Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

1. prosinec 2018, 16:00
Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.

Verše o divoké lásce Janíčka a cikánky Zefky publikované neznámým autorem roku 1916 v Lidových novinách Janáčkovi učarovaly a již o rok později začal pracovat na cyklu písní, který částečně inspirovalo i Janáčkovo setkání s půvabnou Kamilou Stösslovou, tedy skladatelovou femme fatale a předobrazem mnoha jeho dalších děl. Janáček dokončil cyklus až koncem roku 1920 a prvního soukromého provedení se dílo dočkalo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Ačkoliv se původně jednalo o písňový cyklus určený pro koncertní síň, našel si cestu i na divadelní jeviště. Nejnovějším počinem na tomto poli je scénická verze v podání Muziektheater Transparant.

Inscenátoři zasadili Janáčkův Zápisník zmizelého do prostředí moderního bytu. Tady se odehrává nejen příběh Janíčkova vztahu k mladé cikánské dívce, ale také celá přidaná vrstva, která rozšířením libreta vznikla. Toto provedení tedy není pouze o bolestné lásce a odloučení, ale také o snění, vzpomínkách a lidském vyhoření. V režijním pojetí Iva van Hovena se objevuje kromě postavy Zefky a Janíčka, také nově přidaná role kombinující postavu zestárlého Janíčka s osobou skladatele Leoše Janáčka. A to může být pro některé posluchače příliš těžké sousto. Herec předčítá Janáčkovy dopisy a působí částečně jako komentátor dění na jevišti – všechno se tak stává ještě více neskutečné, ještě více meta. Postava herce vzpomíná na nenaplněnou lásku k mladé cikánce a následně recituje dopisy psané Janáčkově tajné lásce Kamile Stösslové. Ve své podstatě se jedná o zajímavý nápad a o neotřelé režijní uchopení, výsledek je ale podivně cizí a chladný. Povedené však byly přidané hudební plochy skladatelky Annelies Van Parys, která záměrně zvolila nejen jiné hudební vyjadřovací prostředky, ale také zcela jiný jazyk textu. Skladatelka se tak elegantně vyhnula možné kritice, kdyby se snažila doplnit Janáčkovo dílo stylisticky podobnou hudbou. Přes množství charakteristických glissand a náhlých melodických skoků se hudba Annelies Van Parys s hudbou Janáčkovou poměrně dobře pojila. Mnoho dobrých nápadů a nejasné směřování představení, však ovlivnilo celkové vyznění do jisté míry nepříznivě. Příkladem budiž povedená, ale režijně hůře ospravedlnitelná scéna, která stavěla na maximální realističnosti. Dokonce i kuchyňské zařízení bylo plně funkční, představitelka Zefky Marie Hamard tak hned z kraje inscenace uvařila kávu, kterou pak nabídla přicházejícímu herci. Tato realističnost byla v rozporu s mnohem lyričtěji uchopeným režijním pojetím a ostatně i s charakterem Janáčkovy hudby vůbec. Sama o sobě je však působivá a staví do značné míry na práci se světlem – některé části představení byly osvětleny pouze lampičkami, jinde rozzářila scénu bodová světla ze všech stran a někde naopak svítily pouze červené fotografické lampy. Přesto šlo o natolik zvláštní a atypické uchopení realismu a snovosti v operní režii, že pro mnoho diváků bylo zcela neakceptovatelné.

Herecké a pěvecké výkony představují nejdůležitější část každého jevištního představení. Zde si zaslouží pochvalu především Ed Lyon v roli Janíčka, jeho výrazově plný hlas přecházel od hrubého vzteku k nejněžnější lyričnosti zcela bez změn charakteru zpěvu. Kromě dvou extrémních výšek v závěru „opery“ byl jeho výkon intonačně stabilní i jazykově víceméně srozumitelný. Mezzosopranistka Marie Hamard se může pyšnit poměrně temnou a zemitou barvou hlasu, která v této roli ještě více vynikla. Český jazyk v jejím podání však byl mnohem méně srozumitelný než u Eda Lyona, ale ani jeden se však nemůže srovnávat s bezvadnou češtinou, kterou před pár dny mohli slyšet návštěvníci Mahenova divadla při Věci Makropulos v podání Vlámské opery. Herec a recitátor Hugo Koolschijn zastal svoji roli komentátora bez problémů, přesto působil především jako pozorovatel a žádnou výraznější jevištní akci neměl.

Muziektheater Transparant uchopili Janáčkovo dílo svérázným způsobem, který nepochybně vyvolá v hudbymilovných kruzích města Brna živou diskuzi. Je třeba nazírat na novou inscenaci s otevřenou myslí a nebát se hudebních a režijních experimentů. Jen tak se dá i v této částečně kontroverzní „opeře“ nalézt mnoho kvalitního a povedeného. Stejně tak je v pořádku být zklamaný ze statického a svíravého pojetí, které jen stěží evokovalo smyslnou cikánskou lásku.

Režie Ivo van Hove Dramaturgie: Krystian Lada Kostýmy An D'huys

Scéna: Jan Versweyveld

Obsazení

Mezzosoprán Marie Hamard

Tenor: Ed Lyon Herec: Hugo Koolschijn

Klavír: Lada Valešová

Sbor: Členové pěvecké akademie De Munt/La Monnaie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více