Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění slunce v pátek dopoledne částečně ochromilo Českou republiku: utichla kola strojů i kancelářské kopírky, národ ateistů vykoupil svářečské filtry a na hodinu obrátil oči k nebi. Smíšený sbor Vox Iuvenalis si na večer připravil tematický program, při jehož nácviku musel potit krev, ale námaha se jednoznačně vyplatila.

Program nazvaný „Zatmění na východě“ si s astronomickou podívanou pohrával spíš v hlubších souvislostech než aby se na ní lacině vezl, ale na to jsme už od dramaturgie Voxu Iuvenalis dlouhodobě zvyklí. Na komfort si člověk zvyká snadno a rád, tím spíš je potřeba si připomínat, že se mu ho zcela automaticky dostává. Parodická miniopera Antiformalističeskij rajok Dmitrije Šostakoviče, druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho a Koncert pro klavír a sbor současného skladatele Dimitrije Česnokova vytvořily souvislý celek, který ve třech bodech vypovídal o vývoji hudby, která vychází z ruských tradic.

Šostakovičův Rajok je jízlivá parodie na sjezd komunistických skladatelů. Tři řečníci přednesou své projevy o hudbě, která má vycházet z lidových tradic, být lidu přístupná a vyhýbat se všem „formalistickým“ experimentům, atonalitě, disonancím a jiným zvrhlostem. Je to škaredá komedie, kterou musel skladatel za svého života pochopitelně schovávat, a k veřejnému provedení došlo až v roce 1989 ve Washingtonu. Úmyslné idiocii citátů z lidové hudby i klasiků se posluchač rád zasměje ještě dnes, pamětníkovi se trošku stahují vnitřnosti, když si vzpomene na atmosféru komunistických sjezdů a funkcionářskou tupost, která měla možnost strkat prsty do všeho – od vládní úrovně až po uliční výbory. Nejhorší na tom všem ale je vědomí, že to fňukání po krásných melodiích a zavrhování nesrozumitelné moderny nezmizelo, a mnozí posluchači i členové orchestrů by nejraději mydlili Mozarta a Čajkovského pořád dokola. Je to všechno v lidech, ne ve stranických sekretariátech.

Hra o tupém a mechanickém zacházení s tradicemi byla ale pouze kontrastní předehrou ke dvěma dílům pozdějším. Obě se – vlastně zcela v souladu s antiformalistickými požadavky – k ruské tradici obracejí, ale zcela jinak, než to oficiální kulturní politika předpokládala a chtěla. Obě díla jsou postavena na klasickém formálním základu – Schnittkeho koncert připomene čtyřvětou symfonii, Česnokov má třívětou strukturu klasického instrumentálního koncertu. Obě díla vycházejí z pravoslavných zpěvů, provolávají slávu Bohu, ale zároveň jsou plná smutku a v Česnokovově případě i zuřivého a bezmocného vzteku. Obě jsou nesmírně působivá, tíživá, až chmurná. Schnittkeho smutek je masivní, valí se jako těžký mrak, ale zároveň je povznášející. Česnokov se utápí v pochybnostech o Bohu i vlastních pokušeních a po vážném úvodu se z nich snaží vypít a vykřičet. Jeho výkřiky by mohla zhudebnit i punková kapela, nakonec všude vidí jen smrt.

Sjezd skladatelů a hudebních teoretiků ztvárnil sbor poloscénicky, ženy měly na hlavách a kolem krků venkovské šátky, muži si uvázali barevné kravaty pěkně funkcionářsky do půli břicha. Provedení zahájil Viktor Pantůček mluveným úvodem od řečnického pultu, u nějž se později vystřídal předseda sjezdu a řečníci Jednicyn, Dvojkin a Trojkin. Sólové role ztvárnili čtyři basisté – Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef ŠkarkaMiroslav Urbánek – a nejdůležitější je, že jejich hlasy byly ve výsledku vyrovnané, jejich sdělení měla i výrazově přibližně stejnou váhu. Všichni čtyři se ale do svých rolí pěkně energicky opírali a dávali svým postavám charakteristické rysy vyplývající z rozdílů mezi starým teoretikem, mladým teoretikem, diktátorem a předsedajícím. Sbor se v úloze delegátů usadil nejen na jevišti, ale i na balkóně Besedního domu, iluze sjezdu byla v rámci inscenační skromnosti dostačující. Sborové vstupy byly energické, nadšené, ale i přesně zrežírované, jak se na správný sjezd patří.

Druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho nás přivedla do úplně jiného hudebního světa a naznačila i klasické členění celého večera: rychle – pomalu – rychle. Závažná výpověď o vnitřní potřebě oslovit hlubokými myšlenkami celý svět hrála roli pomalé věty v celkovém pořadu. Jedná se o skutečný koncert, který zachází s hlasy nesmírně vynalézavým a komplikovaným způsobem, dělí je mnohem složitěji než na prostý čtyřhlas, Vox Iuvenalis si tady sáhl snad až za hranice svých možností: přinejmenším by potřeboval zdvojnásobit obsazení. Všechna čest ale patří výsledku, který byl zcela přesvědčivý a nesmírně se těším na případné provedení v příznivějších akustických podmínkách, které objemu hlasů amatérského tělesa trošku pomůžou. Pro mě to byl jednoznačný vrchol večera.

Koncert pro sbor a klavír Dimitrije Česnokova dal větší příležitost i Konstantinu Tyshkovi, který doprovázel už Rajok, ale tam má klavír víceméně podpůrnou funkci. U Česnokova je rovnocenným partnerem sboru a dostává i značný sólový prostor. Tyshko se projevil výrazově bezvadně hned v úvodu, který imituje pravoslavnou zvonici, klavír měl opravdu zvonivý, místy až třískavý zvuk. Myslím to v dobrém, iluze vyzvánění byla perfektní. Energičtější pasáže vůbec vycházely velmi dobře i v dalším průběhu provedení, lyrické mi přišly poněkud roztříštěné. Sbor se od vážného a slavnostního začátku postupně dostával do varu, střídal se s klavírem opravdu rovnocenně a stupňoval napětí a nápor energie až do závěrečného výkřiku.

Sbormistr Voxu Iuvenalis Jan Ocetek odvedl vynikající práci: střetávají se v ní schopnosti sbormistra, který dokáže nejen mimořádně náročné kompozice s amatérským sborem nastudovat, ale také v jeho členech dlouhodobě pěstovat pro náročnou, závažnou a „buržoazně formalistickou“ hudbu zaujetí a pochopení. Je to neustálé hledání, které dá hodně práce, ale zároveň způsobuje, že se hudba účinkujícím ani posluchačům neomrzí. Stává se z ní dobrodružství, do kterého se chce člověk pouštět pořád znovu a znovu.

Zatmění na východě. Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Antiformalističeskij rajok, Alfred Schnittke: Koncert pro sbor (2. část), Dimitri Česnokov: Koncert pro klavír a sbor. Smíšený sbor Vox Iuvenalis, hudební nastudování Jan Ocetek, Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef Škarka, Miroslav Urbánek – bas, Konstantin Tyshko – klavír. 20. března 2015, Besední dům, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Provést Mozartovo Requiem – tedy mši za zemřelé – v krematoriu se může zdát jako zcela přirozená věc, ale úplně samozřejmé to není. Vox Iuvenalis přidal k jedné z nejhranějších vokálních kompozic značnou dávku koncepčního uvažování a připravil posluchačům přinejmenším neobvyklý zážitek.  více

Smíšený sbor Vox Iuvenalis slaví letos dvacet let své činnosti. Od gymnaziální prehistorie se stal reprezentačním tělesem VUT v Brně, mnohem pozoruhodnější je ale jeho zaměření na hudbu dvacátého století i neobvyklé koncertní projekty. Jak se s takovými věcmi dožít sborové dospělosti v amatérských podmínkách jsme rozebírali se sbormistrem Voxu Janem Ocetkemvíce




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více