Wynton Marsalis: Gershwin, Beatles a prvotřídní jazz

Wynton Marsalis: Gershwin, Beatles a prvotřídní jazz

Patnáctý ročník festivalu JazzFestBrno zahájil v Sono Centru Jazz at Lincoln Center Orchestra, profesionální americký bigband s téměř třicetiletou tradicí. Třebaže hlavním lákadlem byl ředitel orchestru Wynton Marsalis, od prvních tónů koncertu bylo zřejmé, že nepůjde o sólovou exhibici, ale o týmovou hru.

Přestože mistr Marsalis nechrlil jedno trumpetové sólo za druhým a do přední řady před publikum předstoupil až při přídavku, jeho umění a především jeho pohled na jazz se do programu výrazně otiskly. Připomeňme, že několikanásobný držitel Grammy se ve své sólové diskografii vedle autorských skladeb pravidelně vrací ke standardům, natočil samostatná alba s hudbou Raye Charlese nebo Theloniouse Monka. Věnoval se také Händelovi a dalším barokním autorům a nahrál pozoruhodné kolekce duetů s country rebelem Williem Nelsonem nebo s Erickem Claptonem. Na druhou stranu je známý jeho odmítavý vztah k elektrickým jazzovým fúzím 70. let a dalším modernějším variantám žánru. Jeho koncert tak sice neoslní výbušným novátorstvím, ale nadchne hráčskými schopnostmi a může překvapit výběrem repertoáru. A platí to i při vystoupení s orchestrem, kdy se Wynton Marsalis nepředstavuje jako autor.

Večerní brněnský koncert stál především na skladbách George Gershwina, prokládaných díly dalších klasiků – Stevieho Wondera a v jednom případě Beatles. Nadžánrový skladatel první třetiny 20. století, pro nějž byl jazz základním zdrojem inspirace; soulový autor a zpěvák, jehož tvorbu mnozí jazzmani přijali za vlastní; a britská kapela, jejíž hity z 60. let se už také staly součástí výbavy mnoha jazzových muzikantů. Výběr, který signalizuje propojení jazzu jak s klasickou, tak s populární hudbou. Materiál dostatečně známý a přitom tvárný.

A právě této tvárnosti orchestr dostatečně využil. Příkladem může být beatlesovská Eleanor Rigby v úpravě saxofonisty Teda Nashe, v níž se vedle sólujících Marsalise a saxofonisty Waltera Blandinga představila především trombonová sekce. Důležitá však byla především vyvážená míra důvěrně známých pasáží a relativně odvážné improvizace. Ještě zajímavější bylo jazzové „převyprávění“ první Wonderovy skladby, v níž úvodní kakofonii vyvažoval plný zvuk celého orchestru, následovaný sólem Victora Goinese na basklarinet. Naopak klasičtější, a tím pádem očekávanější, přístup orchestr volil u většiny Gershwinových skladeb. V případě But Not For Me zaujal dialog flétny s klarinetem, slavnou Summertime přednesl Victor Goines na sopránsaxofon bez jakýchkoli stylových úskoků a Let’s Call The Whole Thing Off sice přinesla ukázky zajímavé práce s dynamikou a tempem a výrazné sólo na kontrabas, ale i v tomto případě šlo o klasičtější úpravu.

Výběr poslední skladby (před přídavkem) pak znovu zdůraznil, že orchestr je sice pevně zakotven v gershwinovsko-jazzové tradici, ale čerpá i z následujících desetiletí vývoje světové populární hudby. Někdejší diskotékový hit Blame it on the Boogie, který v roce 1977 poprvé natočil Mick Jackson a po něm The Jacksons, Marsalisův orchestr naprosto důvěryhodně převedl do bigbandového jazyka.

Fakt, že právě tento koncert odstartoval letošní ročník JazzFestuBrno, vznikl spíše náhodou – v případě velkých hvězd se pořadatelé musí termínově přizpůsobovat. Jsem však přesvědčen, že jako start dlouhého hudebního svátku, který potrvá do konce dubna, bylo toto představení výborné. Připomnělo kořeny jazzu i bigband jako dodnes klíčovou sestavu této hudby (navíc i u nás v poslední době zažíváme renesanci velkých orchestrů). Ukázal jazz jako interpretační disciplínu postavenou na vynikajících hráčských výkonech a také jako týmovou spolupráci. A představil jazz jako umění dodnes živé, které nejen ovlivnilo a sytilo světovou populární hudbu, ale zpětně z ní čerpá. To vše v součtu rozhodně není málo. Navíc jako celek měl koncert výborný zvuk, byl dynamický a barevný (třeba i v tom, že saxofonová sekce se během večera naprosto přirozeně měnila v sekci klarinetovou). Tyto klady naprosto přebily drobné nedostatky (například trochu rozpačitý rozjezd úvodní skladby nebo absenci většího množství Marsalisových sól). A že šlo nakonec jen o dílčí pohled na jazz a jeho průniky s jinými žánry, nutně ovlivněný Marsalisovým naturelem? To je přece přirozené. Další koncerty JazzFestuBrno přinesou pohledy jiné, neméně zajímavé a jistě i avantgardnější.

Jazz at Lincoln Center Orchestra with Wynton Marsalis, v rámci festivalu JazzFestBrno. 12. února 2016, 21.00, Sono Centrum, Brno

Foto archiv JazzFestuBrno

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více