Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Zpěvy o zemi, naději a zoufalství s Filharmonií Brno

Spojení Sofie Gubajduliny a Gustava Mahlera bylo dramaturgicky odvážným krokem, který zřejmě na každého návštěvníka včerejšího koncertu Filharmonie Brno fungoval trochu jinak. Po poslechu hutné Písně o zemi mohlo být těžké si vůbec vybavit cokoli z Gubajdulinina flétnového koncertu. Celkově šlo však o koncert zdařilý a pozoruhodným způsobem programově vyvážený.

Filharmonie Brno se po nějaké době opět navrátila k tvorbě jednoho z největších symfoniků vůbec, pozdního romantika Gustava Mahlera. Mahler svou kompozici z pověrčivých důvodů neoznačil jako symfonii, nýbrž jako Píseň o zemi. Byla by to totiž Mahlerova v pořadí devátá, což má v osudech velkých symfoniků neveselé konotace se smrtí. K Mahlerově symfonicko-písňovému cyklu zkomponovanému na slova čínských básníků byla pro včerejší večer přiřazena skladba pro flétnu a orchestr současné skladatelky rusko-tatarského původu Sofie Gubajduliny s názvem The Deceitful Face of Hope and of Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství).

Izraelská flétnistka Sharon Bezaly potřebovala pro provedení této skladby tři různé flétny. Dirigent Tomáš Netopil se uvedl milým gestem, kdy sólistce při příchodu na pódium s nástroji sám pomohl. Jednovětý koncert zahájily tři velké bubny, jejichž protichůdné rytmické postupy s postupně se zahušťující strukturou připomínaly začínající letní déšť.

V díle, kde nízký rejstřík hry byl kánonem většiny nástrojů v orchestru, znělo množství paralelních souzvuků, místy naprosto chyběla melodika. O to intenzivnější však byla experimentální práce autorky s barvou zvuku a vykreslováním tajemna. Posílená bicí sekce vyzařovala skvělou koncentraci a v mnoha momentech doslova dynamicky explodovala spolu s celestou. Subtilní flétna se však místy tváří v tvář mohutné bicí a žesťové sekci zvukově ztrácela.

Byť je skladba posluchači předkládána formálně jako jednovětá, nelze se při poslechu zbavit dojmu vícevětého členění. Prostřední část pro basovou flétnu byla oproti první nesporně kontrastní a působila v rámci náročné kompozice osvěžujícím dojmem. Publikum skladbu přijalo poněkud rezervovaně, přídavek lyrické věty raně klasicistní sonáty Carla Phillipa Emanuela Bacha snad konzervativnější posluchače obměkčil. Přestávka přišla vcelku záhy i přidavku navzdory. Posluchači tak aspoň měli větší šanci uržet si koncentraci na Mahlerovu písňovou sérii trvající více než hodinu.

Do wagnerovsky monumentální první věty vstoupil orchestr pod Netopilovým vedením směle. Možná až příliš, neboť znělý, ne však heroicky silný hlas tenoristy Kor-Jana Dusseljeeho se místy ve zvukové záplavě ztrácel. Svým výkonem od začátku těšila dechová sekce, trubkové vstupy byly výtečné. S druhou větou začala nabírat obrátky excentričnost hobojisty Viléma Veverky. Nutno ale podotknout, že výraznost jeho hry byla po celou dobu zcela na místě. Druhá věta se také dařila altistce Janě Sýkorové. Barva jejího hlasu se pěkně vydělovala z orchestru a tak se i v dynamicky slabších polohách dostatečně prosazovala. Na vedení Tomáše Netopila reagoval orchestr velmi dobře, obzláště povedené byly dynamické vrcholy.

Tenorista Dusseljee se líbivě vybarvil v dynamicky mírnější třetí větě. Orchestr se v ní ale dopouštěl drobných rytmických zaváhání, navíc někdo z posluchačů bezohledně práskl dveřmi. Celkový dojem z věty tak byl poněkud rozpačitý. Čtrvrtá věta, pojednávající o „mladých dívkách, co trhají lotosové květy na břehu“, nabídla přesvědčivě jednotné změny tempa. Ve větě následující se tenorista přestal šetřit a ve svém pijácky poetickém námětu se rozezpíval do oslnivého finale.

Šestá věta tvoří prakticky polovinu celé kompozice – je dlouhá téměř jako předchozích pět částí dohromady. Melancholické Rozloučení bylo zasněné. Opět se skvěly dřevěné dechové nástroje (vynikající klarinet s hobojem), s pozoruhodnou čistotou a citem hrály horny. Ostinátní melodické prvky jemně tepaly. Se vstupem harf nabrala věta nový dech a celkový zvuk se jaksi projasnil, vzápětí však došlo na Mahlerovy až pohřební prvky. Věta disponuje bespočtem pasáží, které by šlo interpretovat jako závěry. S každým tímto klamným závěrem se symfonie přetvářela do jiných odstínů, orchestru se podařilo v těchto momentech udržet až mystické napětí. Dílo vyústilo do zasněného závěru s meditativně se opakujícími motivy a líbeznými arpeggii harfy a celesty.

Samotná čínská poezie, kterou Mahler přetvořil v hudbu, dovede být k uzoufání smutná. A ještě jímavěji zněla ve včerejším provedení, kdy přes svoji délku držela publikum v napjaté pozornosti.

Sofia Gubajdulina: The Deceitful Face of Hope and Despair (Svůdná tvář naděje a zoufalství), flétnový koncert, Gustav Mahler: Píseň o zemi, symfonie pro alt, tenor a orchestr. Hudební nastudování – Tomáš Netopil, Sharon Bezaly – flétna, Jana Sýkorová – alt, Kor-Jan Dusseljee –tenor, Filharmonie Brno. 14. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více