půl století, než mu přišlo na chuť. V Brně se Mahler začal soustavně hrát až za profesora Jílka. Je ale zřejmé, že i v době volné dostupnosti všemožných nahrávek zná většina brněnského publika i orchestru Filharmonie Brno Mahlerovu hudbu pouze z živých brněnských provedení. /// Když vidím členy orchestru v hostinci pít pivo a pak je vidím na pódiu hrát, jeví se mi svědectví o Vaší předkoncertní píli v trochu jiném světle. /// Nene, měl jsem opravdu na mysli hasičskou kutálku. Tedy dobrovolnickou, amatérskou. Vojenské kapely naopak mívaly špičkovou úroveň, jen repertoár byl spíše příležitostný. Právě s idiomem řízného podání lehké hudby Mahler cíleně pracoval, zatímco nevýrazný hráčský projev jej iritoval. /// Ne, první větě Mahlerovy 5. symfonie cis-moll se opravdu neříká Vojenská, a vzhledem k tomu, že se jedná o smuteční pochod, by to bylo i nepatřičné. Jsou tam jen rozličné metamorfózy a přesahy oproti danému "Trauermarsch", ale nedovedu si představit, že by tak někdo nazval celou větu. Zkuste přidat odkaz na zdroj, třeba se dostaneme někam dál. Tak, jak to stavíte, mi to spíše připomíná pasáže z úvodní věty ze symfonie třetí. Viz např. od času 10:10 (vydržet aspoň do 12:50) zde: https://www.youtube.com/watch?v=dowioCbc5q0 /// Když o někom napíšete, že je zkrachovalý, měl byste také vysvětlit, v čem spočívá ten krach, případně kdy a čím k němu došlo. Nikdy jsem o dráhu profesionálního instrumentalisty neusiloval, ani mě to nenapadlo a do svých recenzí to pochopitelně netahám - je něco zlého na tom, že jsem chodil do hudebky a občas na to ještě někde vrznu? To je, prosím, urážka. Vaše profesionální hudební umění se zrodilo z amatérského a některé přednosti amatérismu by mohly profesionály inspirovat. Přinejmenším byste mohl mít k amatérům trochu úcty, protože bez nich byste nebyl, čím jste. /// Ano, jsem členem Dramaturgické rady FB (původně, ještě za ředitele Davida Marečka, "Nezávislé dramaturgické rady"), v níž připojuji své nápady a komentuji navrhovaný program podniků pořádaných filharmonií. Jedná se o čestnou funkci a činím to stejně jako psaní kritik podle svého nejlepšího přesvědčení pro blaho Filharmonie Brno. Ze svého přesvědčení neuhýbám, a až někdo uzná za vhodné mě vyhodit, určitě k tomu bude mít dobrý důvod a já mu to nebudu vyčítat. Jak byste si šíření blaha v mém podání představoval Vy? /// Vaše ostatní myšlenky, s dovolením, pominu, jen snad připojím upřesnění, že v mém nadpise je první osoba, tedy "abych", a má vystihovat pocity dirigenta při čtvrtečním koncertě. Možná jste se přehlédl a přečetl "abys" - to by ode mě opravdu nebylo pěkné takto o někom psát. /// Zdraví a mnoho hráčského zdaru Vám přeje Váš dlouholetý příznivec Jan Špaček
  • Tereza

    31. květen 2015, 9:16
    Vyjádření pseudokritika p. Špačka jsou nehorázná. Nejsem sice vystudovaná hudební vědkyně, ale dovoluji ji si říct, že za dobu, kdy poslouchám hudbu a chodím na koncerty, tak trochu už poznám, zda hraje orchestr špatně. O koncertu brněnské filharmonie, zvláště posledním, se to ale říci nedá vůbec. Urážky hráčů asi pan Š. považuje za kritiku. Nechápu, jakou drzost ještě redakce tohoto média hodlá tolerovat. Zdá se mi absolutně nepřijatelné, že tento člověk zcela beztrestně uráží i posluchače, mezi nimiž jsou středoškolští i vysokoškolští pedagogové, kterým tento člověk nesahá ani po kotníky. Možná trpí nějakým komplexem, ale ani to ho neopravňuje k podobným nehoráznostem.
    • Jan Špaček

      30. červenec 2015, 2:00
      Paní Terezo, jen pro upřesnění, ty urážku v článku na této stránce píše pan Drápela, nikoliv já.
  • Martin

    31. květen 2015, 3:20
    NO COMMENT!!!
  • Taťjana Beránková

    30. květen 2015, 18:58
    Pan Rychnovský mi vzal slova. Jestli si pan "kritik " chce udělat jméno, tak velmi ubohé urážky nejsou ta správná cesta. My diváci nejsme analfabeti. Ono se říká, že kdo umí, hraje, kdo neumí, dělá kritika.
    • Martina

      31. květen 2015, 22:11
      Poslední větu jste mi vzala z úst - přesné.
  • Alan Alda

    30. květen 2015, 16:32
    Kritika kritiky kritiky: Běžte se bodnout. Volím Špačka :-D.
  • Julian Veverica

    30. květen 2015, 15:27
    S obľubou čítam recenzie pána Špačka a aj v tomto prípade sa zdá sa, že recenzia je dielom skutočne tvorivého ducha. Ak bola písaná s cieľom vyvolať vlnu nazastaviteľného smiechu, tak aplaudujem a kričím BRAVO. Podarilo sa. Teda u mňa určite. Z nejakého dôvodu mi ale určité časti textu pripomínajú to, čo moja trojmesačná dcéra zanecháva v plienke. Pán Špaček má evidentne vysoké kritéria a očakáva ich naplnenie. To je absolútne v poriadku. Zostáva ale záhadou, prečo rovnaké nároky nekladie na svoje vlastné kritiky. Ak by som preniesol jeho jazyk do reči hudby, dočkali by sme sa pravdepodobne silnej dekadencie a atonality. A to nie je hudba, ktorou by som chcel strácať svoj drahocenný čas. Prosím, nepripravujte ma oň. S pozdravom MgA. Julian Veverica, Ph.D.

Dále si přečtěte

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.  více

Nestává se často, aby recenzent doslova a do písmene roztrhal interprety tak, jako to udělal Jan Špaček v reakci na čtvrteční provedení Mahlerovy Páté symfonie Filharmonií Brno a Aleksandarem Markovićem. Před návštěvou pátečního koncertu jsem recenzi četl a byl jsem zvědavý, jaká hrůza mne v Janáčkově divadle čeká. Zdá se, že jsme buď každý navštívili jiný koncert nebo se naše vnímání interpretované hudby diametrálně lišilo.  více

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více




Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více