Vilém Spilka Quartet: Podvod

Vilém Spilka Quartet: Podvod

Propojení moderního jazzu s trampskou písní je na první pohled šílenost nebo – jak s oblibou říká Vilém Spilka – dílo s „cimrmanovským elementem“. Ve skutečnosti je však Spilkovo nové album Podvod s úpravami písní Honzy Nedvěda sice projektem překvapivým, ale z hlediska hudební tradice naprosto pochopitelným.

Už když se trampská píseň jako žánr začala rozvíjet, nabalovala na sebe řadu prvků tehdejší populární hudby včetně začínajícího jazzu. Ostatně Jarka Mottl, autor řady prvorepublikových trampských písní, souběžně psal pro swingové zpěváky Oldřicha Kováře nebo Věru Vincíkovou. Druhá vlna české trampské písně, takzvaná moderní trampská píseň, zosobňovaná v 60. letech bratry Ryvolovými a Kapitánem Kidem, si pak vzala swing a jazzové harmonie jako jedno ze svých základních východisek. Ostatně Kapitán Kid v roce 1998 natočil výborné dixielandové album Zpověď unaveného clowna (ve spolupráci s Jiřím Suchým) a zatím poslední album Mikiho Ryvoly Tunel jménem čas (2016) spojuje známé trampské hity s doprovodem komorního jazzového orchestru. Ano, je pravda, že jazz se mezitím dostal od dixielandové a swingové éry o dost dál a že současná varianta žánru má svou komplexností blíže k artificiální hudbě než k populárním, tanečním či trampským písním. Jenže jazzoví instrumentalisté stále sahají po písňovém materiálu a inspirují se jeho melodiemi, harmonicky či rytmicky je přetváří a právě na základě písní konstruují svou hudbu. Velká část jazzových standardů vznikla z muzikálových nebo filmových písní a dnes je naprosto běžné, že jazzoví umělci sahají po písních Beatles, Radiohead, Nirvany nebo (jako například u nás Jaromír Honzák) popově jednoduché Abby. Proč si tedy nevzít za základ „novodobého jazzového standardu“ notoricky známé melodie Jana Nedvěda. Tak známé, že i po jejich úpravě pro saxofon Radka Zapadla zvolá můj patnáctiletý syn bez větších hudebních znalostí: „To jsou Stánky!“

img/vile%CC%81m_spilka_quartet_foto_Roman%20Franc01.jpgVilém Spilka uznává Jana Nedvěda jako silného melodika a právě na jeho melodiích své album vystavěl. Přitom se úspěšně vyhnul oběma extrémním řešením, která se nabízela. Nenatočil album typu „Romantický Nedvěd“ (tedy takové, kde by kapela se sólovým romantickým saxofonem tklivě přehrávala písně bez jakýchkoli změn), ale současně má jeho projekt daleko ke kubistické nebo dadaistické dekonstrukci Nedvěda, při níž by posluchač musel jednotlivé tóny a „slabiky“ původních zpívaných pasáží hledat napříč skladbami. Výsledkem Spilkovy promyšlené práce jsou průměrně sedmiminutové skladby, v nichž se většinou formou introdukce představí – či spíše připomene – známá melodie, na niž pak jednotliví hráči hrají předepsané variace nebo improvizují. Tedy práce pro jazz obvyklá a – nebýt zdánlivě neobvyklého výchozího materiálu – úplně standardní.

Třebaže naznačené schéma s menšími nebo většími výhradami najdeme u všech osmi skladeb, jsou mezi nimi pochopitelně velké rozdíly. Svým pojetím se od sebe liší i dva největší hity alba, úvodní Podvod a závěrečné Stánky. Zatímco „Na dlani jednu z tvých řas…“ začíná ležérním preludováním Spilkovy kytary, na niž naváže v refrénu Zapadlův saxofon, a teprve potom následují variace, Stánky kapela začne stavět saxofonovým sólem až po několika taktech rytmického vzorce, který s lehkými obměnami zůstává přítomen po celou dobu skladby a je základem pro práci s harmonií. Lehce se tomuto přístupu blíží úprava Růže z papíru, kterou zahajuje kontrabas Vlastimila Trlla, a opět až nad ním se postupně začne vynořovat známá melodie. Podobně jako u Podvodu si i zde dělí Zapadlo a Spilka role vypravěčů původně zpívaných pasáží. Ptáčata, píseň jen o trochu méně známá než dosud zmíněné („Víš, holky těžší to maj…“), pojal Vilém Spilka jako téměř ambientní lamentaci – dlouhou, zpomalenou, s rozklady bicích.

Mimochodem hra s tempem a s rytmem patří k nejzajímavějším momentům celého alba. Nejde jen o to, že z Tuláckého rána se naprosto přirozeně stalo cosi jako valčík nebo že Růži z papíru liché metrum jakoby rozverně pohání kupředu. Bicí Martina Kleibla jsou sice nástrojem z Quartetu pro nedvědovky nejméně přirozeným (řekneme-li si, že saxofon supluje lidský hlas), ale jejich role pro celkové vyznění alba je nedocenitelná.

Nejen z alba samotného, ale i z jeho koncertního provedení (křest se konal 13. listopadu na Šelepce) je zřejmé, že celou kapelu tento cimrmanovský projekt baví. Vtipná je ostatně i grafická podoba alba – spousta krásných černobílých fotografií Romana France na téma „jazzmani převlečení za trampy na Oslavce“. Honzu Nedvěda se už snažil zparodovat kdekdo – od Vlasty Redla a Neřež přes povedené písně Wabiho Daňka a Marka Ebena až po Muchu. Ale až Vilému Spilkovi se povedlo na základě jeho skladeb vybudovat nové solidní dílo, které patří k tomu nejlepšímu, co na české jazzové scéně letos vyšlo.

Vilém Spilka Quartet: Podvod; vydavatel: Indies Happy Trails 2016. 8 skladeb, celkový čas: 52:57

Vilém Spilka Quartet/ foto Roman Franc

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Překvapivý materiál zařadil na své nové album Podvod Vilém Spilka Quartet. Skupina, v jejímž čele stojí ředitel a dramaturg festivalu JazzFest Brno, totiž natočila instrumentální jazzové úpravy písní Hejna včel, Tulácký ráno, Na kameni kámen, Stánky a dalších táborákových hitů Jana Nedvěda. Ten měl možnost si nahrávku vyslechnout krátce po jejím dokončení a i o jeho reakci jsme hovořili s Vilémem Spilkou. A v rozhovoru pochopitelně došlo i na Portu, špekáčky a kotlík.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více