Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění na nebi, v duši i na východě. Sjezd skladatelů a duchovní tradice Ruska

Zatmění slunce v pátek dopoledne částečně ochromilo Českou republiku: utichla kola strojů i kancelářské kopírky, národ ateistů vykoupil svářečské filtry a na hodinu obrátil oči k nebi. Smíšený sbor Vox Iuvenalis si na večer připravil tematický program, při jehož nácviku musel potit krev, ale námaha se jednoznačně vyplatila.

Program nazvaný „Zatmění na východě“ si s astronomickou podívanou pohrával spíš v hlubších souvislostech než aby se na ní lacině vezl, ale na to jsme už od dramaturgie Voxu Iuvenalis dlouhodobě zvyklí. Na komfort si člověk zvyká snadno a rád, tím spíš je potřeba si připomínat, že se mu ho zcela automaticky dostává. Parodická miniopera Antiformalističeskij rajok Dmitrije Šostakoviče, druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho a Koncert pro klavír a sbor současného skladatele Dimitrije Česnokova vytvořily souvislý celek, který ve třech bodech vypovídal o vývoji hudby, která vychází z ruských tradic.

Šostakovičův Rajok je jízlivá parodie na sjezd komunistických skladatelů. Tři řečníci přednesou své projevy o hudbě, která má vycházet z lidových tradic, být lidu přístupná a vyhýbat se všem „formalistickým“ experimentům, atonalitě, disonancím a jiným zvrhlostem. Je to škaredá komedie, kterou musel skladatel za svého života pochopitelně schovávat, a k veřejnému provedení došlo až v roce 1989 ve Washingtonu. Úmyslné idiocii citátů z lidové hudby i klasiků se posluchač rád zasměje ještě dnes, pamětníkovi se trošku stahují vnitřnosti, když si vzpomene na atmosféru komunistických sjezdů a funkcionářskou tupost, která měla možnost strkat prsty do všeho – od vládní úrovně až po uliční výbory. Nejhorší na tom všem ale je vědomí, že to fňukání po krásných melodiích a zavrhování nesrozumitelné moderny nezmizelo, a mnozí posluchači i členové orchestrů by nejraději mydlili Mozarta a Čajkovského pořád dokola. Je to všechno v lidech, ne ve stranických sekretariátech.

Hra o tupém a mechanickém zacházení s tradicemi byla ale pouze kontrastní předehrou ke dvěma dílům pozdějším. Obě se – vlastně zcela v souladu s antiformalistickými požadavky – k ruské tradici obracejí, ale zcela jinak, než to oficiální kulturní politika předpokládala a chtěla. Obě díla jsou postavena na klasickém formálním základu – Schnittkeho koncert připomene čtyřvětou symfonii, Česnokov má třívětou strukturu klasického instrumentálního koncertu. Obě díla vycházejí z pravoslavných zpěvů, provolávají slávu Bohu, ale zároveň jsou plná smutku a v Česnokovově případě i zuřivého a bezmocného vzteku. Obě jsou nesmírně působivá, tíživá, až chmurná. Schnittkeho smutek je masivní, valí se jako těžký mrak, ale zároveň je povznášející. Česnokov se utápí v pochybnostech o Bohu i vlastních pokušeních a po vážném úvodu se z nich snaží vypít a vykřičet. Jeho výkřiky by mohla zhudebnit i punková kapela, nakonec všude vidí jen smrt.

Sjezd skladatelů a hudebních teoretiků ztvárnil sbor poloscénicky, ženy měly na hlavách a kolem krků venkovské šátky, muži si uvázali barevné kravaty pěkně funkcionářsky do půli břicha. Provedení zahájil Viktor Pantůček mluveným úvodem od řečnického pultu, u nějž se později vystřídal předseda sjezdu a řečníci Jednicyn, Dvojkin a Trojkin. Sólové role ztvárnili čtyři basisté – Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef ŠkarkaMiroslav Urbánek – a nejdůležitější je, že jejich hlasy byly ve výsledku vyrovnané, jejich sdělení měla i výrazově přibližně stejnou váhu. Všichni čtyři se ale do svých rolí pěkně energicky opírali a dávali svým postavám charakteristické rysy vyplývající z rozdílů mezi starým teoretikem, mladým teoretikem, diktátorem a předsedajícím. Sbor se v úloze delegátů usadil nejen na jevišti, ale i na balkóně Besedního domu, iluze sjezdu byla v rámci inscenační skromnosti dostačující. Sborové vstupy byly energické, nadšené, ale i přesně zrežírované, jak se na správný sjezd patří.

