Ženevský Janáček v ruském objetí

19. listopad 2022, 11:00

Ženevský Janáček v ruském objetí

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.

Dva dny po uvedení Káti Kabanové vystoupil ženevský Orchestr románského Švýcarska z operního orchestřiště na pódium Janáčkova divadla. Toto přední švýcarské těleso s bohatou historií, které kromě samostatné koncertní činnosti účinkuje také v představeních ženevského Velkého divadla, si tentokrát ke spolupráci přizvalo přerovského rodáka Tomáše Netopila, který pravidelně i jednorázově vystupuje na řadě míst Evropy. Ve stálém angažmá je ale desátým rokem u opery a orchestru v Essenu. Brněnské publikum jej z poslední doby zná z několika zdařilých vystoupení s Filharmonií Brno.

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_01

Netopil patří k nejpečlivějším dirigentům své generace. Orchestr pod ním šlape jako perfektně seřízený hodinový strojek. Obzvláště působivé jsou u něj nuance tiché dynamiky a celková jemná barevnost všech nástrojů včetně žesťů a bicích. Je to charismatický hudebník, který dokáže i během jednorázového hostování mobilizovat orchestr k mimořádnému výkonu. Zvuk orchestru pro něj znamená především nekonečný vzorník rafinovaných barevných odstínů, zatímco se vyhýbá krajní hlasitosti, při které by neměl nad výsledným zvukem kontrolu. Jeho fortissima jsou mírná, elastická a hybná, zbavená agogického balastu. Takto se pracuje s tzv. super-orchestry, Netopil by se mohl okamžitě postavit před Berlínské filharmoniky. Zároveň je ze všech žáků Jiřího Bělohlávka nejblíže stylu dirigování svého učitele, včetně modelování rytmického toku ve značném předstihu. Jeho nedělní Káťa byla nevídaně přehledná, přesná a čitelná.

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_02

Švýcarský orchestr má především mladé hráče a je zvyklý koncentrovat se vždy na jeden projekt, bez nutnosti hrát ve dvou večerech „Bacha i Vlacha“. V Brně kromě Janáčka hráli hudbu dvou z nejžádanějších ruských skladatelů. První houslový koncert Dmitrije Šostakoviče zahrála fenomenální a osobitě charismatická britská houslistka Viktoria Mullova, která do věku 24 let, tedy do svého dramatického útěku na svobodný Západ, představovala jednu z hlavních nadějí ruské houslové školy. Ta se v ní unikátním způsobem snoubí se západní důkladností. Od mládí v ní prý rostl odpor k panujícímu sovětskému předstírání i k pokryteckému hudebnímu vzdělávání. Na svobodě se pak od ruské tradice odklonila co možná nejvíce, zůstala v ní však neuvěřitelná fyzická výdrž a všestrannost, díky níž přichází s osobitým výkladem Bacha, Beethovena i moderních autorů.

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_04

Skladatel Šostakovič se svým dílem nespěchal. Možnost jeho uvedení se dlouhá léta nerýsovala, proto strávil mnoho času poradami s houslistou Davidem Oistrachem, aby vytvořil virtuosní kus krajní náročnosti, avšak i plnohodnotné zpěvnosti a ohromného účinku. Barvitá směs existenciálního smutku a burleskní prudkosti perfektně pasovala uměleckému a zřejmě i lidskému naturelu Mullovové, ta však s originalitou sobě vlastní překvapivě osekala ze Šostakovičovy velkorysé technické exhibice veškerý vnějškový efekt a provokativně ji předvedla v maximální oproštěnosti, jako by hrála Bacha. Soustředila se na to, co je na Šostakovičově bolestné hudbě z posledních let stalinismu pravdivé a krásné. Jako by mu však nechtěla dopřát ani zrnko popularity navíc. Její projev byl technicky mimořádný, ukázněný, bez sebemenších výstřelků, z každé její fráze však bylo zjevné, s jak ohromnou vnitřní silou a nadhledem krotí a usměrňuje svoji živelnou muzikálnost. Orchestr doprovázel s působivým rytmickým i výrazovým temperamentem, ale s ohromující dynamickou ohleduplností vůči sólistce, takže žádný její tón nezapadl.

