V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.

Děti v brněnské muzikálové Matildě nefungují jako neodolatelné lepidlo na city diváků či jako automatické lapače emocí bezbranných přihlížejících. Company školáků je tady opravdu rovnoměrným a legitimním pendatem hrajících dospěláků. A v této proporčnosti a balanci velkých s malými vidím jedno z největších kouzel tříhodinového titulu, v němž se čaruje i jinými prostředky. Bez takto šikovných dětí by Matilda v Brně byla oním pocukrovaným divadlem, v němž jsou malí jen líbeznou vatičkou či sladkým doplňkem šou, v níž se o nich hraje. Byla by produkcí, v níž špunti na jeviště neodolatelně dohopkají, ale do toho seriózního divadla velkých vlastně nemají co mluvit, jsou jen přívěškem, jehož roztomilostí lze maskovat či vykrýt ďoury v libretu i režii. Gazdíkova inscenace dětské herce v organizaci divadelního dění obdivuhodně emancipuje, sází na jejich přirozenou energii a nenutí je k rozkošnému, ale umělému pitvoření se. Dlužno zdůraznit, že už Dahlův příběh a scénář Dennise Kellyho je ale sentimentu prostý, umí však vyvolat silné emoce a nesvádí k citovému vyděračství.

Před hledištěm se odvíjí příběh Matildy, která je navzdory problematickému rodinnému zázemí nadmíru talentovaná a inteligentní. Navíc má neobvyklý magický dar telekineze. Umí vyvolat pohyb předmětu silou myšlenky. A holčička se zvláštními schopnostmi se rozhodne postavit všem, kdo jí dělají ze života peklo – hlavně kruté ředitelce Trunchbullové a bezcitným rodičům. Populární bylo také zfilmování této nápadité story, mluvím o snímku z devadesátých let. V poslední době si opět získala diváky muzikálová adaptace natočená pro streamovací platformu Netflix. V Brně se Matilda nyní odehrává ve středoevropské divadelní premiéře.

matilda_foto_archiv_MdB_02

Divadelníci dobře vědí, že se do výsledného tvaru vyplatí investice různého druhu. Než zhodnotím vizuál a vlastní provedení kusu, připomenu na tomto místě velký konkurz, v němž inscenátoři ze tří stovek dětí vybrali sedmadvacet na devět rolí, přičemž každá má tři alternace. Děti pak ještě absolvovaly desetiměsíční školičku s herci, kteří si pro ně připravili výuku tance, zpěvu a herectví. A na výsledku je to setsakramentsky (děti a útlocitné ženy tento slovník prominou) znát. Synergie mezi oběma věkovými póly účinkujících tady prostě funguje.

Gazdík na jevišti podtrhuje stejná témata jako v knize: i když se narodíte do špatné a nefunkční rodiny, je potřeba překážkám čelit, čtení a vzdělání je funkční obranou proti hlouposti či zlobě okolí, krutost přemůže laskavost a soucit, dětská upřímnost, přímost, opravdovost či úsilí zde vyhrává nad zlobou a omezeností dospělých.

Samozřejmě je brněnská inscenace také očekávaná výpravná šou, která ale není didaktická, i když chce zejména bavit a oslnit. Slouží k tomu barevná scéna Petra Hlouška, který jeviště obklopil labyrintem obrovské knihovny s mnoha regály a okny. A podobně jak jsou v Matyldině příběhu mnohé věci a lidé nakřivo, ani tady nenajdete jediný pravý úhel. Výprava se po obvodu hrací plochy jakoby potácí, uprostřed je dost místa pro efektní sborová čísla a choreografie. Právě ty dětské secvičila Carli Rebecca Jefferson nadobyčejně efektně a účinně, hromadná vystoupení školáků jsou velkou devizou inscenace. K ní lze připočítat také opravdu svižné a šlapající, živé hudební nastudování, v němž třeba dlouhé a náročné pěvecké číslo Matildy vzbudí obdiv u malých a respekt u velkých diváků. Hudebníci tentokrát sedí v zakrytém orchestřišti, muzika se pod taktovkou Dana Kalouska valí v přesných tempech a interpreti ji publiku postupují bez zádrhele. Kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové vycházejí z britských školních uniforem, u dospělých v hyperbole podtrhují jejich charaktery. Matildina povrchní a ordinérní matka je křiklavě, vyzývavě oblečena jako od kolotočů podobně jako její podvodnický táta s čírem Elvise. Jevišti dominuje despotická učitelka Trunchbullová s přezvětšeným poprsím a siluetou osvalené mužatky, tato někdejší sportovkyně v hodu kladivem nese na hrudi olympijské kruhy, ale ušlechtilé ideály tohoto klání jsou jí vzdálené: Děti jsou podle ní zkrátka bezcenní červi!

matilda_foto_archiv_MdB_01

Jak už bylo řečeno, malí jsou tady rovnocennými partnery velkých. Marie Juráčková jako Matilda nabízí skutečně autentickou, herecky přesvědčivou podobu neohroženého děvčátka, které se nezalekne zloby či nepřejícnosti v rodině i škole. Zlou babu Trunchbullovou podle původního castu i zde hraje chlap. Milanu Němcovi tato despotická mrcha vychází na výbornou podobně jako medově příjemná Slečna Honeyová v podání Kristýny Daňhelové. Povrchností prorostlá matka Ivany Vaňkové nebo Jiří Ressler v roli jejího chotě jsou předpisoví rodiče na odstřel. Gazdík si se svými aktéry neodpustí pár povinných, předepsaných kouzel (roztočení žákyně za copy a odhození do prostoru, telekinetické posunování kelímku po stole), ale brněnská Matilda je zejména holdem divadlu a dětem v něm. Inscenace v místy i trochu rozjíveném slovníku (šulek, podvozek, nádobíčko, matka jako blbka) vyvažuje sdělení, zábavnost i neodolatelnost malých herců. Je příjemným kratochvilným povyražením stejně jako ukázkou fortelné, promyšlené a řemeslně cizelované muzikálové produkce a práce s herci ze školních lavic.

matilda_foto_archiv_MdB_03

Městské divadlo Brno

Dennis Kelly – Tim Minchin

MATILDA

muzikál podle knihy Roalda Dahla

Překlad a režie: Petr Gazdík

Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Ema Mikešková

Scéna: Petr Hloušek

Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková

Choreografie: Carli Rebecca Jefferson

Sbormistr – dospělí: Dan Kalousek, Karel Škarka

Sbormistr – děti: Jana Suchomelová

Trikové efekty: Jan Vaidiš

Jazyková spolupráce: Kateřina Vižďová

Produkce: Zdeněk Helbich

Dramaturgie: Klára Latzková

Psáno z první premiéry 21. ledna 2023

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více