Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

1. prosinec 2018, 16:00
Zápisník zmizelého podle Muziektheater Transparant

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.

Verše o divoké lásce Janíčka a cikánky Zefky publikované neznámým autorem roku 1916 v Lidových novinách Janáčkovi učarovaly a již o rok později začal pracovat na cyklu písní, který částečně inspirovalo i Janáčkovo setkání s půvabnou Kamilou Stösslovou, tedy skladatelovou femme fatale a předobrazem mnoha jeho dalších děl. Janáček dokončil cyklus až koncem roku 1920 a prvního soukromého provedení se dílo dočkalo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Ačkoliv se původně jednalo o písňový cyklus určený pro koncertní síň, našel si cestu i na divadelní jeviště. Nejnovějším počinem na tomto poli je scénická verze v podání Muziektheater Transparant.

Inscenátoři zasadili Janáčkův Zápisník zmizelého do prostředí moderního bytu. Tady se odehrává nejen příběh Janíčkova vztahu k mladé cikánské dívce, ale také celá přidaná vrstva, která rozšířením libreta vznikla. Toto provedení tedy není pouze o bolestné lásce a odloučení, ale také o snění, vzpomínkách a lidském vyhoření. V režijním pojetí Iva van Hovena se objevuje kromě postavy Zefky a Janíčka, také nově přidaná role kombinující postavu zestárlého Janíčka s osobou skladatele Leoše Janáčka. A to může být pro některé posluchače příliš těžké sousto. Herec předčítá Janáčkovy dopisy a působí částečně jako komentátor dění na jevišti – všechno se tak stává ještě více neskutečné, ještě více meta. Postava herce vzpomíná na nenaplněnou lásku k mladé cikánce a následně recituje dopisy psané Janáčkově tajné lásce Kamile Stösslové. Ve své podstatě se jedná o zajímavý nápad a o neotřelé režijní uchopení, výsledek je ale podivně cizí a chladný. Povedené však byly přidané hudební plochy skladatelky Annelies Van Parys, která záměrně zvolila nejen jiné hudební vyjadřovací prostředky, ale také zcela jiný jazyk textu. Skladatelka se tak elegantně vyhnula možné kritice, kdyby se snažila doplnit Janáčkovo dílo stylisticky podobnou hudbou. Přes množství charakteristických glissand a náhlých melodických skoků se hudba Annelies Van Parys s hudbou Janáčkovou poměrně dobře pojila. Mnoho dobrých nápadů a nejasné směřování představení, však ovlivnilo celkové vyznění do jisté míry nepříznivě. Příkladem budiž povedená, ale režijně hůře ospravedlnitelná scéna, která stavěla na maximální realističnosti. Dokonce i kuchyňské zařízení bylo plně funkční, představitelka Zefky Marie Hamard tak hned z kraje inscenace uvařila kávu, kterou pak nabídla přicházejícímu herci. Tato realističnost byla v rozporu s mnohem lyričtěji uchopeným režijním pojetím a ostatně i s charakterem Janáčkovy hudby vůbec. Sama o sobě je však působivá a staví do značné míry na práci se světlem – některé části představení byly osvětleny pouze lampičkami, jinde rozzářila scénu bodová světla ze všech stran a někde naopak svítily pouze červené fotografické lampy. Přesto šlo o natolik zvláštní a atypické uchopení realismu a snovosti v operní režii, že pro mnoho diváků bylo zcela neakceptovatelné.

Herecké a pěvecké výkony představují nejdůležitější část každého jevištního představení. Zde si zaslouží pochvalu především Ed Lyon v roli Janíčka, jeho výrazově plný hlas přecházel od hrubého vzteku k nejněžnější lyričnosti zcela bez změn charakteru zpěvu. Kromě dvou extrémních výšek v závěru „opery“ byl jeho výkon intonačně stabilní i jazykově víceméně srozumitelný. Mezzosopranistka Marie Hamard se může pyšnit poměrně temnou a zemitou barvou hlasu, která v této roli ještě více vynikla. Český jazyk v jejím podání však byl mnohem méně srozumitelný než u Eda Lyona, ale ani jeden se však nemůže srovnávat s bezvadnou češtinou, kterou před pár dny mohli slyšet návštěvníci Mahenova divadla při Věci Makropulos v podání Vlámské opery. Herec a recitátor Hugo Koolschijn zastal svoji roli komentátora bez problémů, přesto působil především jako pozorovatel a žádnou výraznější jevištní akci neměl.

Muziektheater Transparant uchopili Janáčkovo dílo svérázným způsobem, který nepochybně vyvolá v hudbymilovných kruzích města Brna živou diskuzi. Je třeba nazírat na novou inscenaci s otevřenou myslí a nebát se hudebních a režijních experimentů. Jen tak se dá i v této částečně kontroverzní „opeře“ nalézt mnoho kvalitního a povedeného. Stejně tak je v pořádku být zklamaný ze statického a svíravého pojetí, které jen stěží evokovalo smyslnou cikánskou lásku.

Režie Ivo van Hove Dramaturgie: Krystian Lada Kostýmy An D'huys

Scéna: Jan Versweyveld

Obsazení

Mezzosoprán Marie Hamard

Tenor: Ed Lyon Herec: Hugo Koolschijn

Klavír: Lada Valešová

Sbor: Členové pěvecké akademie De Munt/La Monnaie

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více