Všechny talenty Jiřího Slavíka: Folklor jako bezedná studnice inspirace

Všechny talenty Jiřího Slavíka: Folklor jako bezedná studnice inspirace

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.

Zpočátku se tedy Jiří Slavík představil pouze se zkušeným amerických muzikantem Dougem Hammondem, který hrál v minulosti s takovými hvězdami americké jazzové scény jako je Charles Mingus nebo Sonny Rollins. Hammondovy kompozice jsou založeny téměř výhradně na rytmu. Tep bicích Hammond doplňuje zpěvem, který však nejde po klasické melodické lince, ale hraje rytmické hry právě s bicími. O těžko stravitelných bubenických sólech tedy v tomto případě nemůže být řeč. Celek navíc podbarvený Slavíkovým pianem působil až překvapivě odlehčeně.

jfb_2018_slavik_hammond_foto_martin_zeman_01

V druhé půli večera měli diváci možnost poznat v koncentrované formě nejen interpretační, ale také skladatelský um Jiřího Slavíka v jeho projektu Mateřština. Slavík od svých čtrnácti let žil a studoval v Itálii, Anglii a Francii. Teprve před pár lety se opět usadil v České republice. Album může budit zdání jako paralely tohoto návratu. Lidové písně byly totiž u počátků Slavíkovy muzikantské kariéry v cimbálové muzice.

Všechny nástroje v původní studiové verzi si autor nahrál sám (violu, cello, kontrabas, klarinet, cimbál a klavír) pouze na píšťaly a jiné dechové lidové nástroje Slavíka doprovázel jeho přítel Marian Friedel, který byl také autor několika písní. Ty další na albu jsou buď kompozicemi Jiřího Slavíka, jeho otce nebo původně lidovými písněmi často z jeho rodného Lašska.

Cena Anděl patrně byla jedním z impulsů, který přiměl autora vytvořit také koncertní verzi desky. Přizval si k tomu krom Mariana Friedla také muzikanty VUS Ondráš. Tento soubor je jediným profesionálním folklorním tělesem působícím v tuzemsku. Jeho muzikanti se tedy s často náročnými aranžemi Jiřího Slavíka dle předpokladů popasovali skvěle.

Musím vyzdvihnout také osobnost Mariana Friedla, který se v projektu Mateřština objevil jako hráč na píšťaly, fujaru a klarinet, ale také jako ryzí lidový zpěvák. Nástroje si sám vyrábí a jako etnolog se jim věnuje i z odborného hlediska. Na Jazzfestu se však neobjevil náhodou. Marian Friedel je totiž stejně jako Jiří Slavík také výborným jazzovým basistou. Jako protipól jeho projektů zaměřených na hudbu lidovou se může zdát například hudebníkovo působení ve freejazzové formaci NOCZ s výborným norským trumpetistou Didrikem Ingvaldsenem.

Svůj velký skladatelský talent a originalitu Jiří Slavík předvedl v jednotlivých kompozicích. Opravdu povedené propojení jazzových postupů s ryzí autenticitou, která evidentně vzešla přímo z nitra člověka. Nebyla proto hraná ani strojená, jak se v podobných folklorních fúzích občas stává. Navíc bezchybné provedení profesionálními hudebníky bylo pro uši potěchou.

jfb_2018_slavik_materstina_foto_martin_zeman_03

Nelze rozebírat všechny skladby, které na koncertu zazněly. Pozitivní energie, která z nich čišela, je stejně touto formou jen stěží přenositelná. Některá čísla však ráda vyzdvihnu.

Svoji virtuozitu při hře na kontrabas Slavík předvedl v notoricky známé písni V širém poli studánečka. Složil ji známý skladatel písní Fanoš Mikulecký. Řada z nich zlidověla a zná je široká veřejnost. Právě proto se již v prostředí cimbálových muzik příliš nehrává. V úpravě Jiřího Slavíka však znovu získala ztracenou jiskru. Velmi podmanivá byla také píseň Kebys vedzela či Ja to je tyn Ondraš nebo píseň Mariana Friedla Ta Králova hora v jeho vlastní interpretaci.

Píseň Hulán, ke které byla přizvána zpěvačka Barbora Kulihová, taktéž stojí za zmínku. Původně doprovod stejnojmenného lidového tance v podání Slavíka zahraná v kánonu, tento folklorní vliv zde byl navíc podpořen zpěvem, k němuž Slavík vyzval obecenstvo.

Místo obvyklé jam session koncert zakončila Horňácká muzika Petra Mičky, která svojí interpretací horňácké lidové hudby dala celému koncertu odpovídající tečku. Ač na něm byl Jiří Slavík v pozici jazzmana a profesionálního umělce, byl to on, kdo do něj vložil lidovou živelnost a ducha. Předvedl, že je folklor bezednou studnicí inspirace v rukách talentovaného skladatele a interpretů, kteří v něm pozdvihli estetickou hodnotu a navíc dokázali udržet sílu prožitku.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více