Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Spojení Sofie Gubajduliny a Gustava Mahlera bylo dramaturgicky odvážným krokem, který zřejmě na každého návštěvníka včerejšího koncertu Filharmonie Brno fungoval trochu jinak. Po poslechu hutné Písně o zemi mohlo být těžké si vůbec vybavit cokoli z Gubajdulinina flétnového koncertu. Celkově šlo však o koncert zdařilý a pozoruhodným způsobem programově vyvážený.

Filharmonie Brno se po nějaké době opět navrátila k tvorbě jednoho z největších symfoniků vůbec, pozdního romantika Gustava Mahlera. Mahler svou kompozici z pověrčivých důvodů neoznačil jako symfonii, nýbrž jako Píseň o zemi. Byla by to totiž Mahlerova v pořadí devátá, což má v osudech velkých symfoniků neveselé konotace se smrtí. K Mahlerově symfonicko-písňovému cyklu zkomponovanému na slova čínských básníků byla pro včerejší večer přiřazena skladba pro flétnu a orchestr současné skladatelky rusko-tatarského původu Sofie Gubajduliny s názvem The Deceitful Face of Hope and of Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství).

Izraelská flétnistka Sharon Bezaly potřebovala pro provedení této skladby tři různé flétny. Dirigent Tomáš Netopil se uvedl milým gestem, kdy sólistce při příchodu na pódium s nástroji sám pomohl. Jednovětý koncert zahájily tři velké bubny, jejichž protichůdné rytmické postupy s postupně se zahušťující strukturou připomínaly začínající letní déšť.

V díle, kde nízký rejstřík hry byl kánonem většiny nástrojů v orchestru, znělo množství paralelních souzvuků, místy naprosto chyběla melodika. O to intenzivnější však byla experimentální práce autorky s barvou zvuku a vykreslováním tajemna. Posílená bicí sekce vyzařovala skvělou koncentraci a v mnoha momentech doslova dynamicky explodovala spolu s celestou. Subtilní flétna se však místy tváří v tvář mohutné bicí a žesťové sekci zvukově ztrácela.

Byť je skladba posluchači předkládána formálně jako jednovětá, nelze se při poslechu zbavit dojmu vícevětého členění. Prostřední část pro basovou flétnu byla oproti první nesporně kontrastní a působila v rámci náročné kompozice osvěžujícím dojmem. Publikum skladbu přijalo poněkud rezervovaně, přídavek lyrické věty raně klasicistní sonáty Carla Phillipa Emanuela Bacha snad konzervativnější posluchače obměkčil. Přestávka přišla vcelku záhy i přidavku navzdory. Posluchači tak aspoň měli větší šanci uržet si koncentraci na Mahlerovu písňovou sérii trvající více než hodinu.

Do wagnerovsky monumentální první věty vstoupil orchestr pod Netopilovým vedením směle. Možná až příliš, neboť znělý, ne však heroicky silný hlas tenoristy Kor-Jana Dusseljeeho se místy ve zvukové záplavě ztrácel. Svým výkonem od začátku těšila dechová sekce, trubkové vstupy byly výtečné. S druhou větou začala nabírat obrátky excentričnost hobojisty Viléma Veverky. Nutno ale podotknout, že výraznost jeho hry byla po celou dobu zcela na místě. Druhá věta se také dařila altistce Janě Sýkorové. Barva jejího hlasu se pěkně vydělovala z orchestru a tak se i v dynamicky slabších polohách dostatečně prosazovala. Na vedení Tomáše Netopila reagoval orchestr velmi dobře, obzláště povedené byly dynamické vrcholy.

Tenorista Dusseljee se líbivě vybarvil v dynamicky mírnější třetí větě. Orchestr se v ní ale dopouštěl drobných rytmických zaváhání, navíc někdo z posluchačů bezohledně práskl dveřmi. Celkový dojem z věty tak byl poněkud rozpačitý. Čtrvrtá věta, pojednávající o „mladých dívkách, co trhají lotosové květy na břehu“, nabídla přesvědčivě jednotné změny tempa. Ve větě následující se tenorista přestal šetřit a ve svém pijácky poetickém námětu se rozezpíval do oslnivého finale.

Šestá věta tvoří prakticky polovinu celé kompozice – je dlouhá téměř jako předchozích pět částí dohromady. Melancholické Rozloučení bylo zasněné. Opět se skvěly dřevěné dechové nástroje (vynikající klarinet s hobojem), s pozoruhodnou čistotou a citem hrály horny. Ostinátní melodické prvky jemně tepaly. Se vstupem harf nabrala věta nový dech a celkový zvuk se jaksi projasnil, vzápětí však došlo na Mahlerovy až pohřební prvky. Věta disponuje bespočtem pasáží, které by šlo interpretovat jako závěry. S každým tímto klamným závěrem se symfonie přetvářela do jiných odstínů, orchestru se podařilo v těchto momentech udržet až mystické napětí. Dílo vyústilo do zasněného závěru s meditativně se opakujícími motivy a líbeznými arpeggii harfy a celesty.

Samotná čínská poezie, kterou Mahler přetvořil v hudbu, dovede být k uzoufání smutná. A ještě jímavěji zněla ve včerejším provedení, kdy přes svoji délku držela publikum v napjaté pozornosti.

Sofia Gubajdulina: The Deceitful Face of Hope and Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství), flétnový koncert, Gustav Mahler: Píseň o zemi, symfonie pro alt, tenor a orchestr. Hudební nastudování – Tomáš Netopil, Sharon Bezaly – flétna, Jana Sýkorová – alt, Kor-Jan Dusseljee –tenor, Filharmonie Brno. 14. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více