Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová Karafiátová, Jana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).

Koncert zahájila brněnská filharmonie Adagiem ze Smyčcového kvintetu F dur Antona Brucknera v transkripci pro smyčcový orchestr Stanisława Skrowaczewského. Většina posluchačů si pravděpodobně spojí Brucknerovo jméno spíše se symfonickou tvorbou. Třetí věta jeho smyčcového kvintetu patří plným právem mezi autorova vrcholná díla. Jeho Adagio – hloubavé, pokorně plynoucí, teskné, a přesto plné naděje – se stalo ideálním zahájením koncertu, jehož hlavním tématem bylo duchovní i hudební rozjímaní. Akustické podmínky petrovské katedrály nemají mnohdy pochopení pro výrazně polyfonické a rytmicky členité skladby, jejichž hudební účinek stojí a padá na čitelnosti jednotlivých hlasů. Naopak u děl s pravidelným a pozvolným pulzem dokáže akustika chrámu ještě více umocnit jejich celistvost. Melodicky široké, tempově umírněné a rozjímavé Adagio bylo z tohoto hlediska ideální volbou nejen tematicky, ale především akusticky. Ostatně šéfdirigent Davies měl evidentně akustické možnosti sálu na paměti a dle nich také rozlišoval dynamické odstíny, přičemž důkladně naslouchal ozvěně sálu a veškerým crescendům a decrescendům dal dostatek času na to, aby projevily svůj hudební účinek. Adagio bylo ideální volbou nejen z hlediska rytmu a tempa, ale také obsazení. Jednotlivé hlasy smyčcové sekce zabalil dlouhý dozvuk chrámové lodi do sametového hávu, který spojil všechny nástroje do stejnorodé (v tom nejlepším slova smyslu) masy.

Přestože smyčcový orchestr vystřídali zpěváci z Hard-Chor Linz pod vedením Alexandera Kollera, skladbám Antona Brucknera konec nebyl. Hned dalším dílem na programu byla totiž jeho Locus iste. Členové sboru se postavili po stranách chrámové lodi, takže dojem z delikátního a dynamicky vybroušeného hudebního nastudování byl navíc umocněn i prostorovým zážitkem. Zatímco u Locus iste byly jednotlivé hlasy v rámci obou stran promíchány, v následujícím Miserere Knuta Nystedta byla jedna strana obsazena altem, druhá tenorem a v zádech posluchačů stanul bok po boku soprán s basem. Enormně působivé byly kaskádové nástupy jednotlivých hlasů, které byly navíc znásobeny dechberoucí kontrolou zpěváků nad dynamikou. Také v těch nejtišších okamžicích zůstávali intonačně přesní a výrazově jednotní. Na zbývající dvojici sborových děl – Brucknerovo Christus factus est a Stabat Mater Vytautase Barkauskase – se i zpěváci z bočních stran chrámové lodi přesunuli přímo za návštěvníky. Právě Stabat Mater se dle mého stalo ukázkou nejen pěveckého mistrovství sboru, ale také kvality samotného nastudování. Výrazová kontrola byla u náhlých dynamických skoků neochvějná; řezavé, stále stoupající glissando bylo z hlediska dynamiky i výšky bezmála matematicky přesné. Opakované zvolání Stabat Mater! evokovalo rozvášněný a slepě rozzuřený dav… byl to pravděpodobně zásah vyšších sil, že nevypnutý telefon zazvonil do ticha až poté, co dozněly poslední napnuté tóny Barkauskasova Stabat Mater.

Úterní Rozjímání pro orchestr ukončila kantáta So Shall He Descend (Tak sestoupí) estonského autora Toivo Tuleva, kterou pro Velikonoční festival duchovní hudby zkomponoval roku 2019. Téhož roku zazněla – stejně jako dnes – v katedrále sv. Petra a Pavla za přítomnosti samotného skladatele. So Shall He Descend exponuje hned na samém počátku řadu půvabných barevných kombinací: tesknou a mysteriózní melodii flétny, nápadité perkuse, vyhrocené plochy smyčců. Poměrně záhy se stává skladba statickou a postrádá výraznější vnitřní pohyb. Kdyby bylo dílo poloviční, byl by jeho hudební a emoční účinek (a to jak ve vyhrocených, tak i v těch smířlivých částech) mnohem vyšší. Kantátě zkrátka schází vnitřní kinetika, která by dala do kontextu mnohdy dlouhé a zbytečně stagnující hudební plochy. Tento dojem nezachrání ani kvalitní sólové obsazení v podobě Claudea Goebl, Johanny Krokovay, Jana Petryky a Wolfganga Resche. Většině sólových výstupů schází výraznější hudební vývoj, což pocit „nikam směřující neměnnosti“ pouze akcentuje. Nastudování bylo nicméně povedené, a to nejen z hlediska sólových zpěváků, ale také orchestrálních hráčů, malého sboru i sboru Hard-Chor Linz. Davies dával bedlivý pozor, aby vynikly obzvláště ty pestré a nápadité nástrojové kombinace. Zůstává však s podivem, že byla kantáta takto brzy po svém nedávném provedení v rámci festivalu opět nastudována. Již první uvedení totiž vzbudilo rozporuplné reakce, a přestože tentokrát byla kvalita interpretace mnohonásobě větší, odhalila nedostatky, které jsou inherentní součástí díla.

Třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby přinesl do katedrály sv. Petra a Pavla zatím nejpestřejší program 29. ročníku, a to nejen z hlediska obsazení, ale také kompozičních stylů. Vedle sebe stanula hudba pro smyčcový orchestr, sbor i nástrojově bohatá orchestrální kantáta, kromě toho však zazněly různé úhly pohledů na to, jak má vypadat upřímné duchovní hudební rozjímání. Naštěstí neexistuje žádná „jediná správná“ cesta.

ANTON BRUCKNER / arr. Stanisław Skrowaczewski: Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur

ANTON BRUCKNER: Locus iste pro sbor a cappella

KNUT NYSTEDT: Miserere pro sbor a cappella

ANTON BRUCKNER: Christus factus est pro sbor a cappella

VYTAUTAS BARKNAUSKAS: Stabat Mater pro sbor a cappella

TOIVO TULEV: So Shall He Descend (Tak sestoupí) pro sóla, sbor a orchestr, objednávka festivalu z roku 2019

Claudia Goebl soprán

Johanna Krokovay alt

Jan Petryka tenor

Wolfgang Resch baryton

coro piccolo: Lucie Netušilová, Jana Vondrů, Pavla Radostová

Hard-Chor Linz

sbormistr Alexander Koller

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Katedrála sv. Petra a Pavla

12. dubna 2022, 19:00

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Závěrečný koncert abonentní řady brněnských filharmoniků Filharmonie v divadle II udělal bezpochyby radost všem fanouškům animátorského studia Ghibli. Přestože dramaturgie večera nebyla vystavěna na melodiích z nespočtu filmových partitur, které hlavní hvězda večera dirigent a skladatel Joe Hisaishi pro studio Ghibli zkomponoval, již jen samotná přítomnost oblíbeného umělce přilákala celou řadu posluchačů, kteří koncerty artificiální hudby pravděpodobně pravidelně nenavštěvují. Program dvou koncertů v Janáčkově divadle (28. a 29. dubna) zahrnoval Symfonii č. 7 cis moll Sergeje Prokofjeva, českou premiéru Hisaishiho skladby Variace 57 pro dva klavíry a orchestr, v níž se jako sólisté představili Dennis Russell Davies a Maki Namekawa, a českou premiéru Symfonie č. 2 estonského skladatele Lepa Sumery. (Autor recenze navštívil čtvrteční provedení).  více

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdrvíce

Brněnskou stopu najdeme na jednom z nejpozoruhodnějších mezinárodních hudebních alb roku 2021. Na nahrávce Live at Tou skupiny Angrusori, která nedávno získala na Slovensku ocenění Radio_Head Award v kategorii World music a folk, se totiž výraznou měrou podílela Iva Bittová. Houslistka a zpěvačka, kterou si už několik dekád spojujeme s brněnskou scénou.  více

Na čtyři stovky diváků si s nadšením užily mimořádný koncert čtveřice špičkových muzikantů v čele s frontmanem Deanem Brownem, už několik desetiletí výrazného protagonisty fusion stylu, a jeho tří rovnocenných spoluhráčů: saxofonisty Boba Franceschiniho, baskytaristy Victora Wootena a bubeníka Dennise Chamberse. Jarní otvírák 15. ročníku festivalu Groove Brno tak byl mimořádný především hudební extratřídou, v níž čtyři sólisté v naprostém souznění mezi sebou vzájemně, a především s publikem po dvě hodiny prolínali jazz, rock, funk i blues v gejzíru energie a nevázané muzikantské radosti.  více

Nejnovější operní inscenace Národního divadla Brno přenesla Mozartovu Kouzelnou flétnu v režii Miroslava Krobota do mezihvězdného prostoru a do daleké budoucnosti: vesmírná loď Sedm slunečních kruhů se tady střetne s pásem asteroidů a záchranné moduly dopraví cestovatele na povrch nejbližší obyvatelné planety. Posádka lodi se marně snaží navázat spojení s vesmírným plavidlem a již tak problematickou situaci umocní smrt kapitána, který přenechá velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, a nikoliv své manželce a první důstojnici přezdívané Královna noci. Rozdělení na dvě znepřátelené frakce je nevyhnutelné a Královna noci i se svými stoupenci opouští tábor. Vzájemná nevraživost ani po deseti letech, které od nehody již uplynuly, nevyvanula. Když však Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci, uvede tím do chodu záchrannou misi, která změní osudy trosečníků i původních obyvatel planety. Modernizovanou podobu Mozartova singspielu pomohli Miroslavu Krobotovi vytvořit Andrej Ďurík (scéna), Jana Preková (kostýmy), Přemysl Janda (světelný design), Hana Achilles (choreografie) a Patricie Částková (dramaturgie). Hudebního nastudování se chopil Pavel Šnajdr a druhou premiéru (14. dubna), kterou autor textu navštívil, dirigoval Ondrej Olos. Sbor řídila Klára Složilová Roztočilová a sólově vystoupili David Szendiuch (Sarastro), Daniel Matoušek (Tamino), Martina Masaryková (Královna noci), Andrea Široká (Pamina), Tadeáš Hoza (Papageno), Eva Esterková (Papagena), Vít Nosek (Monostatos), Eliška Gattringerová (První dáma), Jana Hrochová (Druhá dáma), Jarmila Balážová (Třetí dáma), Josef Škarka (Mluvčí/Kněz) a Eliška CrhákováZuzana Vítková a Markéta Kolářová v rolích Tří géniů.  více

