Zpívající břidlice a vrstvy brněnské alternativní scény

Zpívající břidlice a vrstvy brněnské alternativní scény

Příběhy navrstvené na sebe, pohled do historie gramofonových desek i průřez brněnskou alternativou. To všechno v sobě skrývá album Zpívající břidlice, které jako dramaturg sestavil Martin Kyšperský.

Lumír Moučka je dokumentarista, projektant a především odborník na historii dobývání břidlice. Tuto svou celoživotní vášeň dokázal zúročit v Muzeu břidlice➚ v Budišově nad Budišovkou nebo v rozsáhlém projektu Krajina břidlice➚. V neposlední řadě pak o břidlici připravuje dokumentární filmy a právě při práci na jednom z nich, nazvaném Mrtvý kámen, dostal nápad, že by o břidlici mohly vzniknout i písničky. Oslovil nejprve Zdeňka Krále, který k filmu komponoval původní hudbu a který posléze složil i dvě písně na dané téma. Od nich byl už jen zdánlivý krůček k celému albu, na kterém Lumíru Moučkovi coby „hudebnímu supervizorovi“ výrazně pomohl v roli „editora“ projektu Martin Kyšperský. Pánové oslovili několik spřátelených hudebníků – z větší části z brněnské scény – a Martin z písní sestavil kolekci, která je více než pouhou kuriozitou nebo suvenýrem z Muzea břidlice. Album Zpívající břidlice v sobě skrývá silné příběhy – po vzoru břidlice – navrstvené na sebe.

Příběh samotného alba jsme už zčásti nastínili. Důležité však je, že projekt jeho tvůrci dotáhli do posledního detailu. Břidlice byla kdysi důležitou součástí gramofonových desek, předvinylových, šelakových. Pojednává o tom jedna z oněch dvou písní Zdeňka Krále (Stará deska), ale podrobně se to dočtete i v bookletu alba. A protože kompilace Zpívající břidlice je zčásti poctou těmto starým hudebním nosičům, vyšla pouze jako gramodeska (samozřejmě vinylová, k šelaku bychom se dnes vraceli jen stěží). Obal alba pochopitelně evokuje – co jiného než břidlici…

Druhý je příběh břidlice jako takové. „Nejstarší příběhy zapsané v litonech břidlice sahají do dávných prvohor, kdy se na místě dnešního Nízkého Jeseníku začaly usazovat její první částice,“ píše stručně Lumír Moučka na obalu desky a dále zmiňuje počátek dobývání břidlice v polovině 80. století a některé další kroky. Více se však posluchač dozví ze samotných písní, ve kterých se oslovení umělci pokusili pojednat téma ze všech možných úhlů pohledu. Květy hrají píseň o hornících z břidličných dolů (Horníci), Biorchestr zve do Obřího světa obrovských strojů, Petr Váša se Syčáky problematiku pojal encyklopedicky ve stylu svého posledního alba Eldorado (Underground Music), do koncepce se hodila i téměř dvacet let stará nahrávka skupiny Dunaj (Hluboko pod zemí) a Vladimír Václavek doplnil svou instrumentální hudbou sérii terénních zvuků natočených v podzemí v letech 2001–10 (Hluboko v podzemí).

Album však obsahuje i příběhy drobnější, které se vážou k jednotlivým písním. Aniž by to autoři alba zřejmě zamýšleli (a pozor, iniciátor projektu Lumír Moučka je z Moravské Třebové a nikoli z Brna), deska nabízí rychlokurs brněnské alternativní scény. Máme tu vedle sebe Dunaj coby „otce zakladatele“ a Květy jako nejvýraznější současnou kapelu, Ty Syčáky jako aktuální projekt jedné z nejvýraznějších postav brněnské hudby, Biorchestr jako druhou kapelu Aleše Pilgra z KvětůMuchu coby mladou krev (ještě v sestavě s Martinem Kyšperským). Zastoupeni jsou tvůrci, kteří se do Brna přistěhovali z jiných regionů (Roman Dragoun, Zdeněk KrálMarianou Chmelařovou), i Vladimír Václavek, který z jihu Moravy naopak odešel na sever Čech. Členové jednotlivých sestav se prolínají – v tomto ohledu stojí za pozornost „tajemný“ projekt Patti a Mikeška, v němž na první poslech poznáte Báru Kratochvílovou z dua Dva, kterou zde ovšem doplňují opět Martin Kyšperský a manželé Aleš a Jana Pilgrovi, tedy hlavní postavy Květů a Biorchestru. Co píseň, to příběh o setkávání výrazných osobností. A album jako celek je pak příběhem inspirativní brněnské scény jako takové – sestupně od Muchy k Dunaji.

Detaily v některých písních – zvlášť posloucháme-li s cílem tyto detaily hledat – se nám mohou jevit jako bizarní. Ťukající kladívko Romana Dragouna, industriální zvuky v písni Květů nebo až nábožné vzývání břidlice v písni Čekám celej den (Patti a Mikeška) – to vše se může jevit jako účelové, v lepším případě pak parodické. Jenže jakýkoli úšklebek nakonec z tváře mizí, protože pánové Moučka a Kyšperský vybírali nejen dobré, ale především rozmanité hudebníky. I když totiž přijmeme tezi o jakési linii brněnské scény od Dunaje k Muše, neznamená to, že by si jednotlivé kapely byly podobné. Elektronický doprovod písní Zdeňka Krále a funkující Květy, syrová Mucha, hraví Patti a Mikeška nebo fyzické básnictví Petra Váši – to jsou kamínky, díky nimž je výsledná mozaika mnohem pestřejší, než bychom u černé či šedivé břidlice čekali. Zpívající břidlice není samozřejmě první tematická kompilace v dějinách české hudby. Přes jistou bizarnost – či „menšinovost“ – tématu je mnohem zajímavější a nesrovnatelnější hodnotnější než kdysi výběry písní o rybářích nebo o koních. Neživá břidlice se ukázala být spouštěčem velmi živých příběhů.

Zpívající břidlice. Vydalo studio dokumentárního filmu Lumi®. 11 skladeb, celkový čas: 37:10

Martin Kyšperský, foto archiv

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více