Výlety páně Broučkovy – komedie beze smíchu

Výlety páně Broučkovy – komedie beze smíchu

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.

Janáčkova pátá opera Výlety páně Broučkovy podle povídek Svatopluka Čecha staví na rozdíl od jeho ostatních děl na humoru, satiře a kritice. Protagonista je ustrašený a přízemní chvastoun, který si více než estetických krás světa a národních ideálů cení dobrého jídla a pití. Matěj Brouček ve svých opileckých snech šokuje éterické Měsíčňany, bojovné husity ale především posluchače svojí nadutostí, zbabělostí a malostí. Zatímco Broučkova cesta do Měsíce je spíše úsměvnou karikaturou nadosobních uměleckých ideálů, kde se Janáček vysmívá tak trochu Broučkovi i Měsíčňanům, výlet do XV. století je nekompromisní satirickou kritikou české malosti – dílo aktuální včera, dnes i zítra. Jenže nesmlouvavá satira i humor pražské inscenaci scházely.

vylety_pane_broucka_foto_olbrzymek_01

Režisérka Sláva Daubnerová uchopila Janáčkovo dílo způsobem, který dovede být působivý ve vážných, melancholických a symbolických operách. Mám na mysli rozevlátost, klidné tempo jevištní akce, množství abstraktních mimohudebních a často modernistických odkazů a obrazů pohybujících se po scéně. To vše se dá s úspěchem použít v operách, které mají k této snové a symbolické estetice blízko. Broučkova dobrodružství jsou koneckonců snem, a tak i jisté vzdálení od reality a přechod k symboličnosti až surrealismu je logickým krokem. Jenže hrdinovy sny jsou pouhým prostředkem k vyprávění příběhu, nikoliv příběhem samotným. Dlužno však dodat, že dívky stylizované do podoby antických soch – symbolů a ideálů krásy – byly dobrým nápadem. Nahé tanečnice, které se vyskytovaly ve větší části inscenace, nepohoršovaly, jejich využití bylo spíše dekorativní a sám Brouček na ně reagoval minimálně.

vylety_pane_broucka_foto_olbrzymek_03

Zatímco při cestě do Měsíce byla tato popisovaná symbolická estetika (byť neschopna humoru) ještě celkem ospravedlnitelná, při husitských bojích už se naprosto ztrácela jakákoliv logika inscenace. Sbor bezcílně pochodoval v pozadí, tanečnice rozestavěné v prostoru prováděla náročná, avšak zcela irelevantní gesta. Postavy mluvily k posluchačům a po scéně se pohybovala přední a zadní polovina Žižkovy sochy; dohromady se však nejednalo o působivý a promyšlený konstrukt, ale pouze o prázdné hemžení a zbytečné využívání prostoru. Mnohem realističtější uchopení opery by celkovému vyznění prospělo více, což se týká také scény, která jde ruku v ruce s režijním záměrem. Ačkoliv výprava byla vyhotovená vcelku působivě a zdařile balancovala mezi minimalismem a klišé, její užití v této operní inscenaci postrádalo většího smyslu.

vylety_pane_broucka_foto_olbrzymek_04

Pěvecké výkony hlavních představitelů byly povedené – Jaroslav Březina (Matěj Brouček)i Aleš Briscein (Mazal, Blankytný, Petřík) zpívali i hráli s ohledem na charaktery jednotlivých postav. Ocenění si zaslouží také jejich bohatost výrazová, obzvláště Jaroslav Březina dokázal do hlasu dostat ustrašenost i jistou (a v tomto případě chvályhodnou) dávku hulvátství. Výtečná byla rovněž Alžběta Poláčková v rolích Ethery, Málinky a Kunky. Tam kde oslňovali sólisté, však zaostával sbor, který nastupoval často nepřesně rytmicky i intonačně. Podobné problémy se nevyhnuly ani orchestru, v němž byly nejslabším článkem žesťě.

Pražská inscenace Výletů páně Broučka si s sebou nese mnoho dobrých nápadů, které by však našly lepší využití ve zcela odlišné operní inscenaci. Hudební výkony sólistů bohužel nezastínily problematické sbory, chyby orchestru, ani neadekvátní režii, která zapomněla, že představení má být především výsměchem společnosti a nikoliv toliko symbolistním snem.

Dirigent: Jaroslav Kyzlink 
Režie Sláva Daubnerová 
Scéna: Pavel Borák 
Kostýmy Simona Vachálková 
Videoart: Erik Bartoš 
Světelný design: Daniel Tesař 
Sbormistr: Martin Buchta 
Dramaturgie: Ondřej Hučín 

Obsazení 
Matěj Brouček: Jaroslav Březina 
Mazal, Blankytný, Petřík: Aleš Briscein 
Sakristán u sv. Víta, Lunobor, Domšík od Zvonu: František Zahradníček 
Málinka, Etherea, Kunka: Alžběta Poláčková 
Würfl, Čaroskvoucí, Konšel: Jiří Sulženko
Číšníček, Zázračné dítě, Žák: Andrea Široká 
Básník, Svatopluk Čech, Oblačný, Vacek Bradatý: Roman Janál 
Skladatel, Harfoboj, Miroslav Zlatník:Petr Levíček 
Malíř, Hlas profesorův, Duhoslav, Vojta od Pávů: Josef Moravec 
Kedruta: Stanislava Jirků

Středa 5. prosince 2018, Janáčkovo divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více