Ženevský Janáček v ruském objetí

19. listopad 2022, 11:00

Ženevský Janáček v ruském objetí

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.

Dva dny po uvedení Káti Kabanové vystoupil ženevský Orchestr románského Švýcarska z operního orchestřiště na pódium Janáčkova divadla. Toto přední švýcarské těleso s bohatou historií, které kromě samostatné koncertní činnosti účinkuje také v představeních ženevského Velkého divadla, si tentokrát ke spolupráci přizvalo přerovského rodáka Tomáše Netopila, který pravidelně i jednorázově vystupuje na řadě míst Evropy. Ve stálém angažmá je ale desátým rokem u opery a orchestru v Essenu. Brněnské publikum jej z poslední doby zná z několika zdařilých vystoupení s Filharmonií Brno.

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_01

Netopil patří k nejpečlivějším dirigentům své generace. Orchestr pod ním šlape jako perfektně seřízený hodinový strojek. Obzvláště působivé jsou u něj nuance tiché dynamiky a celková jemná barevnost všech nástrojů včetně žesťů a bicích. Je to charismatický hudebník, který dokáže i během jednorázového hostování mobilizovat orchestr k mimořádnému výkonu. Zvuk orchestru pro něj znamená především nekonečný vzorník rafinovaných barevných odstínů, zatímco se vyhýbá krajní hlasitosti, při které by neměl nad výsledným zvukem kontrolu. Jeho fortissima jsou mírná, elastická a hybná, zbavená agogického balastu. Takto se pracuje s tzv. super-orchestry, Netopil by se mohl okamžitě postavit před Berlínské filharmoniky. Zároveň je ze všech žáků Jiřího Bělohlávka nejblíže stylu dirigování svého učitele, včetně modelování rytmického toku ve značném předstihu. Jeho nedělní Káťa byla nevídaně přehledná, přesná a čitelná.

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_02

Švýcarský orchestr má především mladé hráče a je zvyklý koncentrovat se vždy na jeden projekt, bez nutnosti hrát ve dvou večerech „Bacha i Vlacha“. V Brně kromě Janáčka hráli hudbu dvou z nejžádanějších ruských skladatelů. První houslový koncert Dmitrije Šostakoviče zahrála fenomenální a osobitě charismatická britská houslistka Viktoria Mullova, která do věku 24 let, tedy do svého dramatického útěku na svobodný Západ, představovala jednu z hlavních nadějí ruské houslové školy. Ta se v ní unikátním způsobem snoubí se západní důkladností. Od mládí v ní prý rostl odpor k panujícímu sovětskému předstírání i k pokryteckému hudebnímu vzdělávání. Na svobodě se pak od ruské tradice odklonila co možná nejvíce, zůstala v ní však neuvěřitelná fyzická výdrž a všestrannost, díky níž přichází s osobitým výkladem Bacha, Beethovena i moderních autorů.

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_04

Skladatel Šostakovič se svým dílem nespěchal. Možnost jeho uvedení se dlouhá léta nerýsovala, proto strávil mnoho času poradami s houslistou Davidem Oistrachem, aby vytvořil virtuosní kus krajní náročnosti, avšak i plnohodnotné zpěvnosti a ohromného účinku. Barvitá směs existenciálního smutku a burleskní prudkosti perfektně pasovala uměleckému a zřejmě i lidskému naturelu Mullovové, ta však s originalitou sobě vlastní překvapivě osekala ze Šostakovičovy velkorysé technické exhibice veškerý vnějškový efekt a provokativně ji předvedla v maximální oproštěnosti, jako by hrála Bacha. Soustředila se na to, co je na Šostakovičově bolestné hudbě z posledních let stalinismu pravdivé a krásné. Jako by mu však nechtěla dopřát ani zrnko popularity navíc. Její projev byl technicky mimořádný, ukázněný, bez sebemenších výstřelků, z každé její fráze však bylo zjevné, s jak ohromnou vnitřní silou a nadhledem krotí a usměrňuje svoji živelnou muzikálnost. Orchestr doprovázel s působivým rytmickým i výrazovým temperamentem, ale s ohromující dynamickou ohleduplností vůči sólistce, takže žádný její tón nezapadl.

