V brněnské hvězdárně se představila jedinečná Soňa Červená

V brněnské hvězdárně se představila jedinečná Soňa Červená

Netypický koncert pianisty Karla Košárka a operní legendy Soni Červené zahájil sérii komorních koncertů s názvem Hudba sfér ve Hvězdárně a planetáriu Brno. Pěvkyně zde v Košárkově doprovodu předvedla melodramaticky orientovaná díla Bohuslava Martinů a Erika Satieho. V prostorách brněnské hvězdárny v minulosti zněly koncerty sporadicky, ucelený cyklus se zde však koná vůbec poprvé.

Karel Košárek do večera s podtitulem Velká pařížská revue aneb Hvězdy tančí v rytmu charlestonu a tanga vstoupil svižným tancem č. 1 Obkročák od Bohuslava Martinů. Pianista velmi důrazně prováděl stopky i výrazné tempové změny, nebál se hlasitějších poloh. Jeho podání jmenované skladby, ve které se mísí prvky české národní školy s ragtimem, bylo výrazné a skvělé.

Obkročák však přestavoval pouhou ouverturu nástupu nestárnoucí Soni Červené. Z té přímo sálal její obvyklý esprit a dlouhým glisandem bez váhání začala další Martinů skladbu – žertovně koncipovaný kus Kuchyňská revue čili Pokušení svatouška Hrnce. Kuchyňská revue je učebnicovým příkladem polystylovosti, v němž se česká hudba plynule střídá s tangem, ragtimem a začínajícím jazzem vůbec. Skladba, původně napsaná pro šest nástrojů a balet, vyzněla v redukci pro herce a klavír nanejvýš kabaretně. Její provedení s hercem není příliš obvyklé, často zní v ryze instrumentální úpravě. Zmíněný interpretační posun však charakter skladby z pozice posluchače zásadně mění. Dramatické zápletce, tkvící v riziku milostné aféry mezi kvedlačkou a hrncem (který má však za manželku pokličku), se nelze nesmát. Expresivní Soňa Červená však přednášela osudy hrdinů ze skupiny kuchyňského nádobí se smrtelnou vážností a nešlo z ní spustit oči.

Doprovod Karla Košárka byl soustředěný, nicméně nepostrádal výraz a s dramatickou složkou se zdařile doplňoval. Výrazová paleta byla pestrá, dynamicky subtilnější polohy Košárek převedl paradoxně v tangu – Milostném tanci obou párů. Skvěle tak doplňoval Červené zasněnou mimiku. Povedené bylo také postupné dopracování se k tepající ragtimové pasáži.

Červená ve svém projevu bez problému střídala stylizaci barové zpěvačky i postavy z antické tragédie. Ve svém pohybovém projevu byla natolik energická, že jí místy byl koncertní prostor malý.

Po morálním ponaučení ze světa gastronomie přišel na řadu druhý Košárkův sólový vstup, a to Martinů Film v miniatuře. V úvodním tangu pianista velmi dobře „trhal“ ostinátní motivy levé ruky, scherzo bylo hravé a úsečné, valčík zaujal rubatem i reminiscencí na sbírku skladeb Loutky (kdy tak Martinů cituje sám sebe). Náročné běhy poslední věty byly bravurní a svižné.

Soňa Červená se ke Karlu Košárkovi u klavíru vrátila kvůli poslední skladbě, byly to Sporty a jiné kratochvíle Erika Satieho z roku 1914. Náměty jednotlivých vět, které inspirovaly malíře Charlese Martina k vytvoření obrazů, byly místy komické, místy téměř úplně dada.  Groteskní obsah Červené velmi sedl. S Karlem Košárkem u piana si dobře rozuměla, jejich komunikace byla bezprostřední a vřelá. V pohybovém i hlasovém projevu podávala výkon tak energický, že by jí ho mohlo závidět mnoho kolegů o generaci mladších. Připomeňme, že letos má Soňa Červená jedenadevadesát let. Ano, místy její výraz hraničil s hysterií – člověk se však po shlédnutí způsobu, s nímž Červená Satieho Sporty a jiné kratochvíle uchopila, ptá sám sebe – jde to vůbec dělat jinak? Nejspíš ne. Červená dílu propůjčovala patřičně surrealistického ducha, který by - dle jejích slov - neměl postrádat blazeovanost či šílenství. Provedení Satieho série klavírních kusů navázaných na bizarně vystavěné mikro příhody může vyústit v trapnou nudu. Včera to však rozhodně nebyl tento případ – dělo se něco velmi jedinečného.

Velká pařížská revue aneb Hvězdy tančí v rytmu charlestonu a tanga. Hvězdárna a planetárium Brno, neděle 9. října 2016, 19.00. Soňa Červená – umělecký přednes, Karel Košárek – klavír. Bohuslav Martinů: Tři české tance H 154 – č. 1 Obkročák, Kuchyňská revue čili Pokušení svatouška Hrnce, Film v miniatuře H 148, Erik Satie: Sports et divertissements

Soňa Červená a Karel Košárek/ Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více