Vítězná radost ze vzkříšení na Petrově. Filharmonie Brno a Libor Pešek

Vítězná radost ze vzkříšení na Petrově. Filharmonie Brno a Libor Pešek

Pod vedením Libora Peška zakončila Filharmonie Brno spolu s Českým filharmonickým sborem dvacátý pátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. V katedrále svatých Petra a Pavla zaznělo slavnostní Te Deum laudamus Antonína Dvořáka a velikonočně laděná Symfonie č. 4 Josefa Bohuslava Foerstra. Zdařilé provedení kazila nepříjemná akustika petrovské katedrály.

Josefa Bohuslava Foerstra (+ 1951) lze označit za definitivně posledního z představitelů české romantické tradice. Foerster byl skladatelem a posluchačem natolik intelektuálně náročným, že byl schopen nařknout z triviálnosti i tak velkého symfonika, jako byl Gustav Mahler. Byl skrz na skrz romantikem s nezlomným přesvědčením o smyslu tematické práce. Jeho Symfonie č. 4 c moll s podtitulem „Veliká noc“ je dílem maximálně programním, navíc uchopujícím velikonoční námět velmi specificky – očima dítěte.

Pro obě díla večera byl příznačný tympánový vstup. V první větě Foerstrovy symfonie tepala bicí sekce citlivě, zároveň však s neutuchající energií, která nenechala pomalu se rozvíjející skladbu ztratit tah. Krásně čistým akordickým rozkladem na sebe upozornila ve vstupu flétna, orchestr jednotně zvládal místy překotné nabírání tempa. Už od začátku si však prostorná katedrální akustika vybírala svoji daň. Při intenzivnějších momentech se zvuk symfonického orchestru sléval do těžko čitelné masy, což bylo všudypřítomným jevem až do samého konce večera. Dirigent Libor Pešek orchestr zdatně dovedl k první klimaktické pasáži, závěr věty vyzněl měkce a přirozeně.

Ostřejší frázování druhé věty se šířilo v prostoru poněkud tupě, srozumitelnosti by snad výraznější staccato neuškodilo. Ke konci věty mohl orchestr trochu zřetelněji akcentovat, perkuse malinko předbíhaly. Ve třetí větě však potěšila líbivá barva sólových smyčců, jako vždy se ve svých vstupech prosadil sólový hoboj. Skutečně pěkně pak souzněla žesťová sekce v nižších dynamických polohách.

Čtvrtá věta byla bohatá na zdařilá sóla, dramatické změny tempa i stoupavou dynamiku. Byť horny tu a tam zápasily s intonací, byla celá věta velmi slušně zahraná. Jakékoli dynamicky či tempově výrazné figury se však totálně utápěly v petrovské akustice. Konec věty skvěle zjitřil varhanní vstup, který zároveň odstartoval explozivní finále. V tom ze zvukové masy se svým mohutným forte pozoruhodně vystoupila žesťová sekce. Celkově symfonie vyšla pěkně a měla celou řadu silných momentů, chrámové prostředí jí však naneštěstí rapidně ubíralo na barvitosti a smazávalo velkou spoustu jemnějších prvků.

Kantáta Te Deum laudamus pro sbor, sóprán, baryton a orchestrvznikla na základě objednávky k příležitosti čtyřstého výročí objevení Ameriky. Okolnosti Dvořákovi naštěstí neumožnily zrealizovat původní záměr, tedy zhudebnění americké vlastenecky orientované básně. Volba tradičního ambroziánského hymnu totiž kompozici dala univerzální charakter.

Pro Dvořákovu kantátu zvolil Libor Pešek značně svižné tempo, čímž ještě umocnil její radostný charakter. V hlasitějších pasážích ženská část Českého filharmonického sboru značně zastiňovala část mužskou, v tišších momentech bez orchestru se rovnováha zdála lepší. Sopranistka Pavla Vykopalová zpívala čistě, s výrazem a bez přehnaného vibrata. Barytonista Jiří Brückler výrazem neplýtval, i tak měl však své heroické momenty, zejména ve středně vysokých polohách, kde jeho hlas zněl nejsytěji. Patrně nejkrásnější barvou disponoval filharmonický sbor v miserere závěrečné části, potěšilo také důsledné frázování v aleluja.

Libor Pešek vedl orchestr po celou dobu energicky. Evidentně nechtěl nechat skladbu v žádném místě vyhasnout, což se mu bez obtíží povedlo. Přes pár drobných nepřesností šlo o povedený koncert, který nepostrádal vřelost ani pokoru. Trochu kratší akustika by však provedení symfonické i monumentálné kantátové tvorby prospěla.

Závěrečný koncert festivalu lze chápat jako dramaturgický protipól zahajovacímu koncertu. Ten jiskrně spojoval kontrastní kompozice tří českých autorů dvacátého století – nyní dostal prostor pravděpodobně nejtradičnější možný set. Stejně jde však o chvályhodné uvedení nepříliš hrané Foersterovy instrumentální tvorby, která má navíc v případě Symfonie č. 4 monumentální rozměry. Dvořákovo Te Deum je proti tomu dílem chronicky známým, avšak pro své kvality a radostný náboj vždy vítaným.

Velikonoční festival duchovní hudby byl důmyslně sestavenou přehlídkou hudby převážně českých autorů napříč stoletími – program se pohyboval od Jana Dismase Zelenky s Franzem Xaverem Richterem až k Petru Ebenovi s Pavlem Zemkem-Novákem. Vyústění v koncertní program z děl Josefa Bohuslava Foerstera a Antonína Dvořáka, tedy v těžiště české národní školy, je pak až symbolickým směřováním k tématu letošního ročníku festivalu – útočišti a srdci.

Vítězství Bílé soboty. Josef Bohuslav Foerster: Symfonie č. 4 c moll „Veliká noc“ op. 54, Antonín Dvořák: Te Deum laudamus op. 103, B. 176. Pavla Vykopalová – soprán, Jiří Brückler – baryton, Český filharmonický sbor – sbormistr Petr Fiala, Filharmonie Brno – dirigent Libor Pešek, 4. dubna 2016, katedrála sv. Petra a Pavla, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Foto Petr Francán

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více