Před přestávkou ještě zazněla premiéra výběru orchestrální hudby z Janáčkovy Věci Makropulos, který na návrh dirigenta Netopila sestavil a kompozičně pospojoval Tomáš Ille. V této opeře se hudba u Janáčka vůbec nejvíce podřizuje dramatickému textu a poskytuje minimum samostatných orchestrálních ploch. Ille se tohoto úskalí nezalekl a směle obnažil živelně pulsující Janáčkovo symfonické předivo prostým odstraněním zpěvních partů. Objevné to bylo především proto, že nebylo třeba jakkoliv dynamicky krotit orchestr kvůli zpěvákům. Posluchači si mohli vychutnat gejzír skladatelovy neposedné invence. Tato koncepce konvenuje Netopilově zálibě v pilování sebemenších detailů a zvýrazňování impresionistického charakteru hudby. Mohl také stejně jako o dva dny dříve v Káti Kabanové předvést nekompromisní rytmickou údernost i ve vysokých tempech. A pěkně nahlas!

orchestre de la Suisse Romande_15_11_Olbrzymek_03

Suita sama poněkud překvapivě vynechala předehru a mohla působit rušivě pro znalce Věci Makropulos, kteří si k jednotlivým úryvkům automaticky přiřazují zpěv a konkrétní dramatické situace. Nejprve přišel průřez hudbou doprovázející milostná vzplanutí Alberta Gregora z 1. a 2. jednání a pak mozaika dramatických situací okolo Emilie Marty ze 2. a především závěrečného 3. jednání, ovšem bez chronologie, což sice u koncertní prezentace orchestrálního doprovodu není nutně výtka. Trochu to přesto zabolelo, když byl souvisle prezentovaný katarzní závěr opery s existenčním prozřením hrdinky utnutý před hymnickou orchestrální dohrou a „děj“ byl vržen o dobrých patnáct minut nazpět k opilé vzpouzející se podvodnici – a tam už zůstal. Vytkl bych snad jen banální závěr suity. Šlo sice jen o pár taktů, ty ale jako jediné z celé Illeho koláže nebyly Janáčkovy; ten ve svých operách zakončoval každý akt s nebývalou rafinovaností.

Po přestávce zazněly oblíbené Musorgského Kartinki v „monopolní“ orchestraci Maurice Ravela. V porovnání s první polovinou večera se nejednalo o hráčsky náročný úkol. Titěrně realistické hudební obrazy byly podány z až intimní blízkosti, často ve spodních dynamických krajnostech, jako by skladatelem hudebně zachycená obrazárna byla opuštěná, bez návštěvníků a ve ztemnělém světle. Sehrané a barevně sladěné žestě zněly v Promenádách i v závěru takřka jako varhany. Dřeva vynikla v sólových vstupech i v náročných ozdobách Kuřátek. V hádce Dvou Židů se ukázala Netopilova záliba v nasazování rychlých temp v technicky náročných a rytmicky komplikovaných pasážích, trumpetista však obstál znamenitě. Přesto v Kartinkách poněkud opadlo napětí z první půle a nedostavila se ani děsivá údernost Baby Jagy a Velké brány kyjevské. Lze to přičíst za všech okolností zpěvným žesťům a nepříliš vyčnívajícím bicím. Je to spíše věc fixace na barevnost zvuku než interpretační nedostatek a rozhodně jde o záměr. V případě Musorgského nicméně jde o značný stylový odklon. Mezi bicími byl i skutečný zvon, nikoliv obvyklý tyčový. Ani on nehrál bůhvíjak nahlas, zato se však několikrát samovolně rozezněl a po odsazeních přezníval.

15. 11. 2022 v 19 hodin, Janáčkovo divadlo, Brno

Orchestr románského Švýcarska (Orchestre de la Suisse Romande)

Dirigent: Tomáš Netopil, Housle: Viktoria Mullova

Dmitrij Šostakovič: Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll, op. 77

Leoš Janáček: Suita z opery Věc Makropulos – premiéra (navržena Tomášem Netopilem, upravil Tomáš Ille)

Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy (instrumentace Maurice Ravel)

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce