Vítr, pápěří, ptačí křídla. Cat & Dogs: Nahá

Vítr, pápěří, ptačí křídla. Cat & Dogs: Nahá

Jana Jun Šrámková má široký záběr, ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přestože její nové album Nahá obsahuje nemálo energičtějších pasáží, nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost.

Talentovaná brněnská zpěvačka a skladatelka Jana Jun Šrámková má široký záběr. Zpívala s crazy-funkovou skupinou Grimasa čápa, exceluje v akustickém triu Tři masa (s druhou zpěvačkou Evou Doležalovou a jazzovým kytaristou Jaromírem Vitekerem), ale asi nejdéle a nejhlouběji rozvíjí své představy o písních ve svém autorském projektu Cat & Dogs. Přitom jde spíše o volné uskupení muzikantů kolem Jany než o regulérní kapelu. Od demonahrávky Kočka a pes z roku 2006 skupina několikrát změnila složení a také zvuk. V roce 2009 vystoupili v pořadu České televize Na moll jako folkové trio – zpěvačka Jana, kytarista Martin Kroupa a hráč na akustickou baskytaru Tomáš Kedzior. První oficiální album Intimně v roce 2010 vzniklo už v úplně jiné sestavě – vedle kytar a basy se na desce objevila trubka Jana Přibila a obecně přibylo jazzových prvků. Sám jsem tehdy album přirovnával k projektu Selfbrush písničkáře Václava Havelky (dnes Please The Trees), k Umakartu Jaromíra Švejdíka nebo k albům Moniky Načevy). Tedy k těm muzikantům, kteří neřeší žánry a vybírají si stylotvorné prvky ze scény folkové, jazzové i elektronické. Psal jsem: „Žánrově album osciluje mezi poprockem a folkem, přičemž nejblíže má k nu jazzu.“ Uplynuly čtyři roky, Cat & Dogs po pauze (opravdu jsem o nich za tu dobu prakticky neslyšel) přicházejí s novou nahrávkou a mně se v hlavě honí podobné myšlenky a naskakují podobná přirovnání jako tenkrát. Jenže scéna se za těch pár let změnila, a tak na ní i kočka Jana se svými psy zaujímají nové místo.

Především se posunulo vnímání popu jako žánru. Ještě před pár lety se vůči němu kapely z okrajovějších žánrů často vymezovaly a v některých kruzích platil pop málem za sprosté slovo. Jenže mezitím vznikly úspěšné a přitom originální kapely, které mají blízko k tomu, jak se dnes, po ztrátě vlivu nadnárodních vydavatelství, vnímá pop ve světě. Za všechny můžeme jmenovat projekty Ille, Never Sol, duo Kieslowski nebo skupinu Lanugo. Tyto kapely mají různé kořeny (Lanugo začínalo velmi blízko jazzu, David Pomahač z Kieslowski byl rocker, Olga Königová z Ille byla členkou alternativně rockové Obří broskve), ale ve všech najdeme výraznou zpěvačku, která více než na komplikované „písničkářské“ texty vsází na emoce. Ze všech zmíněných skupin má Jana Šrámková se svými Cat & Dogs momentálně nejblíže k Markétě Foukalové a Lanugu. Nikoli přímou podobností písní, ale náladou a také mixem nahrávky, který v obou případech dává zpěvu jen tolik prostoru, aby se z posluchačova ucha nevytratili ostatní muzikanti.

Cat & Dogs totiž možná vznikli jako Janin autorský projekt, ale zvuk nového alba je navýsost kapelový. Mimochodem i to, že zpěv v první písni začíná zvukomalebným citoslovcem, situuje album spíše k popu než do písničkářské sféry. Přestože kolekce obsahuje nemálo energičtějších pasáží (funkový rytmus v Proměním slova, taneční Baletky, swingová mezihra s banjem a s hostujícím saxofonistou Janem Vašinou v Odlesku tváře), nakonec po poslechu v hlavě převažuje melancholická nálada a rozevlátost. „V myšlenkách tak rozevlátá,“ zpívá Jana příznačně v druhé písni Havrani. S touto náladou korespondují neurčité, abstraktní texty, ve kterých se to přímo hemží atmosférickými jevy (Jinovatky, Mrak), padajícím listím nebo pápěřím či ptačími křídly. Všechno to nějak souvisí s pohybem vzduchu a ve vzduchu. Není vlastně vůbec žádným překvapením, že Jana do svých textů ráda obsazuje vítr. „Kolik let asi má vítr, co proletěl mezi nás?“ ptala se už na minulém albu. Tentokrát „do vlasů vítr fouká“ (V listí) a jinde „vánek foukne“ (Pápěří).

Kapelu, která pianistku a zpěvačku Janu Jun Šrámkovou na albu obklopuje, tvoří výborní muzikanti v čele s jejím dlouholetým souputníkem Martinem Kroupou. Na kontrabas a baskytaru hraje oblíbený brněnský sideman Jakub Šimáně. Basa je už od dob spolupráce s Tomášem Kedziorem klíčovým aktérem písní Cat & Dogs a Kuba tomuto očekávání dostál na výbornou (viz například píseň Mrak). Za bicími sedí zkušený hráč Pavel Bříza, jehož hra je tak náladotvorná, jak to projekt vyžaduje. Celkovou atmosféru alba však zdůrazňují dvě klavírní melodie bez bicích – titulní instrumentální skladba Nahá (hlas je v ní použit pouze jako nástroj) a závěrečný šanson Pro Mihu. V něm text vystupuje do popředí – ne proto, že by byl výrazně lepší než slova ostatních písní, ale proto, že zpěvačka se zde chce představit jako sólistka a kapela a zvukový mistr při mixu (což byl opět Kuba Šimáně) se tomuto záměru přizpůsobili. Cat & Dogs totiž skutečně oscilují mezi různými polohami a je dobře, že to nahrávka svým charakterem a také technickým zpracováním respektuje.

Cat & Dogs: Nahá. Vydala Jana Jun Šrámková 2014. 11 skladeb, celková stopáž: 38:13

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Duo Kieslowski rozvíjí i na svém třetím řadovém albu nazvaném Mezi lopatky osvědčený koncept „tichých lásek“. Ten nenápadně představilo v roce 2010 svým debutem Tiché lásky a naplno předvedlo o dva roky později silnou kolekcí Na nože.  více

Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“ – líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. S hudební hravostí korespondují i texty písní.  více

Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.  více


Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více