Whiplash. Zkrvavené ruce nejlepšího bubeníka

Whiplash. Zkrvavené ruce nejlepšího bubeníka

Už od prvních záběrů filmu Whiplash se kamera soustřeďuje na tělo hlavního hrdiny, na fyzickou stránku jeho hraní. Myslíte si, že hudba je něco krásného a ušlechtilého, vhodná zábava pro něžné duše? Omyl, dostanete krev, pot, křik a slzy a to pěkně v detailu a nahlas.

Andrew Neimann je zakřiknutý devatenáctiletý student prvního ročníku prestižní newyorkské konzervatoře. Nemá vlastně žádné kamarády, žádný společenský život, jen jednou týdně zajde do kina se svým chápajícím tatínkem, oblíbeným středoškolským učitelem (a neúspěšným spisovatelem). A přitom nesměle pokukuje po milé slečně u pultu s občerstvením. Krom toho všeho ale tráví každou volnou chvíli cvičením na bicí. Touží být jednou tak dobrý, jako Buddy Rich. Což vůbec není skromný cíl vzhledem k tomu, že Buddy Rich bývá označován za nejlepšího jazzového bubeníka všech dob. Andrew ale prozatím ve školní kapele obrací noty svému zkušenějšímu kolegovi, od něhož se občas dočká blahosklonné pochvaly. Až jednou si ho zcela nečekaně do svého „studiového bandu“ vybere postrach školy Terence Fletcher. Možná je to proto, že v zakřiknutém mladíkovi díky své geniální intuici postřehl hvězdný potenciál. A nebo v něm jakožto zkušený sadista a psychopatický tyran prostě jen viděl vhodnou oběť?

Film Whiplash, nazvaný podle skladby Hanka Levyho, na níž při Andrewově příchodu pracuje Fletcherova kapela, je teprve druhým celovečerním filmem osmadvacetiletého režiséra scenáristy Damiena Chazella. Chazelle se před rokem mírně proslavil scénářem k filmu Grand Piano (režie Eugenio Mira), hudební hitchcockovské parafrázi filmu Nebezpečná rychlost, v němž musí pianista Tom Selznick (Elijah Wood) odehrát bezchybný koncert, aby zachránil svůj život před psychopatem na telefonu.

Ve filmu Whiplash sice hlavní psychopat nikoho přímo na životě neohrožuje, přesto je v něm atmosféra ještě mnohem hutnější. Zpočátku se zdá, že budeme sledovat psychologické drama o souboji dvou vůlí. V první scéně zkoušky studiového bandu je nám Fletcher představen jako bezcitné monstrum, které kvůli malé chybě (navíc domnělé, jak se v později ukáže) veřejně poníží a dožene k slzám otylého trombónistu jen proto, že mu osobně není moc sympatický. Pokud vás tenhle holohlavý chlapík s uhrančivýma očima náhodou pochválí, je to jen proto, aby vás v zápětí mohl o to účinněji zdeptat. Vypadá to, že se ve filmu bude hrát o Andrewovu duši – nechá se nevinný a v celku milý chlapec přetvořit svým šíleným mentorem v dokonale hrající loutku bez morálky?

Čím víc jsme ale vtahováni do světa filmu, tím je nám jasnější, že tu v první řadě nestojí duše, ale tělo. Whiplash není primárně drama psychologické, ale drama fyzické, tělesné, viscerální. A tak spíš než psychothriller připomíná svou stavbou i způsobem snímání sportovní drama, nejsilněji asi legendárního Rockyho. A to nejen díky detailním záběrům zkrvavené ruky hlavního hrdiny nořící se do ledu. Už od prvních záběrů se kamera soustřeďuje na tělo hlavního hrdiny, na fyzickou stránku jeho hraní. Sledujeme detaily jeho rukou, snažících se o co nejrychlejší double-time swing, rozedrané puchýře, krev kapající na bubny, pot stékající po tváři. Divák je těmito záběry atakován, násilím vystrkován ze své komfortní zóny. Myslíte si, že hudba je něco krásného a ušlechtilého, vhodná zábava pro něžné duše? Omyl, dostanete krev, pot, křik a slzy a to pěkně v detailu a nahlas.

Andrew je nám na začátku představen jako outsider, kterého ostatní považují tak maximálně za lepší průměr. Jediné, čím se vymyká, je jeho vytrvalost a houževnatost. A právě tyto jeho vlastnosti zkouší, využívá a napíná až k prasknutí jeho trenér-učitel-kapelník Fletcher, aby z něj udělal, když ne nejlepšího jazzového bubeníka všech dob, tak aspoň toho nejlepšího bubeníka, jakým se jen může stát. Hlavní napětí filmu Whiplash nespočívá v tom, jestli se z Andrewa stane bezcitný hajzl, kterého zajímá jen vlastní kariéra, nebo jestli dokáže skloubit šťastný partnerský život s hodným děvčetem se svou vášní pro jazz. Jde prostě a jednoduše o to, jestli má na to zahrát perfektně svůj part v jazzovém standardu Karavana. Divák do poslední scény neví, jestli nebylo Fletcherovo týrání zbytečné. Neví, jestli to Andrew celé nevzdá. Ovšem pak přichází finále. Happyend v podobě mnohaminutového extatického bubenického sóla. Krev, pot a slzy jsou pro tuhle chvíli zapomenuty a zbývá čirá, uchvacující a intenzivní rytmická krása. Divák je spolu s hlavním hrdinou odměněn za to utrpení, které s ním během filmu až fyzicky prožíval. Tyranský trenér Fletcher, pro něhož jsou laskavost a slova „dobrá práce“ důvodem úpadku současné jazzové hudby, je také uchvácen a uznale kývá hlavou.

Whiplash (USA, 2014, hudební, drama). Scénář a režie: Damien Chazelle, kamera: Sharone Meir, hudba: Justin Hurwitz. Hrají: Miles Teller (Andrew Neimann), J. K. Simmons (Terence Fletcher), Melissa Benoist (Nicole), Paul Reiser (Jim Neimann). Kino Scala 30. ledna a 3. února 2015.

Foto archiv Sony Pictures Classics, www.whiplash-movie.net

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.  více

Rok 1894, Antonín Dvořák přijíždí na prázdniny z New Yorku do Čech. S ním i jeho děti a manželka, kterou – jak se později ukáže – nikdy opravdu nemiloval. Televizní film o rodinném dramatu z dějin české hudby může začít.  více


V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více