Vilém Spilka Quartet: Podvod

Vilém Spilka Quartet: Podvod

Propojení moderního jazzu s trampskou písní je na první pohled šílenost nebo – jak s oblibou říká Vilém Spilka – dílo s „cimrmanovským elementem“. Ve skutečnosti je však Spilkovo nové album Podvod s úpravami písní Honzy Nedvěda sice projektem překvapivým, ale z hlediska hudební tradice naprosto pochopitelným.

Už když se trampská píseň jako žánr začala rozvíjet, nabalovala na sebe řadu prvků tehdejší populární hudby včetně začínajícího jazzu. Ostatně Jarka Mottl, autor řady prvorepublikových trampských písní, souběžně psal pro swingové zpěváky Oldřicha Kováře nebo Věru Vincíkovou. Druhá vlna české trampské písně, takzvaná moderní trampská píseň, zosobňovaná v 60. letech bratry Ryvolovými a Kapitánem Kidem, si pak vzala swing a jazzové harmonie jako jedno ze svých základních východisek. Ostatně Kapitán Kid v roce 1998 natočil výborné dixielandové album Zpověď unaveného clowna (ve spolupráci s Jiřím Suchým) a zatím poslední album Mikiho Ryvoly Tunel jménem čas (2016) spojuje známé trampské hity s doprovodem komorního jazzového orchestru. Ano, je pravda, že jazz se mezitím dostal od dixielandové a swingové éry o dost dál a že současná varianta žánru má svou komplexností blíže k artificiální hudbě než k populárním, tanečním či trampským písním. Jenže jazzoví instrumentalisté stále sahají po písňovém materiálu a inspirují se jeho melodiemi, harmonicky či rytmicky je přetváří a právě na základě písní konstruují svou hudbu. Velká část jazzových standardů vznikla z muzikálových nebo filmových písní a dnes je naprosto běžné, že jazzoví umělci sahají po písních Beatles, Radiohead, Nirvany nebo (jako například u nás Jaromír Honzák) popově jednoduché Abby. Proč si tedy nevzít za základ „novodobého jazzového standardu“ notoricky známé melodie Jana Nedvěda. Tak známé, že i po jejich úpravě pro saxofon Radka Zapadla zvolá můj patnáctiletý syn bez větších hudebních znalostí: „To jsou Stánky!“

img/vile%CC%81m_spilka_quartet_foto_Roman%20Franc01.jpgVilém Spilka uznává Jana Nedvěda jako silného melodika a právě na jeho melodiích své album vystavěl. Přitom se úspěšně vyhnul oběma extrémním řešením, která se nabízela. Nenatočil album typu „Romantický Nedvěd“ (tedy takové, kde by kapela se sólovým romantickým saxofonem tklivě přehrávala písně bez jakýchkoli změn), ale současně má jeho projekt daleko ke kubistické nebo dadaistické dekonstrukci Nedvěda, při níž by posluchač musel jednotlivé tóny a „slabiky“ původních zpívaných pasáží hledat napříč skladbami. Výsledkem Spilkovy promyšlené práce jsou průměrně sedmiminutové skladby, v nichž se většinou formou introdukce představí – či spíše připomene – známá melodie, na niž pak jednotliví hráči hrají předepsané variace nebo improvizují. Tedy práce pro jazz obvyklá a – nebýt zdánlivě neobvyklého výchozího materiálu – úplně standardní.

Třebaže naznačené schéma s menšími nebo většími výhradami najdeme u všech osmi skladeb, jsou mezi nimi pochopitelně velké rozdíly. Svým pojetím se od sebe liší i dva největší hity alba, úvodní Podvod a závěrečné Stánky. Zatímco „Na dlani jednu z tvých řas…“ začíná ležérním preludováním Spilkovy kytary, na niž naváže v refrénu Zapadlův saxofon, a teprve potom následují variace, Stánky kapela začne stavět saxofonovým sólem až po několika taktech rytmického vzorce, který s lehkými obměnami zůstává přítomen po celou dobu skladby a je základem pro práci s harmonií. Lehce se tomuto přístupu blíží úprava Růže z papíru, kterou zahajuje kontrabas Vlastimila Trlla, a opět až nad ním se postupně začne vynořovat známá melodie. Podobně jako u Podvodu si i zde dělí Zapadlo a Spilka role vypravěčů původně zpívaných pasáží. Ptáčata, píseň jen o trochu méně známá než dosud zmíněné („Víš, holky těžší to maj…“), pojal Vilém Spilka jako téměř ambientní lamentaci – dlouhou, zpomalenou, s rozklady bicích.

Mimochodem hra s tempem a s rytmem patří k nejzajímavějším momentům celého alba. Nejde jen o to, že z Tuláckého rána se naprosto přirozeně stalo cosi jako valčík nebo že Růži z papíru liché metrum jakoby rozverně pohání kupředu. Bicí Martina Kleibla jsou sice nástrojem z Quartetu pro nedvědovky nejméně přirozeným (řekneme-li si, že saxofon supluje lidský hlas), ale jejich role pro celkové vyznění alba je nedocenitelná.

Nejen z alba samotného, ale i z jeho koncertního provedení (křest se konal 13. listopadu na Šelepce) je zřejmé, že celou kapelu tento cimrmanovský projekt baví. Vtipná je ostatně i grafická podoba alba – spousta krásných černobílých fotografií Romana France na téma „jazzmani převlečení za trampy na Oslavce“. Honzu Nedvěda se už snažil zparodovat kdekdo – od Vlasty Redla a Neřež přes povedené písně Wabiho Daňka a Marka Ebena až po Muchu. Ale až Vilému Spilkovi se povedlo na základě jeho skladeb vybudovat nové solidní dílo, které patří k tomu nejlepšímu, co na české jazzové scéně letos vyšlo.

Vilém Spilka Quartet: Podvod; vydavatel: Indies Happy Trails 2016. 8 skladeb, celkový čas: 52:57

Vilém Spilka Quartet/ foto Roman Franc

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Překvapivý materiál zařadil na své nové album Podvod Vilém Spilka Quartet. Skupina, v jejímž čele stojí ředitel a dramaturg festivalu JazzFest Brno, totiž natočila instrumentální jazzové úpravy písní Hejna včel, Tulácký ráno, Na kameni kámen, Stánky a dalších táborákových hitů Jana Nedvěda. Ten měl možnost si nahrávku vyslechnout krátce po jejím dokončení a i o jeho reakci jsme hovořili s Vilémem Spilkou. A v rozhovoru pochopitelně došlo i na Portu, špekáčky a kotlík.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více