Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová Karafiátová, Jana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).

Koncert zahájila brněnská filharmonie Adagiem ze Smyčcového kvintetu F dur Antona Brucknera v transkripci pro smyčcový orchestr Stanisława Skrowaczewského. Většina posluchačů si pravděpodobně spojí Brucknerovo jméno spíše se symfonickou tvorbou. Třetí věta jeho smyčcového kvintetu patří plným právem mezi autorova vrcholná díla. Jeho Adagio – hloubavé, pokorně plynoucí, teskné, a přesto plné naděje – se stalo ideálním zahájením koncertu, jehož hlavním tématem bylo duchovní i hudební rozjímaní. Akustické podmínky petrovské katedrály nemají mnohdy pochopení pro výrazně polyfonické a rytmicky členité skladby, jejichž hudební účinek stojí a padá na čitelnosti jednotlivých hlasů. Naopak u děl s pravidelným a pozvolným pulzem dokáže akustika chrámu ještě více umocnit jejich celistvost. Melodicky široké, tempově umírněné a rozjímavé Adagio bylo z tohoto hlediska ideální volbou nejen tematicky, ale především akusticky. Ostatně šéfdirigent Davies měl evidentně akustické možnosti sálu na paměti a dle nich také rozlišoval dynamické odstíny, přičemž důkladně naslouchal ozvěně sálu a veškerým crescendům a decrescendům dal dostatek času na to, aby projevily svůj hudební účinek. Adagio bylo ideální volbou nejen z hlediska rytmu a tempa, ale také obsazení. Jednotlivé hlasy smyčcové sekce zabalil dlouhý dozvuk chrámové lodi do sametového hávu, který spojil všechny nástroje do stejnorodé (v tom nejlepším slova smyslu) masy.

Přestože smyčcový orchestr vystřídali zpěváci z Hard-Chor Linz pod vedením Alexandera Kollera, skladbám Antona Brucknera konec nebyl. Hned dalším dílem na programu byla totiž jeho Locus iste. Členové sboru se postavili po stranách chrámové lodi, takže dojem z delikátního a dynamicky vybroušeného hudebního nastudování byl navíc umocněn i prostorovým zážitkem. Zatímco u Locus iste byly jednotlivé hlasy v rámci obou stran promíchány, v následujícím Miserere Knuta Nystedta byla jedna strana obsazena altem, druhá tenorem a v zádech posluchačů stanul bok po boku soprán s basem. Enormně působivé byly kaskádové nástupy jednotlivých hlasů, které byly navíc znásobeny dechberoucí kontrolou zpěváků nad dynamikou. Také v těch nejtišších okamžicích zůstávali intonačně přesní a výrazově jednotní. Na zbývající dvojici sborových děl – Brucknerovo Christus factus est a Stabat Mater Vytautase Barkauskase – se i zpěváci z bočních stran chrámové lodi přesunuli přímo za návštěvníky. Právě Stabat Mater se dle mého stalo ukázkou nejen pěveckého mistrovství sboru, ale také kvality samotného nastudování. Výrazová kontrola byla u náhlých dynamických skoků neochvějná; řezavé, stále stoupající glissando bylo z hlediska dynamiky i výšky bezmála matematicky přesné. Opakované zvolání Stabat Mater! evokovalo rozvášněný a slepě rozzuřený dav… byl to pravděpodobně zásah vyšších sil, že nevypnutý telefon zazvonil do ticha až poté, co dozněly poslední napnuté tóny Barkauskasova Stabat Mater.

Úterní Rozjímání pro orchestr ukončila kantáta So Shall He Descend (Tak sestoupí) estonského autora Toivo Tuleva, kterou pro Velikonoční festival duchovní hudby zkomponoval roku 2019. Téhož roku zazněla – stejně jako dnes – v katedrále sv. Petra a Pavla za přítomnosti samotného skladatele. So Shall He Descend exponuje hned na samém počátku řadu půvabných barevných kombinací: tesknou a mysteriózní melodii flétny, nápadité perkuse, vyhrocené plochy smyčců. Poměrně záhy se stává skladba statickou a postrádá výraznější vnitřní pohyb. Kdyby bylo dílo poloviční, byl by jeho hudební a emoční účinek (a to jak ve vyhrocených, tak i v těch smířlivých částech) mnohem vyšší. Kantátě zkrátka schází vnitřní kinetika, která by dala do kontextu mnohdy dlouhé a zbytečně stagnující hudební plochy. Tento dojem nezachrání ani kvalitní sólové obsazení v podobě Claudea Goebl, Johanny Krokovay, Jana Petryky a Wolfganga Resche. Většině sólových výstupů schází výraznější hudební vývoj, což pocit „nikam směřující neměnnosti“ pouze akcentuje. Nastudování bylo nicméně povedené, a to nejen z hlediska sólových zpěváků, ale také orchestrálních hráčů, malého sboru i sboru Hard-Chor Linz. Davies dával bedlivý pozor, aby vynikly obzvláště ty pestré a nápadité nástrojové kombinace. Zůstává však s podivem, že byla kantáta takto brzy po svém nedávném provedení v rámci festivalu opět nastudována. Již první uvedení totiž vzbudilo rozporuplné reakce, a přestože tentokrát byla kvalita interpretace mnohonásobě větší, odhalila nedostatky, které jsou inherentní součástí díla.

Třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby přinesl do katedrály sv. Petra a Pavla zatím nejpestřejší program 29. ročníku, a to nejen z hlediska obsazení, ale také kompozičních stylů. Vedle sebe stanula hudba pro smyčcový orchestr, sbor i nástrojově bohatá orchestrální kantáta, kromě toho však zazněly různé úhly pohledů na to, jak má vypadat upřímné duchovní hudební rozjímání. Naštěstí neexistuje žádná „jediná správná“ cesta.

ANTON BRUCKNER / arr. Stanisław Skrowaczewski: Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur

ANTON BRUCKNER: Locus iste pro sbor a cappella

KNUT NYSTEDT: Miserere pro sbor a cappella

ANTON BRUCKNER: Christus factus est pro sbor a cappella

VYTAUTAS BARKNAUSKAS: Stabat Mater pro sbor a cappella

TOIVO TULEV: So Shall He Descend (Tak sestoupí) pro sóla, sbor a orchestr, objednávka festivalu z roku 2019

Claudia Goebl soprán

Johanna Krokovay alt

Jan Petryka tenor

Wolfgang Resch baryton

coro piccolo: Lucie Netušilová, Jana Vondrů, Pavla Radostová

Hard-Chor Linz

sbormistr Alexander Koller

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Katedrála sv. Petra a Pavla

12. dubna 2022, 19:00

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více