Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

1. prosinec 2018, 16:00
Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.

Verše o divoké lásce Janíčka a cikánky Zefky publikované neznámým autorem roku 1916 v Lidových novinách Janáčkovi učarovaly a již o rok později začal pracovat na cyklu písní, který částečně inspirovalo i Janáčkovo setkání s půvabnou Kamilou Stösslovou, tedy skladatelovou femme fatale a předobrazem mnoha jeho dalších děl. Janáček dokončil cyklus až koncem roku 1920 a prvního soukromého provedení se dílo dočkalo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Ačkoliv se původně jednalo o písňový cyklus určený pro koncertní síň, našel si cestu i na divadelní jeviště. Nejnovějším počinem na tomto poli je scénická verze v podání Muziektheater Transparant.

Inscenátoři zasadili Janáčkův Zápisník zmizelého do prostředí moderního bytu. Tady se odehrává nejen příběh Janíčkova vztahu k mladé cikánské dívce, ale také celá přidaná vrstva, která rozšířením libreta vznikla. Toto provedení tedy není pouze o bolestné lásce a odloučení, ale také o snění, vzpomínkách a lidském vyhoření. V režijním pojetí Iva van Hovena se objevuje kromě postavy Zefky a Janíčka, také nově přidaná role kombinující postavu zestárlého Janíčka s osobou skladatele Leoše Janáčka. A to může být pro některé posluchače příliš těžké sousto. Herec předčítá Janáčkovy dopisy a působí částečně jako komentátor dění na jevišti – všechno se tak stává ještě více neskutečné, ještě více meta. Postava herce vzpomíná na nenaplněnou lásku k mladé cikánce a následně recituje dopisy psané Janáčkově tajné lásce Kamile Stösslové. Ve své podstatě se jedná o zajímavý nápad a o neotřelé režijní uchopení, výsledek je ale podivně cizí a chladný. Povedené však byly přidané hudební plochy skladatelky Annelies Van Parys, která záměrně zvolila nejen jiné hudební vyjadřovací prostředky, ale také zcela jiný jazyk textu. Skladatelka se tak elegantně vyhnula možné kritice, kdyby se snažila doplnit Janáčkovo dílo stylisticky podobnou hudbou. Přes množství charakteristických glissand a náhlých melodických skoků se hudba Annelies Van Parys s hudbou Janáčkovou poměrně dobře pojila. Mnoho dobrých nápadů a nejasné směřování představení, však ovlivnilo celkové vyznění do jisté míry nepříznivě. Příkladem budiž povedená, ale režijně hůře ospravedlnitelná scéna, která stavěla na maximální realističnosti. Dokonce i kuchyňské zařízení bylo plně funkční, představitelka Zefky Marie Hamard tak hned z kraje inscenace uvařila kávu, kterou pak nabídla přicházejícímu herci. Tato realističnost byla v rozporu s mnohem lyričtěji uchopeným režijním pojetím a ostatně i s charakterem Janáčkovy hudby vůbec. Sama o sobě je však působivá a staví do značné míry na práci se světlem – některé části představení byly osvětleny pouze lampičkami, jinde rozzářila scénu bodová světla ze všech stran a někde naopak svítily pouze červené fotografické lampy. Přesto šlo o natolik zvláštní a atypické uchopení realismu a snovosti v operní režii, že pro mnoho diváků bylo zcela neakceptovatelné.

Herecké a pěvecké výkony představují nejdůležitější část každého jevištního představení. Zde si zaslouží pochvalu především Ed Lyon v roli Janíčka, jeho výrazově plný hlas přecházel od hrubého vzteku k nejněžnější lyričnosti zcela bez změn charakteru zpěvu. Kromě dvou extrémních výšek v závěru „opery“ byl jeho výkon intonačně stabilní i jazykově víceméně srozumitelný. Mezzosopranistka Marie Hamard se může pyšnit poměrně temnou a zemitou barvou hlasu, která v této roli ještě více vynikla. Český jazyk v jejím podání však byl mnohem méně srozumitelný než u Eda Lyona, ale ani jeden se však nemůže srovnávat s bezvadnou češtinou, kterou před pár dny mohli slyšet návštěvníci Mahenova divadla při Věci Makropulos v podání Vlámské opery. Herec a recitátor Hugo Koolschijn zastal svoji roli komentátora bez problémů, přesto působil především jako pozorovatel a žádnou výraznější jevištní akci neměl.

Muziektheater Transparant uchopili Janáčkovo dílo svérázným způsobem, který nepochybně vyvolá v hudbymilovných kruzích města Brna živou diskuzi. Je třeba nazírat na novou inscenaci s otevřenou myslí a nebát se hudebních a režijních experimentů. Jen tak se dá i v této částečně kontroverzní „opeře“ nalézt mnoho kvalitního a povedeného. Stejně tak je v pořádku být zklamaný ze statického a svíravého pojetí, které jen stěží evokovalo smyslnou cikánskou lásku.

Režie Ivo van Hove Dramaturgie: Krystian Lada Kostýmy An D'huys

Scéna: Jan Versweyveld

Obsazení

Mezzosoprán Marie Hamard

Tenor: Ed Lyon Herec: Hugo Koolschijn

Klavír: Lada Valešová

Sbor: Členové pěvecké akademie De Munt/La Monnaie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více