Zuby nehty a Kusy: osvědčené rituály v oprášeném kabátě

Zuby nehty a Kusy: osvědčené rituály v oprášeném kabátě

Zuby nehty přišly po patnácti letech s novým řadovým albem Kusy. Stejně se ale zdá, jako by od minulého Loď odplouvá z roku 1999 uplynul rok, dva a kapela zpracovávala materiál z jedné várky a koneckonců i se stejnými lidmi.

Album začne hrát a srdce dávného příznivce kapely se zatetelí blahem. Pořád ten stejný zvuk, stejně mladě znějící hlasy, místy až s náznakem dětsky naivní výslovnosti, jednoduché, ale charakteristicky složené písničky. Hravé texty, které dokážou vyhmátnout podstatu drobných pozorování s nelítostnou přímostí a přitom s nikdy nemizící poezií. Jádro kapely zůstává stejné a stejný je i producent Miroslav Wanek, s nímž jsou Zuby nehty evidentně spokojené a dobře si s ním rozumějí.

Najdou se, ztratí se, minou se, vrátí se

Tak se zpívá v písničce Lišky a dalo by se to vztáhnout na celou dráhu kapely od prazačátků jménem Plyn přes Dybbuk až k Zubům nehtům, které trvají dodnes. Členky „tvrdého jádra“ se našly už v roce 1981, ztrácely se porůznu, ještě z Dybbuku do bočního projektu Panika s popovějšími ambicemi, až se setkaly v Zubech nehtech, kterým se původně načatý tvar povedlo ustálit a zatím i víceméně zakonzervovat. Jejich staré nahrávky mi znějí spíš v uších a paměť je klamná, ale mezi remasterovaným albem Dítkám a novinkovými Kusy se hledají rozdíly jen velmi těžko. Dokonce bych řekl, že snaha udělat to stejně jako za starých časů je úplně vědomá. Nové publikum se tu určitě cíleně nehledá, spíš se spoléhá na osvědčené postupy. Ty jsou ale natolik svěží a osobité, že se s nimi dá jednoduše a se ctí vyjít, zvlášť když se vracejí po tak dlouhé době. Problém by samozřejmě nastal, kdyby kapela začala chrlit taková alba každý rok, ale tím se případně nechme do budoucna překvapit.

Návrat Zubů nehtů k aktivní tvorbě a nejen občasným návratům s přehráváním starého repertoáru je pro mě vítaný natolik, že se mi k němu vlastně dost těžko přistupuje kriticky. Je to prostě pořád všechno stejné jako dřív: zdá se, že dámy také trochu vzpomínaly a jsou ve svém osvědčeném světě spokojené. Vícehlasy a zpěv celkově se mi sice zdají přece jen o něco uhlazenější, ale punkové ukřičenosti z něj pomaličku ubývalo už dávno a přelom ke kultivovovanějšímu projevu jsem z nich zřetelně pocítil právě na albu Dítkám, když jsem ho kdysi slyšel poprvé. Bicí jsou trošku víc normální bicí než dávné frenetické bouchání à la Maureen Tucker, v klavíru je víc klidu, flétna a saxofon jsou také maličko klidnější a líp intonují, ale… ale čert to vem. Ten zdravý základ je přítomen stále.

Jistě, dalo by se maličko pohrabat v tom, že snění v Bufáči už mi k dospělým a vcelku zachovale působícím lidem příliš nesedí, nebo že Jaguár je trošičku marná variace na Tygra (ano, vím, že si toho všimne každý osel). Když se ale ocitneme na Žižkově, kde koukáme na nebe a hladíme kámen, rychle si vzpomeneme, že za tímhle světem je opravdu ještě něco víc.

Popravdě řečeno si vzpomínám na málo českých kapel, na jejichž koncerty a alba bych se vyloženě těšil a hleděl si je nenechat ujít. A to bez ohledu na své hudební preference, přece jen v čase proměnlivé. Byla v té hudbě vždy jakási osvěžující jistota, která se z ní neztratila ani po patnácti letech. A když to vydrží i dalších patnáct, vůbec nic zlého se – alespoň pro mě – nestane.

Zuby nehty: Kusy. Indies Scope 2014, celková stopáž 36 min.

Zuby nehty na Flédě, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skupina Zuby nehty natočila album obsahující třináct nových autorských písní. Po patnácti dlouhých letech jsou dámy zpět a pod producentským dohledem Miroslava Waneka představují album Kusy.  více

Nové řadové album natočila po letech kapela Zuby nehty, se singly z připravovaných nahrávek přicházejí Amálka K. Třebická a Kieslowski. Pilotní ukázky přinášíme k poslechu online.  více


Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více