V tomto muzikálovém hotelu se vám bude líbit

6. září 2020, 15:30
V tomto muzikálovém hotelu se vám bude líbit

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.

Muzikál vznikl podle knihy Vicki Baumové (1888–1960) Lidé v hotelu z roku 1929, tato próza byla o tři roky později také zfilmována. Její autorka – rakouská spisovatelka, emancipovaná žena, novinářka a harfenistka židovského původu byla zosobněním výmarského modernismu a sebevědomě se dokázala prosadit v mužské společnosti. Příběh lidí z hotelu posléze zažil přerod z filmové verze v muzikál roku 1958 pod názvem At the Grand. Tato první muzikálová adaptace (autoři hudby a písňových textů Robert Wright a George Forrest se v ní spolu s libretistou Lutherem Davisem rozhodli děj přesunout do Říma) ovšem nezaznamenala úspěch, titul se nedočkal ani broadwayské premiéry.

V osmdesátých letech se autoři k námětu vrátili, ale tvůrčí trio se obávalo, že se opět nepovede inscenaci zdárně dovést na Broadway. Skladatel Maury Yeston revidoval starou verzi, nakonec pro novou podobu muzikálu napsal osm zcela nových písní a přepsal více než polovinu původních textů. Právě tuto verzi Městské divadlo Brno nyní uvádí. Není bez zajímavosti, že se Grand Hotelem završuje na této scéně také pomyslná trilogie Maury Yestona, z jehož autorské dílny tady už s úspěchem uváděli tituly Nine a Titanic. A je vlastně i s podivem, že Grand Hotel na tuzemská jeviště dorazil až nyní. V roce 1993 tento muzikál v režii Jozefa Bednárika a choreografii Libora Vaculíka totiž uváděla s velkým úspěchem bratislavská Nová scéna.

Ale zpět k inscenaci režiséra Stanislava Slováka. Inscenační tým si tento kus charakterizoval jako elegantně excentrický muzikál. A je pravda, že na kostýmní uhlazenosti a nápadných, někdy až výstředních dějových zákrutách tady vše stojí a pulsuje jako všudypřítomné swingové a jazzové motivy. Divák v Grand Hotelu nepotkává žádný centrální, velký příběh, vše je tady ve třech dnech vršeno jako zlomky nezvyklých lidských osudů. Naráží tady na sebe rozdílné postavy, jejichž životní osudy tvoří efektní, ale zároveň obyčejně lidskou skládačku o velkých snech, vášních, láskách, zklamáních, bolestech i smrti. V kulisách hotelu se potkává stárnoucí primabalerína, krásný, leč osamělý baron, těžce nemocný židovský účetní, pohledná sekretářka, nevyspalý recepční, jehož žena rodí. Prolíná se tady láska a beznaděj, narození i smrt, slzy i jakási melancholie.

Slovákova výpravná inscenace není však jenom nablýskanou dobovou podívanou, ale toto lidské hemžení se lze číst v obecnějším slova smyslu jako podobenství o lidském životě prostoupeném radostmi, smutkem, nejrůznějšími příchody i odchody. Grand Hotel je tady onou scénou života a našeho pobývání na vezdejším světě. Tvůrci se ale samozřejmě snažili co nejvíce vytěžit zejména z vizuálně přitažlivé atmosféry rozmařilého Berlína konce dvacátých let. Scéna Jaroslava Milfajta je tvořena  monstrózním schodištěm luxusního hotelu, který zdobí jakási až kubistická elegance. Využitím jezdících stolů se před tuto scénu lehce předsune bar, pokoje jednotlivých hrdinů, nebo ve finální scéně také ony létací otáčivé dveře, které jen podtrhnou výše zmíněnou metaforiku nevyzpytatelně bublajícího života. Onen sexy meziválečný odér potom stvrzují kostýmy Andrey a Adély Kučerových, tato výpravnost je jedním z kladů večera.

K těm dalším patří opravdu výtečné, nápadité sborové choreografie Hany Kratochvílové, které jsou ukázkou plnokrevné a zcela ve shodě s hudební styly pulsující podívané. Opravdu zážitkem jsou jiskrné taneční výstupy sboru nebo třeba s bravurou odtančené výstupy dvou pikolíků (Patrik Földeši a Tomáš Smička). Taneční čísla dávají této inscenaci šmrnc a rytmus, který se odráží také v několika vícehlasých pěveckých výstupech. Právě ono vrstvení hlasů podtrhuje zdůrazňovanou mozaikovitost celé záležitosti a je také kýženým protipólem k jednotlivým songům či duetům. Diváci se mohou těšit na plnokrevný swing v podání živého orchestru za scénou a na řadu hitů, které dobyly Broadway. Muzikál Grand Hotel je už díky svojí naznačené architektuře skutečně a v premiérovém obsazení také fungující kolektivní záležitostí. K lesku večera tak přispěli Markéta Sedláčková (Jelizaveta Grushinskaya), Lukáš Janota (Doktor Otternschlag), Marta Matějová (Frieda Flamm), Kristian Pekar (Baron), Oldřich Smysl (Otto Kringelein) nebo Milan Němec (generální ředitel Preysing).

Muzikál Grand Hotel je tak v podání Městského divadla Brno ukázkou efektní, ale nevtíravé, nostalgické, ale nevydírající, hudebně mocné a interpretačně zvládnuté podívané. V přitažlivém retro obalu tady servírují nejen závan starých časů, ale také vlastní pohled nad lidským životním hemžením se.

Luther Davis, Robert Wright, George Forrest, Maury Yeston, Vicki Baumová

Grand Hotel

Elegantně excentrický muzikál

Režie: Stanislav Slovák

Překlad: Zuzana Čtveráčková

Hudební nastudování a dirigenti: František Šterbák a Ema Mikešková

Klavírní výtah a demo nahrávka: Karel Cón

Úprava hudebního aranžmá: František Šterbák

Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová

Choreografie: Hana Kratochvilová

Sbormistr: Jana Suchomelová

Premiéra 5. září na Hudební scéně MdB

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více