Zvukový badatel Ibrahim Maalouf

16. duben 2014, 11:07

Zvukový badatel Ibrahim Maalouf

„Myslel jsem si, že když inteligentním způsobem navrstvím nástroje přes sebe, objevím novou barvu. Jenže ve skutečnosti většina podobných pokusů nefunguje a je třeba hledat něco organičtějšího, skutečně nového. Pátrat po něčem, co zatím neexistuje, po nových zvucích a nástrojích. A o to se snad snažím dnes. Mé bádání spočívá ne v tom, že bych se pokoušel objevit jen nové styly, ale také nové zvuky.“ To mi řekl libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf v roce 2012 v rozhovoru pro časopis Harmonie. V té době měl na svém kontě velmi povedenou albovou trilogii DIA (Diasporas 2007, Diachronism 2009, Diagnostic 2011) a krátce poté vyšlo jeho zatím nejjazzovější album Wind (2012). Na své novince Illusions (2013) se naopak čistému jazzu nejvíce vzdálil a svou fúzi blízkovýchodního hudby, rocku a synkopovaných rytmů přivedl takřka k dokonalosti. Z nahrávky je zřejmé, že mistr hry na čtvrttónovou trubku zraje a že mezi styly proplouvá s lehkostí a samozřejmostí, kterou by mu leckterý starší kolega mohl závidět. Však také letos v únoru s albem zvítězil v prestižních francouzských cenách Victoires de la musique v kategorii World music – jako první instrumentalista (a nikoli zpěvák) v historii tohoto ocenění.

Koncertní uvedení alba Illusions, které bez nadsázky patřilo k vrcholům letošního (ještě stále trvajícího) festivalu JazzFestBrno, za pověstí nahrávky nijak nezaostávalo. Naopak, díky výbornému zvuku (Ibrahim Maalouf si na turné vozí vlastního zvukaře a také osvětlovače), byly čitelnější i ty pasáže, které na záznamu kvůli košatějším aranžím splývají. Přitom Illusions není prvním Maaloufovým pokusem skloubit hudební odkaz rodné země nejen s jazzem, ale také s rockem. Vždyť už jeho největší hit Beirut, který během večera zazněla jako jeden z mála výletů do minulosti, obsahuje vedle zasněné pasáže, procházky Bejrútem po občanské válce, hardrockovou vsuvku, k níž prý autora inspirovali Led Zeppelin ve sluchátkách walkmenu.

Podstatná část večera (vlastně pět skladeb ze šesti, které zazněly v oficiální části koncertu před přídavky) patřila aktuálnímu albu. Maalouf a jeho kapela mají skvělý smysl pro gradaci. Efektní byl už trumpetistův nástup v první písni, kdy jako hlavní hvězda večera vstoupil na mlhou prostoupené pódium až po předehře v podání spoluhráčů (mezi nimiž byli další tři trumpetisté). Jestliže už první tři skladby do publika v přeplněném klubu metaly velké dávky energie a omračovaly rychlými trumpetovými sóly, skutečný nářez nastal až v druhé polovině koncertu. Když si po více než půl hodině Maalouf poprvé vzal slovo a začal si s posluchači povídat, úroveň večera vůbec neklesla. Naopak, osobní svědectví z občasných cest do válkou zmítané vlasti (Maalouf s rodinou už jako malý musel rodný Libanon opustit a vyrůstal ve Francii) bylo neodmyslitelnou součástí koncertu, stejně jako zpívání s publikem nebo dlouhé trumpetové etudy bez doprovodu uprostřed skladby If You Wanna Be A Woman. Ta, uvedená jasně zapamatovatelným trumpetovým riffem, patří k nejvýraznějším momentům nového alba, a je tedy logické, že ji autor zařadil – společně s další silnou melodií True Sorry – na samý konec koncertu. Mezitím zavtipkoval o tom, že i když se v naší zemi prodalo pouhých sedm kopií jeho alba, je zajímavé, že tolik lidí zná skladbu Beirut („Ale klidně si stahujte hudbu zdarma. Když vás potom přijde tolik na koncert, je to jen dobře.“). Vtipné a sympatické bylo i líčení budoucích klíčových okamžiků života trumpetistovy (zatím malé) dcery, které vzdal hold v přídavku, starší skladbě Lily… Will Soon Be A Woman. Tyto momenty totiž dodávaly profesionálně odvedenému koncertu lidský rozměr.

Není třeba vytrhávat z kontextu další okamžiky jako hru jednoho z doprovodných trumpetistů na bretonské dudy nebo dlouhé bubenické sólo Stéphana Gallanda. Důležitější je, že celá kapela byla Maaloufovi oporou a důstojným partnerem (ve skladbách z nového alba hraje důležitou roli kytarista François Delporte, s nímž kapelník nejčastěji komunikoval – verbálně i hudbou). A také to, že Ibrahim Maalouf nestaví zbytečně na odiv své přednosti (ano, mikrointervaly nepoužívá v jazzu každý a na speciálně sestavenou trubku také nehraje kdekdo), že se mu pátrání po novém zvuku daří a že na rozdíl od naaranžovaného obalu svého nového alba působí v reálu i po lidské stránce velmi sympaticky.

Ibrahim Maalouf. Brno, Fléda, 14. 4. 2014, v rámci festivalu JazzFestBrno

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Kytarista Peter Bernstein přijede na letošní ročník festivalu JazzFestBrno se svými dlouholetými spoluhráčí Larrym Goldingsem a Billem Stewartem. Náš rozhovor také u jeho „domácí“ kapely většinou zůstal, i když jsem se nezapomněl zeptat ani na Brada Mehldaua, s nímž Peter Bernstein často hrává.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více