Druhá část Koncertu pro sbor Alfreda Schnittkeho nás přivedla do úplně jiného hudebního světa a naznačila i klasické členění celého večera: rychle – pomalu – rychle. Závažná výpověď o vnitřní potřebě oslovit hlubokými myšlenkami celý svět hrála roli pomalé věty v celkovém pořadu. Jedná se o skutečný koncert, který zachází s hlasy nesmírně vynalézavým a komplikovaným způsobem, dělí je mnohem složitěji než na prostý čtyřhlas, Vox Iuvenalis si tady sáhl snad až za hranice svých možností: přinejmenším by potřeboval zdvojnásobit obsazení. Všechna čest ale patří výsledku, který byl zcela přesvědčivý a nesmírně se těším na případné provedení v příznivějších akustických podmínkách, které objemu hlasů amatérského tělesa trošku pomůžou. Pro mě to byl jednoznačný vrchol večera.

Koncert pro sbor a klavír Dimitrije Česnokova dal větší příležitost i Konstantinu Tyshkovi, který doprovázel už Rajok, ale tam má klavír víceméně podpůrnou funkci. U Česnokova je rovnocenným partnerem sboru a dostává i značný sólový prostor. Tyshko se projevil výrazově bezvadně hned v úvodu, který imituje pravoslavnou zvonici, klavír měl opravdu zvonivý, místy až třískavý zvuk. Myslím to v dobrém, iluze vyzvánění byla perfektní. Energičtější pasáže vůbec vycházely velmi dobře i v dalším průběhu provedení, lyrické mi přišly poněkud roztříštěné. Sbor se od vážného a slavnostního začátku postupně dostával do varu, střídal se s klavírem opravdu rovnocenně a stupňoval napětí a nápor energie až do závěrečného výkřiku.

Sbormistr Voxu Iuvenalis Jan Ocetek odvedl vynikající práci: střetávají se v ní schopnosti sbormistra, který dokáže nejen mimořádně náročné kompozice s amatérským sborem nastudovat, ale také v jeho členech dlouhodobě pěstovat pro náročnou, závažnou a „buržoazně formalistickou“ hudbu zaujetí a pochopení. Je to neustálé hledání, které dá hodně práce, ale zároveň způsobuje, že se hudba účinkujícím ani posluchačům neomrzí. Stává se z ní dobrodružství, do kterého se chce člověk pouštět pořád znovu a znovu.

Zatmění na východě. Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Antiformalističeskij rajok, Alfred Schnittke: Koncert pro sbor (2. část), Dimitri Česnokov: Koncert pro klavír a sbor. Smíšený sbor Vox Iuvenalis, hudební nastudování Jan Ocetek, Sergej Derda, Václav Jeřábek, Josef Škarka, Miroslav Urbánek – bas, Konstantin Tyshko – klavír. 20. března 2015, Besední dům, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Provést Mozartovo Requiem – tedy mši za zemřelé – v krematoriu se může zdát jako zcela přirozená věc, ale úplně samozřejmé to není. Vox Iuvenalis přidal k jedné z nejhranějších vokálních kompozic značnou dávku koncepčního uvažování a připravil posluchačům přinejmenším neobvyklý zážitek.  více

Smíšený sbor Vox Iuvenalis slaví letos dvacet let své činnosti. Od gymnaziální prehistorie se stal reprezentačním tělesem VUT v Brně, mnohem pozoruhodnější je ale jeho zaměření na hudbu dvacátého století i neobvyklé koncertní projekty. Jak se s takovými věcmi dožít sborové dospělosti v amatérských podmínkách jsme rozebírali se sbormistrem Voxu Janem Ocetkemvíce




Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce