Viki čili muzikál (ze) staré školy

2. květen 2017, 11:00
Viki čili muzikál (ze) staré školy

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.

Bašta muž

A jak už to tak bývá, všechny návraty mají své přednosti ale i možná rizika či přímo negativa. Neobešla je ani Uhdeho hrdinka Viki, která je v tomto díle usedlou pětatřicetiletou manželkou s patnáctiletou dcerou. A tato všedním manželství a hodným mužem unuděná, přitažlivá Viki se zprudka zamiluje do uhrančivého jazzmana, kvůli kterému opustí rodinu, i když jí to celé okolí rozmlouvá. Dělá to třeba i bývalá milenka tohoto záletníka s jiskrou, který je pro ženy k sežrání a zřejmě proto se ve scénáři jmenuje Marek Bašta. Jak Uhde do médií opakovaně přiznal, předobrazem příběhu byla mocná love-story mezi nedávno zesnulým brněnským jazzovým muzikantem a ženou, která pocházela ze zcela jiných sociálních poměrů a bydlela se svým manželem v paneláku. Na dovolenou jezdili i s dcerou na motorce s přídavným vozíkem, která se ve formě 2D kresby na jevišti jako kulisa též objeví. A když se tato Viki Bouzková z muzikálového scénáře zamilovala do charismatického šoumena, přestěhovala se jako kdysi v reálu z panelákového bytu do luxusní prvorepublikové vily. A o tomto všem se tady nyní hraje, zpívá a tančí, ale moc nedeklamuje. Na muzikál se tady totiž mluví minimálně a většina dialogů má charakter zpívaných replik. A tak nebude od věci prohlásit, že se tady dobíráme až k hranici žánru, který bychom nazvali swingová opera.

viki_kraci_za_stestim_2017_JEF_02

Málo připravená

Ostatně už samo Uhdeho libreto si zaslouží kritickou pozornost, protože se na mnohý způsob vymyká stávající muzikálové produkci a ponejvíce staví celý titul někam mezi červenou knihovnu, romantický kýč i jakousi současnou hru na dona Juana. To vše sice dnešní a namnoze jalové muzikály umí taky, zde se však dere na povrch v dobrém i zlém ražba staré školy. Co mám na mysli? Autor je zkušený literát, což se promítlo do jeho vokabuláře plného nejrůznějších přímých či jemných literárních aluzí (Vrchlický, Heine, Píseň písní nebo třeba Erben). To však literárně neškolení lidé, kteří v publiku převažují, zřejmě nedocení. Bohužel se velká divadelní zkušenost nepromítla do dramatické stavby příběhu, jehož děj či zápletka jsou -  přiznejme si – banální a řídké.  Nic ani nepomůže dráždivě přidaná hodnota tedy adorace či neustálé zdůrazňování sexuality jako jevu z těchto časů, kdy lidi objevili a radostně pěstovali volnou lásku. Ostatně Baštova doprovodná ženská vokální skupina nese název Sex-tety, což však neznamená jen zvukomalebné označení šestice, ale značí to i fakt, že svému lídrovi při korepeticích neodmítnou vyžadovanou tělesnost. A tyto poměry navíc nakonec celou lásku sexi Viki a sexsmana Bašty  rozbijí.

Přes okázalou otevřenost, s níž se tady o sexualitě hovoří a s níž jí tady alfa samec Bašta (zpočátku samozřejmě maskovaný za věrného citlivého kořistníka) konzumuje, působí otevření druhé půle inscenace nechtěně legračně. Děj nás po přestávce uvádí do ordinace sexuologa Staška (po celou dobu Viki miluje též), která je plná nejrůznějších neurotiků majících problém se svým genitálem. Kdyby pojednávali a konzumovali chtíč jako Marek Bašta (vyznává lásku, která toleruje věrnou nevěru) byl by sexuolog Stašek bez práce. Ale protože je Viki čistá, věrná a oddaná zabloudí do ordinace též. Má totiž problém! Pro svého sexuálního nenasytu „neumí být tak rychle připravená“ a tak „potřebuje povzbudit svůj chtíč“. Toto dramatické řešení v záplavě textů o lásce, svobodě, rozvodu a jiných nepřitažlivě pozemských věcech zejména ženskou část publika jistě srazí do kolen.

