Znojemské Badum ba dům a Tra la la la

29. červenec 2018, 15:30
Znojemské Badum ba dům a Tra la la la

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.

Když se řekne atypický hudební sál, představí si většina lidí varianty nejrůznější tvarů a rozměrů. Málokdo pomyslí na opuštěné prostory chátrajících historických budov. Byť je Loucký klášter díky snaze společnosti Znovín Znojmo částečně využíván jako prostor pro návštěvnické centrum, obrazovou galerii, bednářské a vinařské muzeum i k prodeji vína, velká část impozantního komplexu chátrá. Právě v takovém sálu zazněly ensalady Matea Flechy – a nebylo to bezdůvodně. Součástí koncertu byla totiž také dražba vín, získané peníze půjdou na rekonstrukci jízdárny Louckého kláštera. Návštěvníci koncertu tak měli možnost projít si klášterní křídlo, prohlédnout si jeho zdevastované prostory a posoudit, kolik práce a financí bude ještě k nezbytné rekonstrukci potřeba.

První ensaladou večera byla skladba La Guerra. Příchod zpěváků doprovázela hra Michaely Koudelkové a Karla Fleischlingera. Hned ze začátku se projevil neduh působivého, ale akusticky nepříliš vhodného sálu – pokud hráli instrumentalisté pouze spolu, žádný výraznější problém nenastal. Ovšem když se přidali i zpěváci, ztratil se zvuk theorby do stěží slyšitelného pozadí. Fleischlinger však dokázal výraznou hrou zdařile vyrovnávat zvukovou nehostinnost prostoru. Ve chvíli, kdy se chopil vihuely, vystoupil zvuk díky přirozené průraznosti ještě více do popředí. V průběhu jedné skladby střídal Fleischlinger dokonce i theorbu s renesanční kytarou. Společně s Michaelou Koudelkovou tvořili zvukově vyvážené duo a posluchače potěšila zejména výrazová pestrost jejich souhry. Koudelková pak v některých vyhrocenějších okamžicích efektně zvýšila napětí tónu až k neučesané řezavosti a ostrosti, čímž podpořila tu vojenský, tu spíše žoviální charakter skladby. Mírně problematické však byly některé její nástupy, které budily dojem nejistoty melodické i rytmické. Jednalo se však o skutečně drobné nedostatky a vzhledem k charakteru skladeb – a množství náhlých tempových a melodických změn – o nedostatky snadno omluvitelné.

Vokální část koncertu logicky dominovala. Ansámbl je složen z tvrdého jádra vokálně instrumentálního tělesa Czech Ensemble Baroque a všichni zpěváci dosahují sólistických kvalit. Také jim však problematický prostor uškodil – intonační nejednotnost v začátcích hudebních frází, průběžné dolaďování nebo nestejná rytmika – to všechno se v malé, ale postřehnutelné míře při koncertu objevilo. Bylo by ale hnidopišské a nespravedlivé vyčítat zpěvákům každičký kiks nebo drobný nesoulad, obzvláště když hlavním viníkem nebyli oni, ale nevyhovující akustika sálu. Navíc šlo poznat, že živelnou a zábavnou hudbu mají zpěváci tuze rádi. Nebyl to ostatně první ani poslední koncert, na kterém Czech Ensemble Baroque Quintet upřednostnili rytmicky pestrou, melodicky svěží a veskrze veselou hudbu v tom nejlepším slova smyslu.

Zcela jedinečným prvkem večera pak byly bicí nástroje. Nejenže za účelem oslavy 140. výročí znojemské keramiky JIKA hráli Emil Machain a Ester Švábková mj. na umyvadlo a pisoár, jejich hudební projev se navíc zcela vymykal zbytku koncertu. Zatímco u Flechových skladeb tvořili relativně standardní doprovod, pří dvou sólech zazněla zcela nová tvář hudby. První sólový výstup se nesl v relativně tradičních rytmech a těžil spíše z minimalistické plochy, která pozvolnými postupy měnila svoji tvář. Druhé sólo pak smetlo posluchače vlnou energického bušení, ve kterém se přes sebe převalovaly vlny polyrytmů a tvořily dohromady jednotný, a přesto velmi těžce uchopitelný hudební produkt. Jásot, který následoval, ubezpečil hudebníky, že i experiment takového druhu má na koncertu své místo.

Přes nedostatky technického rázu se hudebníkům a pořadatelům podařilo připravit zajímavý a zábavný program na atypickém místě, a pro dobrou věc. Hudební festival Znojmo nabízí nejen kvalitní hudební zážitky, ale svojí neustálou prací na zlepšení kulturních poměrů ve Znojmě dělá dobrou službu milovníkům kultury. A dnes si určitě nenechte ujít závěrečný koncert festivalu – světové Il Giardino Armonico.

Czech Ensemble Baroque Qunintet

Mateo Flecha: La Guerra, El Fuego, La Justa, La Bomba

Perkuse solo

soprán: Pavla Radostová – solo, Tereza Válková

alt: Kamila Mazalová – solo, Lucie Kořínková

tenor: Jakub Kubín – solo, Libor Komárek

bas: Jiří Miroslav Procházka – sólo, Jan Faltýnek

flétny: Michaela Koudelková

vihuela, theorba: Karel Fleischlinger

bicí nástroje: Emil Machain, Ester Švábková

Hudební festival Znojmo

sál konventu Louckého Zámku Znojmo 28. 7. 2018

Foto Lenka Jíšová

Komentáře

Reagovat
  • Redakce Brno

    31. červenec 2018, 13:46
    Děkujeme! Opraveno.
  • Zuzana

    30. červenec 2018, 21:56
    Prosím, opravte příjmení zpěváka. Tenor Jakub se jmenuje K U B Í N, NE Kubí. Pokud tak učiníte, pak děkuji.

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více