Zlomte vaz, mladí choreografové!

20. leden 2018, 9:00
Zlomte vaz, mladí choreografové!

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.

Komponovaný večer zahájili tanečníci netradičně od konce – bouřlivým potleskem a hrdým nástupem na děkovačku. Sejdeme se na děkovačce Martina Svobodníka totiž karikuje kodex profesionality v kontrastu se znechucením a profesním vyhořením, zakrývaným škrobenou přetvářkou tanečníka, možná diváka maskujícího vlastní frustraci společenskou konverzací. Nedokážu se ubránit jízlivému úsměvu (a pokloně autorovi), že úvodní děkovačka je tak trochu výsměchem publiku – když o tom obecenstvo přesvědčíte, je schopné zatleskat čemukoliv (byť ještě nic nevidělo). Budu ale věřit, že brněnské publikum má smysl pro humor a nechalo se k aplausu s nadsázkou vědomě strhnout.

choreograficky_atelier_2018_foto_kuba_jira-02

Sólista Uladzimir Ivanou vybral pro svou choreografii téma vážnější. Vyprávěl o vztahu muže a ženy, o jednotných, ale často i opačných pólech jejich dlouhé společné cesty. Jeho choreografické zkušenosti byly znát podobně jako dokonalá souhra s Elizavetou Shibaevou. Na horizontu jeviště tento pár doprovázela projekce, která spolu s harmonicky nepříliš nápaditou skladbou Hanse Zimmera působila i poněkud pateticky. Sólisté však odtančili velmi něžnou, životně upřímnou a smířlivou choreografii s naléhavým zaujetím.

Rakouský tanečník Gregor Giselbrecht si zvolil slavný Máchův Máj. Je až s podivem, s jakou jemností, pohybovou i vizuální citlivostí vystihl klenot české poezie. Nešlo však o oslavu jarní přírody, ale o příběh lásky, vražd a viny. Vybrané mluvené části ( s mimořádnou recitací Rudolfa Hrušinského) doplnila hudba Ference Liszta, vznikající ve stejné době jako Máchova báseň. Přestože paradoxně vzešla z odlišného kulturního kontextu, zvolil ji choreograf vhodně. Giselbrechtova choreografie nehýří přehnanými gesty a expresivitou, dokonce ani hrubé motivy násilníkova počínání tanečník nezvýraznil přehnaným afektem. Surovost Vilémova otce (Ryunosuke Ishikawa), niternou smrt Jarmily (Kateřina Matonohová), něhu i hněv a pomstychtivost Viléma (Peter Lerant) interpreti zatančili s přesvědčivým výrazem.

Choreografky Anita Glosová a Kateřina Nováčková jsou již sehrané a osvědčené duo. Pro svůj part s názvem Bosques vía temperley si tentokrát vzaly za motiv partnerských vztahů. Na jevišti artikulovaly neurčitý příběh o tom, jak partnerství ovlivňuje vztahy mezi námi a také k nám samým. Nabídly vlastní možné interpretace i osobní projekci.

choreograficky_atelier_2018_foto_kuba_jira-03

Jednotlivé výstupy okořenily „přednášky“ doktorky Bělíkové a docenta Slobodníka. Za pomoci názorných ukázek takzvané „hankovky“ a s nenuceným vtipem parodovaly například bývalého uměleckého šéfa souboru. Humorného tématu se držela i Nelka Lazović. Ve své kabaretní inscenaci Co by kdyby nechala tanečníky v roli služebných fantazírovat o tom, kdyby mohli zastavit čas. V pompézních kostýmech nechala služky (výborně tančily i hrály Tiffany Byrd, Elizaveta Shibavea, Demi Trezona) přepnout se přes ovladač gramofonu do vlastního snu.

Koloběh života jedovaté snovačky přenesla na obyčejnou ženu ve své inscenaci Barbora Bielková. Do role černé vdovy obsadila Kristýnu Kmentovou. Působila naprosto přesvědčivě, vynikající choreografii podtrhla v první části svádění samečkem (Valér Somai), jemuž pak bez okolků ukousne hlavu. Přišlo i na humorné pasáže, kdy si s touto hlavou jako trofejí rozverně pohrává.

Rande může vést ke vztahu nebo k hlubokému traumatu, jak ve své choreografii přesvědčila Emilia Vuorio. V pochybném podniku nechala setkat se u vyčpělého vína nervózního mladíka (Martin Svobodník) a milou dívku (Anita Glosová), kterým se setkání právě nevydařilo. Vuorio i tančícímu páru se ovšem zdařilo velmi komické a půvabné taneční číslo až do poslední úklony pobavenému publiku.

Jeden ze stereotypních náhledů na ženy a muže zinscenovala Carolina Isach Cogollos. Tři spoře oděné baletky nechala soutěžit v kráse, posléze spolupracovat a následně se pomlouvat a poprat o muže. Tématem sice Isach velmi nápadně připomněla inscenaci Maskuline/Feminine Lukáše Timuláka, vlastní jazyk a originalita i přes vyčpělé klišé zaslouží ocenění.

Večer uzavřel Svobodníkův titul nazvaný Sešli jsme se na děkovačce… Vysmíval se v něm naškrobenému děkování si inscenátorů i davu producírujícímu se po foyer. Přes ovace publika se ale nikdo z tanečníků a choreografů nepřišel klanět – děkovačka přece byla už na začátku.

Divadlo s adjektivem Národní se pyšní velkými díly světových choreografů, je ovšem důležité, že dává pravidelně příležitost ke tvorbě umělcům z vlastních řad. Choreografické ateliéry totiž tvoří přehlídku toho nejlepšího, co členové souboru dokážou nabídnout – co do choreografické invence, vizualizace (vynikající kostýmy například navrhla Petra Říhová) či vzájemné spolupráce. Precizní nastudování a provedení s vážností i nadsázkou a zejména s velkým nasazením přece chceme vídat.

Sejdeme se na děkovačce, Sešli jsme se na děkovačce… - Martin Svobodník; Continuum -  Uladzimir Ivanou; Máj – Gregor Giselbrecht; Bosques vía temperley – Anita Glosová, Kateřina Nováčková; Co by kdyby – Nelka Lazović; Mrs. Mactans – Barbora Bielková; The Date – Emilia Vurio; Teatro – Carolina Isach Cogollos. Soubor balet Národního divadla Brno, Choreografický ateliér. Premiéra 18. ledna 2018.

Foto Kuba Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více