Vrabčák a anděl: Sex, drogy a šansony

9. listopad 2015, 0:25
Vrabčák a anděl: Sex, drogy a šansony

Muzikál o dlouholetém přátelství mezi francouzskou zpěvačkou Edith Piaf a německou herečkou a zpěvačkou Marlene Dietrich stojí na pevných základech jejich proslulých písní a lehce dekadentní atmosféře Hollywoodu 50. let minulého století. O tom, jak moc si asi byly vzájemně blízké a co jedna pro druhou znamenala, vypráví nová incenace Městského divadla Brno.

Celému příběhu dominují životní události Edith Piaf, všechny její lásky, tragédie, alkohol a osobní selhání. Marlene Dietrich je spíš jejím průvodcem a rádcem, i když ne vždy vyslyšeným. Dílo Daniela Große BoymannaThomase Kahryho vzešlo z předlohy Davida Winterberga, světová premiéra proběhla v roce 2013 ve vídeňském Burgtheatru. Režijní koncepci pro Brno připravil Stanislav Moša, režie samotné se ujal Igor Ondříček. Přestože veškeré dialogy a monology probíhají v češtině, všechny písně zůstávají v původním znění, takže obě hlavní protagonistky zpívají německy, francouzsky a anglicky.

Muzikál má příjemně kabaretní rozměr: žádné davové výstupy, ohromná scénografie a kupodivu ani velký orchestr. Pouze šest dobrých muzikantů v zadním prospektu jeviště, což podtrhuje intimitu prostoru Činoherní scény a atmosféru celé inscenace. Scéna Christopha Weyerse vždy jen postranními listovými kulisami usazovala děj do hotelového pokoje, na scénu Olympie nebo do hudební zkušebny. Kostýmy Andrey Kučerové věrně kopírovaly známé modely obou umělkyň. Například šifonové svatební šaty, které měla na sobě Edith během jedné ze svých svateb, střihově odpovídaly těm skutečným, které známe ze starých fotografií. Citlivě volené materiály a dobová věrohodnost kostýmů živě připomněla kouzlo velkého světa tehdejšího Hollywoodu, kde se obě ženy poprvé setkaly.

Jak začalo přátelství mezi Marlene Dietrich a o čtrnáct let mladší Edith Piaf, kam až se posunuly jeho hranice a co všechno spolu obě ženy mohly prožít, je hlavní dějovou linkou celé inscenace. Markéta Sedláčková jako Vrabčák Edith a Ivana Vaňková coby její anděl strážný Marlene společně rozehrály intimní drama plné nostalgických písní a bouřlivých citů a chvílemi až elektrizující přitažlivosti, která mezi nimi vznikla. Drobná žena menšího vzrůstu Markéta Sedláčková disponující sytým altem a neutuchající energií byla naprosto přesným opakem vysoké a rozvážné Ivany Vaňkové. Obsazení obou hereček bylo trefné, především Sedláčkové šlo takříkajíc na tělo. Vaňková ve fraku a s blond parukou budila dojem okouzlující, ale velmi přísné ženy, která si je dobře vědoma svých předností, slávy i moci. Oproti tomu Sedláčková v jednoduchých černých šatech byla jako neposedné dítě. Její zvonivý smích provázela ostrá slova. Její gesta připomínala rozvernou dospívající dívenku, když byla zrovna zamilovaná, nebo zhrzenou starou ženu, když se utápěla v alkoholu a drogové závislosti. Citlivě tak rozehrávala všechny stránky osobnosti, kterou představovala.

Sedláčková svým ztvárněním Edith Piaf zanechala hluboký dojem. Kromě rozvernosti a hýřící energie podala naprosto odzbrojujícím způsobem píseň Mon Dieu, která zazněla v den smrti jejího milence, boxera Marcela Cerdana, a závěrečnou Non, je ne regrette rien, která ji doslova zvedla ze smrtelné postele. Tyto dvě písně v jejím podání obsáhly všechno neštěstí, bolest a bytostnou potřebu vyzpívat se ze svých pocitů. Sedláčková dostala po dlouhé době roli, do které se vešly všechny její hlasové polohy, herecké schopnosti a emoce, kterými ve vypjatých momentech nešetří.

