Zuby nehty a Kusy: osvědčené rituály v oprášeném kabátě

Zuby nehty a Kusy: osvědčené rituály v oprášeném kabátě

Zuby nehty přišly po patnácti letech s novým řadovým albem Kusy. Stejně se ale zdá, jako by od minulého Loď odplouvá z roku 1999 uplynul rok, dva a kapela zpracovávala materiál z jedné várky a koneckonců i se stejnými lidmi.

Album začne hrát a srdce dávného příznivce kapely se zatetelí blahem. Pořád ten stejný zvuk, stejně mladě znějící hlasy, místy až s náznakem dětsky naivní výslovnosti, jednoduché, ale charakteristicky složené písničky. Hravé texty, které dokážou vyhmátnout podstatu drobných pozorování s nelítostnou přímostí a přitom s nikdy nemizící poezií. Jádro kapely zůstává stejné a stejný je i producent Miroslav Wanek, s nímž jsou Zuby nehty evidentně spokojené a dobře si s ním rozumějí.

Najdou se, ztratí se, minou se, vrátí se

Tak se zpívá v písničce Lišky a dalo by se to vztáhnout na celou dráhu kapely od prazačátků jménem Plyn přes Dybbuk až k Zubům nehtům, které trvají dodnes. Členky „tvrdého jádra“ se našly už v roce 1981, ztrácely se porůznu, ještě z Dybbuku do bočního projektu Panika s popovějšími ambicemi, až se setkaly v Zubech nehtech, kterým se původně načatý tvar povedlo ustálit a zatím i víceméně zakonzervovat. Jejich staré nahrávky mi znějí spíš v uších a paměť je klamná, ale mezi remasterovaným albem Dítkám a novinkovými Kusy se hledají rozdíly jen velmi těžko. Dokonce bych řekl, že snaha udělat to stejně jako za starých časů je úplně vědomá. Nové publikum se tu určitě cíleně nehledá, spíš se spoléhá na osvědčené postupy. Ty jsou ale natolik svěží a osobité, že se s nimi dá jednoduše a se ctí vyjít, zvlášť když se vracejí po tak dlouhé době. Problém by samozřejmě nastal, kdyby kapela začala chrlit taková alba každý rok, ale tím se případně nechme do budoucna překvapit.

Návrat Zubů nehtů k aktivní tvorbě a nejen občasným návratům s přehráváním starého repertoáru je pro mě vítaný natolik, že se mi k němu vlastně dost těžko přistupuje kriticky. Je to prostě pořád všechno stejné jako dřív: zdá se, že dámy také trochu vzpomínaly a jsou ve svém osvědčeném světě spokojené. Vícehlasy a zpěv celkově se mi sice zdají přece jen o něco uhlazenější, ale punkové ukřičenosti z něj pomaličku ubývalo už dávno a přelom ke kultivovovanějšímu projevu jsem z nich zřetelně pocítil právě na albu Dítkám, když jsem ho kdysi slyšel poprvé. Bicí jsou trošku víc normální bicí než dávné frenetické bouchání à la Maureen Tucker, v klavíru je víc klidu, flétna a saxofon jsou také maličko klidnější a líp intonují, ale… ale čert to vem. Ten zdravý základ je přítomen stále.

Jistě, dalo by se maličko pohrabat v tom, že snění v Bufáči už mi k dospělým a vcelku zachovale působícím lidem příliš nesedí, nebo že Jaguár je trošičku marná variace na Tygra (ano, vím, že si toho všimne každý osel). Když se ale ocitneme na Žižkově, kde koukáme na nebe a hladíme kámen, rychle si vzpomeneme, že za tímhle světem je opravdu ještě něco víc.

Popravdě řečeno si vzpomínám na málo českých kapel, na jejichž koncerty a alba bych se vyloženě těšil a hleděl si je nenechat ujít. A to bez ohledu na své hudební preference, přece jen v čase proměnlivé. Byla v té hudbě vždy jakási osvěžující jistota, která se z ní neztratila ani po patnácti letech. A když to vydrží i dalších patnáct, vůbec nic zlého se – alespoň pro mě – nestane.

Zuby nehty: Kusy. Indies Scope 2014, celková stopáž 36 min.

Zuby nehty na Flédě, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skupina Zuby nehty natočila album obsahující třináct nových autorských písní. Po patnácti dlouhých letech jsou dámy zpět a pod producentským dohledem Miroslava Waneka představují album Kusy.  více

Nové řadové album natočila po letech kapela Zuby nehty, se singly z připravovaných nahrávek přicházejí Amálka K. Třebická a Kieslowski. Pilotní ukázky přinášíme k poslechu online.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více