Před přestávkou ještě zazněla premiéra výběru orchestrální hudby z Janáčkovy Věci Makropulos, který na návrh dirigenta Netopila sestavil a kompozičně pospojoval Tomáš Ille. V této opeře se hudba u Janáčka vůbec nejvíce podřizuje dramatickému textu a poskytuje minimum samostatných orchestrálních ploch. Ille se tohoto úskalí nezalekl a směle obnažil živelně pulsující Janáčkovo symfonické předivo prostým odstraněním zpěvních partů. Objevné to bylo především proto, že nebylo třeba jakkoliv dynamicky krotit orchestr kvůli zpěvákům. Posluchači si mohli vychutnat gejzír skladatelovy neposedné invence. Tato koncepce konvenuje Netopilově zálibě v pilování sebemenších detailů a zvýrazňování impresionistického charakteru hudby. Mohl také stejně jako o dva dny dříve v Káti Kabanové předvést nekompromisní rytmickou údernost i ve vysokých tempech. A pěkně nahlas!

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_03

Suita sama poněkud překvapivě vynechala předehru a mohla působit rušivě pro znalce Věci Makropulos, kteří si k jednotlivým úryvkům automaticky přiřazují zpěv a konkrétní dramatické situace. Nejprve přišel průřez hudbou doprovázející milostná vzplanutí Alberta Gregora z 1. a 2. jednání a pak mozaika dramatických situací okolo Emilie Marty ze 2. a především závěrečného 3. jednání, ovšem bez chronologie, což sice u koncertní prezentace orchestrálního doprovodu není nutně výtka. Trochu to přesto zabolelo, když byl souvisle prezentovaný katarzní závěr opery s existenčním prozřením hrdinky utnutý před hymnickou orchestrální dohrou a „děj“ byl vržen o dobrých patnáct minut nazpět k opilé vzpouzející se podvodnici – a tam už zůstal. Vytkl bych snad jen banální závěr suity. Šlo sice jen o pár taktů, ty ale jako jediné z celé Illeho koláže nebyly Janáčkovy; ten ve svých operách zakončoval každý akt s nebývalou rafinovaností.

Po přestávce zazněly oblíbené Musorgského Kartinki v „monopolní“ orchestraci Maurice Ravela. V porovnání s první polovinou večera se nejednalo o hráčsky náročný úkol. Titěrně realistické hudební obrazy byly podány z až intimní blízkosti, často ve spodních dynamických krajnostech, jako by skladatelem hudebně zachycená obrazárna byla opuštěná, bez návštěvníků a ve ztemnělém světle. Sehrané a barevně sladěné žestě zněly v Promenádách i v závěru takřka jako varhany. Dřeva vynikla v sólových vstupech i v náročných ozdobách Kuřátek. V hádce Dvou Židů se ukázala Netopilova záliba v nasazování rychlých temp v technicky náročných a rytmicky komplikovaných pasážích, trumpetista však obstál znamenitě. Přesto v Kartinkách poněkud opadlo napětí z první půle a nedostavila se ani děsivá údernost Baby Jagy a Velké brány kyjevské. Lze to přičíst za všech okolností zpěvným žesťům a nepříliš vyčnívajícím bicím. Je to spíše věc fixace na barevnost zvuku než interpretační nedostatek a rozhodně jde o záměr. V případě Musorgského nicméně jde o značný stylový odklon. Mezi bicími byl i skutečný zvon, nikoliv obvyklý tyčový. Ani on nehrál bůhvíjak nahlas, zato se však několikrát samovolně rozezněl a po odsazeních přezníval.

15. 11. 2022 v 19 hodin, Janáčkovo divadlo, Brno

Orchestr románského Švýcarska (Orchestre de la Suisse Romande)

Dirigent: Tomáš Netopil, Housle: Viktoria Mullova

Dmitrij Šostakovič: Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll, op. 77

Leoš Janáček: Suita z opery Věc Makropulos – premiéra (navržena Tomášem Netopilem, upravil Tomáš Ille)

Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy (instrumentace Maurice Ravel)

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více