Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.
Středeční provedení chorálů neslo podtitul via – cesta a bylo založeno na repertoáru z českých pramenů 15. století (např. Jistebnický kancionál). Pašijový příběh od Kristovy modlitby v Getsemanské zahradě přes jeho zatčení a následné ukřižování schola přednesla skrze formu lamentací (Poslúchajte slova nebo V den prchlivosti Hospodina), v nichž se vystřídal sólový zpěv se sborovým, dále skrze formu responsorií, hymnu či antifon. Zpočátku se sólisté vynořovali zpoza cihlových sloupů a postupně zase odcházeli. Nakonec se však spojili do jednoho tělesa. Postavu Ježíše Krista či vypravěče v dialogicky vedených lamentacích ztvárnil vedoucí souboru Vladimír Maňas, jenž se stal pro daný večer (i pro posluchače) určitým průvodcem. Čisté, pokorné, pěvecký barevné a interpretačně ponaučené nastudování Ensemblu Versus podpořily i drobné scénické detaily. Kupříkladu u slov „Bděte a modlete se, dí pán náš Kristus Ježíš.“ pomyslná postava Ježíše seděla na lavičce a modlila se. V případě dialogu V den prchlivosti Hospodina, kde se zpívá „Tehdá vyjde tu dvě řečnice…“ se chorál proléval mezi vypravěčem a dvěma ženskými postavami znázorňujícími Spravedlivost a Milosrdenstvie. V tomto případě obě zpěvačky vynikaly průzračnou a nosnou barvou hlasu. Sbor si také nápaditě vyhrál s kontrasty jako je střídání ženských a mužských hlasů (např. v antifoně Media vita).
Ensemble Versus si k sobě přizval režisérku Kateřinu Křivánkovou, s níž už několik let spolupracuje nejen v rámci koncertní řady (např. koncert Křížová cesta) a která se výtečně postarala o režii celého večera, do níž byli zapojeni i samotní posluchači. Jak podtitul koncertu napovídá, diváci společně s účinkujícími prošli za několik desítek minut společnou cestu, při níž si připomněli poslední dny a pocity Ježíše Krista. O jednoduché, bílé kostýmy, scénografii, světelné efekty a vizuální projekci se postaraly umělkyně Tereza Jančová a Anna Laborová, které naplno využily potenciál unikátního prostoru vodojemu. Základem světel byla teplá žlutá až oranžovo-červená barva prozařující klenby vodojemu. Však si Anna Laborová také pohrála se stíny a tmavými zdmi, na které na určitých stanovištích byla promítána videoprojekce. V ní se zobrazovaly abstraktní tvary a také úryvky zpívaných veršů.
Symbolickými, artovými i divadelními prvky tento nový koncept hodinek překročil hranici tradičního koncertního pojetí, aniž by v sobě ztratil duchovní podstatu, za což je potřeba všem účinkujícím a organizátorům smeknout velkou poklonu.
Program:
Pašijový příběh v českých chorálních zpěvech 15. století
Smíšená schola:
Magdalena Dostálová, Ludmila Loucká, Františka Nevrlá, Dominika Nováková, Petra Švandová, Lenka Zlámalová/Pavel Blažek, Patrik Buchta, Jakub Lédl, Vladimír Maňas (nastudování), Ondřej Múčka, Dominik Trnka.
Středa 16. dubna 2025 ve 20:15h, Vodojemy Žlutý kopec
Zatím nebyl přidán žádný komentář..