Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Spojení Sofie Gubajduliny a Gustava Mahlera bylo dramaturgicky odvážným krokem, který zřejmě na každého návštěvníka včerejšího koncertu Filharmonie Brno fungoval trochu jinak. Po poslechu hutné Písně o zemi mohlo být těžké si vůbec vybavit cokoli z Gubajdulinina flétnového koncertu. Celkově šlo však o koncert zdařilý a pozoruhodným způsobem programově vyvážený.

Filharmonie Brno se po nějaké době opět navrátila k tvorbě jednoho z největších symfoniků vůbec, pozdního romantika Gustava Mahlera. Mahler svou kompozici z pověrčivých důvodů neoznačil jako symfonii, nýbrž jako Píseň o zemi. Byla by to totiž Mahlerova v pořadí devátá, což má v osudech velkých symfoniků neveselé konotace se smrtí. K Mahlerově symfonicko-písňovému cyklu zkomponovanému na slova čínských básníků byla pro včerejší večer přiřazena skladba pro flétnu a orchestr současné skladatelky rusko-tatarského původu Sofie Gubajduliny s názvem The Deceitful Face of Hope and of Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství).

Izraelská flétnistka Sharon Bezaly potřebovala pro provedení této skladby tři různé flétny. Dirigent Tomáš Netopil se uvedl milým gestem, kdy sólistce při příchodu na pódium s nástroji sám pomohl. Jednovětý koncert zahájily tři velké bubny, jejichž protichůdné rytmické postupy s postupně se zahušťující strukturou připomínaly začínající letní déšť.

V díle, kde nízký rejstřík hry byl kánonem většiny nástrojů v orchestru, znělo množství paralelních souzvuků, místy naprosto chyběla melodika. O to intenzivnější však byla experimentální práce autorky s barvou zvuku a vykreslováním tajemna. Posílená bicí sekce vyzařovala skvělou koncentraci a v mnoha momentech doslova dynamicky explodovala spolu s celestou. Subtilní flétna se však místy tváří v tvář mohutné bicí a žesťové sekci zvukově ztrácela.

Byť je skladba posluchači předkládána formálně jako jednovětá, nelze se při poslechu zbavit dojmu vícevětého členění. Prostřední část pro basovou flétnu byla oproti první nesporně kontrastní a působila v rámci náročné kompozice osvěžujícím dojmem. Publikum skladbu přijalo poněkud rezervovaně, přídavek lyrické věty raně klasicistní sonáty Carla Phillipa Emanuela Bacha snad konzervativnější posluchače obměkčil. Přestávka přišla vcelku záhy i přidavku navzdory. Posluchači tak aspoň měli větší šanci uržet si koncentraci na Mahlerovu písňovou sérii trvající více než hodinu.

Do wagnerovsky monumentální první věty vstoupil orchestr pod Netopilovým vedením směle. Možná až příliš, neboť znělý, ne však heroicky silný hlas tenoristy Kor-Jana Dusseljeeho se místy ve zvukové záplavě ztrácel. Svým výkonem od začátku těšila dechová sekce, trubkové vstupy byly výtečné. S druhou větou začala nabírat obrátky excentričnost hobojisty Viléma Veverky. Nutno ale podotknout, že výraznost jeho hry byla po celou dobu zcela na místě. Druhá věta se také dařila altistce Janě Sýkorové. Barva jejího hlasu se pěkně vydělovala z orchestru a tak se i v dynamicky slabších polohách dostatečně prosazovala. Na vedení Tomáše Netopila reagoval orchestr velmi dobře, obzláště povedené byly dynamické vrcholy.

Tenorista Dusseljee se líbivě vybarvil v dynamicky mírnější třetí větě. Orchestr se v ní ale dopouštěl drobných rytmických zaváhání, navíc někdo z posluchačů bezohledně práskl dveřmi. Celkový dojem z věty tak byl poněkud rozpačitý. Čtrvrtá věta, pojednávající o „mladých dívkách, co trhají lotosové květy na břehu“, nabídla přesvědčivě jednotné změny tempa. Ve větě následující se tenorista přestal šetřit a ve svém pijácky poetickém námětu se rozezpíval do oslnivého finale.

Šestá věta tvoří prakticky polovinu celé kompozice – je dlouhá téměř jako předchozích pět částí dohromady. Melancholické Rozloučení bylo zasněné. Opět se skvěly dřevěné dechové nástroje (vynikající klarinet s hobojem), s pozoruhodnou čistotou a citem hrály horny. Ostinátní melodické prvky jemně tepaly. Se vstupem harf nabrala věta nový dech a celkový zvuk se jaksi projasnil, vzápětí však došlo na Mahlerovy až pohřební prvky. Věta disponuje bespočtem pasáží, které by šlo interpretovat jako závěry. S každým tímto klamným závěrem se symfonie přetvářela do jiných odstínů, orchestru se podařilo v těchto momentech udržet až mystické napětí. Dílo vyústilo do zasněného závěru s meditativně se opakujícími motivy a líbeznými arpeggii harfy a celesty.

Samotná čínská poezie, kterou Mahler přetvořil v hudbu, dovede být k uzoufání smutná. A ještě jímavěji zněla ve včerejším provedení, kdy přes svoji délku držela publikum v napjaté pozornosti.

Sofia Gubajdulina: The Deceitful Face of Hope and Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství), flétnový koncert, Gustav Mahler: Píseň o zemi, symfonie pro alt, tenor a orchestr. Hudební nastudování – Tomáš Netopil, Sharon Bezaly – flétna, Jana Sýkorová – alt, Kor-Jan Dusseljee –tenor, Filharmonie Brno. 14. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více