Vrabčák a anděl je především sondou do tragického života Edith Piaf. Marlene Dietrich zde zastupuje jejího anděla strážného, a přestože to dělá dobře, s opravdovostí a upřímností dítěte z ulice se nemůže rovnat. Zásadní vada na kráse celé inscenace je její délka, dvě a půl hodiny je příliš mnoho i na takové dámy jako byly Edith Piaf a Marlene Dietrich. Zdlouhavost nenápadně zmenšuje i dojem ze silných a emočně vypjatých scén.

Daniel Große Boymann, Thomas Kahry, David Winterberg: Vrabčák a anděl. Režijní koncept – Stanislav Moša, režie – Igor Ondříček, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, dramaturg – Klára Latzková, hudební nastudování – Karel Cón. Edith Piaf – Markéta Sedláčková, Marlene Dietrich – Ivana Vaňková, 1. herečka– Andrea Zelová, 2. herečka – Barbora Remišová, 1. herec – Alan Novotný, 2. herec – Robert Jícha. 7. listopadu 2015, Městské divadlo Brno, Činoherní scéna, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Komentáře

Reagovat
  • Scarabeus

    3. leden 2016, 11:01
    Představení pro mě bylo hlubokým zážitkem, podobně jako film Edith Piaf s Marion Cotillard. Markéta Sedláčková byla bezkonkurenční, pro mě se stala upřímně překvapením celé inscenace. O jejích komediálních kvalitách není pochyb, ostatně Thálie za roli Lízy Ďulínkové je toho stvrzením. V roli Edith ale přesvědčila i v dramatických polohách, byla pravdivá a přitom ne patetická. Věřím, že se mi podaří shlédnout i druhou alternaci s Hanou Holišovou. Délka představení mi nevadila, všechny písně byly na místě a logicky dokreslovaly děj. Německé a anglické frázování odhalilo "nerodilost mluvčích", ve francouzštině to naštěstí nepoznám. Celkově však maximální spokojenost a velké díky MDB za takový dramaturgický počin!!!
  • Michal

    9. listopad 2015, 14:46
    Toto predstavenie je podľa veľmi špecifické rovnako ako jeho stvárnenie. Aj napriek tomu, že na 95% súhlasím s touto recenziou nemôžem súhlasiť s tým, že je príliš dlhé. Vďaka množstvu piesní si myslím, že je práve tak akurát. Hovorí sa ale 100 ľudí 100 názorov. Predstavenie som videl v alternácii s Hanou Holišovou a Katarínou Mikulovou a na rovinu treba povedať, že Hanka zahrala rolu Edith famózne a natoľko uveriteľne, že divák odchádzal z divadla s tým, že spoznal skutočnú Edith. Takže si dovolím povedať, že obe alternácie sú trefou do čierneho!

Dále si přečtěte

Městské divadlo Brno dnes poprvé představí muzikál Vrabčák a anděl od autorů Daniela Große Boymanna a Thomase Kahryho. V hlavních rolích vystoupí Markéta Sedláčková a Ivana Vaňková.  více

Velký herecký prostor pro bezmála dvacet dětí, výborné výkony dospělých sólistů i orchestru. Městské divadlo Brno uvedlo v sobotu premiéru inscenace muzikálu Pískání po větru.  více

Je toho více, čím první muzikálová produkce Městského divadla Brno v této sezoně poutá pozornost. Inscenaci Pískání po větru uvedli na zdejší Hudební scéně v režii Petra Gazdíka, který se také objeví v hlavní roli. Vedle zajímavé dramaturgie je to vlastní hudební balení titulu a jeho nastudování a dále výkony protagonistů i početných dětských herců.  více

Marie čistou láskou přemůže nástrahy samotného pekla a mamonem zaslepený Johnny získá zpět svou dívku. Divadlo předem proklamovalo bezmála faustiádu, soudnějšího diváka napadne spíše těžkopádné rozvedení Strakonického dudáka, v nepřesvědčivě konstruovaném příběhu ale vlastně ani nevíte, čeho se divácky či posluchačsky chytit.  více




Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více