Zlomte vaz, mladí choreografové!

20. leden 2018, 9:00
Zlomte vaz, mladí choreografové!

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.

Komponovaný večer zahájili tanečníci netradičně od konce – bouřlivým potleskem a hrdým nástupem na děkovačku. Sejdeme se na děkovačce Martina Svobodníka totiž karikuje kodex profesionality v kontrastu se znechucením a profesním vyhořením, zakrývaným škrobenou přetvářkou tanečníka, možná diváka maskujícího vlastní frustraci společenskou konverzací. Nedokážu se ubránit jízlivému úsměvu (a pokloně autorovi), že úvodní děkovačka je tak trochu výsměchem publiku – když o tom obecenstvo přesvědčíte, je schopné zatleskat čemukoliv (byť ještě nic nevidělo). Budu ale věřit, že brněnské publikum má smysl pro humor a nechalo se k aplausu s nadsázkou vědomě strhnout.

choreograficky_atelier_2018_foto_kuba_jira-02

Sólista Uladzimir Ivanou vybral pro svou choreografii téma vážnější. Vyprávěl o vztahu muže a ženy, o jednotných, ale často i opačných pólech jejich dlouhé společné cesty. Jeho choreografické zkušenosti byly znát podobně jako dokonalá souhra s Elizavetou Shibaevou. Na horizontu jeviště tento pár doprovázela projekce, která spolu s harmonicky nepříliš nápaditou skladbou Hanse Zimmera působila i poněkud pateticky. Sólisté však odtančili velmi něžnou, životně upřímnou a smířlivou choreografii s naléhavým zaujetím.

Rakouský tanečník Gregor Giselbrecht si zvolil slavný Máchův Máj. Je až s podivem, s jakou jemností, pohybovou i vizuální citlivostí vystihl klenot české poezie. Nešlo však o oslavu jarní přírody, ale o příběh lásky, vražd a viny. Vybrané mluvené části ( s mimořádnou recitací Rudolfa Hrušinského) doplnila hudba Ference Liszta, vznikající ve stejné době jako Máchova báseň. Přestože paradoxně vzešla z odlišného kulturního kontextu, zvolil ji choreograf vhodně. Giselbrechtova choreografie nehýří přehnanými gesty a expresivitou, dokonce ani hrubé motivy násilníkova počínání tanečník nezvýraznil přehnaným afektem. Surovost Vilémova otce (Ryunosuke Ishikawa), niternou smrt Jarmily (Kateřina Matonohová), něhu i hněv a pomstychtivost Viléma (Peter Lerant) interpreti zatančili s přesvědčivým výrazem.

Choreografky Anita Glosová a Kateřina Nováčková jsou již sehrané a osvědčené duo. Pro svůj part s názvem Bosques vía temperley si tentokrát vzaly za motiv partnerských vztahů. Na jevišti artikulovaly neurčitý příběh o tom, jak partnerství ovlivňuje vztahy mezi námi a také k nám samým. Nabídly vlastní možné interpretace i osobní projekci.

choreograficky_atelier_2018_foto_kuba_jira-03

Jednotlivé výstupy okořenily „přednášky“ doktorky Bělíkové a docenta Slobodníka. Za pomoci názorných ukázek takzvané „hankovky“ a s nenuceným vtipem parodovaly například bývalého uměleckého šéfa souboru. Humorného tématu se držela i Nelka Lazović. Ve své kabaretní inscenaci Co by kdyby nechala tanečníky v roli služebných fantazírovat o tom, kdyby mohli zastavit čas. V pompézních kostýmech nechala služky (výborně tančily i hrály Tiffany Byrd, Elizaveta Shibavea, Demi Trezona) přepnout se přes ovladač gramofonu do vlastního snu.

Koloběh života jedovaté snovačky přenesla na obyčejnou ženu ve své inscenaci Barbora Bielková. Do role černé vdovy obsadila Kristýnu Kmentovou. Působila naprosto přesvědčivě, vynikající choreografii podtrhla v první části svádění samečkem (Valér Somai), jemuž pak bez okolků ukousne hlavu. Přišlo i na humorné pasáže, kdy si s touto hlavou jako trofejí rozverně pohrává.

Rande může vést ke vztahu nebo k hlubokému traumatu, jak ve své choreografii přesvědčila Emilia Vuorio. V pochybném podniku nechala setkat se u vyčpělého vína nervózního mladíka (Martin Svobodník) a milou dívku (Anita Glosová), kterým se setkání právě nevydařilo. Vuorio i tančícímu páru se ovšem zdařilo velmi komické a půvabné taneční číslo až do poslední úklony pobavenému publiku.

Jeden ze stereotypních náhledů na ženy a muže zinscenovala Carolina Isach Cogollos. Tři spoře oděné baletky nechala soutěžit v kráse, posléze spolupracovat a následně se pomlouvat a poprat o muže. Tématem sice Isach velmi nápadně připomněla inscenaci Maskuline/Feminine Lukáše Timuláka, vlastní jazyk a originalita i přes vyčpělé klišé zaslouží ocenění.

Večer uzavřel Svobodníkův titul nazvaný Sešli jsme se na děkovačce… Vysmíval se v něm naškrobenému děkování si inscenátorů i davu producírujícímu se po foyer. Přes ovace publika se ale nikdo z tanečníků a choreografů nepřišel klanět – děkovačka přece byla už na začátku.

Divadlo s adjektivem Národní se pyšní velkými díly světových choreografů, je ovšem důležité, že dává pravidelně příležitost ke tvorbě umělcům z vlastních řad. Choreografické ateliéry totiž tvoří přehlídku toho nejlepšího, co členové souboru dokážou nabídnout – co do choreografické invence, vizualizace (vynikající kostýmy například navrhla Petra Říhová) či vzájemné spolupráce. Precizní nastudování a provedení s vážností i nadsázkou a zejména s velkým nasazením přece chceme vídat.

Sejdeme se na děkovačce, Sešli jsme se na děkovačce… - Martin Svobodník; Continuum -  Uladzimir Ivanou; Máj – Gregor Giselbrecht; Bosques vía temperley – Anita Glosová, Kateřina Nováčková; Co by kdyby – Nelka Lazović; Mrs. Mactans – Barbora Bielková; The Date – Emilia Vurio; Teatro – Carolina Isach Cogollos. Soubor balet Národního divadla Brno, Choreografický ateliér. Premiéra 18. ledna 2018.

Foto Kuba Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více