Avishai Cohen: Nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně

Avishai Cohen: Nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně

Izraelský skladatel a kontrabasista Avishai Cohen patří v jazzovém světě k nejoblíbenějším hudebníkům současnosti. V České republice se zastavil už vícekrát, z toho dvakrát na JazzFestuBrno a naposledy na letošních Colours of Ostrava. Koncem listopadu bude hrát v Brně znovu, tentokrát se ale jedná o výjimečnou událost. Koncert je součástí Cohenova prvního turné se symfonickým orchestrem, takže kromě obvyklého tria bude na pódiu Bobycentra i Filharmonie Brno. Před brněnským vystoupením se podařilo od Avishaie Cohena získat několik skromných odpovědí na několik neskromných otázek.

Proč jste se rozhodl vystupovat se symfonickým orchestrem, čí to byl nápad?
Uvažoval jsem o tom už spoustu let, mému manažerovi se to líbilo a pomohl celému projektu na svět. V zásadě jde ale o to, že mám hodně rád klasickou hudbu a pokusit se ji propojit s mou vlastní je pro mě velká výzva.

Je to vaše první symfonická zkušenost?
Je to poprvé s mou vlastní hudbou.

Napsal jste pro toto obsazení nějaké nové skladby, kdo je autorem aranží?
Nějaké novinky jsem složil, ale budeme hrát i hodně starších věcí. Pro orchestr je upravil americký dirigent, aranžér a producent Robert Sadin – veškerá orchestrace je jeho práce.

V čem je pro vás největší rozdíl mezi symfonickým orchestrem a jazzovým big bandem – samozřejmě kromě specifického zvuku?
Je to především rytmické cítění. Symfonický orchestr nemá tak důrazné a průbojné staccato, není tak pregnantní v rytmickém projevu. Je to úplně jiný způsob hraní, jiné frázování, které tak nezdůrazňuje synkopy. Zkrátka jiný nástroj, pro který je charakteristický melodický projev.

Důležitý zlom ve vaší kariéře byl rok 2003, kdy jste opustil skupinu Chicka Corey. Myslíte, že váš symfonický projekt bude znamenat stejný přelom?
Nic není nikdy úplně stejné, přinejmenším jsem se od té doby hodně změnil já. Ta zkušenost bude důležitá přinejmenším pro mě a dál se uvidí.

Před dvěma lety jste vystupoval s komorním ansámblem – bylo to modifikované smyčcové kvarteto a hoboj. Měl jste už tehdy v plánu ho rozšířit na celý orchestr?
Určitě to byl začátek této cesty, iniciační bod. Mohl jsem se od něj odrazit až k dnešnímu stavu, který pro mě znamená jednoznačný posun.

Ve smyčcovém kvartetu jste nahradil druhé housle violou. Jsou nějaké změny také v orchestru – třeba zase violy za housle nebo saxofony místo klarinetů?
Rozhodně ne. V komorním obsazení se mi zdálo zajímavé a potřebné získat jiný, hlubší zvuk, který by lépe vyhovoval mým skladbám i jejich aranžím. Symfonický orchestr to ale podle mého názoru nepotřebuje, takže ho využíváme ve standardním obsazení.

Co je pro vás v možnostech orchestrace nejdůležitější: mohutný zvuk, nové zvukové barvy, možnost používat složitější hudební struktury?
Nejdůležitější vždy je, aby výsledek krásně zněl, aby to byla krásná hudba. Nemusí být nijak komplikovaná, ani zvuk zvášť mohutný. Ve výsledku musí z pódia vždy vycházet pocit síly a zdraví. Orchestr nabízí možnost tyto pocity znásobit a vyjádřit v plném rozsahu.

Zůstává v nových aranžmá vůbec nějaké místo pro improvizaci?
Jistě, improvizace je pro mě nezbytná a máme ponechána otevřená místa pro jednotlivé členy tria i pro všechny společně. Je to nedílná součást našeho vystoupení.

Jsou tam i nějaká místa, kdy neimprovizuje vaše trio, ale členové orchestru?
Ne, nic takového se dít nebude, ani nevím, jak jsou orchestrální hráči v tomto směru šikovní, jestli to umějí. Takže s tím nepočítáme.

Je tedy orchestr pro vaše trio rovnocenným partnerem, nebo je to jen doprovod?
Naším záměrem nebylo vytvářet doprovod k triu, ale orchestrální zvuk. Z toho jsme vycházeli, takže tu vlastně nemůžeme mluvit o rovnosti, ale o společném a novém výsledném projevu.

Cítíte se víc jako hudební novátor, nebo je pro vás tradice nezbytný základ?
Tradici nikdy nelze opominout, i když se k ní nemusím nijak speciálně vracet. Je v základu všech mých hudebních schopností i dovedností, a nejen hudebních. Tradice je přece úpně všechno: jazyk, chování, zvyky – není potřeba na to zvlášť myslet. A nejlepší jazzová tradice je nehrát tradičně.

Jak dlouhé je vaše symfonické turné a kolik má koncertů?
Budou to letos pouze čtyři vystoupení. Hlavní část turné přijde až v roce 2016 a 2017, kdy se s tímto projektem rozjedeme naplno.

Foto Jos Knaepen, Jarek Misiewicz a Gabriel Colodro

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Unikátní projekt An Evening With Avishai Cohen spojí jazz a world music s velkolepým zvukem symfonického orchestru. Avishai Cohen a Filharmonie Brno vystoupí společně v Brně a Vídni.  více

Již 15. ročník festivalu nabídne vynikajícího trumpetistu a devítinásobného držitele Grammy Wyntona Marsalise s big bandem Jazz at Lincoln Center Orchestra. Přijede také jedna z posledních žijících jazzových legend, dvaaosmdesátiletý saxofonista Wayne Shorter.  více

V roce 2011 vystoupil v Brně v rámci JazzFestuBrno sólově Bobby McFerrin. O dva roky později přijel na Moravu Chick Corea se svou tehdy novou kapelou The Vigil. A o další dva roky později se v hale Vodova oba velikáni jazzu a improvizované hudby setkali. Přestože si právě připomínáme 25 let od natočení jejich společného alba Play, u nás se pánové na pódiu sešli poprvé.  více

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více





Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více