V tomto muzikálovém hotelu se vám bude líbit

6. září 2020, 15:30
V tomto muzikálovém hotelu se vám bude líbit

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.

Muzikál vznikl podle knihy Vicki Baumové (1888–1960) Lidé v hotelu z roku 1929, tato próza byla o tři roky později také zfilmována. Její autorka – rakouská spisovatelka, emancipovaná žena, novinářka a harfenistka židovského původu byla zosobněním výmarského modernismu a sebevědomě se dokázala prosadit v mužské společnosti. Příběh lidí z hotelu posléze zažil přerod z filmové verze v muzikál roku 1958 pod názvem At the Grand. Tato první muzikálová adaptace (autoři hudby a písňových textů Robert Wright a George Forrest se v ní spolu s libretistou Lutherem Davisem rozhodli děj přesunout do Říma) ovšem nezaznamenala úspěch, titul se nedočkal ani broadwayské premiéry.

V osmdesátých letech se autoři k námětu vrátili, ale tvůrčí trio se obávalo, že se opět nepovede inscenaci zdárně dovést na Broadway. Skladatel Maury Yeston revidoval starou verzi, nakonec pro novou podobu muzikálu napsal osm zcela nových písní a přepsal více než polovinu původních textů. Právě tuto verzi Městské divadlo Brno nyní uvádí. Není bez zajímavosti, že se Grand Hotelem završuje na této scéně také pomyslná trilogie Maury Yestona, z jehož autorské dílny tady už s úspěchem uváděli tituly Nine a Titanic. A je vlastně i s podivem, že Grand Hotel na tuzemská jeviště dorazil až nyní. V roce 1993 tento muzikál v režii Jozefa Bednárika a choreografii Libora Vaculíka totiž uváděla s velkým úspěchem bratislavská Nová scéna.

Ale zpět k inscenaci režiséra Stanislava Slováka. Inscenační tým si tento kus charakterizoval jako elegantně excentrický muzikál. A je pravda, že na kostýmní uhlazenosti a nápadných, někdy až výstředních dějových zákrutách tady vše stojí a pulsuje jako všudypřítomné swingové a jazzové motivy. Divák v Grand Hotelu nepotkává žádný centrální, velký příběh, vše je tady ve třech dnech vršeno jako zlomky nezvyklých lidských osudů. Naráží tady na sebe rozdílné postavy, jejichž životní osudy tvoří efektní, ale zároveň obyčejně lidskou skládačku o velkých snech, vášních, láskách, zklamáních, bolestech i smrti. V kulisách hotelu se potkává stárnoucí primabalerína, krásný, leč osamělý baron, těžce nemocný židovský účetní, pohledná sekretářka, nevyspalý recepční, jehož žena rodí. Prolíná se tady láska a beznaděj, narození i smrt, slzy i jakási melancholie.

Slovákova výpravná inscenace není však jenom nablýskanou dobovou podívanou, ale toto lidské hemžení se lze číst v obecnějším slova smyslu jako podobenství o lidském životě prostoupeném radostmi, smutkem, nejrůznějšími příchody i odchody. Grand Hotel je tady onou scénou života a našeho pobývání na vezdejším světě. Tvůrci se ale samozřejmě snažili co nejvíce vytěžit zejména z vizuálně přitažlivé atmosféry rozmařilého Berlína konce dvacátých let. Scéna Jaroslava Milfajta je tvořena  monstrózním schodištěm luxusního hotelu, který zdobí jakási až kubistická elegance. Využitím jezdících stolů se před tuto scénu lehce předsune bar, pokoje jednotlivých hrdinů, nebo ve finální scéně také ony létací otáčivé dveře, které jen podtrhnou výše zmíněnou metaforiku nevyzpytatelně bublajícího života. Onen sexy meziválečný odér potom stvrzují kostýmy Andrey a Adély Kučerových, tato výpravnost je jedním z kladů večera.

K těm dalším patří opravdu výtečné, nápadité sborové choreografie Hany Kratochvílové, které jsou ukázkou plnokrevné a zcela ve shodě s hudební styly pulsující podívané. Opravdu zážitkem jsou jiskrné taneční výstupy sboru nebo třeba s bravurou odtančené výstupy dvou pikolíků (Patrik Földeši a Tomáš Smička). Taneční čísla dávají této inscenaci šmrnc a rytmus, který se odráží také v několika vícehlasých pěveckých výstupech. Právě ono vrstvení hlasů podtrhuje zdůrazňovanou mozaikovitost celé záležitosti a je také kýženým protipólem k jednotlivým songům či duetům. Diváci se mohou těšit na plnokrevný swing v podání živého orchestru za scénou a na řadu hitů, které dobyly Broadway. Muzikál Grand Hotel je už díky svojí naznačené architektuře skutečně a v premiérovém obsazení také fungující kolektivní záležitostí. K lesku večera tak přispěli Markéta Sedláčková (Jelizaveta Grushinskaya), Lukáš Janota (Doktor Otternschlag), Marta Matějová (Frieda Flamm), Kristian Pekar (Baron), Oldřich Smysl (Otto Kringelein) nebo Milan Němec (generální ředitel Preysing).

Muzikál Grand Hotel je tak v podání Městského divadla Brno ukázkou efektní, ale nevtíravé, nostalgické, ale nevydírající, hudebně mocné a interpretačně zvládnuté podívané. V přitažlivém retro obalu tady servírují nejen závan starých časů, ale také vlastní pohled nad lidským životním hemžením se.

Luther Davis, Robert Wright, George Forrest, Maury Yeston, Vicki Baumová

Grand Hotel

Elegantně excentrický muzikál

Režie: Stanislav Slovák

Překlad: Zuzana Čtveráčková

Hudební nastudování a dirigenti: František Šterbák a Ema Mikešková

Klavírní výtah a demo nahrávka: Karel Cón

Úprava hudebního aranžmá: František Šterbák

Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová

Choreografie: Hana Kratochvilová

Sbormistr: Jana Suchomelová

Premiéra 5. září na Hudební scéně MdB

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více