Whiplash. Zkrvavené ruce nejlepšího bubeníka

Whiplash. Zkrvavené ruce nejlepšího bubeníka

Už od prvních záběrů filmu Whiplash se kamera soustřeďuje na tělo hlavního hrdiny, na fyzickou stránku jeho hraní. Myslíte si, že hudba je něco krásného a ušlechtilého, vhodná zábava pro něžné duše? Omyl, dostanete krev, pot, křik a slzy a to pěkně v detailu a nahlas.

Andrew Neimann je zakřiknutý devatenáctiletý student prvního ročníku prestižní newyorkské konzervatoře. Nemá vlastně žádné kamarády, žádný společenský život, jen jednou týdně zajde do kina se svým chápajícím tatínkem, oblíbeným středoškolským učitelem (a neúspěšným spisovatelem). A přitom nesměle pokukuje po milé slečně u pultu s občerstvením. Krom toho všeho ale tráví každou volnou chvíli cvičením na bicí. Touží být jednou tak dobrý, jako Buddy Rich. Což vůbec není skromný cíl vzhledem k tomu, že Buddy Rich bývá označován za nejlepšího jazzového bubeníka všech dob. Andrew ale prozatím ve školní kapele obrací noty svému zkušenějšímu kolegovi, od něhož se občas dočká blahosklonné pochvaly. Až jednou si ho zcela nečekaně do svého „studiového bandu“ vybere postrach školy Terence Fletcher. Možná je to proto, že v zakřiknutém mladíkovi díky své geniální intuici postřehl hvězdný potenciál. A nebo v něm jakožto zkušený sadista a psychopatický tyran prostě jen viděl vhodnou oběť?

Film Whiplash, nazvaný podle skladby Hanka Levyho, na níž při Andrewově příchodu pracuje Fletcherova kapela, je teprve druhým celovečerním filmem osmadvacetiletého režiséra scenáristy Damiena Chazella. Chazelle se před rokem mírně proslavil scénářem k filmu Grand Piano (režie Eugenio Mira), hudební hitchcockovské parafrázi filmu Nebezpečná rychlost, v němž musí pianista Tom Selznick (Elijah Wood) odehrát bezchybný koncert, aby zachránil svůj život před psychopatem na telefonu.

Ve filmu Whiplash sice hlavní psychopat nikoho přímo na životě neohrožuje, přesto je v něm atmosféra ještě mnohem hutnější. Zpočátku se zdá, že budeme sledovat psychologické drama o souboji dvou vůlí. V první scéně zkoušky studiového bandu je nám Fletcher představen jako bezcitné monstrum, které kvůli malé chybě (navíc domnělé, jak se v později ukáže) veřejně poníží a dožene k slzám otylého trombónistu jen proto, že mu osobně není moc sympatický. Pokud vás tenhle holohlavý chlapík s uhrančivýma očima náhodou pochválí, je to jen proto, aby vás v zápětí mohl o to účinněji zdeptat. Vypadá to, že se ve filmu bude hrát o Andrewovu duši – nechá se nevinný a v celku milý chlapec přetvořit svým šíleným mentorem v dokonale hrající loutku bez morálky?

Čím víc jsme ale vtahováni do světa filmu, tím je nám jasnější, že tu v první řadě nestojí duše, ale tělo. Whiplash není primárně drama psychologické, ale drama fyzické, tělesné, viscerální. A tak spíš než psychothriller připomíná svou stavbou i způsobem snímání sportovní drama, nejsilněji asi legendárního Rockyho. A to nejen díky detailním záběrům zkrvavené ruky hlavního hrdiny nořící se do ledu. Už od prvních záběrů se kamera soustřeďuje na tělo hlavního hrdiny, na fyzickou stránku jeho hraní. Sledujeme detaily jeho rukou, snažících se o co nejrychlejší double-time swing, rozedrané puchýře, krev kapající na bubny, pot stékající po tváři. Divák je těmito záběry atakován, násilím vystrkován ze své komfortní zóny. Myslíte si, že hudba je něco krásného a ušlechtilého, vhodná zábava pro něžné duše? Omyl, dostanete krev, pot, křik a slzy a to pěkně v detailu a nahlas.

Andrew je nám na začátku představen jako outsider, kterého ostatní považují tak maximálně za lepší průměr. Jediné, čím se vymyká, je jeho vytrvalost a houževnatost. A právě tyto jeho vlastnosti zkouší, využívá a napíná až k prasknutí jeho trenér-učitel-kapelník Fletcher, aby z něj udělal, když ne nejlepšího jazzového bubeníka všech dob, tak aspoň toho nejlepšího bubeníka, jakým se jen může stát. Hlavní napětí filmu Whiplash nespočívá v tom, jestli se z Andrewa stane bezcitný hajzl, kterého zajímá jen vlastní kariéra, nebo jestli dokáže skloubit šťastný partnerský život s hodným děvčetem se svou vášní pro jazz. Jde prostě a jednoduše o to, jestli má na to zahrát perfektně svůj part v jazzovém standardu Karavana. Divák do poslední scény neví, jestli nebylo Fletcherovo týrání zbytečné. Neví, jestli to Andrew celé nevzdá. Ovšem pak přichází finále. Happyend v podobě mnohaminutového extatického bubenického sóla. Krev, pot a slzy jsou pro tuhle chvíli zapomenuty a zbývá čirá, uchvacující a intenzivní rytmická krása. Divák je spolu s hlavním hrdinou odměněn za to utrpení, které s ním během filmu až fyzicky prožíval. Tyranský trenér Fletcher, pro něhož jsou laskavost a slova „dobrá práce“ důvodem úpadku současné jazzové hudby, je také uchvácen a uznale kývá hlavou.

Whiplash (USA, 2014, hudební, drama). Scénář a režie: Damien Chazelle, kamera: Sharone Meir, hudba: Justin Hurwitz. Hrají: Miles Teller (Andrew Neimann), J. K. Simmons (Terence Fletcher), Melissa Benoist (Nicole), Paul Reiser (Jim Neimann). Kino Scala 30. ledna a 3. února 2015.

Foto archiv Sony Pictures Classics, www.whiplash-movie.net

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.  více

Rok 1894, Antonín Dvořák přijíždí na prázdniny z New Yorku do Čech. S ním i jeho děti a manželka, kterou – jak se později ukáže – nikdy opravdu nemiloval. Televizní film o rodinném dramatu z dějin české hudby může začít.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více