Znojemské Badum ba dům a Tra la la la

29. červenec 2018, 15:30
Znojemské Badum ba dům a Tra la la la

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.

Když se řekne atypický hudební sál, představí si většina lidí varianty nejrůznější tvarů a rozměrů. Málokdo pomyslí na opuštěné prostory chátrajících historických budov. Byť je Loucký klášter díky snaze společnosti Znovín Znojmo částečně využíván jako prostor pro návštěvnické centrum, obrazovou galerii, bednářské a vinařské muzeum i k prodeji vína, velká část impozantního komplexu chátrá. Právě v takovém sálu zazněly ensalady Matea Flechy – a nebylo to bezdůvodně. Součástí koncertu byla totiž také dražba vín, získané peníze půjdou na rekonstrukci jízdárny Louckého kláštera. Návštěvníci koncertu tak měli možnost projít si klášterní křídlo, prohlédnout si jeho zdevastované prostory a posoudit, kolik práce a financí bude ještě k nezbytné rekonstrukci potřeba.

První ensaladou večera byla skladba La Guerra. Příchod zpěváků doprovázela hra Michaely Koudelkové a Karla Fleischlingera. Hned ze začátku se projevil neduh působivého, ale akusticky nepříliš vhodného sálu – pokud hráli instrumentalisté pouze spolu, žádný výraznější problém nenastal. Ovšem když se přidali i zpěváci, ztratil se zvuk theorby do stěží slyšitelného pozadí. Fleischlinger však dokázal výraznou hrou zdařile vyrovnávat zvukovou nehostinnost prostoru. Ve chvíli, kdy se chopil vihuely, vystoupil zvuk díky přirozené průraznosti ještě více do popředí. V průběhu jedné skladby střídal Fleischlinger dokonce i theorbu s renesanční kytarou. Společně s Michaelou Koudelkovou tvořili zvukově vyvážené duo a posluchače potěšila zejména výrazová pestrost jejich souhry. Koudelková pak v některých vyhrocenějších okamžicích efektně zvýšila napětí tónu až k neučesané řezavosti a ostrosti, čímž podpořila tu vojenský, tu spíše žoviální charakter skladby. Mírně problematické však byly některé její nástupy, které budily dojem nejistoty melodické i rytmické. Jednalo se však o skutečně drobné nedostatky a vzhledem k charakteru skladeb – a množství náhlých tempových a melodických změn – o nedostatky snadno omluvitelné.

Vokální část koncertu logicky dominovala. Ansámbl je složen z tvrdého jádra vokálně instrumentálního tělesa Czech Ensemble Baroque a všichni zpěváci dosahují sólistických kvalit. Také jim však problematický prostor uškodil – intonační nejednotnost v začátcích hudebních frází, průběžné dolaďování nebo nestejná rytmika – to všechno se v malé, ale postřehnutelné míře při koncertu objevilo. Bylo by ale hnidopišské a nespravedlivé vyčítat zpěvákům každičký kiks nebo drobný nesoulad, obzvláště když hlavním viníkem nebyli oni, ale nevyhovující akustika sálu. Navíc šlo poznat, že živelnou a zábavnou hudbu mají zpěváci tuze rádi. Nebyl to ostatně první ani poslední koncert, na kterém Czech Ensemble Baroque Quintet upřednostnili rytmicky pestrou, melodicky svěží a veskrze veselou hudbu v tom nejlepším slova smyslu.

Zcela jedinečným prvkem večera pak byly bicí nástroje. Nejenže za účelem oslavy 140. výročí znojemské keramiky JIKA hráli Emil Machain a Ester Švábková mj. na umyvadlo a pisoár, jejich hudební projev se navíc zcela vymykal zbytku koncertu. Zatímco u Flechových skladeb tvořili relativně standardní doprovod, pří dvou sólech zazněla zcela nová tvář hudby. První sólový výstup se nesl v relativně tradičních rytmech a těžil spíše z minimalistické plochy, která pozvolnými postupy měnila svoji tvář. Druhé sólo pak smetlo posluchače vlnou energického bušení, ve kterém se přes sebe převalovaly vlny polyrytmů a tvořily dohromady jednotný, a přesto velmi těžce uchopitelný hudební produkt. Jásot, který následoval, ubezpečil hudebníky, že i experiment takového druhu má na koncertu své místo.

Přes nedostatky technického rázu se hudebníkům a pořadatelům podařilo připravit zajímavý a zábavný program na atypickém místě, a pro dobrou věc. Hudební festival Znojmo nabízí nejen kvalitní hudební zážitky, ale svojí neustálou prací na zlepšení kulturních poměrů ve Znojmě dělá dobrou službu milovníkům kultury. A dnes si určitě nenechte ujít závěrečný koncert festivalu – světové Il Giardino Armonico.

Czech Ensemble Baroque Qunintet

Mateo Flecha: La Guerra, El Fuego, La Justa, La Bomba

Perkuse solo

soprán: Pavla Radostová – solo, Tereza Válková

alt: Kamila Mazalová – solo, Lucie Kořínková

tenor: Jakub Kubín – solo, Libor Komárek

bas: Jiří Miroslav Procházka – sólo, Jan Faltýnek

flétny: Michaela Koudelková

vihuela, theorba: Karel Fleischlinger

bicí nástroje: Emil Machain, Ester Švábková

Hudební festival Znojmo

sál konventu Louckého Zámku Znojmo 28. 7. 2018

Foto Lenka Jíšová

Komentáře

Reagovat
  • Redakce Brno

    31. červenec 2018, 13:46
    Děkujeme! Opraveno.
  • Zuzana

    30. červenec 2018, 21:56
    Prosím, opravte příjmení zpěváka. Tenor Jakub se jmenuje K U B Í N, NE Kubí. Pokud tak učiníte, pak děkuji.

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více