V tomto muzikálovém hotelu se vám bude líbit

6. září 2020, 15:30
V tomto muzikálovém hotelu se vám bude líbit

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.

Muzikál vznikl podle knihy Vicki Baumové (1888–1960) Lidé v hotelu z roku 1929, tato próza byla o tři roky později také zfilmována. Její autorka – rakouská spisovatelka, emancipovaná žena, novinářka a harfenistka židovského původu byla zosobněním výmarského modernismu a sebevědomě se dokázala prosadit v mužské společnosti. Příběh lidí z hotelu posléze zažil přerod z filmové verze v muzikál roku 1958 pod názvem At the Grand. Tato první muzikálová adaptace (autoři hudby a písňových textů Robert Wright a George Forrest se v ní spolu s libretistou Lutherem Davisem rozhodli děj přesunout do Říma) ovšem nezaznamenala úspěch, titul se nedočkal ani broadwayské premiéry.

V osmdesátých letech se autoři k námětu vrátili, ale tvůrčí trio se obávalo, že se opět nepovede inscenaci zdárně dovést na Broadway. Skladatel Maury Yeston revidoval starou verzi, nakonec pro novou podobu muzikálu napsal osm zcela nových písní a přepsal více než polovinu původních textů. Právě tuto verzi Městské divadlo Brno nyní uvádí. Není bez zajímavosti, že se Grand Hotelem završuje na této scéně také pomyslná trilogie Maury Yestona, z jehož autorské dílny tady už s úspěchem uváděli tituly Nine a Titanic. A je vlastně i s podivem, že Grand Hotel na tuzemská jeviště dorazil až nyní. V roce 1993 tento muzikál v režii Jozefa Bednárika a choreografii Libora Vaculíka totiž uváděla s velkým úspěchem bratislavská Nová scéna.

Ale zpět k inscenaci režiséra Stanislava Slováka. Inscenační tým si tento kus charakterizoval jako elegantně excentrický muzikál. A je pravda, že na kostýmní uhlazenosti a nápadných, někdy až výstředních dějových zákrutách tady vše stojí a pulsuje jako všudypřítomné swingové a jazzové motivy. Divák v Grand Hotelu nepotkává žádný centrální, velký příběh, vše je tady ve třech dnech vršeno jako zlomky nezvyklých lidských osudů. Naráží tady na sebe rozdílné postavy, jejichž životní osudy tvoří efektní, ale zároveň obyčejně lidskou skládačku o velkých snech, vášních, láskách, zklamáních, bolestech i smrti. V kulisách hotelu se potkává stárnoucí primabalerína, krásný, leč osamělý baron, těžce nemocný židovský účetní, pohledná sekretářka, nevyspalý recepční, jehož žena rodí. Prolíná se tady láska a beznaděj, narození i smrt, slzy i jakási melancholie.

Slovákova výpravná inscenace není však jenom nablýskanou dobovou podívanou, ale toto lidské hemžení se lze číst v obecnějším slova smyslu jako podobenství o lidském životě prostoupeném radostmi, smutkem, nejrůznějšími příchody i odchody. Grand Hotel je tady onou scénou života a našeho pobývání na vezdejším světě. Tvůrci se ale samozřejmě snažili co nejvíce vytěžit zejména z vizuálně přitažlivé atmosféry rozmařilého Berlína konce dvacátých let. Scéna Jaroslava Milfajta je tvořena  monstrózním schodištěm luxusního hotelu, který zdobí jakási až kubistická elegance. Využitím jezdících stolů se před tuto scénu lehce předsune bar, pokoje jednotlivých hrdinů, nebo ve finální scéně také ony létací otáčivé dveře, které jen podtrhnou výše zmíněnou metaforiku nevyzpytatelně bublajícího života. Onen sexy meziválečný odér potom stvrzují kostýmy Andrey a Adély Kučerových, tato výpravnost je jedním z kladů večera.

K těm dalším patří opravdu výtečné, nápadité sborové choreografie Hany Kratochvílové, které jsou ukázkou plnokrevné a zcela ve shodě s hudební styly pulsující podívané. Opravdu zážitkem jsou jiskrné taneční výstupy sboru nebo třeba s bravurou odtančené výstupy dvou pikolíků (Patrik Földeši a Tomáš Smička). Taneční čísla dávají této inscenaci šmrnc a rytmus, který se odráží také v několika vícehlasých pěveckých výstupech. Právě ono vrstvení hlasů podtrhuje zdůrazňovanou mozaikovitost celé záležitosti a je také kýženým protipólem k jednotlivým songům či duetům. Diváci se mohou těšit na plnokrevný swing v podání živého orchestru za scénou a na řadu hitů, které dobyly Broadway. Muzikál Grand Hotel je už díky svojí naznačené architektuře skutečně a v premiérovém obsazení také fungující kolektivní záležitostí. K lesku večera tak přispěli Markéta Sedláčková (Jelizaveta Grushinskaya), Lukáš Janota (Doktor Otternschlag), Marta Matějová (Frieda Flamm), Kristian Pekar (Baron), Oldřich Smysl (Otto Kringelein) nebo Milan Němec (generální ředitel Preysing).

Muzikál Grand Hotel je tak v podání Městského divadla Brno ukázkou efektní, ale nevtíravé, nostalgické, ale nevydírající, hudebně mocné a interpretačně zvládnuté podívané. V přitažlivém retro obalu tady servírují nejen závan starých časů, ale také vlastní pohled nad lidským životním hemžením se.

Luther Davis, Robert Wright, George Forrest, Maury Yeston, Vicki Baumová

Grand Hotel

Elegantně excentrický muzikál

Režie: Stanislav Slovák

Překlad: Zuzana Čtveráčková

Hudební nastudování a dirigenti: František Šterbák a Ema Mikešková

Klavírní výtah a demo nahrávka: Karel Cón

Úprava hudebního aranžmá: František Šterbák

Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová

Choreografie: Hana Kratochvilová

Sbormistr: Jana Suchomelová

Premiéra 5. září na Hudební scéně MdB

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Nejčtenější

Kritika

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více