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová KarafiátováJana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).  více

Po dvouleté pauze vynucené covidovou pandemií se včera do brněnských chrámů vrátil Velikonoční festival duchovní hudby. Letošní 29. ročník se nese v dramaturgické linii Tělo / Vtělení / Oslavení a svým způsobem se jedná o symbolické splynutí neuskutečněných programů z minulých let. Původní emblémy umučeného i oslaveného těla se tak staly ještě aktuálnějšími. Festival zahájil v kostele sv. Janů na Květnou neděli ansámbl Musica Figuralis s uměleckým vedoucím a hráčem na klávesové nástroje Markem Čermákem. Kromě instrumentalistů a choralistů (pod vedením Vladimíra Maňase, hru na pozitiv obstaral Ondřej Múčka) vystoupili také sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová, mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Matúš Šimko a basista Tomáš Šelc. Lákadlem klasicistního programu s názvem Affettuoso („s mocným vzruchem duševním“ dle Ottova slovníku naučeného) bylo nejen Haydnovo málo známé, přesto hudebně fascinující Salve Regina, ale především premiéry děl Josepha Puschmanna (novodobá) a Antona Zimmermanna (česká novodobá).  více

Osmdesáté narozeniny bývají pro jubilanta obvykle příležitostí k bilancování a retrospektivě. U výročního úterního koncertu Miloše Štědroně, stále aktivně píšícího, přednášejícího, vyučujícího a komponujícího, však tento přístup nehrozil. Program večera na jeho počest v Divadle Husa na provázku naopak nabídl několik méně známých hudebních miniatur z pera skladatelů, kteří byli s formováním tvůrčí osobnosti Miloše Štědroně různou měrou spojeni – jubilantova úhlavního skladatele a objektu bádání tedy Leoše Janáčka a trojice jeho učitelů i pozdějších kolegů Miroslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Přímo pro svůj narozeninový koncert zkomponoval oslavenec cyklus písní pro soprán a komorní orchestr na slova básní dalšího svého spřízněnce, básníka Jana Skácela.  více

Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.  více

V těchto dnech spatřilo světlo světa nové CD; nahrávka folklorních muzikantů muzikanty se však v žánru trochu vymyká. Autory desky jsou členové kapely Lilium liste Luďka Běťáka a její název zní Dovolte eště malučkovíce

Duo Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník a producent elektronické hudby Martin Čech. I když je jejich společný projekt stále ještě nový, oba mají bohaté zkušenosti z různých (nejen) brněnských kapel. Terezu si můžeme pamatovat především z Narcotic Fields, případně z jejich akustické odnože Acoustic Fields. Martin hraje ve skupině Lesní zvěř. Díky těmto zkušenostem je debutové album dua Ensoi hudebně vyzrálé a přesvědčivé, i když je určitě méně rockové než Narcotic Fields a méně (nu)jazzové než Lesní zvěř. Ensoi sice používají výrazové a zvukové prostředky elektronické hudby, ale hrají pop. Příjemný pop založený na pocitech a náladách více než na příbězích.  více

V prvních měsících roku 2022 se Filharmonie Brno může pyšnit již dvěma novými hudebními nosiči z vlastní produkce. První nahrávkou je CD s hudbou estonského skladatele Arvo Pärta, tou druhou záznam Symfonie č. 12 „Lodger“ Philipa Glasse, kterou brněnští filharmonici pod taktovkou Dennise Russella Daviese natočili dokonce jako první na světě. Věnujme se první ze zmiňovaných nahrávek se skladbami LamentateNekrolog a Symfonie č. 3 Arva Pärta v nastudování šéfdirigenta Daviese. V díle Lamentate vystoupila jako sólistka klavíristka Maki Namekawa. Nahrávka vznikla v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a v únoru 2021.  více

Původní program třetího abonentního koncertu Filharmonie Brno z řady Filharmonie v divadle II sliboval pokračování načrtnuté dramaturgické linie Dvořák-Brahms v interpretaci Elisabeth Leonské. Ze zamýšleného programu pro večer Dvořák & Brahms II však zůstala pouze Dvořákova Symfonie č. 4. Nemocnou Elisabeth Leonskou totiž na koncertech 25. a 26. února v Janáčkově divadle zastoupil klavírista Alexander Ullman s provedením Koncertu pro klavír a orchestr a moll Edvarda Hagerupa Griega. Orchestr řídil šéfdirigent brněnské filharmonie Dennis Russell Daviesvíce

Nejčtenější

Kritika

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více