Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.
V malebném zákoutí Brna s krásnou kulisou renesančního podloubí a jednopatrovou arkádovou lodžií strmí nad prostor dýchající středověkou historií ještě štíhlé věže Petrova. Kde jinde divadelně recyklovat brněnská témata než v tomto speciálním venkovním areálu v centru města. V letních měsících je tento prostor určený open-air představením, která jsou přenášena nejen z pravidelného repertoáru MdB, ale vznikají přímo pro uvádění pouze na Biskupském dvoře. Městské divadlo Brno tímto magickým prostorem už protáhlo Barona Trencka, J.G. Mendela, Cyrila a Metoděje, Elišku Rejčku a také známé městské legendy v muzikálu ze zdejších pověstí Brněnské kolo.
A tak jistě bylo jen otázkou času, kdy přijde na další brněnský fenomén, jak jej máme spojený s vystoupením zázračného jedenáctiletého Mozarta, který pro brněnskou honoraci třískal na konci roku 1767 do klimpru v nedaleké Redutě. Jeho otec Leopold jej tehdy s jeho sestřičkou Nannerl vezl z Vídně do Olomouce na ochranu před epidemií neštovic, které ovšem stejně obě dítka nakonec dostala. Jak ale název hudební komedie napovídá, třem jejím tvůrcům – Stanislavu Slovákovi, Janu Šotkovskému a Petru Štěpánovi, se tato již letitým tradováním omšelá historka zdála dramaticky dietní. A tak svůj příběh zahustili ještě pražskou premiéru Dona Giovanniho a návštěvou tajemného muže, který za Mozartem přišel před jeho smrtí, aby mu napsal Requiem, jak to zase umíme od Formana. Tyto tři časové roviny se volně prostupují a aby té seriózní historie nebylo příliš, je do příběhu vmontován krokodýl, což je Wolfiho nejlepší kamarád a je nakonec vypuštěný do Svratky, protože sežral – jak se ale jen zdá – talentovaného chlapce Janka Skládala ze Žarošic, který mladého od Mozartů svojí hrou i komponováním hravě strčí do kapsy.
Tvůrci této brněnské divadelní legrandy, která je místy až zbytečně přešroubovaná, se obrnili žánrem mystifikačního balábile. Nutno uznat, že fantazii a autorské licenci se fakt meze nekladou. Jen je to občas těžkopádné: navrch všeho to tady satiricky schytávají tři brněnští konšelé, je tady nesmyslná figura barona Verkrachta a děj místy komentují či jej moderují dva pánové Rozumný a Veselý. Takto rozkošatělá autorská fantazie celou bžundu místy znepřehledňuje a zatemňuje, i když ono žánrové balábile označuje nejen okázalý výstup baletního, někdy i pěveckého sboru zakončující představení (dočkáte se taky!) ale hlavně nepřehledný, zmatený a různorodý celek. A tomuto významu tvůrci tedy překombinovanou story dostáli. A v této bezbřehé záplavě švandy a vršení legrace jsou možná navíc také umudrovaná, místy až zvážnělá místa o údělu malého génia. Textová část upomíná na vaření Rettigové ve stylu vraž do toho vše, co máš po ruce… tady byl Mozart s krokodýlem.
Sami tvůrci charakterizovali svůj výsledný tvar jako činohru, v níž hlavní roli hraje hudba. A je pravda, že práce s hudebním materiálem patří k nejvyvedenějším momentům bláznivé inscenace. Už jen proto, že přímo na scéně ji naživo hraje velký čtyřiadvacetičlenný orchestr v perfektním nastudování dirigenta Dana Kalouska a bezchybný symfonický zvuk tvoří devízu večera. Diváci uslyší Mozartovu hudbu v často překvapivých rockových či jazzových aranžmá Františka Štěrbáka, ale výsledkem není ani muzikál ani opera ani singspiel, dokonce ani na webu avizovaná zpěvohra, přestože se tady využívají podkresy k áriím z Dona Giovanního a na závěr dokonce jeho zpívané finále. A muziky je tady naoko neuctivě ale legračně nastraženo opravdu hodně. Herecký zpěv v úvodu zahřmí ve fragmentu Dies irae (Den hněvu) z proslulého Requiem, jindy přijde na řadu Dvořák, Smetana, Beethoven, Bernstein, ale také nejeden vyšší rockový populár a dostane se až na Michala Davida, který chtěl žít nonstop. Prostě taková hudební balábile. Za textově i herecky nejvydařenější považuji slavnou árii Královny noci z Kouzelné flétny, kterou tady ovšem zpívá libretista opery a slavný divadelník Emanuel Schikaneder zosobněný Lukášem Janotou. Nečekejte však koloraturní sopránovou árii, ale opravdu legračně vyrážené trylky na slovo Krokokokokodýl… Ostatně Janota zosobňujícího prohnaného kšeftaře s divadlem (Schikaneder byl v Brně dva roky ředitelem městského divadla a v roce 1809 se tady skutečně ujal role v Kouzelné flétně ovšem mužské) předvádí jeden z nejplnokrevnějších komediálních výkonů večera, podobně jako trojice brněnských konšelů, kterou hraje Milan Němec, Robert Jícha a Jonáš Florián. Jde totiž taky o nejlépe napsané figury. Opravdu usazené herectví bez gestického a intonačního váhání či nervozity nabídnou dva kluci Kryštof Helbich jako malý Mozart a Matyáš Mičulka v dětské roli Janka Skládala ze Žarošic. Suverenita obou mladíků je dechberoucí. Režisér Stanislav Slovák vše pojednává jako lehce plynoucí pásmo bez krkolomných efektů. Kardinální dojem tady ostatně ponejvíce obstarává samo magické prostředí Biskupského dvora. Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně je ukázkou nenáročného lidového zábavního divadla, korunovaného opravdu velkým orchestrem stvrzujícím zásadní roli hudby v celém kusu. Už pro výše řečené nečekejte žádný dušezpyt, ale prostě oddychový, šprýmující kus po jakých je zvláště pod letní oblohou vždy velká poptávka.
Městské divadlo Brno
Wolfgang Amadeus Mozart, František Šterbák
Stanislav Slovák, Jan Šotkovský, Petr Štěpán
Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně
Režie: Stanislav Slovák
Hudební koncepce a orchestrální aranžmá: František Šterbák
Hudební nastudování a dirigent: Dan Kalousek
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová
Choreografie: Hana Kratochvilová
Premiéra 3. června v Biskupském dvoře MZM
Zatím nebyl přidán žádný komentář..