Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

1. prosinec 2018, 16:00
Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.

Verše o divoké lásce Janíčka a cikánky Zefky publikované neznámým autorem roku 1916 v Lidových novinách Janáčkovi učarovaly a již o rok později začal pracovat na cyklu písní, který částečně inspirovalo i Janáčkovo setkání s půvabnou Kamilou Stösslovou, tedy skladatelovou femme fatale a předobrazem mnoha jeho dalších děl. Janáček dokončil cyklus až koncem roku 1920 a prvního soukromého provedení se dílo dočkalo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Ačkoliv se původně jednalo o písňový cyklus určený pro koncertní síň, našel si cestu i na divadelní jeviště. Nejnovějším počinem na tomto poli je scénická verze v podání Muziektheater Transparant.

Inscenátoři zasadili Janáčkův Zápisník zmizelého do prostředí moderního bytu. Tady se odehrává nejen příběh Janíčkova vztahu k mladé cikánské dívce, ale také celá přidaná vrstva, která rozšířením libreta vznikla. Toto provedení tedy není pouze o bolestné lásce a odloučení, ale také o snění, vzpomínkách a lidském vyhoření. V režijním pojetí Iva van Hovena se objevuje kromě postavy Zefky a Janíčka, také nově přidaná role kombinující postavu zestárlého Janíčka s osobou skladatele Leoše Janáčka. A to může být pro některé posluchače příliš těžké sousto. Herec předčítá Janáčkovy dopisy a působí částečně jako komentátor dění na jevišti – všechno se tak stává ještě více neskutečné, ještě více meta. Postava herce vzpomíná na nenaplněnou lásku k mladé cikánce a následně recituje dopisy psané Janáčkově tajné lásce Kamile Stösslové. Ve své podstatě se jedná o zajímavý nápad a o neotřelé režijní uchopení, výsledek je ale podivně cizí a chladný. Povedené však byly přidané hudební plochy skladatelky Annelies Van Parys, která záměrně zvolila nejen jiné hudební vyjadřovací prostředky, ale také zcela jiný jazyk textu. Skladatelka se tak elegantně vyhnula možné kritice, kdyby se snažila doplnit Janáčkovo dílo stylisticky podobnou hudbou. Přes množství charakteristických glissand a náhlých melodických skoků se hudba Annelies Van Parys s hudbou Janáčkovou poměrně dobře pojila. Mnoho dobrých nápadů a nejasné směřování představení, však ovlivnilo celkové vyznění do jisté míry nepříznivě. Příkladem budiž povedená, ale režijně hůře ospravedlnitelná scéna, která stavěla na maximální realističnosti. Dokonce i kuchyňské zařízení bylo plně funkční, představitelka Zefky Marie Hamard tak hned z kraje inscenace uvařila kávu, kterou pak nabídla přicházejícímu herci. Tato realističnost byla v rozporu s mnohem lyričtěji uchopeným režijním pojetím a ostatně i s charakterem Janáčkovy hudby vůbec. Sama o sobě je však působivá a staví do značné míry na práci se světlem – některé části představení byly osvětleny pouze lampičkami, jinde rozzářila scénu bodová světla ze všech stran a někde naopak svítily pouze červené fotografické lampy. Přesto šlo o natolik zvláštní a atypické uchopení realismu a snovosti v operní režii, že pro mnoho diváků bylo zcela neakceptovatelné.

Herecké a pěvecké výkony představují nejdůležitější část každého jevištního představení. Zde si zaslouží pochvalu především Ed Lyon v roli Janíčka, jeho výrazově plný hlas přecházel od hrubého vzteku k nejněžnější lyričnosti zcela bez změn charakteru zpěvu. Kromě dvou extrémních výšek v závěru „opery“ byl jeho výkon intonačně stabilní i jazykově víceméně srozumitelný. Mezzosopranistka Marie Hamard se může pyšnit poměrně temnou a zemitou barvou hlasu, která v této roli ještě více vynikla. Český jazyk v jejím podání však byl mnohem méně srozumitelný než u Eda Lyona, ale ani jeden se však nemůže srovnávat s bezvadnou češtinou, kterou před pár dny mohli slyšet návštěvníci Mahenova divadla při Věci Makropulos v podání Vlámské opery. Herec a recitátor Hugo Koolschijn zastal svoji roli komentátora bez problémů, přesto působil především jako pozorovatel a žádnou výraznější jevištní akci neměl.

Muziektheater Transparant uchopili Janáčkovo dílo svérázným způsobem, který nepochybně vyvolá v hudbymilovných kruzích města Brna živou diskuzi. Je třeba nazírat na novou inscenaci s otevřenou myslí a nebát se hudebních a režijních experimentů. Jen tak se dá i v této částečně kontroverzní „opeře“ nalézt mnoho kvalitního a povedeného. Stejně tak je v pořádku být zklamaný ze statického a svíravého pojetí, které jen stěží evokovalo smyslnou cikánskou lásku.

Režie Ivo van Hove Dramaturgie: Krystian Lada Kostýmy An D'huys

Scéna: Jan Versweyveld

Obsazení

Mezzosoprán Marie Hamard

Tenor: Ed Lyon Herec: Hugo Koolschijn

Klavír: Lada Valešová

Sbor: Členové pěvecké akademie De Munt/La Monnaie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více