Vítr, pápěří, ptačí křídla. Cat & Dogs: Nahá

Vítr, pápěří, ptačí křídla. Cat & Dogs: Nahá

Jana Jun Šrámková má široký záběr, ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přestože její nové album Nahá obsahuje nemálo energičtějších pasáží, nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost.

Talentovaná brněnská zpěvačka a skladatelka Jana Jun Šrámková má široký záběr. Zpívala s crazy-funkovou skupinou Grimasa čápa, exceluje v akustickém triu Tři masa (s druhou zpěvačkou Evou Doležalovou a jazzovým kytaristou Jaromírem Vitekerem), ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přitom jde spíše o volné uskupení muzikantů kolem Jany než o regulérní kapelu. Od demonahrávky Kočka a pes z roku 2006 skupina několikrát změnila složení a také zvuk. V roce 2009 vystoupili v pořadu České televize Na moll jako folkové trio – zpěvačka Jana, kytarista Martin Kroupa a hráč na akustickou baskytaru Tomáš Kedzior. První oficiální album Intimně v roce 2010 vzniklo už v úplně jiné sestavě – vedle kytar a basy se na desce objevila trubka Jana Přibila a obecně přibylo jazzových prvků. Sám jsem tehdy album přirovnával k projektu Selfbrush písničkáře Václava Havelky (dnes Please The Trees), k Umakartu Jaromíra Švejdíka nebo k albům Moniky Načevy). Tedy k těm muzikantům, kteří neřeší žánry a vybírají si stylotvorné prvky ze scény folkové, jazzové i elektronické. Psal jsem: „Žánrově album osciluje mezi poprockem a folkem, přičemž nejblíže má k nu jazzu.“ Uplynuly čtyři roky, Cat & Dogs po pauze (opravdu jsem o nich za tu dobu prakticky neslyšel) přicházejí s novou nahrávkou a mně se v hlavě honí podobné myšlenky a naskakují podobná přirovnání jako tenkrát. Jenže scéna se za těch pár let změnila, a tak na ní i kočka Jana se svými psy zaujímají nové místo.

Především se posunulo vnímání popu jako žánru. Ještě před pár lety se vůči němu kapely z okrajovějších žánrů často vymezovaly a v některých kruzích platil pop málem za sprosté slovo. Jenže mezitím vznikly úspěšné a přitom originální kapely, které mají blízko k tomu, jak se dnes, po ztrátě vlivu nadnárodních vydavatelství, vnímá pop ve světě. Za všechny můžeme jmenovat projekty Ille, Never Sol, duo Kieslowski nebo skupinu Lanugo. Tyto kapely mají různé kořeny (Lanugo začínalo velmi blízko jazzu, David Pomahač z Kieslowski byl rocker, Olga Königová z Ille byla členkou alternativně rockové Obří broskve), ale ve všech najdeme výraznou zpěvačku, která více než na komplikované „písničkářské“ texty vsází na emoce. Ze všech zmíněných skupin má Jana Šrámková se svými Cat & Dogs momentálně nejblíže k Markétě Foukalové a Lanugu. Nikoli přímou podobností písní, ale náladou a také mixem nahrávky, který v obou případech dává zpěvu jen tolik prostoru, aby se z posluchačova ucha nevytratili ostatní muzikanti.

Cat & Dogs totiž možná vznikli jako Janin autorský projekt, ale zvuk nového alba je navýsost kapelový. Mimochodem i to, že zpěv v první písni začíná zvukomalebným citoslovcem, situuje album spíše k popu než do písničkářské sféry. Přestože kolekce obsahuje nemálo energičtějších pasáží (funkový rytmus v Proměním slova, taneční Baletky, swingová mezihra s banjem a s hostujícím saxofonistou Janem Vašinou v Odlesku tváře), nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost. „V myšlenkách tak rozevlátá,“ zpívá Jana příznačně v druhé písni Havrani. S touto náladou korespondují neurčité, abstraktní texty, ve kterých se to přímo hemží atmosférickými jevy (Jinovatky, Mrak), padajícím listím nebo pápěřím či ptačími křídly. Všechno to nějak souvisí s pohybem vzduchu a ve vzduchu. Není vlastně vůbec žádným překvapením, že Jana do svých textů ráda obsazuje vítr. „Kolik let asi má vítr, co proletěl mezi nás?“ ptala se už na minulém albu. Tentokrát „do vlasů vítr fouká“ (V listí) a jinde „vánek foukne“ (Pápěří).

Kapelu, která pianistku a zpěvačku Janu Jun Šrámkovou na albu obklopuje, tvoří výborní muzikanti v čele s jejím dlouholetým souputníkem Martinem Kroupou. Na kontrabas a baskytaru hraje oblíbený brněnský sideman Jakub Šimáně. Basa je už od dob spolupráce s Tomášem Kedziorem klíčovým aktérem písní Cat & Dogs a Kuba tomuto očekávání dostál na výbornou (viz například píseň Mrak). Za bicími sedí zkušený hráč Pavel Bříza, jehož hra je tak náladotvorná, jak to projekt vyžaduje. Celkovou atmosféru alba však zdůrazňují dvě klavírní melodie bez bicích – titulní instrumentální skladba Nahá (hlas je v ní použit pouze jako nástroj) a závěrečný šanson Pro Mihu. V něm text vystupuje do popředí – ne proto, že by byl výrazně lepší než slova ostatních písní, ale proto, že zpěvačka se zde chce představit jako sólistka a kapela a zvukový mistr při mixu (což byl opět Kuba Šimáně) se tomuto záměru přizpůsobili. Cat & Dogs totiž skutečně oscilují mezi různými polohami a je dobře, že to nahrávka svým charakterem a také technickým zpracováním respektuje.

Cat & Dogs: Nahá. Vydala Jana Jun Šrámková 2014. 11 skladeb, celková stopáž: 38:13

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Duo Kieslowski rozvíjí i na svém třetím řadovém albu nazvaném Mezi lopatky osvědčený koncept „tichých lásek“. Ten nenápadně představilo v roce 2010 svým debutem Tiché lásky a naplno předvedlo o dva roky později silnou kolekcí Na nože.  více

Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“ – líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. S hudební hravostí korespondují i texty písní.  více

Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více