Zvukový badatel Ibrahim Maalouf

16. duben 2014, 11:07

Zvukový badatel Ibrahim Maalouf

„Myslel jsem si, že když inteligentním způsobem navrstvím nástroje přes sebe, objevím novou barvu. Jenže ve skutečnosti většina podobných pokusů nefunguje a je třeba hledat něco organičtějšího, skutečně nového. Pátrat po něčem, co zatím neexistuje, po nových zvucích a nástrojích. A o to se snad snažím dnes. Mé bádání spočívá ne v tom, že bych se pokoušel objevit jen nové styly, ale také nové zvuky.“ To mi řekl libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf v roce 2012 v rozhovoru pro časopis Harmonie. V té době měl na svém kontě velmi povedenou albovou trilogii DIA (Diasporas 2007, Diachronism 2009, Diagnostic 2011) a krátce poté vyšlo jeho zatím nejjazzovější album Wind (2012). Na své novince Illusions (2013) se naopak čistému jazzu nejvíce vzdálil a svou fúzi blízkovýchodního hudby, rocku a synkopovaných rytmů přivedl takřka k dokonalosti. Z nahrávky je zřejmé, že mistr hry na čtvrttónovou trubku zraje a že mezi styly proplouvá s lehkostí a samozřejmostí, kterou by mu leckterý starší kolega mohl závidět. Však také letos v únoru s albem zvítězil v prestižních francouzských cenách Victoires de la musique v kategorii World music – jako první instrumentalista (a nikoli zpěvák) v historii tohoto ocenění.

Koncertní uvedení alba Illusions, které bez nadsázky patřilo k vrcholům letošního (ještě stále trvajícího) festivalu JazzFestBrno, za pověstí nahrávky nijak nezaostávalo. Naopak, díky výbornému zvuku (Ibrahim Maalouf si na turné vozí vlastního zvukaře a také osvětlovače), byly čitelnější i ty pasáže, které na záznamu kvůli košatějším aranžím splývají. Přitom Illusions není prvním Maaloufovým pokusem skloubit hudební odkaz rodné země nejen s jazzem, ale také s rockem. Vždyť už jeho největší hit Beirut, který během večera zazněla jako jeden z mála výletů do minulosti, obsahuje vedle zasněné pasáže, procházky Bejrútem po občanské válce, hardrockovou vsuvku, k níž prý autora inspirovali Led Zeppelin ve sluchátkách walkmenu.

Podstatná část večera (vlastně pět skladeb ze šesti, které zazněly v oficiální části koncertu před přídavky) patřila aktuálnímu albu. Maalouf a jeho kapela mají skvělý smysl pro gradaci. Efektní byl už trumpetistův nástup v první písni, kdy jako hlavní hvězda večera vstoupil na mlhou prostoupené pódium až po předehře v podání spoluhráčů (mezi nimiž byli další tři trumpetisté). Jestliže už první tři skladby do publika v přeplněném klubu metaly velké dávky energie a omračovaly rychlými trumpetovými sóly, skutečný nářez nastal až v druhé polovině koncertu. Když si po více než půl hodině Maalouf poprvé vzal slovo a začal si s posluchači povídat, úroveň večera vůbec neklesla. Naopak, osobní svědectví z občasných cest do válkou zmítané vlasti (Maalouf s rodinou už jako malý musel rodný Libanon opustit a vyrůstal ve Francii) bylo neodmyslitelnou součástí koncertu, stejně jako zpívání s publikem nebo dlouhé trumpetové etudy bez doprovodu uprostřed skladby If You Wanna Be A Woman. Ta, uvedená jasně zapamatovatelným trumpetovým riffem, patří k nejvýraznějším momentům nového alba, a je tedy logické, že ji autor zařadil – společně s další silnou melodií True Sorry – na samý konec koncertu. Mezitím zavtipkoval o tom, že i když se v naší zemi prodalo pouhých sedm kopií jeho alba, je zajímavé, že tolik lidí zná skladbu Beirut („Ale klidně si stahujte hudbu zdarma. Když vás potom přijde tolik na koncert, je to jen dobře.“). Vtipné a sympatické bylo i líčení budoucích klíčových okamžiků života trumpetistovy (zatím malé) dcery, které vzdal hold v přídavku, starší skladbě Lily… Will Soon Be A Woman. Tyto momenty totiž dodávaly profesionálně odvedenému koncertu lidský rozměr.

Není třeba vytrhávat z kontextu další okamžiky jako hru jednoho z doprovodných trumpetistů na bretonské dudy nebo dlouhé bubenické sólo Stéphana Gallanda. Důležitější je, že celá kapela byla Maaloufovi oporou a důstojným partnerem (ve skladbách z nového alba hraje důležitou roli kytarista François Delporte, s nímž kapelník nejčastěji komunikoval – verbálně i hudbou). A také to, že Ibrahim Maalouf nestaví zbytečně na odiv své přednosti (ano, mikrointervaly nepoužívá v jazzu každý a na speciálně sestavenou trubku také nehraje kdekdo), že se mu pátrání po novém zvuku daří a že na rozdíl od naaranžovaného obalu svého nového alba působí v reálu i po lidské stránce velmi sympaticky.

Ibrahim Maalouf. Brno, Fléda, 14. 4. 2014, v rámci festivalu JazzFestBrno

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brad Mehldau se svým triem včera okouzlil publikum v Janáčkově divadle a dostál vynikající pověsti, která ho předcházela. JazzFestBrno začal po všech stránkách skvěle.  více

Kytarista Peter Bernstein přijede na letošní ročník festivalu JazzFestBrno se svými dlouholetými spoluhráčí Larrym Goldingsem a Billem Stewartem. Náš rozhovor také u jeho „domácí“ kapely většinou zůstal, i když jsem se nezapomněl zeptat ani na Brada Mehldaua, s nímž Peter Bernstein často hrává.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více


V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více