Někomu možná přijdou příliš také Uhdeho neustálé rýmy, které oscilují mezi dvojicemi procent – docent, ale jindy zase nabídnou vtipnou parafrázi dětské říkanky „Chodí láska okolo, nemiluje nikoho“, Já zůstávám příznivcem této autorské prozódie. Uhdeho povětšinou zveršované dialogy představují svéráznou kvalitu kusu.

viki_kraci_za_stestim_2017_JEF_03

Swing a jazz

Reálný příběh z počátku normalizace je v muzikálu Viki kráčí za štěstím vsazený do tónů jazzu, swingu ale i názvuků rock’n’rollu. A musím říci, že zejména Cónova hudební výprava je příjemným způsobem, který nese posluchače v čase zpět. V záplavě nápadité a pohodově šlapající autorské muziky se objeví také opakovaně citace či motiv ze slavného jazzového hitu In the Mood, jak jej známe z nesmrtelné nahrávky Glenna Millera a který celé swingové uchopení muzikálu vhodně svírá a rámuje jej. Celý titul také v několika písňových číslech vhodně a zajímavě nabídne několik blues, tedy muziky, která dala přímý základ jazzu, ragtimu, rock’n’rollu či rocku.

Předností večera je tradičně naplno šlapající a zvukově sytý orchestr pod vedením Dana Kalouska, což už je litanicky opakující se recenzní sdělení. Podobně jako fakt, že i tentokrát v dramaticky řídkém ději a vcelku neokázalé, upozaďující se Nvotově režii dokázali herci stvořit dle možností dramatické figury, které dávají vyniknout přednostem, ale paradoxně i nedostatkům titulu. Na výbornou zvládla hlavní hrdinku Lucie Bergerová, která z Viki neudělala toliko nějaký romanticky trpný obrázek přeslazené ženy jdoucí za svojí osudovou, i když nepříliš kvalitní láskou. Pěvecká perfekce u Bergerové je potom vlastní také Viktorii Matušovové v roli zahnané milenky a uklízečky Maláškové.  Mladá muzikálová herečka dodala figuře této mstící se a vlastně jen využité ženy ve finále až démonický rozměr antické Erínye a její poslední sólo bylo posluchačským zážitkem plným hlasových i hereckých emocí. Herecky své figuře dostál také Petr Štěpán v roli zamilovaného proutníka Bašty. Jeho hrdina je ovšem i díky jeho scénářové nejednoznačnosti a dvojlomnosti (zpočátku nemá jen ony zavrženíhodné rysy promiskuitního svůdce, posléze se schovává za „věrnost v nevěře“) ponejvíce televizním svůdníkem z levnější revuální šou. Už tradičně výtečné byly sbory, ať to byly Sex-tety nebo zavržené Baštovy ženy. Důležité je také vyzvednout opravdu nápaditou a pulsující choreografii Jaroslava Moravčíka, který titul Viki kráčí za štěstím místy přibližuje k tanečnímu muzikálu a nabízí skutečně svižná, nápaditá čísla. Dobový odér do svých kostýmů nápaditě přenesla Zuzana Štefunková–Rusínová. Scéna jejího manžela Tomáše Rusína potom využívá naznačených 2D efektů kreslených komiksů a je taktéž oživením celé hořké komedie. Muzikál Viki kráčí za štěstím potěší vyznavače swingových standardů, zaskočí popsanými dramatickými cingrlaty a udělá radost fanouškům kvalitní herecké intepretace muzikálů, za níž do Městského divadla Brno na tento žánr chodí.

Komentáře

Reagovat
  • Draha

    20. červen 2017, 23:52
    Jsem na rozpacích. Příběh jak z červené knihovny 40.let pro kuchařinky,včetně morálního ponaučení, docela hezká swingová hudba,ne zcela původní, k tomu kulisy z panelákových 60. let a oblečení protagonistů cca. 50.- 70 léta - což nebylo v průběhu let totéž.Chybělo mi tam odlehčení, humor. Štěpán tentokrát i se svým charismatem žádný Deryl.

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více