Závěr festivalu Concentus Moraviae – síla vůle zvítězit

26. červen 2021, 12:00
Závěr festivalu Concentus Moraviae – síla vůle zvítězit

Závěrečné koncerty festivalů bývají zpravidla jejich dramaturgickým i interpretačním vyvrcholením – okamžikem, v němž se prolnou nejlepší aspekty z celého festivalového běhu a udělají tečku za aktuálním ročníkem. V knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou proběhl ve čtvrtek 24. června závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae, který představil sopranistku Raquel Andueza s ansámblem Private Musicke v sestavě Pierre Pitzl (barokní kytara), Hugh Sandilands (barokní kytara), Jesús Fernández Baena (theorba), Richard Myron (violon) a David Mayoral (perkuse) ve skladbách renesančních a barokních autorů. Nemělo však jít o tradiční nastudování hudebních klasiků – webový program sliboval dokonce ukulele, banjo či elektrické kytary, a ačkoliv program tištěný nic takového explicitně neavizoval, programový text v něm od Ondřeje Maňoura s ukulele či elektrickou kytaru evidentně počítal. Posléze však začalo být zřejmé, že posluchače čekají oproti původním plánům jisté změny; ukulele, banjo ani elektrická kytara v hudbě renesančních a barokních skladatelů prostor nedostaly. Dalším drobným rozdílem pak bylo, že online program zmiňoval skladby Johna Dowlanda, ten tištěný však již ne. (A žádné ani nezazněly.) Lze tedy předpokládat, že původní podoba koncertu měla být – minimálně z hlediska nástrojového obsazení a přinejmenším některých skladeb – alespoň částečně jiná. Za normální situace by mohlo být důvodů pro podobné změny doslova přehršel, ale myslím, že tentokrát nad viníkem není třeba nikterak dlouze přemýšlet.

Program zahájila píseň Amante felice (Šťastný milenec) skladatele Giovanniho Stefani. Instrumentální zahájení v podobě sólové barokní kytary (Pierre Pitzl) bylo vkusné a s krátkou, leč povedenou gradací. Záhy na to se přidala zpěvačka Raquel Andueza se slovy „Bella mia, questo mio core“ a nedlouho na to bylo zřejmé, že něco není zcela v pořádku. Projev sopranistky byl nezvykle těžký, působil namáhavě, dýchavičně a místy až přidušeně a co víc – občas byla zpěvačka citelně pod tónem. Ostré byly také přechody mezi hlasovými rejstříky, kdy od určitého tónu došlo ke kompletní změně barvy hlasu. Tento efekt samozřejmě mnohé zpěvačky dělají záměrně a ostatně i Raquel Andueza to v souladu s vnitřní logikou u některých skladeb udělala, ale toto nebyl popisovaný případ. Kdo někdy slyšel Raquel Andueza, byť alespoň z hudebního nosiče, ví, že tohle nebyl výkon, který by si běžně se zpěvačkou spojil. Prakticky vše tak ukazovalo na hlasovou indispozici, kterou sopranistka zřejmě trpěla. Je to mrzuté – nikoli pro posluchače, který jak věřím, má v takových případech snad bezvýhradné pochopení, ale pro zpěvačku, která se nejenže musí vypořádat s nevypočitatelným hlasem, ale navíc tím svému hrdlu ani trochu neprospívá. To, že ve výsledku pravděpodobně bude spíše frustrovaná než spokojená, je pouze hořkou tečkou za vysilujícím snažením. Přes všechny nesnáze se s většinou skladeb poprala s až obdivuhodnou odhodlaností a nezřídka vyšla jako vítěz. Přiznávám, že sledovat zpěvaččin triumf nad některými náročnými pasážemi byl umělecký zážitek sui generis. Například písně Felici gl’animi (Šťastné duše) či Alma Mia (Lásko má) Giovanniho Girolama Kapspergera byly velmi povedené a Si c’est un bien che l’esperance (Je-li na naději něco dobrého) Josepha Chabanceau de la Barre byla – tentokrát v dobrém smyslu – dechberoucí. Její měkký, něhou přetékající projev byl výrazově i dynamicky vypointovaný a z mého pohledu se jednalo o vrchol večera.

Instrumentální stránka byla zvukově působivě uchopena – hudební „gró“ (rytmická akordická hra, hlavní melodie a její zdobení a tak dále) zajišťovala barokní kytara Pierra Pitzla, který je současně uměleckým vedoucím tělesa Private Musicke. Jeho výtečný cit pro výstavbu hudební fráze i interpretační zdatnost, která se projevovala například při hře technik campanella či rasgueado, udávala „tón“ hudebnímu uchopení. Harmonii upevňoval violon Richarda Myrona, který měl navíc velmi povedené a bezmála jazzové sólo ve skladbě Folia Giovanniho Paola Foscariniho, a perkusivní složka Davida Mayorala doslova hýřila barvami – hudebník se nebál užít nejen tradičních bubnů, ale také tamburín, shakerů a v případě Meraviglia d’Amore (Zázrak lásky) skladatele Biagia Mariniho dokonce i kalimby. Právě kombinace bicích nástrojů a jejich zapojování do hudby dokázalo, jak povedené „aranžmá“ dokáží hudebníci z Private Musicke vytvořit. Snad jen druhá barokní kytara (Hugh Sandilands) či theorba (Jesús Fernández Baena) nebyly zcela využity, což ostatně odráží i praxi – v rámci continua není nutné takové množství nástrojů, pokud nejsou náležitě zužitkovány. Theorbové sólo v Canarios Gaspara Sanze bylo sice příjemným ozvláštněním, ale zajímavější prostor ve skladbách nástroj prakticky nedostával. Na druhou stranu těžko říct, jak měl původní koncert vypadat a jaké role jednotliví instrumentalisté plnili.

Hudební festival Concentus Moraviae 2021 byl nabitý pozoruhodnými koncerty, které mnohdy zabíhaly mimo tradiční hudební proudy a představovaly „starou hudbu“ (a nejen tu!) ve své nejsvěžejší podobě. Pravděpodobně takovým měl být i samotný závěr festivalu ve své původní podobně. Ačkoliv ne všechno dopadlo, jak by si hudebníci nejspíše přáli, jednalo se o večer, který svým způsobem trochu paradoxně potvrdil, že tam, kde je nezlomná vůle (ať již organizátorů či interpretů) a touha vzdorovat osudu, pandemii či snad hlasovým indispozicím, tam umění přežije. 

Raquel Andueza / soprán

Pierre Pitzl / barokní kytara

Jesús Baena / theorba

Richard Myron / violon

Hugh Sandilands / barokní kytara

David Mayoral / perkuse

Giovanni Stefani: Amante felice

Giovanni Girolamo Kapsperger: Rosa Bianca, Alma Mia, Felici gl’animi

Gaspar Sanz: Canarios

Tarquinio Merula: Folle e ben che si crede

Fernando Valdambrini: Capona

Joseph Chabanceau de la Barre: Si c’est un bien che l’esperance

Santiago de Muroia: Marionas

Biagio Marini: Meraviglia d’Amore

Giovanni Paolo Foscarini: Folia

Andrea Falconieri: O vezzosetta

Náměšť nad Oslavou, zámek, knihovna

Čtvrtek, 24. června 2021

Koncert zaštítil Ángel Lossada Torres-Quevedo, velvyslanec Španělska v ČR.

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více