Wayne Shorter Quartet: vysoká škola současné jazzové improvizace

14. duben 2016, 9:48
Wayne Shorter Quartet: vysoká škola současné jazzové improvizace

Jazzová legenda Wayne Shorter byl bezpochyby největší hvězdou letošního JazzFestuBrno. Jeden z vrcholů 15. ročníku festivalu si osobně vychutnalo 1500 návštěvníků koncertu jeho kvarteta.

Čtveřice mistrů jazzové improvizace vedená inovativním komponistou, improvizátorem a špičkovým instrumentalistou Waynem Shorterem, si podmanila skvěle ozvučenou halu brněnského Bobycentra špičkovým půldruhahodinovým výkonem. Koncert bez zbytečných proslovů a prostojů zahrála v jediném zátahu. I občasný potlesk jako by muzikanty jen rozptyloval, jen kývli a znovu se ponořili do proudu svých licků, chromatických kaskád, ostinát i melodických vyhrávek.

Spoluhráče pro svoje kvarteto našel zanedlouho třiaosmdesátiletý Shorter před šestnácti lety v muzikantech o jednu až dvě generace mladších. Jsou to špičkoví instrumentalisté a vyhledávaní studioví hosté: pianista Danilo Pérez (*1965), kontrabasista John Patitucci (*1959) a hráč na bicí Brian Blade (*1970). Od svého založení nahrála tato hvězdná sestava čtveřici alb, z nichž pouze to „rozjezdové“, Footprints Live! (2002), inovace čtyřicet let staré Shorterovy klasiky, nezískalo alespoň jednu Grammy. Zbylá tři (Alegría, 2003, Beyond the Sound Barrier, 2005 a nedávné Without a Net, 2013) už bodovala jako jazzová alba roku, přičemž sám Wayne Shorter získal svou prozatím poslední, desátou (!) Grammy 2013 za Nejlepší improvizované jazzové sólo ve své skladbě Orbits na albu Without a Net.

Právě hudební materiál z oněch tří oceňovaných alb je základem koncertního vystoupení Wayne Shorter Quartetu. Ale kdo by čekal pouhé improvizace na témata konkrétních skladeb, bude překvapen (nikoliv zklamán): žádný tracklist, žádná tradiční jazzová přehrávka melodie a následné improvizování jednotlivých nástrojů, pěkně jednoho po druhém – nic podobného se nekoná. Posluchač je vtažen do kontinuálního proudu imaginace, hudebního pohybu, jehož výška, délka, barva, síla ani směr nejsou omezeny žádnými mantinely. Jen úvodní volná improvizace trvala přes třicet minut, než byla přerušena mírně netrpělivým potleskem publika.

Počáteční opatrný, postupně gradující dialog piana s kontrabasem narušil Shorter poprvé jakoby nejistým „odchrchláním“ tenorsaxofonu až po několika minutách a ani následující „sípavý dech“ se zdánlivě nepevnými tóny nenaznačoval, co má přijít. Přišla smršť, kaskády přes celý rozsah klaviatury doprovázené bicími v celé škále dynamiky od tichého šustění metličkami po údery paličkami plnou silou, a k tomu tiché smyčcové arco kontrabasu střídané až kvílivými vyhrávkami v palcové poloze někde u kobylky, pak basové přiznávky vyhnané až k prudkému slappingu.

Plató fázi pochopilo publikum jako výzvu k potlesku, ale proud hudby neustával: zase dialog piano-kontrabas, ale jiný – smyčcové flažolety provázené vybrnkáváním prsty po strunách otevřeného piana evokujícím cimbál, od bicích přihrávané zvonkohrou. A jemné, dlouhé tóny sopránsaxofonu postupně gradující do neuvěřitelného sóla, jímž Wayne Shorter přesvědčivě dokázal, kdo je pánem prostoru a času. A jako se jeho spoluhráči prozatím doplňovali jako sólisté, postupně se jeden po druhém přirozeně stáhli, po jednom i střídavě po dvojicích jako perfektní empatičtí sidemani soustředění kolem svého sedícího a přesto dominujícího frontmana.

Pro fungování čtyřčlenné formace je obvykle rozhodující vzájemná vazba bicí-kontrabas; zde oba prvky obvyklého formátu občas funkčně nahradilo piano, aniž to posluchač stačil vůbec zaznamenat. Hledat v toku hudby jednotlivé „písně“ nebo aspoň motivy z alb je pro publikum vlastně zábavná hra: co poznáte? Co jste stačili postřehnout? To byly Orbits!Aha, to je Joy Ryder – a to už zase Plaza Real … teď to zní jako začátek She Moves Through the Fair … a teď jako Footprints … a tohle je Zero Gravity!Koneckonců, co na tom sejde – be-bop, post-bop, konceptuální jazz, jazzový impresionismus jsou jenom škatulky, se kterými si čtveřice skvělých instrumentalistů ve své s lehkostí servírované muzikantské konverzaci pohrává podle svého. Přesně v duchu výroku svého stále invenčního guru: „Jazz – to znamená troufnout si, opovážit se.“ Není co dodat.

Jediným mluveným projevem celého večera byl stručný odborný úvod do historie Wayne Shorter Quartetu v podání Jana Beránka-Daleckého: Waynea Shortera (*1933),snad nejvýznamnějšího a jistě nejvlivnějšího žijícího jazzového saxofonistu, představil jako absolventa Newark Art High School a studia kompozice na New York University. Na jazzové scéně se Shorter etabloval jako spoluhráč Manyarda Fergusona a především Arta Blakeyho, který jej v roce 1959 pozval do svých Jazz Messengers. Odtud jej už o rok později – na doporučení svého odcházejícího saxofonisty Johna Coltranea – usiloval přetáhnout Miles Davis; podařilo se mu to až v roce 1964, Shorter dodržel smlouvu. Léta 1964–1970 byla ve znamení spolupráce MD Quintetu (Davis-Shorter-Hancock-Carter-Williams), který ovlivnil dějiny jazzu nejen sedmdesátých let.

Dalších patnáct let prožil Wayne Shorter s legendární jazzrockovou kapelou Weather Report (mj. Joe Zawinul, Miroslav Vitouš, resp. Jaco Pastorius, Airto Moreira). Do konce tisíciletí Shorter jako protagonista vlastních sólových projektů i oblíbený spoluhráč (Carlos Santana, Herbie Hancock, Joni Mitchell) hledal konkrétní podobu prvního souboru, který ponese jeho jméno. V roce 2000 se jím stal Wayne Shorter Quartet ve stejném složení, které slyšeli i posluchači v Brně.

Wayne Shorter Quartet. 13. dubna 2016, Bobycentrum, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Foto archiv JazzFestuBrno

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více