Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.
Když se řekne atypický hudební sál, představí si většina lidí varianty nejrůznější tvarů a rozměrů. Málokdo pomyslí na opuštěné prostory chátrajících historických budov. Byť je Loucký klášter díky snaze společnosti Znovín Znojmo částečně využíván jako prostor pro návštěvnické centrum, obrazovou galerii, bednářské a vinařské muzeum i k prodeji vína, velká část impozantního komplexu chátrá. Právě v takovém sálu zazněly ensalady Matea Flechy – a nebylo to bezdůvodně. Součástí koncertu byla totiž také dražba vín, získané peníze půjdou na rekonstrukci jízdárny Louckého kláštera. Návštěvníci koncertu tak měli možnost projít si klášterní křídlo, prohlédnout si jeho zdevastované prostory a posoudit, kolik práce a financí bude ještě k nezbytné rekonstrukci potřeba.
První ensaladou večera byla skladba La Guerra. Příchod zpěváků doprovázela hra Michaely Koudelkové a Karla Fleischlingera. Hned ze začátku se projevil neduh působivého, ale akusticky nepříliš vhodného sálu – pokud hráli instrumentalisté pouze spolu, žádný výraznější problém nenastal. Ovšem když se přidali i zpěváci, ztratil se zvuk theorby do stěží slyšitelného pozadí. Fleischlinger však dokázal výraznou hrou zdařile vyrovnávat zvukovou nehostinnost prostoru. Ve chvíli, kdy se chopil vihuely, vystoupil zvuk díky přirozené průraznosti ještě více do popředí. V průběhu jedné skladby střídal Fleischlinger dokonce i theorbu s renesanční kytarou. Společně s Michaelou Koudelkovou tvořili zvukově vyvážené duo a posluchače potěšila zejména výrazová pestrost jejich souhry. Koudelková pak v některých vyhrocenějších okamžicích efektně zvýšila napětí tónu až k neučesané řezavosti a ostrosti, čímž podpořila tu vojenský, tu spíše žoviální charakter skladby. Mírně problematické však byly některé její nástupy, které budily dojem nejistoty melodické i rytmické. Jednalo se však o skutečně drobné nedostatky a vzhledem k charakteru skladeb – a množství náhlých tempových a melodických změn – o nedostatky snadno omluvitelné.
Vokální část koncertu logicky dominovala. Ansámbl je složen z tvrdého jádra vokálně instrumentálního tělesa Czech Ensemble Baroque a všichni zpěváci dosahují sólistických kvalit. Také jim však problematický prostor uškodil – intonační nejednotnost v začátcích hudebních frází, průběžné dolaďování nebo nestejná rytmika – to všechno se v malé, ale postřehnutelné míře při koncertu objevilo. Bylo by ale hnidopišské a nespravedlivé vyčítat zpěvákům každičký kiks nebo drobný nesoulad, obzvláště když hlavním viníkem nebyli oni, ale nevyhovující akustika sálu. Navíc šlo poznat, že živelnou a zábavnou hudbu mají zpěváci tuze rádi. Nebyl to ostatně první ani poslední koncert, na kterém Czech Ensemble Baroque Quintet upřednostnili rytmicky pestrou, melodicky svěží a veskrze veselou hudbu v tom nejlepším slova smyslu.
Zcela jedinečným prvkem večera pak byly bicí nástroje. Nejenže za účelem oslavy 140. výročí znojemské keramiky JIKA hráli Emil Machain a Ester Švábková mj. na umyvadlo a pisoár, jejich hudební projev se navíc zcela vymykal zbytku koncertu. Zatímco u Flechových skladeb tvořili relativně standardní doprovod, pří dvou sólech zazněla zcela nová tvář hudby. První sólový výstup se nesl v relativně tradičních rytmech a těžil spíše z minimalistické plochy, která pozvolnými postupy měnila svoji tvář. Druhé sólo pak smetlo posluchače vlnou energického bušení, ve kterém se přes sebe převalovaly vlny polyrytmů a tvořily dohromady jednotný, a přesto velmi těžce uchopitelný hudební produkt. Jásot, který následoval, ubezpečil hudebníky, že i experiment takového druhu má na koncertu své místo.
Přes nedostatky technického rázu se hudebníkům a pořadatelům podařilo připravit zajímavý a zábavný program na atypickém místě, a pro dobrou věc. Hudební festival Znojmo nabízí nejen kvalitní hudební zážitky, ale svojí neustálou prací na zlepšení kulturních poměrů ve Znojmě dělá dobrou službu milovníkům kultury. A dnes si určitě nenechte ujít závěrečný koncert festivalu – světové Il Giardino Armonico.
Czech Ensemble Baroque Qunintet
Mateo Flecha: La Guerra, El Fuego, La Justa, La Bomba
Perkuse solo
soprán: Pavla Radostová – solo, Tereza Válková
alt: Kamila Mazalová – solo, Lucie Kořínková
tenor: Jakub Kubín – solo, Libor Komárek
bas: Jiří Miroslav Procházka – sólo, Jan Faltýnek
flétny: Michaela Koudelková
vihuela, theorba: Karel Fleischlinger
bicí nástroje: Emil Machain, Ester Švábková
Hudební festival Znojmo
sál konventu Louckého Zámku Znojmo 28. 7. 2018
Redakce Brno
31. červenec 2018, 13:46Zuzana
30. červenec 2018, 21:56